Vyšehradská strašidla: černá paní i patron opilců
Zatímco přes den je Vyšehrad přívětivým místem, kde mohou návštěvníci načerpat energii a kochat se jeho starobylou a majestátní atmosférou, v noci se zde prohání spousta strašidel. Některé z nich pro nás v rozhovoru představila Eva Hotovcová, odbornice na pražské legendy a přízraky a průvodkyně po tajemných zákoutích hlavního města.
Vyšehrad je bezesporu magické místo a je opředený řadou mýtů, a to nejen těch nejznámějších. Jakou legendu vy osobně máte nejraději?
Odpovím zeširoka: původním povoláním jsem učitelka a Vyšehrad vnímám jako velký symbol našeho národa. Pověsti a báje jsou mojí velkou vášní. Vyšehrad nepatří ale jen Libuši a Horymírovi. Je spojen i s řadou zajímavých příběhů, které spadají do novější historie. Tyto příběhy zpracovávala , kromě jiných, i dnes už poněkud zapomenutá spisovatelka Popelka Bilianová. Sepsala všechno, co se o Vyšehradě povídalo. A že toho bylo! Vyšehrad byl totiž po dlouhou dobu vojenskou pevností. Vojáci se tak stali svědky řady podivných jevů, neboť museli vartovat i v hodině duchů. Dovedete si představit, jak jim asi bylo, když museli celou noc hlídat zbrojnici, která stála hned vedle hřbitova... Mnozí se prý pomátli, přestali mluvit, zešedivěli... Ale vraťme se k vaší otázce. Mým favoritem mezi vyšehradskými zjeveními je Černá paní, která naříká u staré studny. Podle některých je to prý snad sama kněžna Libuše.
Co nebo kdo konkrétně tedy na Vyšehradě straší?
To by bylo na dlouhé vyprávění. Například u Táborské brány se zjevuje záhrobní kočár. Noc co noc tudy projíždí kočár tažený černými koňmi bez hlavy, na kozlíku sedí bezhlavý kočí a celé to příšerné spřežení doprovází černý pes, kterému rovněž chybí hlava. Zajímavé jsou i zbytky brány zvané Špička, kterou nechal postavit Karel IV. K ní se váže legenda, že pokud je česká země v nebezpečí, na Špičku se v noci snese hejno krkavců. Za rozbřesku se hejno vznese a odletí tím směrem, odkud Čechům ono nebezpečí hrozí.
Údajně máme na Vyšehradě také evropskou raritu mezi přízraky.
Unikátním strašidlem je tzv. Pytlový muž, který straší u Francouzské neboli Leopoldovy brány. Za svého života byl zřejmě řemeslníkem, protože se zjevuje v jakési zástěře z pytloviny. Tento duch láskyplně pečuje o případné opilce, což nemá v evropském městském folklóru obdoby. Strašidlo, které má soucitný vztah k opilcům, existuje jen v Praze na Vyšehradě. A pokud jde o slavná jména – na Vyšehradě můžete v noci narazit na svatého Martina, u staré studny tu naříká dáma v černém, prý snad kněžna Libuše, a občas zavítá i sám svatý Václav.
Viděla jste tato zjevení na vlastní oči?
Na Vyšehradě ne, protože v hodině duchů bývám už obvykle jinde. Ale jinak mám těchto zážitků řadu. Často se zvířaty, která jsou na paranormální jevy citlivá. Ostatně takový příběh se váže i k Bazilice sv. Petra a Pavla, kde straší Bílá paní. Občas vystupuje z jedné z kaplí. Říká se, že jeden kostelník, který se jí strašně bál, používal speciální strašidelný test. Pokud se jeho pes zarazil pod schody a odmítl do kostela vstoupit, nikdo by tam v tu chvíli nedostal ani páníčka.
Na Vyšehradě děláte „strašidelné“ prohlídky. Mají při nich návštěvníci strach?
Mým úmyslem určitě není lidi děsit. Na to mám v sobě příliš mnoho úcty a respektu k tomu všemu. Má vyprávění jsou plná spíše humoru a nadsázky. Tak, jak to dělala Popelka Bilianová. A co si budeme povídat – tajuplná vyprávění jsou roztomilou záminkou k výletu do historie.
Více informací najdete na www.strasidelnapraha.cz
Takhle si umělá inteligence představuje vyšehradskou Bílou paní
tin