Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Tajemný a magický Vyšehrad

Objevte s námi všechna jeho zákoutí.

Všehrd e nemenší nestrobleší čst Prh2 Necenněší čst Všehrdu e oznčen o n-

rodní ulturní pmt Je sevřen hrdbm eí domnntou e bzl sv Petr Pvl Ldé míří

doNP Všehrd neen zeho tsícletou hstorí pmtm, le té eho ndhernm vhlíd-

m doudržovnch zelench prů Ale sídlí tu Všehrds ptul, ter se str ocírevní

pmt obřd

U

lce vpodhrdí vpdí, o b se tm zstvl čs, doon-

ce nzv místních resturcí odzuí ndvné všehrdsé

leend mt (npř vzldech domu Uzlté otv e pr urt

zlt blvn, sloužící o otv Lbušn lod) Amístní ldé to t

mí rd „Jsem rd, že nVšehrdě něteré věc chbí, třeb

hpermret Místo ně tu mme Jedlčův ústv, ter celé lo

-

ltě dodv dobrosrdečnou tmosféru,“ ří Pvel Frš, ter zde

bdlí zložl webové strn Všehrdsecz spříběh pmětníů

hstorcm ohlédnutím, steně o fcebooovou strnu Vše

-

hrdse ezdec Rezdent se tu nvzem zní vldne tu poldn,

tř buolc pohod Je to t trochu město veměstě – Vše

-

hrd e Vtn Prh 2

Celkový pohled doVratislavovy ulice jihovýchodním směrem se

kdnešnímu dni příliš nezměnil, jen některé domy nahradily jiné.

Stále platí, že je to hlavní komunikace vyšehradského podhradí.

Budova bývalé vyšehradské radnice dodnes stojí, nyní vní působí

odborné učiliště. Jednu dobu bývala před budovou zastávka

tramvaje č. 4.

Pohled na Vyšehradský tunel vybudovaný v letech 1901–1905 se do

dnešních dnů příliš nezměnil. Co se však změnilo, jsou hranice Prahy.

Takovou hranicí byl i tunel pod vyšehradskou skálou, kde se až do roku

1921 vybíralo mýtné a akcíz (celní poplatek z potravin dovážených do

města). Malý půvabný domek stojí dodnes, jen v něm už nebydlí výběrčí

daně. Je zajímavé vidět, jak vypadala na počátku 20. století nedláždě

-

ná cesta před tunelem, po níž začaly jezdit tramvaje od roku 1910.

Cest

nVšehrd

vede

dostředověu

T

 cest vpd, o b tm nep-

třl dž stoupte Vrtslvovou

ulcí odVltv nhoru Všehrdu,

nrzíte vnecelé polovně cest nod

-

boču vprvo Vpd o slep cest

odnud nm nebo o něco, co b

tm nemělo bt T ně dvně

Op e prvdou Je to edn

znestrších cest vPrze Původní

středově trs, terou se chodlo

nVšehrd o zzrem přežl

ž dodnešních dnů Vít poní d

zbrt Neprve se prode podlžděné

cestě srz podloubí ndomovní dvůr

odtud postrmém schodšt dov

-

šehrdsé pevnost ž Letní scéně,

de pocelé léto probíhl dvdelní

předstvení

Původně se této ulčce řílo Hrn

-

čířs, podle domu UHrnčířů neím

onc Ten už nestoí, steně o nrož

-

ní dům nzčtu odboč

Něde těmto míst s prochzel

vpředvečer orunovce česch rlů

slvnostní průvod rel IV totž

zřdl doceremonlu osobt zv,

b pnovní vpředvečer orunovce

vrzl nVšehrd tm s povzoru

Přemsl Orče nsdl lové střevíce

vzl rolncou mošnu Potemněl

Všehrd zsvtu loučí svíče musel

vzbuzovt mc doem Letní ve

-

černí prochz potéto cestě se tomu

dost blíží kla

Všehrd e Vtn Prh 2

   ,  

   ,  

8



  2

|

 2025

|

 9