Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2018

Město a lidé

Dr. Eva Herrmann-Dresel pochází z rodiny stavitele Grébovky Moritze Gröbeho. Narodila se v roce 1951 v Teplicích, v deseti letech se vystěhovala s rodiči a bratrem do Německa. V září se zúčastnila Vinobraní

na Grébovce a křtu románu „Neptunova jeskyně“, příběhu z Královských Vinohrad.

Oslava vysvěcení kostela a znovuzrození vzácných varhan

S jakými pocity vcházíte dnes

doGrébovky?

Samozřejmě jsem hrdá nato, že můj

prapradědeček Moritz Gröbe (původ-

ně psáno Groebe) dokázal naplánovat

a uskutečnit tak obrovský, podivu-

hodný projekt, kterému se dodnes ří-

ká podle něj. Žasnu zároveň nad tím,

kolik se vynaložilo úsilí, aby Grébovka

znovu získala původní podobu akrá-

su, aže se oni stále pečuje. To mě ve-

lice těší. Zároveň mi připadá, že Gré-

bovka dnes patří doúplně jiného svě-

ta, než je ten, vekterém jsem vyrostla.

Je pro mě poctou, že mě někdo osloví

kvůli naší rodině a jejímu vztahu

keGrébovce, asoučasně si uvědomu-

ji, že Grébovka nevznikla díky mé

osobní zásluze. Naopak mě sní spoju-

je, zvlášť vdobě vinobraní, víno. Byd-

lím totiž ve vinařském městečku

Schriesheim blízko Heidelbergu –

vzáří se tu konalo „putování povinař-

ských stezkách“, tedy krásnou krajinou

asvelkým výběrem vína apokrmů.

Jak se u vás v rodině na Moritze

Gröbeho vzpomínalo?

V mládí jsem se o příběh své rodiny

příliš nezajímala, v60. a70. letech se

tradici nepřikládal velký význam.

Urodičů sice visely vobytném pokoji

olejové portréty Moritze Gröbeho

ajeho manželky Marie Vilhelmíny, roz.

Měchurové, aveskříni se přechováva-

la část jídelního servisu rodiny Gröbe

s monogramem M. G. Teprve v roce

1994, když jsem se – poosmnácti le-

tech – opět chystala doPrahy, jsem se

začala zajímat o Moritze Gröbeho

aoGrébovku. Teta mi dala kopii člán-

ku Groebova Villa – Majetek vinohrad-

ské obce zčasopisu Český svět zroku

1905 aposkytla mi informace orodin-

né hrobce na německém evangelic-

kém hřbitově veStrašnicích. Navštívi-

la jsem zarostlou hrobku na starém

hřbitově, propátrala terén Havlíčko-

vých sadů adokonce se mi podařilo

vstoupit doGröbeho vily jako první-

mu členu rodiny od jejího prodeje

vroce 1905 – odté doby totiž byla pro

naši rodinu nepřístupná. Vroce 1994

ve vile sídlil Institut dětí a mládeže

amístnosti nebyly vnejlepším stavu.

Vroce 2003 jsme dostali pozvání or-

ganizace CEELI naotevření opravené

vily pro potřeby této instituce. Zrodi-

ny nás přijela celá skupina, rodiče se-

děli vprvní řadě vedle Václava Havla

(otci tehdy bylo skoro 90 let). Všichni

jsme tehdy žasli nad přepychovým,

nádherným interiérem. Snažili jsme si

představit, jak vnoučata Moritze

Gröbeho hrála fotbal vevstupní hale,

která obyčejně sloužila kreprezenta-

tivním účelům, jak vzpomínal můj dě-

deček Gottfried Ritter. Rodiče před

několika roky zemřeli ajá se pomalu

probírám jejich pozůstalostí a dále

sbírám informace o Moritzi Gröbovi

aGrébovce.

Měl někdo zGröbeho potomků po-

dobně velké plány jako on?

Z potomků Moritze Gröbeho nikdo

tak úspěšný nebyl – naopak, syn Emil

se svou parketárnou žádné štěstí neu-

dělal, syn Alexander studoval malíř-

ství, ataké to kničemu nevedlo. Ani

dvěma dcerám nebyl dopřán spoko-

jený, naplněný život. Zejména nej-

mladší Berta (zvaná Scha y) vyrostla

v luxusu, žila neklidným životem

aprohýřila celé své jmění. JUDr.Franz

Ritter, jeden zvnuků Moritze Gröbe-

ho, píše ve svých vzpomínkách:

„Ztěch tragických příkladů … jsme se

poučili, že bohatství neznamená sku-

tečné štěstí, ba že dokonce může přímo

překážet šťastnému, činorodému

a úspěšnému životu … Jenom u mé

matky (tj. umé prababičky Marie Ritte-

rové, roz. Gröbeové) se prosadil skrom-

ný apracovitý charakter rodiny Ritterů“.

Takže navelké plány už nedocházelo,

ale vzdělání apráci se unás vrodině

vždycky přikládala a přikládá velká

důležitost.

Manželka Moritze Gröbeho Marie

byla Češka, prý vzdálená příbuzná

Františka Palackého, zatímco její

manžel pocházel zNěmecka. Jak se

uvás vrodině ty dva národní živly

prolínaly?

Manželka Moritze Gröbeho Marie po-

cházela z rodiny Měchurových a sly-

šela jsem, že je vzdálená příbuzná

manželky Františka Palackého Terezie

Měchurové, ale nevím nic jistě. Rodin-

né dokumenty včetně dopisů Moritze

a Marie jsou psané německy, takže

předpokládám, že se vrodině mluvilo

převážně německy. U předků Marie

Měchurové se ale vyskytuje také čes-

ké příjmení Růžička aupředků mého

tatínka příjmení Svoboda a Stuchlík.

Vnaší užší rodině neexistovaly výhra-

dy proti Čechům, aspoň si žádné ne-

vybavuji. Moritz Gröbe pamatoval

ve své poslední vůli peněžními dary

nejen na německé

spolky avzdělávací in-

stituce, ale také

na všechny své za-

městnance – mezi ji-

nými inaČechy. Vřeči

nad rakví Moritze

Gröbeho bylo zdůraz-

něno, že jeho dobro-

činnost se týkala

všech chudých, bez

ohledu na jejich ná-

rodnost nebo vyznání.

Jaký je přesně váš

příbuzenský vztah

kMoritzi Gröbemu?

Moritz Gröbe měl se

svou manželkou Marií

Měchurovou celkem

šest dětí. Tři chlapce

atři dcery. Prvorozený

syn, pojmenovaný

pootci Moritz, zemřel

krátce po svém naro-

zení vroce 1860. Dce-

ra Marie se vdala

za JUDr. Františka

(Franze) Rittera, ti měli

tři chlapce a jednu dceru. Syn

RNDr. Gottfried Ritter, můj dědeček,

byl ženatý s RNDr. Gertrudou, roz.

Weilovou. Lotte, jedna z jejich dvou

dcer, byla moje matka. Zemřela vroce

2015 vevěku devadesáti let.

Jak se odvíjel váš vlastní život?

Žiju odroku 1961 vNěmecku. Poma-

turitě jsem studovala na univerzitě

vHeidelbergu, nejprve ruštinu aang-

ličtinu na institutu překladatelství

atlumočnictví, později jsem ještě ab-

solvovala doktorské studium voboru

jazykovědy nainstitutu slavistiky. Do-

dnes pracuji jako aprobovaná překla-

datelka pro ruský a anglický jazyk.

Mnoho let jsem také jazyky vyučova-

la. Dnes se častěji zabývám našimi

čtyřmi vnoučaty, akdyž to čas dovolí,

pěstuji sport, jako například aerobic,

chůzi, cyklistiku anebo plavání.

O Gröbem se traduje, že pocházel

z židovské rodiny. Jak to bylo do-

opravdy?

Vím, že vpopulárně historické litera-

tuře ana internetu koluje informace

ožidovském původu Moritze Gröbe-

ho, neodpovídá ale pravdě. Moritz

Gröbe pocházel zevangelické rodiny

v tehdejším sasko-altenburském vé-

vodství. Mám opis seznamu předků

jeho vnuka, RNDr. Gottfrieda Rittera,

mého dědečka, z doby nacistické

okupace Sudet. Musel si nechat vysta-

vit ten seznam, protože byl ženatý

s židovkou RNDr. Gertrudou Rittero-

vou, roz. Weilovou. Jsou tam matriční

údaje zfarních úřadů oevangelickém

křtu nejenom Moritze Gröbeho, ale

taky jeho rodičů aprarodičů, všechno

je potvrzeno německým evangelic-

kým farním úřadem v Liberci. Držím

se předpokladu, že praprarodiče Mo-

ritze Gröbeho, kteří se narodili vprvní

polovině 18. století, byli také evange-

líci. Netuším, proč akdy pověst oži-

dovském původu Moritze Gröbeho

vznikla. První zmínku jsem objevila

vkapitole Ovile nad Botičem vknize

Jana Weniga Co vyprávěly staré praž-

ské domy zroku 1982. Irena Poláková,

která se intenzivně zabývala příbě-

hem Grébovky, konstatuje, že do-

mněnky vznikly nejspíš proto, že se

vdalších generacích rodiny Gröbovy

Židé objevují.

Mohla jste nahlédnout dorománu

„Neptunova jeskyně“. Jak navás za-

působil?

Mohu říct, že mě váš nový román moc

zajímá. Odehrává se zde naGrébovce

a člověk se může vmyšlenkách pře-

nést dostarých časů, dodoby jejího

budování aživota naKrálovských Vi-

nohradech, ale taky

dotoho, jak se využití

vily a parku proměni-

lo. Podle mého názoru

jste zvolil velmi své-

rázný přístup ktemati-

ce tenzí vtehdejší spo-

lečnosti. Tohle téma

mě zajímá, máme vro-

dině dost smíšených

manželských svazků

avedle německých ta-

ké židovské a české

příbuzné. Na příkladu

příběhu Grébovky

a Vinohrad, který je

vevaší knize velice ži-

vě vylíčen, si můžeme

uvědomit mnohé as-

pekty společenského

a politického vývoje

posledních sto pade-

sáti let.

Na pozvání starosty

Michala Basche jste

navštívila oslavy sta

let Havlíčkových sa-

dů vroce 2006. Jak to

tehdy proběhlo?

Pozvání starosty Michala Basche

naoslavy v Grébovce mě moc těšilo

apřekvapilo, připadala jsem si velmi

poctěná a vítaná. Tu pozoruhodnou

událost jsem si užila. Vroce 2011 jsem

dostala pozvání tehdejšího pana sta-

rosty napátý, jubilejní ročník vinobra-

ní, aradostně jsme je smanželem při-

jali. Byla to úžasná akce ajá jsem smě-

la přestřihnout pásku knově zrekon-

struované Neptunově jeskyni. Byl to

pro nás velký osobní zážitek.

Ptal se: Marek Toman

Eva Herrmann-Dresel není v Praze poprvé – vždyť tu má pořád příbuzné; s jed-

ním z nich si při letošním vinobraní prohlížela rodinné sídlo prapředků

„Bohatství vám může zabránit, abyste byli šťastní,“ myslí si pravnučka podnikatele Moritze Gröbeho

Projekt výstavby farního kostela sv.

Ludmily vypracoval architekt Josef

Mocker a schválen byl 8. listopadu

1888. Slavnost položení základního ka-

mene se konala 25. listopadu 1888.

Stavba pokračovala velmi rychle. Vroce

1892 navštívil Královské Vinohrady

astavbu chrámu císař František Josef I.,

což zachycují dobové fotogra e. Také

proto nachrám přispěla kabinetní kan-

celář zVídně. Velkolepá slavnost posvě-

cení byla stanovena na 8. října 1893.

Hlavním světitelem byl pražský arcibis-

kup František de Paula kardinál Schön-

born se dvěma biskupy. Vroce 1929, při

příležitosti svatováclavského milénia,

tehdejší pražský arcibiskup dr.František

Kordač povýšil faru u sv. Ludmily na

arciděkanství. Při oslavách 125. výročí

vysvěcení kostela také kardinál Duka

požehnal čerstvě zrestaurovaným sva-

toludmilským varhanám. Ty se vůbec

poprvé rozezněly před 120 lety, 3. října

1898, když opustily dílnu pražského

varhanáře Emanuela Štěpána Petra (mj.

autora varhan usv. Ignáce). Velké štěstí

měly zaprvní světové války, zdejší cíno-

vé píšťaly jako jedny zmála

nepostihla válečná rekvizi-

ce drahých kovů v roce

1917.

Když koncem 20. století probí-

haly celkové opravy kostela, varhany

byly při stavebních pracích poškozeny

a v letech 1990–1994 částečně, a ne

zrovna citlivě opraveny. Později jejich

pietní restaurování prosazovalo Občan-

ské sdružení pro opravu varhan vkostele

sv. Ludmily v Praze 2, založené v roce

2000. Vletech 2009–2013 se pro tento

účel konaly dvě veřejné sbírky apodaři-

lo se vybrat téměř milion korun. Re-

staurování pak pokračovalo opravami

měchů ačásti píšťal, další práce ale mu-

sely být vroce 2014 z nančních důvo-

dů přerušeny. Poslední fáze oprav zača-

la na Velikonoce roku

2016, ato díky velkorysé-

mu daru mecenáše ado-

tacím ministerstva kultury.

V této poslední etapě práce

prováděla Varhanářská dílna Kán-

ský-Brachtl.

Opravený nástroj měl obnovenou

premiéru při slavnostním koncertu

mistra Jakuba Janšty vneděli 7. října

2018. Ani pod rukama dnešních re-

staurátorů varhany neztratily nic ze

své původnosti. Mají tři manuály,

46 rejstříků avynikají barevnými zvu-

kovými možnostmi. Odborníci je po-

važují zajedny znejvzácnějších unás.

Odkonce 80. let 20. století mají statut

kulturní památky.

Text: len, foto: kav

Mši svatou na oslavu 125. výročí posvěcení kostela sv. Ludmily celebroval v pondělí 8. října 2018 Dominik kardinál Duka.

Za městskou část se jí zúčastnili starostka Jana Černochová, tajemník úřadu Michal Kopecký a někteří radní a zastupitelé.

Jako poděkování za spolupráci vinohradské radnice s farností u sv. Ludmily převzala starostka od pátera Surmy pamětní

medaili ke 125. výročí vysvěcení chrámu.

b

í

-

h

la

2

20

m

tac

í

V

 tét

o

áděl