Strana 5

Noviny Prahy 2

Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.
07/2022

Strana 5
5
ČÍSLO 7 – ČERVENEC 2022
ROZHOVOR
Žijete většinu svého života naVinohra-
dech. Co vás snimi pojí?
Ráda aschutí říkám, že tu mám tři domy.
Nevlastním je aani se ktomu nechystám.
Předně je to dům, vněmž bydlím ažiji už
padesát let. Je to místo, kde mám ukryty
nejen vzpomínky, ale ito, sčím jsem bytostně
spjatá. Druhý dům je Národní dům naVino-
hradech, vekterém jsem prožila přes čtyřicet
let zájmové činnosti. Jednak vsouboru Josefa
Vycpálka, jako tanečnice, vedoucí skupiny
anakonec taneční složky, ijako vedoucí
přípravných kurzů lidových tanců, nabese-
dách sosobnostmi zoblasti folkloru atak
dále. Třetí dům je Vinohradské divadlo, kde
míval náš soubor premiéry. To byl vždy takový
zlatý puntík zaceloroční prací.
Máte nějaký denní rituál?
Rychlým krokem projdu takzvaný Jiřák.
Pozdravím se spejskaři, poslechnu si roztou-
žené vrkání holubů, cvrlikání ptáků apotěším
se krásnou zelení. Projdu silnicí, vyšlapu přes
čtyřicet schodů kVinohradské sokolovně,
projdu parkem avracím se domů. Nevyne-
chám přitom ani náměstí Míru.
Vsouboru Vycpálkovci, který zmiňujete,
jste působila celých 43 let. Jak se promě-
ňoval?
Změn vsouboru bylo hodně. Začátky
skromné, tančilo azpívalo se to, co jsme
získali azapsali ustaré generace. Vletních
měsících jsme jezdili porepublice, abychom
poznali místa, jejich písně atance. Vsouboru
byly zkušené tanečnice, které stím začaly
pracovat. Tanec se dostával stále více
nascénu, vznikaly profesionální soubory. Byli
jsme dobří žáci, velmi nás to bavilo. Alena
Skálová, Ica Pospíšil aLiběna Livorová vedli
pod dohledem Františka Bohuše náš soubor
dál avýš. Velký podíl měli itělocvikáři
abudoucí výtvarníci. Soubor se vesvé době
stal vzorem ostatním. Poslední fáze Vycpál-
kovců patřila mně amoc mě těší, že nani mí
odchovanci rádi vzpomínají.
Vjakém prostředí jste vyrůstala?
Tatínek byl kantor tělem iduší. Škola byla pro
něj vždy naprvním místě. Protože byl češtinář,
mluvilo se unás ´hezky česky´. Flaška byla
láhev, špunt zátka, kramek podpatek
apodobně. Kté škole patřila ihudba. Vedl
dětský pěvecký sbor ipěvecké sdružení
dospělých Bořivoj. Hrál naklavír anahousle.
Moje maminka odrána dovečera zpívala,
apokud se dostala knějakému hudebnímu
nástroji, vždycky si ho zachvíli osedlala. To bylo
neuvěřitelné. Jinak pracovala jako prodavačka.
Jak jste se poznala se svým manželem?
Samozřejmě vsouboru. Trávili jsme tam
spoustu času aspojovala nás společná témata.
Tak se nelze divit, že tam vznikala souborová
manželství jako houby podešti. To naše také.
Trvalo 59 let, až domanželovy smrti.

Máte dceru asyna. Jak bylo těžké skloubit
roli maminky svaší profesí?
Velmi. Obě babičky byly daleko odPrahy, můj
muž byl Moravák. Měli jsme řadu povinností.
Především můj muž, který pracoval naKatedře
tělesné výchovy. Byl často mimo Prahu. Já
jsem pracovala vtanečním oddělení Ústavu
lidové umělecké tvořivosti, později jako
odborná pracovnice pro lidový tanec
anakonec jako vedoucí tanečního oddělení.
Dodnes nevím, jak jsem to zvládla. Měla jsem
ale velkou podporu ipomoc vsouboru.
Posílali příbuzné nahlídání, často samy
tanečnice hlídaly. Děti, hlavně má dcera,
špatně nesly mé večerní zkoušky ivíkendové
výjezdy. Až později jsem si uvědomila, co to
pro mé děti znamenalo. Dnešní doba by mně
umožnila lepší řešení. Tehdy jsem při prvním
dítěti měla nárok jen natři měsíce volna,
udruhého rok.
Vnímáte rozdíl mezi českým amoravským
folklorem?
Ano, avelice silně. Moraváci jsou citlivější, ale
iradikálnější, mají vsobě více citu, ale
ienergie. Ato se odráží vjejich tancích
ipísničkách, celkově vhudbě ajejí reprodukci.
To, co dopísně dá starý Moravák, mladý Čech
může jen závidět. AMoraváci se chovají
kesvým tancům apísničkám velmi ohledu-
plně, což se onás zČech nedá úplně tak říci.
Jaká lidová tvorba je vám kromě české
vesvětě blízká?
Vůbec nejbližší samozřejmě slovenská. Jako
pamětník společného státu jsem ji brala jako
svou, obrazně řečeno. Jinak je to obtížné –
každý má svůj vyjadřovací jazyk, své tradice,
svou současnost amy své možnosti poznávání
asvé nálady.

Cestovali jste se souborem pocelém světě.
Velkou stopu jste zanechali vJaponsku…
NaJaponsko mám ty nejkrásnější vzpomínky.
Nejvíc vzpomínám nalidi, které jsem tam
potkala. Byli jsme smanželem vJaponsku
vůbec prvními lektory našich lidových tanců.
Byla radost tam učit. Japonci chtěli všechno
vědět, každý detail. Pořídili si naše kroje anaše
písničky zpívali česky. Oblíbené měli volnější
tance. Kurzy byly vyčerpávající. Bylo nanich až
250 účastníků. Ale naplňovalo nás to. Vevol-
ných dnech nás vozili poostrovech aseznamo-
vali nás se svými zvyky azajímavostmi.
Co vás naJaponcích zaujalo?
Pracovitost apreciznost. Setkala jsem se tam
sryzím přátelstvím, které dodnes korespon-
denčně trvá.
Myslíte, že si dnes obtížněji mladí lidé
hledají vztah kfolkloru?
Určitě. Pokud nejsou zrodin, kde rodiče byli
členy souborů apřenesli to dovýchovy. Dnes
je pro děti amládež všude tolik lákadel pro
vyžití ačasto přitažlivějších. Navíc se dnes
mluví ofolkloru mnohdy jako oněčem
zastaralém, vyčichlém. Přesto je stále dost lidí,
kteří lidovým písním atancům podlehli.
Aoblíbili si je. Jen vPraze je řada souborů –
Jaro, Kytice, Rósénka, Verpán adalší. Jejich
představení přinášejí inspiraci iprofesio-
nálním souborům.
Máte početnou rodinu, vnuky apravnou-
čata. Jaký mají ktanci avýtvarnu vztah?
Jsme rozesetí pocelé republice, atak se
vidíme jen občas. Mám pět vnuků adevět
pravnuků, desáté pravnouče je nacestě. Můj
syn je organolog akampanolog, dcera byla
profesionální tanečnicí. Vnuci avnučky hrají
nahudební nástroje, zpívají. Má pravnučka
například chodí dopardubického Perníčku.
Kdo ví, co se vnich uchytí.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ
Stále je dost lidí, kteří si lidové písně atance oblíbili, říká choreografka Eva Rejšková
Eva Rejšková
Folklorní tanečnice, choreografka apedagožka, která se narodila 15. 8. 1930 veVeselí nad Lužnicí.
Vystudovala Pedagogickou aFilozockou fakultu Univerzity Karlovy vPraze. VSouboru písní atanců Josefa Vycpálka
působila nejdřív jako tanečnice, posléze choreografka aumělecká vedoucí. Strávila tu 43 let. Odroku 1952 pracovala
jako odborná avedoucí pracovnice pro lidový tanec vÚstředním domě lidové umělecké tvořivosti (ÚDLUT),
poté vÚstavu pro kulturně-výchovnou činnost (ÚKVČ).
Smanželem Radomilem Rejškem vedla stovky tanečních kurzů nejen unás, ale ivzahraničí
(Japonsko, USA, Kanada, Kuba, Francie, Belgie, Německo, Hongkong, Finsko). Přes padesát let žije naVinohradech.
Má dvě děti, pět vnuků adevět pravnuků, desáté pravnouče je nacestě.
„Je to kuriozní, ale smailem jsem
se seznámila až podevadesátce,“
říká choreografka, tanečnice,
publicistka, lektorka, maminka,
babička, prababička ačestná
občanka Prahy 2 Eva Rejšková.
Tato neuvěřitelně vitální, laskavá
dáma, která letos oslaví své

92. narozeniny, prožila
naVinohradech více než půlku
života, procestovala celou
republiku ařadu zemí aje zcela
jistě velkou inspirací pro všechny
okolo.
FOTO: LUCIE HORNÍKOVÁ
Eva Rejšková při
přebírání čestného
občanství Prahy 2
vroce 2022
- Strana 1
- Strana 2
- Strana 3
- Strana 4
- Strana 5
- Strana 6
- Strana 7
- Strana 8
- Strana 9
- Strana 10
- Strana 11
- Strana 12
- Strana 13
- Strana 14
- Strana 15
- Strana 16
- - ^search
  - Městská část Praha 2
  - Úřad a samospráva
  - Životní události
  - Mapový portál
  - Virtuální prohlídka
  - Platební brána
  - Kontakt
  - Zprávy
- - Podmínky používání
  - Správa cookies
  - O aplikaci
- 2018
- 2019
- 2020
- 2021
- 2022
- 2023
- 2024

Noviny Prahy 2

07/2022

Strana 1

Strana 2

Strana 3

Strana 4

Strana 5

Strana 6

Strana 7

Strana 8

Strana 9

Strana 10

Strana 11

Strana 12

Strana 13

Strana 14

Strana 15

Strana 16

^search

Městská část Praha 2

Úřad a samospráva

Životní události

Mapový portál

Virtuální prohlídka

Platební brána

Kontakt

Zprávy

Podmínky používání

Správa cookies

O aplikaci

Jak budou vypadat Riegrovy sady

Rozhovor s Liborem Boučkem

Doprava v Praze 2 v roce 2026

Zápisy do škol už bijí na dveře

Praha 2 má cenu Přívětivý úřad

Kyberbezpečnost je důležité téma

Soňa Červená byla přírodní úkaz

Tajemný a magický Vyšehrad

Rozhovor s Robertem Čásenským

Rozhovor s Kristýnou Frejovou

01/2026

12/2025

11/2025

10/2025

09/2025

08/2025

07/2025

06/2025

05/2025

04/2025

03/2025

02/2025

01/2025

12/2024

11/2024

10/2024

09/2024

08/2024

07/2024

06/2024

05/2024

04/2024

03/2024

02/2024

01/2024

12/2023

11/2023

10/2023

09/2023

08/2023

07/2023

06/2023

05/2023

04/2023

03/2023

02/2023

01/2023

12/2022

11/2022