Strana 4
4
ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2019
Téma měsíce
Dlouho platilo, že Češi jsou kromě muzikantů také národem náruživých čtenářů. Proslulé „knižní čtvrtky“, kdy se na dobrou literaturu stály fronty jako
na banány, toho budiž důkazem. Dnes už se ve frontě nestojí, zato je někdy problém na knižních pultech mezi spoustou balastu tu dobrou literaturu
najít. Ale jsou tu ještě knihovny… Ostrůvky zcela oddané světu knih. Každý tu najde, co potřebuje, a když nenajde, knihovnice poradí. Jako
vKnihovně na Vinohradech, kde si můžete vybrat zvíce než 55000 knižních jednotek. Od jara 2007 ji najdeme na adrese Vinohradská69, ale její
tradice sahá až do roku 1885. A jejím zřizovatelem je městská část Praha 2. Nabízíme několik tipů, co všechno vtéto knihovně můžete potkat a zažít.
Knihovna na Vinohradech
Co je cílem dětského oddělení vKnihov-
ně naVinohradech? Co si přejeme nejví-
ce? Aby děti zokolí prosily rodiče, aby za-
se zašli do knihovny, protože všechny
knížky už mají přečtené achtějí další. Aby
děti nutily své rodiče, aby si snimi četli.
Ano, vdnešní době se tento cíl může zdát
nedosažitelný, přehnaný. Vždyť pro mno-
hé je nepředstavitelné, že by děti vůbec
dobrovolně odložily tablet a četly jinak,
než zdonucení. Přesto se to vmnoha pří-
padech Knihovně na Vinohradech daří.
Čtenářů, kteří odmítají před zavírací do-
bou opustit půjčovnu, přibývá. Knihovni-
ce při budování této utopie totiž používa-
jí silné zbraně. Tak vprvní řadě – snaží se
v dětech lásku ke knihám probudit
aupevnit ještě dříve, než se ze čtení stane
povinnost, než děti zahltí seznamy po-
vinné školní četby. Fond oddělení pro dě-
ti je bohatě zásobený už pro „koukálky“
a „poslouchálky“ – čtenáře batolecího
apředškolního věku. Nejmladší registro-
vaný čtenář má aktuálně 11 měsíců
aimaminky stakto malými dětmi najdou
v knihovně podporu. Především ale
Knihovna na Vinohradech cílí na děti
1. stupně základních škol, protože vtom
to
věku se děti čtenářsky osamostatňují
apřestávají být závislé natom, jak často
jim rodiče čtou. Děti zpěti okolních škol
chodí odpočátku první třídy napravidel-
né besedy, kterých oddělení pro děti rea-
lizuje cca 35 měsíčně. Žáčci se při nich se-
znamují sknihovnou atou záplavou knih,
které nabízí. Mnohým přitom září očička
podobně, jako vcukrárně. Téměř 14000
knih pro děti amládež. Těch barev, příbě-
hů anových světů! Jenže jak se vté zá-
plavě vyznat? To nejdůležitější, k čemu
školní besedy slouží, je, že se děti
vknihovně postupně osmělují apřeko-
nají ostych, budují si keknihovnicím dů-
věru. Přijmou prostředí knihovny
zavlastní, známé. Pochopí, že se nemu-
sejí stydět zeptat. Že je normální nechat
si zté spousty knih doporučit tu správ-
nou. Z tohoto vztahu s knihovnicemi
mohou čerpat až dověku teenagerské-
ho, tedy do doby, kdy dětské oddělení
přerostou a začnou novou čtenářskou
kapitolu voddělení pro dospělé.
Příjemným vedlejším účinkem je, že také
čím dál více učitelů při tvorbě seznamů
školní četby spoléhá nadoporučení naší
knihovny, když vidí, že děti tyto knihy
čtou s větší radostí a porozuměním.
Akde knihovnice tuto svou super schop-
nost vybrat správnou knihu berou? Ne-
stojí zaní ani radioaktivita, ani genetické
mutace, ale věci mnohem obyčejnější:
jistá míra talentu a spousta dřiny. Eva
Šmídová, která oddělení posledních de-
vět let vede, během této doby přečetla
1900 dětských knih. Ostatní pracovnice
další řádku, úměrnou délce doby, kterou
vknihovně pracují. (Pro pořádek je dobré
uvést, že tyto knihy knihovnice nečtou
vpracovní době, ale mimo ni – nemusíte se
tedy bát, že vknihovně najdete knihovnice
ponořené donapínavých příběhů, které si
ani nevšimnou, že dorazili čtenáři.) Ane-
jen vlastní zkušenosti tvoří tento pomysl-
ný katalog vhlavách knihovnic. Spousta
dětí se ochotně podělí osvůj názor, jestli
se jim přečtená kniha líbila, nebo která je
naopak nudila. Knihovnici pak stačí tyto
informace vstřebávat, třídit, ukládat
do paměti, a také poznávat jednotlivé
děti – jejich zájmy, čtenářskou úroveň…
a pak tyto informace vhodně propojit,
stát se jistým super mozkem oddělení.
Že to zní jako zvědeckofantastického ro-
mánu? Nevadí, koneckonců tento žánr je
mezi dětmi stále oblíbenější. Poslední
mocnou zbraní je soutěž pro čtenáře,
která prvňáčky adruháčky motivuje pře-
jít zposlouchání pohádek nasamostat-
né čtení astarší děti rozvíjí vpozorném
čtení knih, tedy dovednosti označované
jako čtení s porozuměním. Tato soutěž,
byť původně zamýšlená na jediný rok,
probíhá již 6,5 let aděti rozhodně nedá-
vají najevo, že by se jí byly ochotny vzdát.
Oddělení pro děti má každoročně více
a více čtenářů, z nichž mnozí čtou
sopravdovou vášní. Anejlepší odměnou
pro knihovnice zůstává, když od teen-
agera slyší „Víte, paní knihovnice, sem já
chodím nejradši. Vy mi rozumíte.“ Nebo
od rodiče „Ten kluk nikdy nečetl, a tohle
zhltnul zatři dny aposlal mě, že prý potře-
buje další. No prosím vás, jak to děláte?“
Eva Šmídová
Psal se rok 2013 a knihovna získala
do svých řad zkušenou knihovnici,
která přišla snápadem rozvinout škálu
doplňkových aktivit ovšeobecně do-
poručované a prospěšné trénování
paměti. Tento typ kurzů již tehdy pro-
bíhal vmnoha institucích narůzných
stupních úrovně a za rozdílných -
nančních podmínek, poptávka
ponich však stále převyšovala nabíd-
ku. Nic se nemá dělat polovičatě, tudíž
nezbytnou podmínkou, aby se tyto
lekce daly pořádat
na patřičné odborné
úrovni, bylo získat speci-
alizovaného trenéra pa-
měti. Jako nejlepší anej-
levnější řešení se ukáza-
lo vychovat si vlastního.
Zmíněná knihovnice
Marie Benediktová, jíž
nechyběla chuť a elán
pouštět se do nových
věcí, absolvovala přísluš-
ná školení, složila nutné
zkoušky astala se certi kovanou tre-
nérkou paměti. Knihovna nakoupila
odbornou literaturu natoto téma, ob-
starala základní pomůcky, připravila
potřebné materiály. Mohlo se začít.
Trénování odstartovalo začátkem ro-
ku 2014 ukázkovou hodinou v rámci
Národního týdne trénování paměti.
Zájemci velmi záhy plně pokryli naplá-
nované jarní ipodzimní běhy. Zkapa-
citních důvodů zatím knihovna nabízí
lekce pouze seniorům, přestože jejich
přínos aurčení je věkově neomezeno.
Od té doby využily tuto možnost
osobního rozvoje desítky čtenářů, vět-
šina znich chtěla postoupit dopokra-
čovacích kurzů, kde lze nabyté znalos-
ti prohlubovat, nadále nasobě praco-
vat a v neposlední řadě navazovat
autužovat společenské kontakty, což
představuje neméně důležitý aspekt
právě pro seniorskou populaci. Tréno-
vání paměti se stalo oblíbenou sou-
částí vzdělávací činnosti, kterou
Knihovna na Vinohradech poskytuje
svým čtenářům zcela zdarma. Pokra-
čuje rovněž v budování knihovního
fondu zaměřeného na tuto oblast,
umožnuje trenérce rozšiřování jejích
vědomostí prostřednictvím dalších
školení a doplňuje pomůcky vhodné
ktrénování, znichž některé si lze za-
půjčit domů. 12. března 2019 v10:30
sradostí přivítá nové zájemce navpo-
řadí již šesté ukázkové hodině tréno-
vání paměti pro širokou veřejnost. Se-
nioři pak budou mít možnost začít se
věnovat tréninku své paměti v rámci
lekcí vypsaných narok 2019.
Lenka Indrová
Knihovna naVinohradech pořádá pro ve-
řejnost zhruba jednou doměsíce autorské
večery současné poezie. První letošní čtení
se uskutečnilo 21.
ledna apro mě ja-
ko organizátora se
jednalo ospeciální
radost, neboť Ve-
čer existenciální
poezie představil
Miroslava Olšov-
ského a Josefa
Straku, kteří jsou
mi osobně drazí
nejen jako blízcí
básníci, ale i jako
blízcí lidé.
Popřivítání vknihovně mohl program za-
čít. Vzal jsem si úvodní slovo atrnul zvě-
davostí, jaký ohlas vzbudí termín existen-
ciální poezie v názvu večera, připraven
napřípadné protesty. Ty však nezazněly
ani oddiváků, ani odsamotných autorů,
atak jsem mohl být se svou „škatulkou“
spokojen.
První četl Josef Straka, jehož básnický hlas
chutnal jako perlivá existenciální lázeň.
Jemně drásavý, suverénní vesvé rozechvě-
losti, stálý ve své veliké prchavosti, kdy
každé slovo je sněhová vločka, neopako-
vatelné a navždy mizící v přítomnosti.
Úzkost Straka cítí coby úzkou bránu
do světa rozšířené senzitivity, myšlenky
avěci uněj tvoří jeden celek, hranice mezi
hmotným anehmotným se jeví nedůleži-
té. Inscenuje svět jako spletitý vteřinový
hotel, vábí dochodeb, okterých se neví,
kam vedou. Ani Straka to neví, ale je „cizin-
cem“ camusovského střihu, neustále
nastopě jako vektor. Potom přišel nařadu
Miroslav Olšovský. Hned zkraje vzal zaslovo
sám jazyk, ato způsobem, který jazyk té-
měř personi kuje, činí jej živoucím, vost-
rém protikladu kbujícím frázím světa. Je-
ho básně jsou
černozemí, živ-
nou půdou pro
budoucí květy
a keře a stromy
jazyka. Prořezá-
vá za nás, aby
náš jazyk ne-
umřel. Neslovíč-
kaří, ale stateč-
ně slovaří asjis-
totou oprošťuje
text od všeho
nadbytečného,
čímž je blízký například Franzi Kafkovi ne-
bo Vladimíru Burdovi. Jde kpodstatě řeči,
v některých okamžicích se zdá, jako by
pronikl až za ni a tam zkoumal její rub.
V průběhu se zastavil čas a poslouchal
Olšovského snámi.
Nazávěr oba vystupující ochotně vyhověli
mému přání a slavnostně podepsali kni-
hovní exempláře svých nejnovějších knih
(Olšovský Knihu záznamů aprázdnot, Stra-
ka Cizí zemi). Všechny přítomné jsem ještě
pozval na následující čtení, konkrétně
nadruhý ročník Mladých básníků vKnihov-
ně naVinohradech – pořad věnovaný auto-
rům nejmladší generace. Pak přišel čas
navolnou zábavu. Kdo měl chuť, dal si ví-
no. Kdo našel na dně sklenky smělost,
oslovil autory, vznikly debatní kroužky
avnich nové literární známosti či jen ra-
dost ze sdílení dobré poezie.
Nashledanou nadalších básnických veče-
rech vKnihovně naVinohradech.
Robert Wudy
Foto: Veronika Kralik
Jindra: Vknihovně je nádherně! Líbí se
mi, že jsou tam všechny knihy od1.třídy
až do18 let.
Ája: Vknihovně se mi líbí, protože jsou
tam hezké knihy apaní knihovnice nám
tam čte. Pokaždé si oněčem povídáme,
třeba opohádkových postavách. Sedíme
naschodech svelkým plyšovým medvě-
dem.
Maruška: Líbí se mi tam, protože nám
paní knihovnice vypráví různé věci ačte
nám knížky. Také si tam můžeme vybírat
dětské knihy. Paní knihovnice je hodná
alaskavá.
Evička: Vknihovně naVinohradech jsou
zajímavé knihy. Vždycky pro nás připraví
nějakou zajímavou hru nebo soutěž. Má-
me načipu kartičku s medvídkem, aby-
chom si mohli půjčit knihu.
Kilián: Paní knihovnice nám čte často
hezké pohádky adává nám ktomu há-
danky. Máme tam průkazky, abychom si
mohli něco půjčit.
Klárka: Když přijdeme doknihovny, tak
si jdeme sednout
namodré schody apa-
ní knihovnice nám čte
například o rybách
avždy kečtení připraví
nějakou hru.
Maxík: Když přijdeme
do knihovny, tak po-
zdravíme, svlékneme
se, jdeme si sednout
aposloucháme. Potom
nám paní knihovnice
přečte pohádku. Potom
si vezmeme čipy, proto-
že na čipu je průkazka
skódem. Jsme už druháci, tak si můžeme
půjčit dvě knížky. Potom se oblékneme
ajdeme zpátky doškoly.
Verunka: Když přijdeme do knihovny,
svlékneme si bundy amikiny ajdeme si
odložit kartičky. Potom si jdeme sednout
naschody apak si tam povídáme. Když si
dopovídáme, jdeme si pro knížku. Když
jsme byli prvňáci, měli jsme si půjčovat
jednu knížku, ale teď jsme druháci, tak
můžeme dvě. Líbí se mi tam adala bych
tomu tak devět lajků.
Daník: Když přijdeme doknihovny, na-
stane zmatek, než se všichni svlékneme
aodevzdáme průkazky. Pak tam sedíme
aoni nám čtou nějakou pohádku amy
utoho máme něco vyšetřit. Apak si tam
půjčujeme knížky.
Dětské oddělení je výkladní skříní knihovny
Trénování paměti není nikdy dost
Večer existenciální poezie a autorská čtení
ANKETA Jak to vidí děti
Knihovna na Vinohradech včíslech
Registrovaných čtenářů 2015 2016 2017 2018
Dospělí 1204 1128 1315 1252
Děti 1226 1398 1733 1887
Celkem 2430 2526 3048 3139
Stav fondu 2015 2016 2017 2018
Dospělí 49 663 49 746 46 877 47 958
Děti 10 914 11 586 12 824 13 645
Celkem 60 577 61 332 59 701 61603
Poznámka redakce: V příštích číslech vám postupně představíme pobočky Městské knihovny
Praha na území městské části.
Miroslav Olšovský