Město a lidé

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2018

5

Oslava vysvěcení kostela a znovuzrození vzácných varhan

Mši svatou na oslavu 125. výročí posvěcení kostela sv. Ludmily celebroval v pondělí 8. října 2018 Dominik kardinál Duka.

Za městskou část se jí zúčastnili starostka Jana Černochová, tajemník úřadu Michal Kopecký a někteří radní a zastupitelé.

Jako poděkování za spolupráci vinohradské radnice s farností u sv. Ludmily převzala starostka od pátera Surmy pamětní

medaili ke 125. výročí vysvěcení chrámu.

Projekt výstavby farního kostela sv.

Ludmily vypracoval architekt Josef

Mocker a schválen byl 8. listopadu

1888. Slavnost položení základního kamene se konala 25. listopadu 1888.

Stavba pokračovala velmi rychle. V roce

1892 navštívil Královské Vinohrady

a stavbu chrámu císař František Josef I.,

což zachycují dobové fotografie. Také

proto na chrám přispěla kabinetní kancelář z Vídně. Velkolepá slavnost posvěcení byla stanovena na 8. října 1893.

Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup František de Paula kardinál Schön-

born se dvěma biskupy. V roce 1929, při

příležitosti svatováclavského milénia,

tehdejší pražský arcibiskup dr. František

Kordač povýšil faru u sv. Ludmily na

arciděkanství. Při oslavách 125. výročí

vysvěcení kostela také kardinál Duka

požehnal čerstvě zrestaurovaným svatoludmilským varhanám. Ty se vůbec

poprvé rozezněly před 120 lety, 3. října

1898, když opustily dílnu pražského

varhanáře Emanuela Štěpána Petra (mj.

autora varhan u sv. Ignáce). Velké štěstí

měly za první světové války, zdejší cíno-

vé píšťaly jako jedny z mála

nepostihla válečná rekvizice drahých kovů v roce

1917.

Když koncem 20. století probíbíhaly celkové opravy kostela, varhany

h

byly při stavebních pracích poškozeny

a v letech 1990–1994 částečně, a ne

zrovna citlivě opraveny. Později jejich

pietní restaurování prosazovalo Občanské sdružení pro opravu varhan v kostele

sv. Ludmily v Praze 2, založené v roce

2000. V letech 2009–2013 se pro tento

účel konaly dvě veřejné sbírky a podařilo se vybrat téměř milion korun. Restaurování pak pokračovalo opravami

měchů a části píšťal, další práce ale musely být v roce 2014 z finančních důvodů přerušeny. Poslední fáze oprav zača-

la na Velikonoce roku

2016,

20 a to díky velkorysém daru mecenáše a domu

tacím

tací ministerstva kultury.

V této poslední etapě práce

prováděla

áděl Varhanářská dílna Kánský-Brachtl.

Opravený nástroj měl obnovenou

premiéru při slavnostním koncertu

mistra Jakuba Janšty v neděli 7. října

2018. Ani pod rukama dnešních restaurátorů varhany neztratily nic ze

své původnosti. Mají tři manuály,

46 rejstříků a vynikají barevnými zvukovými možnostmi. Odborníci je považují za jedny z nejvzácnějších u nás.

Od konce 80. let 20. století mají statut

kulturní památky.

Text: len, foto: kav

„Bohatství vám může zabránit, abyste byli šťastní,“ myslí si pravnučka podnikatele Moritze Gröbeho

Dr. Eva Herrmann-Dresel pochází z rodiny stavitele Grébovky Moritze Gröbeho. Narodila se v roce 1951 v Teplicích, v deseti letech se vystěhovala s rodiči a bratrem do Německa. V září se zúčastnila Vinobraní

na Grébovce a křtu románu „Neptunova jeskyně“, příběhu z Královských Vinohrad.

S jakými pocity vcházíte dnes

do Grébovky?

Samozřejmě jsem hrdá na to, že můj

prapradědeček Moritz Gröbe (původně psáno Groebe) dokázal naplánovat

a uskutečnit tak obrovský, podivuhodný projekt, kterému se dodnes říká podle něj. Žasnu zároveň nad tím,

kolik se vynaložilo úsilí, aby Grébovka

znovu získala původní podobu a krásu, a že se o ni stále pečuje. To mě velice těší. Zároveň mi připadá, že Grébovka dnes patří do úplně jiného světa, než je ten, ve kterém jsem vyrostla.

Je pro mě poctou, že mě někdo osloví

kvůli naší rodině a jejímu vztahu

ke Grébovce, a současně si uvědomuji, že Grébovka nevznikla díky mé

osobní zásluze. Naopak mě s ní spojuje, zvlášť v době vinobraní, víno. Bydlím totiž ve vinařském městečku

Schriesheim blízko Heidelbergu –

v září se tu konalo „putování po vinařských stezkách“, tedy krásnou krajinou

a s velkým výběrem vína a pokrmů.

Jak se u vás v rodině na Moritze

Gröbeho vzpomínalo?

V mládí jsem se o příběh své rodiny

příliš nezajímala, v 60. a 70. letech se

tradici nepřikládal velký význam.

U rodičů sice visely v obytném pokoji

olejové portréty Moritze Gröbeho

a jeho manželky Marie Vilhelmíny, roz.

Měchurové, a ve skříni se přechovávala část jídelního servisu rodiny Gröbe

s monogramem M. G. Teprve v roce

1994, když jsem se – po osmnácti letech – opět chystala do Prahy, jsem se

začala zajímat o Moritze Gröbeho

a o Grébovku. Teta mi dala kopii článku Groebova Villa – Majetek vinohradské obce z časopisu Český svět z roku

1905 a poskytla mi informace o rodinné hrobce na německém evangelickém hřbitově ve Strašnicích. Navštívila jsem zarostlou hrobku na starém

hřbitově, propátrala terén Havlíčkových sadů a dokonce se mi podařilo

vstoupit do Gröbeho vily jako prvnímu členu rodiny od jejího prodeje

v roce 1905 – od té doby totiž byla pro

naši rodinu nepřístupná. V roce 1994

ve vile sídlil Institut dětí a mládeže

a místnosti nebyly v nejlepším stavu.

V roce 2003 jsme dostali pozvání organizace CEELI na otevření opravené

vily pro potřeby této instituce. Z rodiny nás přijela celá skupina, rodiče seděli v první řadě vedle Václava Havla

(otci tehdy bylo skoro 90 let). Všichni

jsme tehdy žasli nad přepychovým,

nádherným interiérem. Snažili jsme si

představit, jak vnoučata Moritze

Gröbeho hrála fotbal ve vstupní hale,

která obyčejně sloužila k reprezentativním účelům, jak vzpomínal můj dě-

deček Gottfried Ritter. Rodiče před

několika roky zemřeli a já se pomalu

probírám jejich pozůstalostí a dále

sbírám informace o Moritzi Gröbovi

a Grébovce.

Měl někdo z Gröbeho potomků podobně velké plány jako on?

Z potomků Moritze Gröbeho nikdo

tak úspěšný nebyl – naopak, syn Emil

se svou parketárnou žádné štěstí neudělal, syn Alexander studoval malířství, a také to k ničemu nevedlo. Ani

dvěma dcerám nebyl dopřán spokojený, naplněný život. Zejména nejmladší Berta (zvaná Schaffy) vyrostla

v luxusu, žila neklidným životem

a prohýřila celé své jmění. JUDr. Franz

Ritter, jeden z vnuků Moritze Gröbeho, píše ve svých vzpomínkách:

„Z těch tragických příkladů … jsme se

poučili, že bohatství neznamená skutečné štěstí, ba že dokonce může přímo

překážet šťastnému, činorodému

a úspěšnému životu … Jenom u mé

matky (tj. u mé prababičky Marie Ritterové, roz. Gröbeové) se prosadil skromný a pracovitý charakter rodiny Ritterů“.

Takže na velké plány už nedocházelo,

ale vzdělání a práci se u nás v rodině

vždycky přikládala a přikládá velká

důležitost.

Manželka Moritze Gröbeho Marie

byla Češka, prý vzdálená příbuzná

Františka Palackého, zatímco její

manžel pocházel z Německa. Jak se

u vás v rodině ty dva národní živly dnes pracuji jako aprobovaná překla- dovském původu Moritze Gröbeho

prolínaly?

datelka pro ruský a anglický jazyk. vznikla. První zmínku jsem objevila

Manželka Moritze Gröbeho Marie po- Mnoho let jsem také jazyky vyučova- v kapitole O vile nad Botičem v knize

cházela z rodiny Měchurových a sly- la. Dnes se častěji zabývám našimi Jana Weniga Co vyprávěly staré pražšela jsem, že je vzdálená příbuzná čtyřmi vnoučaty, a když to čas dovolí, ské domy z roku 1982. Irena Poláková,

manželky Františka Palackého Terezie pěstuji sport, jako například aerobic, která se intenzivně zabývala příběMěchurové, ale nevím nic jistě. Rodin- chůzi, cyklistiku anebo plavání.

hem Grébovky, konstatuje, že doné dokumenty včetně dopisů Moritze O Gröbem se traduje, že pocházel mněnky vznikly nejspíš proto, že se

a Marie jsou psané německy, takže z židovské rodiny. Jak to bylo do- v dalších generacích rodiny Gröbovy

předpokládám, že se v rodině mluvilo opravdy?

Židé objevují.

převážně německy. U předků Marie Vím, že v populárně historické litera- Mohla jste nahlédnout do románu

Měchurové se ale vyskytuje také čes- tuře a na internetu koluje informace „Neptunova jeskyně“. Jak na vás zaké příjmení Růžička a u předků mého o židovském původu Moritze Gröbe- působil?

tatínka příjmení Svoboda a Stuchlík. ho, neodpovídá ale pravdě. Moritz Mohu říct, že mě váš nový román moc

V naší užší rodině neexistovaly výhra- Gröbe pocházel z evangelické rodiny zajímá. Odehrává se zde na Grébovce

dy proti Čechům, aspoň si žádné ne- v tehdejším sasko-altenburském vé- a člověk se může v myšlenkách převybavuji. Moritz Gröbe pamatoval vodství. Mám opis seznamu předků nést do starých časů, do doby jejího

ve své poslední vůli peněžními dary jeho vnuka, RNDr. Gottfrieda Rittera, budování a života na Královských Vinejen na německé

nohradech, ale taky

spolky a vzdělávací indo toho, jak se využití

stituce,

ale

také

vily a parku proměnina všechny své zalo. Podle mého názoru

městnance – mezi jijste zvolil velmi svénými i na Čechy. V řeči

rázný přístup k tematinad rakví Moritze

ce tenzí v tehdejší spoGröbeho bylo zdůrazlečnosti. Tohle téma

něno, že jeho dobromě zajímá, máme v ročinnost se týkala

dině dost smíšených

všech chudých, bez

manželských svazků

ohledu na jejich náa vedle německých tarodnost nebo vyznání.

ké židovské a české

Jaký je přesně váš

příbuzné. Na příkladu

příbuzenský vztah

příběhu

Grébovky

k Moritzi Gröbemu?

a Vinohrad, který je

Moritz Gröbe měl se

ve vaší knize velice žisvou manželkou Marií

vě vylíčen, si můžeme

Měchurovou celkem

uvědomit mnohé asšest dětí. Tři chlapce

pekty společenského

a tři dcery. Prvorozený

a politického vývoje

syn,

pojmenovaný

posledních sto padepo otci Moritz, zemřel

sáti let.

krátce po svém naroNa pozvání starosty

zení v roce 1860. DceMichala Basche jste

ra Marie se vdala

navštívila oslavy sta

Eva Herrmann-Dresel není v Praze poprvé – vždyť tu má pořád příbuzné; s jedza JUDr. Františka

let Havlíčkových saním z nich si při letošním vinobraní prohlížela rodinné sídlo prapředků

(Franze) Rittera, ti měli

dů v roce 2006. Jak to

tři chlapce a jednu dceru. Syn mého dědečka, z doby nacistické tehdy proběhlo?

RNDr. Gottfried Ritter, můj dědeček, okupace Sudet. Musel si nechat vysta- Pozvání starosty Michala Basche

byl ženatý s RNDr. Gertrudou, roz. vit ten seznam, protože byl ženatý na oslavy v Grébovce mě moc těšilo

Weilovou. Lotte, jedna z jejich dvou s židovkou RNDr. Gertrudou Rittero- a překvapilo, připadala jsem si velmi

dcer, byla moje matka. Zemřela v roce vou, roz. Weilovou. Jsou tam matriční poctěná a vítaná. Tu pozoruhodnou

2015 ve věku devadesáti let.

údaje z farních úřadů o evangelickém událost jsem si užila. V roce 2011 jsem

Jak se odvíjel váš vlastní život?

křtu nejenom Moritze Gröbeho, ale dostala pozvání tehdejšího pana staŽiju od roku 1961 v Německu. Po ma- taky jeho rodičů a prarodičů, všechno rosty na pátý, jubilejní ročník vinobraturitě jsem studovala na univerzitě je potvrzeno německým evangelic- ní, a radostně jsme je s manželem přiv Heidelbergu, nejprve ruštinu a ang- kým farním úřadem v Liberci. Držím jali. Byla to úžasná akce a já jsem směličtinu na institutu překladatelství se předpokladu, že praprarodiče Mo- la přestřihnout pásku k nově zrekona tlumočnictví, později jsem ještě ab- ritze Gröbeho, kteří se narodili v první struované Neptunově jeskyni. Byl to

solvovala doktorské studium v oboru polovině 18. století, byli také evange- pro nás velký osobní zážitek.

jazykovědy na institutu slavistiky. Do- líci. Netuším, proč a kdy pověst o žiPtal se: Marek Toman