Výlety do historie
ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2018
9
Ke 100 letům vzniku Československa Praha 2 oslavila 100 let republiky swingem
Tzv. salonní čekárny mají v nádražní architektuře tradici od vzniku železnic. Dráhy
totiž od počátku kromě obyčejných cestujících kalkulovaly i s honosnější klientelou. V Praze vznikly na pěti důležitých stanicích, a jednou z nich bylo i dnešní Hlavní nádraží.
V novorenesančním
slohu bylo v roce 1871
postaveno pražské
Hlavní nádraží (tehdy
nádraží císaře Františka Josefa). Součástí této stavby se stal i
dvorní salon, který
byl tvořen předsálím,
dvěma odpočinkovými místnostmi a velkým, komfortně zařízeným salonem. Na
přelomu 19. a 20. století bylo nádraží archiPřed vchodem do Vládního salonku jsou na zdech desky se jmétektem Josefem Fanny padlých za 2. světové války a také socha Sira Nicholase Wintou zrekonstruováno
tona s dětmi – ta byla odhalena v roce 2009 u příležitosti 70. výa zvětšeno v secesročí jízdy vlaku, jímž díky němu cestovaly židovské děti z ohroním slohu. Fanta v jižžené republiky do Londýna
ním křídle nádražní
budovy zřídil dvorní čekárnu, což je
komplex reprezentačních místností
s prostornou chodbou, doplněný zázemím sociálním
a hospodářským.
O výzdobu se podělili sochaři Kaufman, Pikart a Šimonovský, obrazy jsou
dílem malíře FröhliHlavní místnost Vládního salonku, v pozadí obrazy chrámu cha, rozsáhlá plátna
inspirovaná pražsv. Mikuláše na Malé Straně a Vyšehradu
skými motivy pocházejí z ateliérů Václava Jansy a Viktora Strettiho. S rozpadem monarchie
Rakousko-Uhersko a vznikem Československa byla dvorní čekárna přejmenována
na Vládní salonek. Za více než stoletou
existenci prošly těmito prostorami tisíce
význačných návštěvníků Prahy, secesní
salon vítal korunované hlavy, prezidenty
i vojenské hodnostáře. Namátkou uveďme, že ho používal císař František Josef I.,
prezident Hácha odtud jel pro rozhodnutí o zániku našeho státu před 2. světovou válkou do Berlína, byl zde Charlie
Chaplin, Thomas Alva Edison, Fidel
Castro, Kim Ir-sen, za 2. světové války,
před odjezdem do Berlína, tu byla i rakev
s Reinhardem Heydrichem, do salonku
přešel v prosinci roku 1918 od vlaku prezident Tomáš Garrigue Masaryk po návratu z exilu a zde mu potřásli pravicí
předseda vlády Karel Kramář a spisovatel
Alois Jirásek.
Rozmachem letecké dopravy prominenti železnici opomíjeli a provoz salonní čekárny na pražském Hlavním nádraží se Zde původně stála socha amerického prezizaměřil spíše na společenské a firemní denta Woodrowa Wilsona, dnes tu je socha
připomínající vznik Československa 28. 10.
akce. Kapacita salonu je cca 50 osob.
Text a foto: Jan Dvořák 1918
Pietní vzpomínka na Antonína Marka
Praha 2 již více než 100 let hostí pobočku
Spolku rodáků a přátel města Turnova
a Českého ráje v Praze. Tato společnost se
pravidelně schází v září, v den narozenin
Antonína Marka, na Vyšehradském hřbitově, aby vzpomněla na tuto významnou
osobnost turnovského regionu. Kněze,
obrozence, spolupracovníka Josefa
Jungmanna a spolutvůrce slovníku česko-německého. O jeho životě a díle tam
letos 5. září promluvil sobotecký patriot,
prom. historik Karol Bílek, čestný člen Pekařovy společnosti Českého ráje. O katolickém knězi, jazykovědci, lexikografovi,
zakladateli české filozofické terminologie
a překladateli, který udržoval styky s F. L.
Čelakovským, J. V. Fričem, F. J. Šafárikem,
přičemž jako mecenáš některé z nich
podporoval. Zúčastnil se slavnosti Františka Palackého na dokončení Dějin národa českého a také jeho pohřbu. Markovu hrobku zdobí busta od akademického
malíře Josefa Drahoňovského, našeho
krajana, na kterou přispěli tehdejší vděční turnovští rodáci v Praze. Antonín Marek byl hrdě titulován „patriarcha národního obrození“, jinak také „Libuňský jemnostpán“. Dožil se požehnaného věku 91
let a jako kmet odešel na zasloužený odpočinek do Prahy, kde krátce žil na Smíchově a kde 15. 2. 1877 zemřel.
Jeho zásluhy nejsou zapomenuty ani
v Turnově ani v Praze. Je po něm pojmenována vzorná Markova knihovna v Turnově, tamní Markova ulice, ochotnické
divadlo, na hoře Kozákov i rozhledna. Jeho verše si dodnes recitují žáci Dramatického kroužku základní školy Žižkova
v Turnově. Turnovští rodáci v Praze pečují
o hroby svých rodáků a krajanů, slavných
osobností Českého ráje na Vyšehradě,
a také na ně vzpomínají.
Za Spolek rodáků Turnova v Praze
dr. Karel Svoboda
OPRAVA: V minulém čísle jsme chybně uvedli ulici, ve které sídlilo Borůvkovo sanatorium. Nejde o Sokolskou, ale o Legerovu ulici. Redakce se omlouvá všem čtenářům.
V Divadle na Vinohradech se v neděli
7. října konal galavečer Pocta českému
swingu. Za pořádající Prahu 2 poděkoval organizátoru Petru Sovičovi a všem
účinkujícím místostarosta Jan Korseska. Průřez swingem od první republiky
až do zlaté éry 60. let patří k akcím,
které Praha 2 uspořádala ke stému
výročí vzniku republiky. V programu
vystoupili Josef Zíma, Jitka Zelenková,
Pavlína Filipovská, Leona Machálková,
Daniela Písařovicová, Kateřina Brožová, Dasha, Antonín Gondolán, Petr
Bende, Ondřej Ruml a mnozí další.
Hrála dvě velká tělesa – Golden Big
Band Prague a Ježkovy stopy. Scénu
zpestřili swingoví tanečníci i stepařský
mistr republiky.
kav
O původu názvů ulic
Mezi nejstarší novoměstské komunikace patří Vodičkova ulice, o kterou se svými územími dělí Praha 1 a Praha 2. Hranice těchto městských částí prochází jižním okrajem křižovatky s Lazarskou
a Jungmannovou ulicí, kde se v minulosti nacházela velmi oblíbená studna. Pravděpodobně
ještě za časů Přemyslovců
na českém trůnu, kdy se tu
říkalo například „V Močále“ či
„Nad Jámou“, tudy vedla cesta do Starého Města, při níž
stálo několik jednodušších,
nejspíše dřevěných domků.
Právě v dnešní Vodičkově ulici (a také ve Štěpánské, Na Příkopě a na dnešním Václavském náměstí) se přidělovaly
první stavební parcely poté,
co v dubnu 1347 Karel IV. založil Nové Město pražské.
Podmínky pro nově příchozí
byly vynikající: parcely se rozdávaly
zdarma a jejich majitelé si navíc užívali
dvanáctileté daňové prázdniny. Ale císař Karel na oplátku vyžadoval, aby se
nové domy stavěly z kamene nebo cihel, a na stavební práce vytyčil jasný časový limit – 18 měsíců.
Vodičkovu ulici tedy sevřelo několik desítek kamenných domů. Největší z nich,
VODIČKOVA
na jehož místě vyrostl později nejstarší
obchodní dům v Praze (palác čp. 699
zvaný U Nováků, dříve dům U Štajgrů
a ještě dříve U Vodičků), vlastnil ve 2. polovině 15. století velmi majetný novoměstský řezník Jan Vodička. A jeho jmé-
no ulice nese až do současnosti. Jatka
zde prý Vodička provozoval s takovou
intenzitou, že potok krve se některé dny
vůbec neztrácel. Podle jiných zdrojů sahá původ jména k řezníku Vodičkovi,
který se v 1. polovině 14. století proslavil
jako jeden ze statečných spojenců krále
Jana Lucemburského, a tak se dočkal
jmenování pražským purkmistrem. Dal-
Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (IX.)
ší řezník jménem Vodička se připomíná
ve 2. polovině 16. století a prý masem
zásoboval císařský dvůr Rudolfa II. Jeho
náhrobní kámen se stal součástí sbírek
Lapidária Národního muzea.
Původ názvu této významné ulice mezi
Václavským a Karlovým
náměstím je dnes značné části veřejnosti neznámý a nutno přiznat,
že není bezpečně známý
ani autoru tohoto textu.
Jsou však teorie, které
můžeme vyloučit. Patří
sem například dohady,
že jméno bylo zvoleno
až ve 20. století na paměť komunistického politika Jana Vodičky
(1893–1961), který se
shodou okolností také
vyučil řezníkem.
Řeznický cech nebyl jediný, který působil mezi Koňským a Dobytčím trhem a v oblasti proslulých
Masných krámů (při okraji dnešního Karlova náměstí). Od založení Nového Města tu žili a pracovali pasíři, a tak nesla ulice od 14. do 15. století jméno Pasířská
a posléze Stará Pasířská (dnešní Palackého ulice byla známá jako Nová Pasířská).
Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek
MĚSTSKÁ SPOŘITELNA
„Na počátku malá, úzká kancelářička v radnici se dvěma úředníky, dnes vlastní spořitelní palác a celá řada poboček ve všech
koutech republiky s celými legiemi zaměstnanců. Jaký to úžasný vývoj za dobu pouhých třiceti let!“
Na jaře roku 1929 slavila Městská spořitelna na Královských Vinohradech již třicet let svého trvání. Citovaný úryvek
v úvodu článku ve zkratce vystihuje rozvoj tohoto finančního ústavu, jehož sídlo
bylo od počátku spojeno s budovou vinohradské radnice. Oficiálně byla spořitelna ustavena dne 15. března
1899. Ovšem již v říjnu roku 1898
se konala první schůze spořitelního výboru: „Předsedal jí tehdejší
starosta města Josef Víšek, prvním
ředitelem ústavu byl poslanec
JUDr. Josef Herold. Přítomni byli
dále např. architekt Karel Horák
nebo ředitel škol vinohradských Josef Fuchsa.“ Samotná myšlenka
na založení vinohradské spořitelny je ovšem ještě o něco starší.
Oficiálně zazněla na schůzi městské rady v únoru roku 1894. Stalo se tak
v době, kdy na Královských Vinohradech
již dvacet let působila Záložna Vinohradská, o které jsme již v tomto seriálu před
časem psali. I druhý vinohradský finanční
ústav se velmi rychle etabloval. O rozvoji
spořitelny, který nezastavila ani první
světová válka, svědčí i postupný nárůst
vkladů, poboček a zaměstnanců: „Původní stav tří zaměstnanců, tedy účetního,
pokladníka a zřízence, byl postupem doby
rozmnožen na 122 úřednických sil a 27 zřízenců.“
K důležité organizační změně došlo v roce 1922, kdy došlo 1. ledna ke sloučení
předměstských obcí s Prahou: „Pro spoři-
telnu vyplynula změna i v tom, že město
Praha nyní ručí za vklady i veškeré jiné závazky spořitelny neomezeně, neodvolatelně a tedy také celou poplatní silou města
representujícího dnes téměř 800.000 obyvatelů proti tehdejším asi 90.000 obyvatelům Královských Vinohrad.“ Pobočky
a sběrny spořitelny bylo možné v době
první republiky najít také v sousedních
Nuslích, Vršovicích, ale i ve Strašnicích,
Hostivaři, Podolí, Braníku a Modřanech.
„Městská spořitelna na Král. Vinohradech
byla rovněž pověřena organisovati spořitelnictví v Podkarpatské Rusi a založila
tam proto své pobočky v Užhorodě, Mukačevě, Chustu a Rachově.“ Například
na konci roku 1928 bylo na 161.453 spořitelních knížkách a šekových účtech uloženo pilnými střadateli 620,467.580.91
korun. Vklady byly úročeny na dnešní
dobu nedostižnou sazbou 4,25 procenta.
V úplných počátcích se jediná místnost
spořitelny nacházela v přízemí školní budovy na dnešním náměstí Míru. Vcházelo
se budovou radnice. Od roku 1905 se
kanceláře nacházely v zadním traktu školy: „Místnosti tyto zvětšeny přístavkem roku 1913 o zadní místnosti nynější dvorany
a od roku 1924 úřadovala spořitelna
ve vlastní budově tamtéž. Leč i tyto
místnosti staly se rozvojem zanedlouho malými.“ V rámci modernistické přestavby vinohradské radnice na konci 20. let minulého století
získala Městská spořitelna nové
prostory v Jugoslávské ulici, v sousední budově bývalé fary, tedy
v domě, který je dnes součástí Úřadu městské části Praha 2. Samotná
přestavba radnice se přirozeně neobešla bez komplikací: „Většina
prací je ledabyle ze špatného materiálu provedena, cementové vrstvy prosakují, a tak místo kýženého klidu žije naše
úřednictvo i po přestěhování do nových
pater v novém rozruchu. Voda zatéká
i do telefonní centrály a kazí drahé přístroje.“ V současnosti připomíná dávnou slávu vinohradské spořitelny reprezentativní dvorana, kde dnes za původně bankovními přepážkami působí úředníci naší městské části. Na původní funkci budovy odkazuje také venkovní plastická
výzdoba radnice, kde je možné spatřit
kromě motivů spojených s peněžnictvím
letopočet 1930, tedy rok, kdy začala spořitelna využívat nově upravené prostory
v Jugoslávské ulici.
Michal Frankl