Vyšehrad je Vatikán Prahy 2

Vyšehrad je nejmenší a nejstarobylejší část Prahy 2. Nejcennější část Vyšehradu je označena jako národní kulturní památka. Je sevřená hradbami a její dominantou je bazilika sv. Petra a Pavla. Lidé míří do NKP Vyšehrad nejen za jeho tisíciletou historií a památkami, ale také k jeho nádherným vyhlídkám a do udržovaných zelených parků. Ale sídlí tu i Vyšehradská kapitula, která se stará o církevní památky a obřady.

Ulice v podhradí vypadají, jako by se tam zastavil čas, a dokonce i názvy místních restaurací odkazují na dávné vyšehradské legendy a mýty (např. v základech domu U zlaté kotvy je prý ukryt zlatý balvan, sloužící jako kotva Libušiny lodi). A místní lidé to tak mají rádi. „Jsem rád, že na Vyšehradě některé věci chybí, třeba hypermarket. Místo něj tu máme Jedličkův ústav, který celé lokalitě dodává dobrosrdečnou atmosféru,“ říká Pavel Friš, který zde bydlí a založil webové stránky Vyšehradskej.cz s příběhy pamětníků a historickými ohlédnutími, stejně jako facebookovou stránku Vyšehradskej jezdec. Rezidenti se tu navzájem znají a vládne tu poklidná, takřka bukolická pohoda. Je to tak trochu město ve městě – Vyšehrad je Vatikán Prahy 2.

Pohled na Vyšehradský tunel vybudovaný v letech 1901–1905 se do dnešních dnů příliš nezměnil. Co se však změnilo, jsou hranice Prahy. Takovou hranicí byl i tunel pod vyšehradskou skálou, kde se až do roku 1921 vybíralo mýtné a akcíz (celní poplatek z potravin dovážených do města). Malý půvabný domek stojí dodnes, jen v něm už nebydlí výběrčí daně. Je zajímavé vidět, jak vypadala na počátku 20. století nedlážděná cesta před tunelem, po níž začaly jezdit tramvaje od roku 1910.

Celkový pohled do Vratislavovy ulice jihovýchodním směrem se k dnešnímu dni příliš nezměnil, jen některé domy nahradily jiné. Stále platí, že je to hlavní komunikace vyšehradského podhradí. Budova bývalé vyšehradské radnice dodnes stojí, nyní v ní působí odborné učiliště. Jednu dobu bývala před budovou zastávka tramvaje č. 4.

Cesta na Vyšehrad vede do středověku

Ta cesta vypadá, jako by tam nepatřila. Když stoupáte Vratislavovou ulicí od Vltavy nahoru k Vyšehradu, narazíte v necelé polovině cesty na odbočku vpravo. Vypadá jako slepá cesta odnikud nikam nebo jako něco, co by tam nemělo být. Tak nějak divně.

Opak je pravdou. Je to jedna z nejstarších cest v Praze. Původní středověká trasa, kterou se chodilo na Vyšehrad a jako zázrakem přežila až do dnešních dnů. Vyjít po ní dá zabrat. Nejprve se projde po dlážděné cestě skrz podloubí na domovní dvůr a odtud po strmém schodišti do vyšehradské pevnosti až k Letní scéně, kde po celé léto probíhala divadelní představení. 

Původně se této uličce říkalo Hrnčířská, podle domu U Hrnčířů na jejím konci. Ten už nestojí, stejně jako nárožní dům na začátku odbočky. 

Někde těmito místy asi procházely v předvečer korunovace českých králů slavnostní průvody. Karel IV. totiž zařadil do ceremoniálu i osobitý zvyk, aby panovník v předvečer korunovace vyrazil na Vyšehrad a tam si po vzoru Přemysla Oráče nasadil lýkové střevíce a vzal rolnickou mošnu. Potemnělý Vyšehrad za svitu loučí a svíček musel vzbuzovat magický dojem. Letní večerní procházka po této cestě se tomu dost blíží. 

kla, foto: Petr Jan Juračka, NKP Vyšehrad