Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 12 – PROSINEC 2018

Výlety dohistorie

O původu názvů ulic ALBERTOV

Původní jednokolejný most byl v těchto místech postaven v letech 1871 až 1872 a byl součástí tzv. „Pražské spojo-

vací dráhy“, procházející Nuselským údolím od hlavního nádraží ke smíchovskému. Ten byl v letech 1900–1901 na-

hrazen novým dvoukolejným mostem. S tím tehdy nebyl problém a most byl postaven, dá se říci, během pár dnů.

V Základní škole Jana Masaryka byl le-

tošní 7. listopad věnován Příběhům

bezpráví – projektu, který seznamuje

děti s moderními dějinami a přibližuje

jim desetiletí života v nesvobodném

Československu. Škola je do tohoto

projektu zapojena již 11 let a každý rok

zve zajímavé hosty, pamětníky nebo

novináře. I letos se pedagogům podaři-

lo pozvat výjimečného hosta – s dětmi

přišel besedovat bývalý politický vě-

zeň, evangelický farář Jaromír Dus. Žáci

8. a 9. ročníku nejdříve zhlédli doku-

ment „Jan Masaryk a třetí republika“.

Filmový portrét tohoto diplomata

apolitika provedl diváky Masarykovým

životem, jeho působením ve chvílích

osudového odklonu od demokracie,

který byl dokonán jeho dosud nevyjas-

něnou smrtí vbřeznu 1948. Pak už do-

šlo napoutavé povídání abesedu sJa-

romírem Dusem, který žákům zpro-

středkoval svůj životní příběh faráře

naprahu období diktatury šedesátých

asedmdesátých let.

red

Obecní dvory, které měly běžně úklid

ulic nastarosti, byly personálně imateri-

álně zcela vyčerpány: „Obecní dvory ne-

mohou zastati smateriálem poruce jsou-

cím více. Navás jest, abyste pomohli před

světovou návštěvou udržeti obraz naší

kulturnosti, jejímž základním předpokla-

dem jest čistota!“ Protikladem kneuklize-

ným chodníkům pak byla slavnostní vý-

zdoba vinohradských ulic: „Výzdoba na-

šeho města, pořízena na počest českých

legionářů, patří k nejpůvabnějším v celé

Velké Praze. Jmenovitě náměstí Purkyňo-

vo jest pěkně vydekorováno. Nebude jistě

unás okna, vněmž by se vesele netřepotal

aspoň jediný praporek, byť jen papírový.“

Obyvatelé města byli rovněž vyzváni,

aby legionářům poskytli po jejich pří-

chodu doPrahy ubytování: „Kdo hodláš

ubytovati naše čacké legionáře po jejich

návratu dovlasti, přihlas se na obecním

úřadě svého bydliště! Něžné přijetí a po-

hoštění našich národních vykupitelů jest

vlasteneckým příkazem! Žádný legionář

nesmí do kasáren!“ Ovšem nepořádek

v ulicích nebylo to jediné, co Prahu

apředměstské obce včetně Královských

Vinohradů trápilo. Větším problémem

byly opakující se výpadky dodávek

elektřiny a plynu: „Obecenstvo žádá se

vevlastním zájmu, aby elektrickou energií

co nejvíce šetřilo. Používání přepychového

osvětlení v bytech, osvětlování výkladců

arozžíhání vařičů se zakazuje.“ Například

elektromotory se mohly používat

vomezeném režimu odosmi hodin ráno

dotřetí hodiny odpolední.

Ajak vznik republiky přivítaly samotné

Královské Vinohrady? Již naschůzi měst-

ské rady 29. října 1918 pronesl starosta

města Alois Bureš slavnostní projev,

vekterém mimo jiné proklamoval: „Jest

povinností všech nás uvědomiti si povin-

nosti, jichž osamostatnění národa česko-

slovenského odkaždého poctivého Čecha

vyžaduje. Naším heslem bu-

diž poctivá práce veprospěch

celku, politická kázeň, i úcta

k přesvědčení jiného a na-

prostá svornost a jednota.“

Vevinohradském divadle se

pak konalo slavnostní před-

stavení Tylovy hry Fidlovač-

ka. „Veškerá veřejná správa

aškolství přešla dorukou Ná-

rodního výboru. Keslužbě po-

mocné astrážní přihlásilo se

množství vojenských dovo-

lenců dlících vnašem okrese.

V čele nové organisace stojí

jaré Sokolstvo, které se všemi

svými jednotami jest dnes již

všude nasvém místě.“ Soko-

lové například vykonávali

strážní službu napražských

nádražích: „Při expedici zava-

zadel a nákladů na nádraží

vsadech Vrchlického, jest ta-

ké značný počet vinohradské jednoty so-

kolské. Také bezpečnostní službu místní

obstarávají takměř výhradně naši čačtí

Sokolíci!“ Adobrá zpráva nazávěr. ZKrá-

lovských Vinohradů pocházeli první dár-

ci cenností vrámci sbírky nazlatý poklad

sotva narozené republiky: „Vynikající ob-

čan vinohradský, někdejší náš okresní lé-

kař, nynější zemský zdravotní referent, pan

MUDr. František Kulhavý, věnoval schotí

svojí státu československému do vínku

množství zlatých šperků. Následujte toho-

to krásného příkladu činorodého vlaste-

neckého cítění!“ Krásné aštědré Vánoce

všem čtenářům!

Michal Frankl

Pozn. autora: Citace zdobového tisku po-

cházejí z periodika „Vinohradské noviny“,

které je součástí fondů Národní knihovny

České republiky

Historie a současnost Železničního mostu pod Vyšehradem

Příběhy bezpráví vyprávěné pro školáky

Psalo se před sto lety

Dnes o republice

Začátkem prosince 1918 se Praha apředměstské obce

společně chystaly napříjezd prezidenta Masaryka

adalších vzácných hostů. Očistotu města se měli

postarat především samotní obyvatelé: „Občané,

neodhazujte poulicích papíry aodpadky, dbejte, aby smetí

apopel zdomácností nebyly vysypávány naveřejných místech.“

í

Psalo se před sto lety

Nedávno byla obnovena protivodní pěší

lávka naŽelezničním mostě. Druhá lávka

zatím zůstává pro svůj havarijní stav uza-

vřená. Obě lávky kdysi byly kmostu při-

nýtovány dodatečně. Ztechnického hle-

diska nejenom lávky, ale celý most již do-

sloužil. Z argumentů statického posou-

zení vyplývá, že most přes Vltavu je vha-

varijním stavu. Parametry oceli, z níž je

vyroben, neodpovídají dnešním nor-

mám. Most nebyl navržen nadnešní hus-

tý provoz. Trus odhníz-

dících ptáků, chybějící

nátěry a nemožnost se

k některým částem

za účelem ošetření vů-

bec dostat, vykonaly

své. Styky aúžlabí nýto-

vaných ocelových nos-

níků jsou závažně zkoro-

dované aoslabené. Vla-

ky mohou jet přes most

jen sníženou rychlostí

max. 40 km/h avdohle-

du je nebezpečí ještě

většího omezení. Vroce

2004 byl nejenom most

přes Vltavu, ale soubor pěti mostů ze

Smíchova naVyšehrad o celkové délce

téměř půl kilometru prohlášen Minister-

stvem kultury zanemovitou kulturní pa-

mátku. Již tehdy ovšem nebyl videálním

stavu. V rozhodnutí je uvedeno, že

„Viadukt představuje architektonicky vyso-

ce hodnotnou technickou stavbu, zbudo-

vanou vduchu pozdního klasicismu, ply-

nule navazující naarchitektonický typ tva-

rosloví liniových železničních staveb z50.

a60. let 19. století. Most je svým řešením

vynikající technická stavba, dokládající

svou historií rozvoj a kontinuitu tohoto

druhu stavitelství vnašich zemích vzávěru

19. apočátku 20. století.“ Takže máme část

kulturní památky, kterou je dodnes o ci-

álně nepojmenovaný most vhavarijním

stavu. Co stím?

Je otázkou, zda je vhodné čistě inženýr-

skou dopravní stavbu prohlašovat zapa-

mátku. Po mostě projede každých pár

minut vlak. Ten konstrukci zatěžuje

amost se prohýbá. Zkuste ocelový drát

vícekrát ohýbat. Brzy praskne. Ocel mos-

tu je sice pružná amasivnější, ale její ži-

votnost má své omezení. Mosty se navr-

hovaly naživotnost 70 let. Vtom je ne-

malý rozdíl proti rozhlednám, které sice

namáhá vítr, ale nejezdí po nich těžké

vlaky. Argument, že se měl most lépe

udržovat a natírat, jeho momentální

vlastnosti nezlepší. Ocel by jednoho dne

stejně dosloužila anelze dopustit, aby se

tak stalo nečekaně, jako se to vposlední

době děje ujiných mostů. Ostatně ipa-

mátkáři mají nahavarijním stavu mostu

svůj podíl, když jim zákon ukládá nastav

památky dozírat. Již dávno měli vesmy-

slu zákona vlastníka stavby vyzvat křád-

né péči o památku. Měli dát podnět

drážnímu stavebnímu úřadu k nařízení

udržovacích prací nebo nezbytných

úprav nebo knařízení neodkladných za-

bezpečovacích prací. Ostatně k tomu

mají mj. Památkovou inspekci. Současný

vlastník mostu, SŽDC, nedávno požádal

ministerstvo ozrušení statutu památky.

Vesvětě se podobné mosty přestěhová-

vají jinam, kde mohou ještě řadu let

sloužit jako lávka pro pěší acyklisty. Stě-

hování památky dokonce umožňuje pa-

mátkový zákon. Pokud by se nastejném

místě vybudovala stejně vypadající ko-

pie, vyvstává otázka, zda replika vůbec

může být památkou. Nelze nezmínit, že

tehdejší vlastník, České dráhy, a. s.,

sprohlášením zapamátku nesouhlasil.

Namítal, že dráha včetně mostů musí

především splňovat náročné podmínky

pro bezpečné provozování železnice

a neměla by být podřízena jiným zá-

jmům. Je jasné, že důležitý veřejný pa-

mátkový zájem se zde střetává snemé-

ně důležitým veřejným zájmem fungují-

cí abezpečné dopravy, který podmiňuje

rozvoj hl. m. Prahy zakotvený vřadě zá-

sadních dokumentů města. Z obou

stran k mostu vedou tři koleje, kdežto

poněm jen dvě. NaVýtoni je nad Raší-

novým nábřežím navrhována zastávka

vlaků náhradou zabývalé nádraží Vyše-

hrad, které je v zatáčce, což dnes už

nelze. Ostatně ani stouto zastávkou pa-

mátkáři nesouhlasí.

Když byl zájem prohlásit veskrze do-

pravní stavbu ocelového mostu za pa-

mátku, měla by být stanovena životnost

mostu ataké to, co se smostem stane,

až lhůta vyprší. Porovnávány by měly

být i další veřejné zájmy státu, jako je

bezpečnost dopravy a její rozvoj. Toto

pak mělo být zhodnoceno vrozhodnutí

oprohlášení památky, včetně schválení

povinného řádu údržby. Nic

ztoho se nestalo. Mám oba-

vu, že kdyby byla památková

péče kolem roku 1900

na stejné úrovni jako dnes,

nikdy by rozměrnou ocelo-

vou konstrukci konkurující

Vyšehradu nepřipustila.

Všimněme si, že Ministerstvo

kultury vykonává státní sprá-

vu naúseku památkové pé-

če. České dráhy i SŽDC jsou

organizace státu. Proč stát

nedokáže řešit své problé-

my? Z Ústavy a zákonů vy-

plývá, že o majetek se stará

jeho vlastník. Mosty se nezapisují doka-

tastru nemovitostí avlastnictví se hůře

zjišťuje aprokazuje.

Pokud se vrátím koné pěší lávce, tak je

zde opět jedna absurdita. SŽDC jako sou-

časný vlastník mostu nevidí důvod starat

se opěší lávky anavazující schodiště. Inu,

chce-li město pro své občany zajistit pěší

provoz pocizím mostě, musí se svlastní-

kem domluvit a nancovat opravy lávek

samo, resp. chovat se jako spoluvlastník.

Náklady naobnovu protivodní lávky stály

město cca 7 mil. Kč. Pokud by se měla ce-

lá konstrukce mostu v dohledné době

nahrazovat, protože jinak to opravit ne-

lze, jsou to vyhozené peníze. Jelikož lze

předpokládat značné tahanice nad pa-

mátkovou problematikou, bude zřejmě

záhodno ještě rychle vyměnit i druhou

lávku, byť možná jen naněkolik let. Nebo

by posléze trať zBerouna mohla končit

naSmíchově azŽelezničního mostu, kte-

rý neunese vlak, by zbyl jen artefakt vyu-

žitelný pro pěší a cyklisty. Co tedy dál?

Jde onatolik důležitou problematiku, že

by se měli sejít ministři resortů kultury,

dopravy amístního rozvoje adomluvit se

oprioritách veřejného zájmu, ato neje-

nom uzmíněného mostu, ale iosystému

prohlašování mostních památek.

Václav Vondrášek, místostarosta

Většina Pražanů má jistě povědomí otom,

že pod Karlovem, vsousedství Folimanky,

se rozkládá univerzitní areál Albertov. Jmé-

no Albertov nese od svého vzniku roku

1905 ulice procházející přibližně středem

půvabného studentsko-vědeckého měs-

tečka. Ne všichni však asi vědí, pojakém

Albertovi dostalo místo své jméno. Lékař

Eduard Albert (20. ledna 1841 – 26. září

1900) se narodil vevýchodočeském Žam-

berku apostřední škole vHradci Králové

avRychnově se vydal zastudiem medicí-

ny doVídně, kde nadlouhá léta profesně

zakotvil. Vesvém oboru se těšil velikému

věhlasu, atak se vpouhých 32 letech stal

profesorem chirurgie. Výsledky svého vý-

zkumu léčení a operování kýly a kloubů

předával úspěšně dál, ato pomocí předná-

šek i publikační činnosti. Jako první

transplantoval nerv apřišel scelou řadou

dalších inovací. Patřil mezi průkopníky my-

tí rukou před operací roztokem chloridu

vápna. Podporoval české lékaře natolik, že

čeština načas nalékařské fakultě vídeňské

univerzity jasně dominovala. Zhostil se ro-

le osobního lékaře císaře Františka Josefa I.

a pečoval i o další významné osobnosti

(např. knížete Windischgrätze apolitika F. L.

Riegra). Albertovou radostí ve volných

chvilkách se stala poezie, kterou nejen

podporoval, ale také sám psal apřekládal

(jeho citlivé překlady českých

básníků do němčiny se cení

ještě dnes). Jako mecenáš

pomohl napulty knihkupců

například dílům historiků

Palackého aGebauera. Sám

publikoval několik textů

orodném Žamberku ajeho

historii. Sepsal životopis vy-

nálezce Prokopa Diviše, rov-

něž žamberského rodáka.

Na přání syna je nyní po-

hřben veVídni (původně jeho ostatky spočí-

valy vŽamberku), ato vsousedství lékaře

a cestovatele Emila Holuba. V Albertově

žamberské vile vzniklo na profesorovo

přání Albertinum, léčebna dětí trpících tu-

berkulózou. Základy univerzitního měs-

tečka při jižním okraji Nového Města byly

položeny v80. letech 19. století, kdy došlo

krozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Kampus se rozrůstal vprvním desetiletí 20.

století podle projektu zlet 1901–1904, kdy

se ulice Albertov stala osou celého areálu.

Kolem několika budov měly vmeziváleč-

ném období vyrůstat další stavby, ale

vznikl jen Purkyňův ústav a rozšíření se

dočkal Hygienický ústav. Nejspíše za 2.

světové války, kdy české vysoké školství

bylo nacistickým režimem umlčeno, přišel

na svět velkorysý urbanistický projekt

Albertova. Poosvobození země se podařilo

univerzitní areál zásadně rozšířit. Další ob-

dobí rozvoje přinesl přelom tisíciletí, kdy se

podařilo potřeby vědeckých a vzděláva-

cích institucí zAlbertova sladit snovelizo-

vaným územním plánem. Projekt snázvem

Kampus Albertov se do fáze realizace

dostal najaře 2006. Pamětní deska nabu-

dově Přírodovědecké fakulty UK na rohu

Studničkovy ulice aAlbertova dává vzpo-

menout nato, že právě zde se 17. listopadu

1989 odehrálo převážně studentské shro-

máždění (kuctění památky obětí 17. listopa-

du 1939), jehož účastníci čelili poskončení

slavnostního setkání útoku policejních

složek naNárodní třídě, navždy už zapsa-

nému do české a slovenské historie jako

počátek sametové revoluce.

Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek