KULTURA

ČÍSLO 4 – DUBEN 2021

11

Vážení přátelé kultury,

pravidelné zasílání našeho týdeníku „On-line kultura“ v době bez oblíbených kulturních

akcí se už stalo zvykem. Na začátku roku jsme rozhodně nečekali, že se od čísla jedna

dostaneme až k vydání třináctému, a že se v dubnu zdaleka nebudeme blížit konci. Ale

jsme optimisté, nepřestáváme pro klub vymýšlet a plánovat akce na čas, kdy se opět

budeme moci scházet. Snad již brzy. Přeji vám hodně zdraví a těším se na vás.

Jaroslav Šolc, zakladatel klubu a místostarosta pro oblast kultury a sportu

OHLÉDNUTÍ

Během měsíce března jsme si s mnohými

z vás psali, telefonovali a vzájemně se podporovali, snažili jsme se udělat vám radost

odkazy na pořady z oblasti umění a kultury

alespoň na internetu. Proto doufáme, že vás

potěšil koncert Sester Havelkových, který

jsme pro vás natočili na Novoměstské radnici, a že vám při něm bylo i v této době

do tance a do zpěvu. Snad jste se také dozvěděli něco nového z připomenutí osudů

osobností spojených s historií naší Prahy 2,

jako byli např. Moritz Gröbe, kterému vděčíme za úžasný vinohradský park a vilu, zahradní architekt František Thomayer, stavitel

Vácslav Havel, spisovatelka vyšehradských

povídek a pověstí Popelka Biliánová. Z doby

nedávné to byli například zpěvák a baskytarista Milan „Mejla“ Hlavsa, kterému jsme

k nedožitým sedmdesátinám odkryli novou

pamětní desku ve tvaru černého vinylu, či

jazzman Karel Velebný, jehož nedožité

devadesátiny si snad budeme moci připomenout i koncertem na konci léta. Rovněž se

nám sešla pěkná hromádka odpovědí na náš

březnový kvíz, vylosovaným výhercům opět

srdečně gratulujeme.

PŘIPRAVUJEME

Natáčíme pro vás další třídílnou sérii Toulky

Prahou 2, kdy nás ulicemi dvojky provede

nám dobře známá průvodkyně Jiřina Chrastilová. Doufáme, že budeme moci nabídnout

také nové záznamy koncertů klasiky i jazzu.

V době plné omezení natáčejí záznamy svých

pořadů i partneři našeho klubu, které pilně

sledujeme a dáme o nich včas vědět. Každý

týden si opět připomeneme další osobnosti

Dvojky, jako byl komik Jaroslav Štercl, který

bydlel léta v domě na Vinohradské, nebo

zakladatel herecké dynastie Václav Vydra

nejst., jehož pamětní desku najdeme v Mánesově ulici, dále vzpomeneme na sochaře

Olbrama Zoubka, který tvořil v ateliéru v ulici

Salmovská. Vydáme se také z dvojky až

do Egypta, neboť vám přiblížíme osud Františka Lexy, zakladatele české egyptologie, jenž

dlouhá léta bydlel a pracoval v Sokolské ulici,

SOCHY KOLEM NÁS

V době, kdy se kulturní zážitky omezují na

virtuální formu, je načase si připomenout, že

krásu a umění můžeme potkávat kdekoliv.

Třeba ve vyšehradských parcích.

Sochy Spočinutí a Splynutí

V západním cípu Vyšehradu, přímo nad

tunelem, sídlí Galerie Vyšehrad. Prostor

před ní od roku 2015 zdobí dvě díla

akademického sochaře Jiřího Fürsta

(*1954), který pracoval i pro divadlo a film,

maluje (často abstraktně), vytváří reliéfy

a zahradní plastiky. V případě figurální

sochařské tvorby pracuje často s intimní

až erotickou náladou. Tak je tomu i v případě zmíněných vyšehradských děl, která

nesou název Spočinutí a Splynutí.

Náhrobek Jiřího Adamíry

Když nás letos v únoru opustila Hana

Maciuchová, objevily se květiny a hereččina podobizna i na hrobě jejího životního

partnera Jiřího Adamíry (1926–1993).

Oblíbený český herec a pedagog, který

svou kariéru zakončil jako člen souboru

Národního divadla, a skvěle ztvárňoval

zejména noblesní gentlemany, je pohřben

na Vyšehradském hřbitově. Autorem stély

Smutek na Adamírově náhrobku je sochař

Olbram Zoubek.

Náhrobek V. B. Třebízského

Na závěr si dopřejeme pohled na již

klasické dílo – vyšehradský náhrobek

spisovatele, aktivního vlastence a katolického kněze Václava Beneše Třebízského

(1849–1884). Sochu Žal roku 1909 vytvořil

sochař, řezbář, keramik, grafik, ilustrátor,

spisovatel a architekt František Bílek

(1872–1941), jehož práce vychází především ze stylů secese a symbolismu. Mnoho z vyjmenovaných profesí dobře reprezentuje Bílkova vila na Hradčanech; sám ji

navrhl jako své obydlí i ateliér. Dnes ji

spravuje Galerie hlavního města Prahy.

Třebízského náhrobku se někdy také říká

„Kristus“, protože velmi podobně vypadá

Bílkova socha Krista na hřbitově v Libčicích nad Vltavou.

JAN GROSS, FOTO: JAROSLAV KOCOUREK

a mnoho dalších. Nezapomeneme zmínit ani

dubnové výročí založení Spolku výtvarného

umění Mánes, který je aktivní i 134 let od svého vzniku a s nímž náš klub spolupracuje,

nebo založení VONS – Výboru na obranu

nespravedlivě stíhaných v bytě rodiny Václava

Bendy na Karlově náměstí, signatáře Charty

77 a čestného občana Prahy 2. A abyste si

opět mohli zahrát, přikládáme nový kvíz,

na jehož zodpovězení můžete kouknout

KVÍZ NA DUBEN 2021 (pro členy klubu)

1. V roli jaké profese hrál Jaroslav Štercl ve filmu Limonádový Joe?

2. V jaké roli, kromě herecké, působil Václav Vydra nejst. ve Vinohradském divadle?

3. Ve kterém výstavním prostoru v Praze 2 s krásným výhledem bylo možno v roce 2012

zhlédnout sochy Olbrama Zoubka?

4. Jak se jmenovala firma, kterou založil vynálezce první české kamery Antonín Vlas?

5. Jaké bylo skutečné křestní jméno básníka Vítězslava Hálka?

Odpovědi na otázky můžete zasílat do 30. dubna 2021, buď na e-mailovou adresu dvojkapropratelekultury@praha2.cz, nebo poštou na Dvojka pro přátele kultury, MČ Praha 2, nám. Míru 600/20, 120 39

Praha 2. Vylosovaným výhercům z řad členů klubu zašleme k výběru seznam cen, které bude následně

možné vyzvednout v informačním centru naší radnice, nebo si je nechat zaslat poštou.

Studenti otevírají

digitální galerii

na Vyšehradě

V

i do naší on-line Encyklopedie Prahy 2. Užijte

si jaro, nezapomeňte být na sebe opatrní

a myslet při tom stále pozitivně, a kdyby vám

někdy bylo smutno, ozvěte se nám.

parku NKP Vyšehrad bude nabízet

různé formy umění od 5. května

do 31. srpna digitální galerie VYŠEART.

Na tomto projektu se podílejí studenti

tří vysokých uměleckých škol v Praze:

AVU, HAMU a UMPRUM. Celkem 28

mladých umělců spojilo své síly

a ve dvojici hudebník plus výtvarník

vytvořili čtrnáct děl. Ta budou rozmístěna po parku v digitální podobě.

Návštěvníci se k nim dostanou pomocí

QR kódů, které si naskenují svým

mobilním zařízením.

Ke spolupráci se spojili mladí tanečníci, hudebníci a výtvarníci. Jejich díla

kombinují vizuální i hudební prvky.

Jsou rozmístěna tak, aby vytvořila

individuální okružní procházku se

čtrnácti zastaveními, přístupnými

po načtení QR kódu na daném místě

na Vyšehradě. Každé dílo je přímo

inspirováno geniem loci, tedy duchem

místa, kde se nachází.

Digitální galerie odstartuje vernisáží,

která proběhne 5. května od 17 hodin

v prostorách Starého purkrabství

na Vyšehradě. Na vernisáži vystoupí

bubenické trio z HAMU ve složení Lukáš

Brabec, Matěj Diviš a Štěpán Hon.

Po celou dobu konání projektu bude

otevřen opencall s názvem #vyšeartinspiruje, do kterého se mohou

návštěvníci zapojit. Stačí vytvořit

výtvarné dílo nebo složit hudbu

a umístit je na internet pod hashtagem Vyšeart inspiruje (#vyseartinspiruje). Ze všech takto označených

děl bude vybrána nejlepší desítka

a zveřejněna na oficiálních stránkách

projektu jako vítězné práce.

Do spolupráce se zapojili také studenti Českého vysokého učení technického v Praze, kteří projektu poskytují

technickou podporu. Akce se koná pod

záštitou městské části Praha 2 a Národní kulturní památky Vyšehrad. Více

informací se dozvíte na vyseart.cz

a na sociálních sítích Vyšeart. RED

Vodňanského pejsek už nemá svého pána

P

o dlouhá léta, vždy prvního září,

první den nového školního roku,

jsme ráno před 8. hodinou vyhlíželi

před školou Jana Vodňanského,

který důstojně kráčel dolů Kladskou

ulicí, pokaždé v bílém plátěném

obleku, jen s jinou barvou košile

(vždy se prý díval na fotografie z let

minulých, aby neměl stejnou košili).

Všichni jsme se těšili na slavnostní

zahájení školního roku před budovou školy, kde nemohl chybět Jan se

svojí písničkou „Dejte mi pastelku,

nakreslím pejska, když bude hodný,

budu ho mít rád…“ Těšili se žáci,

učitelé, rodiče a to ráno přicházeli

i naši absolventi. Jan Vodňanský se

se svým „pejskem“ stal symbolem

začátku školního roku, jeho písnička

školní hymnou.

Jan vždy zavzpomínal na svůj

první den ve škole v Kladské, bylo to

1. září roku 1947, paní učitelka se

tehdy dětí zeptala, zda nechtějí

recitovat básničku, či zazpívat

písničku: „No tak, to byl teda vrchol!

Ta neznámá paní po nás už po prvních minutách ve škole něco chce.

A tak se moji budoucí spolužáci

v naprosté panice sunuli raději

rovnou pod lavice. Schovat se, ukrýt

a nebýt rozeznatelný. To byl původně i můj okamžitý bezprostřední

úmysl. Taková chvíle nenabízela

lepší východisko, než splynout

s kolektivem v konejšivém anonymním příšeří. Nakonec však ve mně

zvítězil rodící se „showman“. Po krátkém zaváhání jsem se neodolatelně

váben životní šancí první publicity

a zviditelnění sunul zcela opačným

směrem než panicky se ukrývající

kolektiv. Postavil jsem se kurážně

nad vylidněné lavice a „zazpíval

a capella“ parodii na světoznámou

Vejvodovu polku Škoda lásky (tou

dobou čerstvě proslavenou spojeneckými armádami pod anglickým

názvem Roll out the barrels)“.

Během let se z nás stali přátelé,

kdykoliv měl cestu kolem, přišel

na kus řeči a dobrou kávu. Zahajoval

naše stonožkové vernisáže, s Kamilou Moučkovou s dětmi besedovali

o Chartě 77, oba byli signatáři. V létě

natáčela Česká televize o Janu

Vodňanském dokument a on si dal

podmínku, že bez Kladské to nejde,

a tak první minuty točili před

budovou školy. Měl svoji školu moc

rád a my všichni měli rádi jeho.

Bude nám moc chybět, a nejen

1. září! Minulý měsíc, když se na internetu objevilo oznámení o úmrtí

Jana Vodňanského, tak všichni žáci

při online výuce jako první spontánně hovořili pouze o něm, o „pejskovi“ a bylo všem moc smutno…

KATEŘINA VÁVROVÁ,

ŘEDITELKA ZŠ KLADSKÁ

Na archivním snímku z roku 2017 zleva J. Vodňanský, J. Petrásek,

J. Černochová, R. Wildová a K. Vávrová