Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

Vaši rodiče se poznali zaválky veFran-

cii, v odboji. Jak přesně se to stalo?

Mně to připadá jako znějakého detek-

tivního románu.

Ono je to spíš z fantastického románu,

protož oni pocházeli zvrstev, které si byly

naprosto cizí. V jiné době by asi neměli

ani příležitost, ani důvod se potkat. Moje

maminka pocházela z nesmírně zámož-

né rodiny Waldesových. Její otec byl bratr

podnikatele Jindřicha Waldese, zaklada-

tele  rmy Koh-i-noor, atito Waldesovi pa-

třili vČeskoslovensku před válkou podle

statistik mezi deset nejbohatších rodin.

Kdežto tatínek Otakar Hromádko byl syn

vdovy, jeho otec, profesí hajný, padl hned

nazačátku první světové války. Táta měl

tři sourozence, takže to doma určitě ne-

měli jednoduché. Otec se nicméně vydal

jako dobrovolník bojovat zarepublikány

vobčanské válce veŠpanělsku apopo-

rážce republikánů aústupu doFrancie se

ocitl vefrancouzských koncentračních tá-

borech. Moje maminka byla už tou do-

bou vefrancouzském hnutí odporu, kde

mimo jiné pomáhala těm,

kdo ztěch táborů prchali.

Nechala se tehdy zaměst-

nat v jakémsi zelinářství,

do tábora nosila v košíku

zeleninu, na dně byly fa-

lešné doklady pro vězně,

a také pistole. Tatínek se

pak musel rychle doučit

v táboře francouzštinu,

protože ty doklady byly

francouzské. Pak se přihlá-

sil na práci do Německa,

z transportu v Paříži upr-

chl ašel najedinou adre-

su, kterou znal. Byla to ad-

resa mé mámy. A už tam

zůstal.

Jak se stane dědička zámožné rodiny

francouzskou odbojářkou?

Moje maminka se narodila, vyrostla

a školu vychodila v Drážďanech. Když

přišel Hitler kmoci, připojila se klevico-

vým organizacím, které proti němu pro-

testovaly. I proto Waldesovi narychlo

uprchli zpátky doPrahy, kde měli české

příbuzné. Žili pak vjedné ze dvou walde-

sovských vil tady naVinohradech. VNě-

mecku navíc začali být židovští občané

napadáni, ato doslova, iveřejně. Pozá-

boru Sudet tihle „němečtí“ Waldesovi

dobře věděli, co bude následovat, ava-

rovali celou rodinu, že je třeba rychle od-

jet. Askutečně velká část té rodiny od-

cestovala doNew Yorku, kde měli jednu

ze svých továren. Moje maminka se teh-

dy odpojila odrodiny azůstala veFrancii,

aby mohla pokračovat na Sorbonně

vesvých univerzitních studiích biologie.

Poobsazení Paříže aseverní části Francie

nicméně vstoupila do francouzského

hnutí odporu. Roky žila vilegalitě, střída-

la falešné papíry a zároveň stoupala

v polovojenské hierarchii, až dosáhla

hodnosti poručíka,

což vpřípadě ženy –

cizinky – ve Francii

znamenalo hodně.

Táta vstoupil dohnutí

odporu také adotáhl

to na kapitána. Oba

dva byli po válce vy-

znamenáni vysokými

francouzskými, pol-

skými, jugoslávskými

a československými vyznamenáními.

Ataké se vzali, včervnu 1945 načesko-

slovenské ambasádě vPaříži. Jejich svěd-

ci měli tehdy ještě falešné doklady zvál-

ky. Pak se vrátili doČeskoslovenska.

Takže se vrátili hrdinové. To je bezmála

 lmový happy-end.

Jenže netrval dlouho. Vyznamenání rodi-

čů jsme měli doma vkrabici. Avždycky,

když jsme šly se sestrou spát, tak nás táta

zadobré usínání dekoroval. Dostaly jsme

ty vysoké řády napyžámka. Ovšem poko-

munistickém převratu byli najednou

všichni, kdo zaválky bojovali, ať nazápa-

dě, ať navýchodě, veslovenském povstá-

ní, britští letci ipartyzáni, šmahem nebez-

peční. Oni se totiž nebáli ozvat abojovat

proti jednomu diktátorovi, takže najed-

nou připadali dalšímu diktátorovi jako

hrozba. Myslím, že až kolem osmdesáti

procent jich pak šlo sedět. Nemluvilo se

onich, stejně jako opřeživších zkoncent-

račních táborů, jako by neexistovali. Aten

můj táta se ocitl vprocesu, kde obžalová-

ni byli bojovníci zprotilehlých koutů Evro-

py, kteří spolu před válkou ani během vál-

ky neměli nic společného, nikdy se nevi-

děli, nikdy o sobě neslyšeli, a najednou

stáli před stejným tribunálem obžalovaní

ze stejných zločinů. Krabici svyznamená-

ními nám zabavili. Táta, který se ktěm zlo-

činům nikdy nedoznal, byl odsouzen je-

nom nadvanáct let. Nasvobodu se dostal

vroce 1956, bez dokladů, dlouho nemohl

najít práci, ale konečně jsme byli všichni

pohromadě. Krabici svyznamenáními při-

nesli nějací muži avrazili mi ji vedveřích

bytu doruky.

Jak to všechno vaši

rodiče snášeli?

Řada manželek

těch zatčených se

nechala rozvést,

myslím, že většinou

ze strachu. Moje

máma tuhle mož-

nost nikdy ani ne-

připustila, takže tá-

ta měl celou dobu podporu odsvé ženy,

což pro něj bylo myslím velmi důležité. Já

si svých rodičů pro tohle nesmírně vá-

žím, nicméně zatoho většího hrdinu po-

važuji svou mámu. Otec mi jednou řekl,

že vkriminále cítil jediný imperativ: zů-

stat naživu a pokud možno se chovat

čestně. Máma se přitom starala ještě

odvě děti aneměla tu vůbec žádné pří-

buzné. Také mluvila česky s německým

akcentem, musela to mít

poválce těžké.

Avaše rodiče čekala vro-

ce 1968 další emigrace,

doŠvýcarska.

Táta vůbec emigrovat ne-

chtěl. Ovšem, bydleli jsme

nedaleko Václaváku, kam

jsme po srpnu 1968 cho-

dili na demonstrace.

Akdyž tam byla přečtena

dohoda, kterou podepsal

Alexandr Dubček spolu

s ostatními politiky

v Moskvě, táta se nechal

slyšet, že něco takového

by nepodepsal ani Hácha.

Adav ho hnal až dolů naMůstek. Vrátily

se mu vzpomínky, jak pojeho zatčení to-

várny imateřské školky posílaly výzvy, ať

ty darebáky zastřelí. On měl otéto spo-

lečnosti své pochybnosti, ahlavně odmí-

tal vystavit tomu mámu. Pro Švýcarsko

se rozhodli, protože táta už nikdy nechtěl

být pod dohledem francouzských pre-

fektů. Naně měl zválky špatné vzpomín-

ky, snad horší než nagestapáky. Tvrdil, že

ve Švýcarsku je policie na úplně jiném

základě aže když člověk neporušuje zá-

kony, nechají vás vklidu žít. Přitom měli

smámou čestné francouzské občanství

aveFrancii žila řada jejich přátel zválky,

a to byla přátelství doslova na život

anasmrt. Já jsem zůstala vČeskosloven-

sku aprvně jsem se snimi viděla až zaje-

denáct let, protože mě režim odmítal

pustit zahranice. Akdyž mi to konečně

dovolili, musela jsem tady nechat své

dvě děti, jako pojistku.

Marek Toman, spisovatel

9

ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2019

Výlety dohistorie

Svatební fotogra e rodičů Jiřiny Nová-

kové v červenci r. 1945 v Paříži

Jiřina Nováková je průvodkyní po Grébovce Foto: vin

Ve čtvrtek 14. února v 11:00 si městská část Praha 2

připomněla oběti spojeneckého náletu abombardování

hlavního města vroce 1945, odněhož vten den uplynulo

74 let. Pietního aktu upamětní desky naKarlově náměstí

se společně se starostkou Janou Černochovou zúčastnili

imístostarostové Jan Kolář aJaroslav Šolc aradní Renata

Kašická aMichal Zuna.

O původu názvů ulic U KANÁLKY A TŘEBÍZSKÉHO

Pietní vzpomínka na oběti náletu

Část II.

V úvodním článku o nové internetové

aplikaci Encyklopedie Prahy 2 – kulturně

historické dědictví (encyklopedie.pra-

ha2.cz) jste byli seznámeni s důvody,

které nás k jejímu vytvoření vedly,

arámcově istím, co vní můžete nalézt.

Věřím, že jste si ji vyzkoušeli aposoudili

sami. Pojďme si nyní postupně předsta-

vovat jednotlivé obsahové sekce aka-

tegorie ve větší podrobnosti. Budeme

vás upozorňovat inazajímavé uživatel-

ské nástroje.

Začněme sekcí MÍSTA, která obsahuje

zatím 427 encyklopedických hesel (bu-

dou průběžně doplňována). Pro zevrub-

né seznamování s historií doporučuji

nikoliv abecední pořadí, ale začít kate-

gorii Území, vníž naleznete charakteris-

tiku území dnešní Prahy 2 ihistorii je-

jích jednotlivých částí (katastrálních

území), tedy Nové Město, Vyšehrad, Vi-

nohrady aNusle, dnes administrativně

spadajících dorůzných městských částí

(svýjimkou Vyšehradu). Vkategorii Ulice

se pak dozvíte něco ohistorii ulic aná-

městí, včetně důvodu jejich pojmeno-

vání ihistorie dřívějších názvů. Vpřípa-

dě, že nesou jméno zajímavé osobnos-

ti, tak izákladní informace oní (případ-

ně formou odkazu na jiné heslo). Ulice

idalší lokalizované objekty vtéto sekci

jsou zobrazeny též v mapě. Obdobně

jsou zpracovány Parky, které jsou zařa-

zeny dosamostatné kategorie a navíc

obsahují informace oobjektech umís-

těných v parcích (sochy aj.). Vkategorii

Stavby se dozvíte oslavných stavbách

počínaje slavnými rotundami, okoste-

lích i dalších významných budovách

včetně slavných staveb zminulého sto-

letí. Vesměs jde opamátkově chráněné

objekty, které jsou zařazeny ivKatalo-

gu kulturních nemovitých památek Pra-

hy 2. Vsekci Plastiky jsou popsány pa-

mátníky asochy veveřejném prostoru.

Pamětní desky umístěné na domech

jsou vdalší kategorii.

Jak vencyklopedii „listovat“? Můžete si

zobrazit všechna hesla vněkteré zkate-

gorií (například Ulice), ato formou gra-

 ckého výpisu (sobrázkem) nebo vob-

sáhlejší tabulce, vybrat si azobrazit de-

tail. Ale také můžete doobvyklého vy-

hledávacího políčka napsat slovo či vý-

raz, pro které se vám zobrazí nalezené

výsledky. Nejdříve hesla, která toto slo-

vo obsahují vnázvu, ale idalší, která jej

mají vtextu. Hledání můžete omezit jen

navybranou kategorii. Jinou možností

je hledání vmapě. Kliknutím na výraz

„zvětšit mapu“ se vám mapa rozbalí

dovětší plochy auvidíte chumel objek-

tů v celé Praze 2. Pomocí klávesy Ctrl

akolečka myši (nebo tlačítek +/- vpravo

dole) můžete ovládat přiblížení mapy

(zoom), najít si místo, které vás zajímá,

apátrat, co najdete vokolí. Každá kate-

gorie má jiný obrázek (ikonu). Nezbývá,

než vyzkoušet. Přeji hodně zdaru! Příště

se budeme věnovat sekci OSOBNOSTI.

Jaroslav Šolc, místostarosta

Od Vinohradské třídy stoupá k jihovýchod-

nímu cípu Riegerových sadů zhruba 150 m

dlouhá ulice U Kanálky, která své pojme-

nování dostala podle kdysi slavné zahrady

jménem Kanálka. Původně (v letech 1905–

1961) její jméno znělo Kanálská.

Zdejší pozemky dlouhá léta patřily pre-

monstrátskému řádu, který si tu vybudo-

val zahrady. Kolem vznikaly v režii nejrůz-

nějších vlastníků viniční usedlosti a další

menší ivětší sady azahrady. Odpremonst-

rátů aněkolika aristokratických aměšťan-

ských rodin koupil rozsáhlé území mezi

dnešním Národním muzeem

a náměstím Jiřího z Poděbrad

původem italský hrabě Josef

Emanuel Canal de Malabaida

(1745–1826), vysoký důstojník

rakouské armády. Jelikož se je-

ho velikou vášní stala botanika,

vznikla zaměstskými hradbami

velmi hodnotná ovocná abota-

nická zahrada. Tomuto záměru

Pražané velmi fandili, neboť Ca-

nal se těšil skvělé pověsti – stál

uzrodu pražského chudobince

asirotčince, podporoval také ty,

kteří ztratili zaměstnání. Kromě

toho měl dost pochopení pro nadějné

vědce, studenty ahudebníky, když potře-

bovali materiálně podpořit. Nikdo se tedy

nepodivoval nad tím, že svůj nový zahrad-

ní projekt zpřístupnil veřejnosti. Když za

některým Pražanem dorazila návštěva z ji-

ného města či venkova, velmi často vedly

jejich společné kroky právě za Koňskou

bránu, aby společně obdivovali anglický

park, francouzský park, čínskou zahradu,

množství exotických dřevin i květin, volié-

ru s ptáky, umělé jeskyně a celou řadu dal-

ších součástí Kanálky. Sláva zahrady se

skutečně šířila po celé zemi.

Ten, kdo má zájem o více informací o Ka-

nálce, může si v archivu našich novin vy-

hledat seriál o této zahradě, který vycházel

v roce 2004.

Souběžně s ulicí U Kanálky vede za jedním

domovním blokem zhruba stejně dlouhá

ulice Třebízského. Své jméno získala na

paměť českého vlasteneckého spisovatele

a kněze Václava Beneše Třebízského (1849–

1884). V myslích mladších čtenářů přežívá

spíše jako heslo z časů přípravy na maturi-

tu, neboť doby, kdy si Třebízského knihy li-

di mezi sebou nadšeně půjčovali, jsou už

pryč. Podobně jako Alois Jirásek se Třebíz-

ský zaměřil na historické romány a povídky

z různých etap české historie. Mezi jeho

nejznámější díla náleží román V podvečer

pětilisté růže, věnovaný posledním Rožm-

berkům, dále román Bludné duše zasazený

na rodné Lounsko, který přibližuje neklid

ve společnosti v 18. století, a román Trnová

koruna, vykreslující mocenské třenice po

bitvě na Bílé hoře. Ale ještě větší oblibě se

těšily sbírky povídek, tematicky dosahující

na úctyhodnou šíři české historie.

Text: Jan Gross,

foto: Jaroslav Kocourek

Poctu padlým vyjádřili také představi-

telé Jednoty československé obce legi-

onářské vPraze 2 Václav Kuchynka, Ti-

chomir Mirkovič aJaroslav Syrový azá-

stupci spolku Vltavan.

Nálet naPrahu oPopeleční středě roku

1945 si vyžádal životy sedmi stovek lidí,

přes tisíc lidí bylo zraněno. Nálet smě-

řoval naDrážďany, avšak chyba vnavi-

gaci způsobila tragédii vPraze, poško-

zeny byly zejména čtvrti Nové Město,

Vinohrady, Holešovice, Smíchov, Vršo-

vice, Žižkov, Libeň, Kbely, Letňany aČa-

kovice. Místo

na budově

VFN naKarlově náměstí 37, kde je deska

umístěna, je symbolické ze dvou důvo-

dů. Prvním je, že bomby nemocnici pří-

mo zasáhly alékaři pak pomáhali raně-

ným vparku na Karlově náměstí. Dru-

hým skutečnost, že podzemní bunkr

naKarlově náměstí dostal přímý zásah

azahynulo vněm 120 žen adětí.

Nálet zničil desítky domů a řadu dal-

ších poškodil. Mezi poničenými objek-

ty byly Emauzský klášter a Faustův

dům, již zmíněná Všeobecná nemocni-

ce na Karlově náměstí, shořely dílny

Národního divadla na Vinohradech

a silně poškozeny byly skleníky Bota-

nické zahrady.

Praha 2 nechala vyrobit aumístit nabu-

dovu VFN pamětní desku k 70. výročí

náletu v roce 2015. Zhotovena je ze

střepin bomb spadlých načeském úze-

mí, autorem je sochař Petr Císařovský.

Text: tom, foto: vin

RNDr. Jiřina Marie Nováková občas provádí veřejnost po interiérech Gröbeho vily. Oslovuje

ji však i časově bližší minulost – je praneteří Jindřicha Waldese (a vnučkou jeho bratra Zik-

munda Waldese), někdejších kno íkových králů a výrobců patentek i dalšího galanterního

zboží ve  rmě Koh-i-noor. A také obyvatel Vinohrad, jejichž rodinné vily stávaly nedaleko

Grébovky. Nicméně, rodiče Jiřiny Novákové se setkali za dramatických okolností mimo po-

klidný svět vinohradských vil.

S Řádem Bílého lva na pyžámku