Vzpomínka na architekta Karla Pragera

Nejvýkonnější poválečný architekt Karel Prager, milovaný i nenáviděný. Podle některých je jeho architektura arogantní, brutalistní, každopádně však nepřehlédnutelná. Jak na autora Nové scény Národního divadla, budovy Federálního shromáždění a tzv. Pragerových kostek v Emauzích vzpomíná jeho blízký spolupracovník, profesor Miloslav Pavlík?

„Nastoupil jsem k němu 1. října 1969 a zůstal u něj patnáct let. Bylo to v době, kdy jeho ateliér GAMA ještě sídlil v Rubešově ulici. Při přijímacím pohovoru mi řekl, že si nejprve musí ověřit, jak jsem studoval (na ČVUT u prof. Karla Janů – pozn. red.). Ale protože byl neposedný jak šídlo, někam zmizel a najednou mi přišla sekretářka sdělit, že v pondělí mám u něj nastoupit. Čtrnáct dní na to jsme se stěhovali do Emauz. Byla to má první osobní zkušenost s ním a hned jsem dohlížel na dokončení fasád v Emauzích a současně jsme pracovali na kompletaci objektu Federálního shromáždění. Spousta lidí na Karlu Pragerovi viděla nedostatky, ale to se jen závistiví kolegové snažili pomluvami snižovat jeho práci. Pravda je taková, že nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa. Kancelář jsem měl v Emauzích nahoře v posledním rohu, on ji měl úhlopříčně na protilehlé straně. Těch patnáct let u něj byl pro mě silný profesní zážitek.“

Miloslav Pavlík s náměstkem pražského primátora Petrem Hlaváčkem

kla