KULTURA
ČÍSLO 4 – DUBEN 2021
11
Vážení přátelé kultury,
pravidelné zasílání našeho týdeníku „On-line kultura“ v době bez oblíbených kulturních
akcí se už stalo zvykem. Na začátku roku jsme rozhodně nečekali, že se od čísla jedna
dostaneme až k vydání třináctému, a že se v dubnu zdaleka nebudeme blížit konci. Ale
jsme optimisté, nepřestáváme pro klub vymýšlet a plánovat akce na čas, kdy se opět
budeme moci scházet. Snad již brzy. Přeji vám hodně zdraví a těším se na vás.
Jaroslav Šolc, zakladatel klubu a místostarosta pro oblast kultury a sportu
OHLÉDNUTÍ
Během měsíce března jsme si s mnohými
z vás psali, telefonovali a vzájemně se podporovali, snažili jsme se udělat vám radost
odkazy na pořady z oblasti umění a kultury
alespoň na internetu. Proto doufáme, že vás
potěšil koncert Sester Havelkových, který
jsme pro vás natočili na Novoměstské radnici, a že vám při něm bylo i v této době
do tance a do zpěvu. Snad jste se také dozvěděli něco nového z připomenutí osudů
osobností spojených s historií naší Prahy 2,
jako byli např. Moritz Gröbe, kterému vděčíme za úžasný vinohradský park a vilu, zahradní architekt František Thomayer, stavitel
Vácslav Havel, spisovatelka vyšehradských
povídek a pověstí Popelka Biliánová. Z doby
nedávné to byli například zpěvák a baskytarista Milan „Mejla“ Hlavsa, kterému jsme
k nedožitým sedmdesátinám odkryli novou
pamětní desku ve tvaru černého vinylu, či
jazzman Karel Velebný, jehož nedožité
devadesátiny si snad budeme moci připomenout i koncertem na konci léta. Rovněž se
nám sešla pěkná hromádka odpovědí na náš
březnový kvíz, vylosovaným výhercům opět
srdečně gratulujeme.
PŘIPRAVUJEME
Natáčíme pro vás další třídílnou sérii Toulky
Prahou 2, kdy nás ulicemi dvojky provede
nám dobře známá průvodkyně Jiřina Chrastilová. Doufáme, že budeme moci nabídnout
také nové záznamy koncertů klasiky i jazzu.
V době plné omezení natáčejí záznamy svých
pořadů i partneři našeho klubu, které pilně
sledujeme a dáme o nich včas vědět. Každý
týden si opět připomeneme další osobnosti
Dvojky, jako byl komik Jaroslav Štercl, který
bydlel léta v domě na Vinohradské, nebo
zakladatel herecké dynastie Václav Vydra
nejst., jehož pamětní desku najdeme v Mánesově ulici, dále vzpomeneme na sochaře
Olbrama Zoubka, který tvořil v ateliéru v ulici
Salmovská. Vydáme se také z dvojky až
do Egypta, neboť vám přiblížíme osud Františka Lexy, zakladatele české egyptologie, jenž
dlouhá léta bydlel a pracoval v Sokolské ulici,
SOCHY KOLEM NÁS
V době, kdy se kulturní zážitky omezují na
virtuální formu, je načase si připomenout, že
krásu a umění můžeme potkávat kdekoliv.
Třeba ve vyšehradských parcích.
Sochy Spočinutí a Splynutí
V západním cípu Vyšehradu, přímo nad
tunelem, sídlí Galerie Vyšehrad. Prostor
před ní od roku 2015 zdobí dvě díla
akademického sochaře Jiřího Fürsta
(*1954), který pracoval i pro divadlo a film,
maluje (často abstraktně), vytváří reliéfy
a zahradní plastiky. V případě figurální
sochařské tvorby pracuje často s intimní
až erotickou náladou. Tak je tomu i v případě zmíněných vyšehradských děl, která
nesou název Spočinutí a Splynutí.
Náhrobek Jiřího Adamíry
Když nás letos v únoru opustila Hana
Maciuchová, objevily se květiny a hereččina podobizna i na hrobě jejího životního
partnera Jiřího Adamíry (1926–1993).
Oblíbený český herec a pedagog, který
svou kariéru zakončil jako člen souboru
Národního divadla, a skvěle ztvárňoval
zejména noblesní gentlemany, je pohřben
na Vyšehradském hřbitově. Autorem stély
Smutek na Adamírově náhrobku je sochař
Olbram Zoubek.
Náhrobek V. B. Třebízského
Na závěr si dopřejeme pohled na již
klasické dílo – vyšehradský náhrobek
spisovatele, aktivního vlastence a katolického kněze Václava Beneše Třebízského
(1849–1884). Sochu Žal roku 1909 vytvořil
sochař, řezbář, keramik, grafik, ilustrátor,
spisovatel a architekt František Bílek
(1872–1941), jehož práce vychází především ze stylů secese a symbolismu. Mnoho z vyjmenovaných profesí dobře reprezentuje Bílkova vila na Hradčanech; sám ji
navrhl jako své obydlí i ateliér. Dnes ji
spravuje Galerie hlavního města Prahy.
Třebízského náhrobku se někdy také říká
„Kristus“, protože velmi podobně vypadá
Bílkova socha Krista na hřbitově v Libčicích nad Vltavou.
JAN GROSS, FOTO: JAROSLAV KOCOUREK
a mnoho dalších. Nezapomeneme zmínit ani
dubnové výročí založení Spolku výtvarného
umění Mánes, který je aktivní i 134 let od svého vzniku a s nímž náš klub spolupracuje,
nebo založení VONS – Výboru na obranu
nespravedlivě stíhaných v bytě rodiny Václava
Bendy na Karlově náměstí, signatáře Charty
77 a čestného občana Prahy 2. A abyste si
opět mohli zahrát, přikládáme nový kvíz,
na jehož zodpovězení můžete kouknout
KVÍZ NA DUBEN 2021 (pro členy klubu)
1. V roli jaké profese hrál Jaroslav Štercl ve filmu Limonádový Joe?
2. V jaké roli, kromě herecké, působil Václav Vydra nejst. ve Vinohradském divadle?
3. Ve kterém výstavním prostoru v Praze 2 s krásným výhledem bylo možno v roce 2012
zhlédnout sochy Olbrama Zoubka?
4. Jak se jmenovala firma, kterou založil vynálezce první české kamery Antonín Vlas?
5. Jaké bylo skutečné křestní jméno básníka Vítězslava Hálka?
Odpovědi na otázky můžete zasílat do 30. dubna 2021, buď na e-mailovou adresu dvojkapropratelekultury@praha2.cz, nebo poštou na Dvojka pro přátele kultury, MČ Praha 2, nám. Míru 600/20, 120 39
Praha 2. Vylosovaným výhercům z řad členů klubu zašleme k výběru seznam cen, které bude následně
možné vyzvednout v informačním centru naší radnice, nebo si je nechat zaslat poštou.
Studenti otevírají
digitální galerii
na Vyšehradě
V
i do naší on-line Encyklopedie Prahy 2. Užijte
si jaro, nezapomeňte být na sebe opatrní
a myslet při tom stále pozitivně, a kdyby vám
někdy bylo smutno, ozvěte se nám.
parku NKP Vyšehrad bude nabízet
různé formy umění od 5. května
do 31. srpna digitální galerie VYŠEART.
Na tomto projektu se podílejí studenti
tří vysokých uměleckých škol v Praze:
AVU, HAMU a UMPRUM. Celkem 28
mladých umělců spojilo své síly
a ve dvojici hudebník plus výtvarník
vytvořili čtrnáct děl. Ta budou rozmístěna po parku v digitální podobě.
Návštěvníci se k nim dostanou pomocí
QR kódů, které si naskenují svým
mobilním zařízením.
Ke spolupráci se spojili mladí tanečníci, hudebníci a výtvarníci. Jejich díla
kombinují vizuální i hudební prvky.
Jsou rozmístěna tak, aby vytvořila
individuální okružní procházku se
čtrnácti zastaveními, přístupnými
po načtení QR kódu na daném místě
na Vyšehradě. Každé dílo je přímo
inspirováno geniem loci, tedy duchem
místa, kde se nachází.
Digitální galerie odstartuje vernisáží,
která proběhne 5. května od 17 hodin
v prostorách Starého purkrabství
na Vyšehradě. Na vernisáži vystoupí
bubenické trio z HAMU ve složení Lukáš
Brabec, Matěj Diviš a Štěpán Hon.
Po celou dobu konání projektu bude
otevřen opencall s názvem #vyšeartinspiruje, do kterého se mohou
návštěvníci zapojit. Stačí vytvořit
výtvarné dílo nebo složit hudbu
a umístit je na internet pod hashtagem Vyšeart inspiruje (#vyseartinspiruje). Ze všech takto označených
děl bude vybrána nejlepší desítka
a zveřejněna na oficiálních stránkách
projektu jako vítězné práce.
Do spolupráce se zapojili také studenti Českého vysokého učení technického v Praze, kteří projektu poskytují
technickou podporu. Akce se koná pod
záštitou městské části Praha 2 a Národní kulturní památky Vyšehrad. Více
informací se dozvíte na vyseart.cz
a na sociálních sítích Vyšeart. RED
Vodňanského pejsek už nemá svého pána
P
o dlouhá léta, vždy prvního září,
první den nového školního roku,
jsme ráno před 8. hodinou vyhlíželi
před školou Jana Vodňanského,
který důstojně kráčel dolů Kladskou
ulicí, pokaždé v bílém plátěném
obleku, jen s jinou barvou košile
(vždy se prý díval na fotografie z let
minulých, aby neměl stejnou košili).
Všichni jsme se těšili na slavnostní
zahájení školního roku před budovou školy, kde nemohl chybět Jan se
svojí písničkou „Dejte mi pastelku,
nakreslím pejska, když bude hodný,
budu ho mít rád…“ Těšili se žáci,
učitelé, rodiče a to ráno přicházeli
i naši absolventi. Jan Vodňanský se
se svým „pejskem“ stal symbolem
začátku školního roku, jeho písnička
školní hymnou.
Jan vždy zavzpomínal na svůj
první den ve škole v Kladské, bylo to
1. září roku 1947, paní učitelka se
tehdy dětí zeptala, zda nechtějí
recitovat básničku, či zazpívat
písničku: „No tak, to byl teda vrchol!
Ta neznámá paní po nás už po prvních minutách ve škole něco chce.
A tak se moji budoucí spolužáci
v naprosté panice sunuli raději
rovnou pod lavice. Schovat se, ukrýt
a nebýt rozeznatelný. To byl původně i můj okamžitý bezprostřední
úmysl. Taková chvíle nenabízela
lepší východisko, než splynout
s kolektivem v konejšivém anonymním příšeří. Nakonec však ve mně
zvítězil rodící se „showman“. Po krátkém zaváhání jsem se neodolatelně
váben životní šancí první publicity
a zviditelnění sunul zcela opačným
směrem než panicky se ukrývající
kolektiv. Postavil jsem se kurážně
nad vylidněné lavice a „zazpíval
a capella“ parodii na světoznámou
Vejvodovu polku Škoda lásky (tou
dobou čerstvě proslavenou spojeneckými armádami pod anglickým
názvem Roll out the barrels)“.
Během let se z nás stali přátelé,
kdykoliv měl cestu kolem, přišel
na kus řeči a dobrou kávu. Zahajoval
naše stonožkové vernisáže, s Kamilou Moučkovou s dětmi besedovali
o Chartě 77, oba byli signatáři. V létě
natáčela Česká televize o Janu
Vodňanském dokument a on si dal
podmínku, že bez Kladské to nejde,
a tak první minuty točili před
budovou školy. Měl svoji školu moc
rád a my všichni měli rádi jeho.
Bude nám moc chybět, a nejen
1. září! Minulý měsíc, když se na internetu objevilo oznámení o úmrtí
Jana Vodňanského, tak všichni žáci
při online výuce jako první spontánně hovořili pouze o něm, o „pejskovi“ a bylo všem moc smutno…
KATEŘINA VÁVROVÁ,
ŘEDITELKA ZŠ KLADSKÁ
Na archivním snímku z roku 2017 zleva J. Vodňanský, J. Petrásek,
J. Černochová, R. Wildová a K. Vávrová