Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 7 – ČERVENEC 2022

VÝLETY DOHISTORIE

VÝROČÍ MĚSÍCE ČERVENCE

1. 7. 1912

Před 110 lety se narodil Václav

Tošovský (1912–2007), lékař, dětský

chirurg, spisovatel, čestný občan

Prahy 2

5. 7. 1902

Před 120 lety se narodil Adolf

Kajpr (1902–1959), duchovní,

jezuita, bojovník proti nacismu

ikomunismu

6. 7. 1907

Před 115 lety se narodil Jaroslav

Foglar (1907–1999), spisovatel, skaut

6. 7. 1847

Před 175 lety se narodil František

Křižík (1847–1941), podnikatel,

elektrotechnik, vynálezce

7. 7. 1912

Před 110 lety zemřel Emilian

Kaufmann (1852–1912), lékař,

zakladatel první české ORL kliniky,

mecenáš, hudebník

15. 7. 1917

Před 105 lety zemřel Josef Schulz

(1840–1917), architekt

17. 7. 1877

Před 145 lety se narodil František

Roith (1877–1942), architekt

26. 7. 1922

Před 100 lety zemřel Franz

Hofmeister (1850–1922), lékař,

biochemik

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ/VYROCI

Ano, jedna rotunda před lety znaší městské části zmizela.

Její počátky sahají do19. století anejde tedy ožádnou

románskou rotundu.

Vzpomínka nazmizelou rotundu

P

opud kjejímu vzniku dala železnice,

která byla zVídně, Tábora aBenešova

vprovozu od14. 12. 1871 natehdejší

pražské nádraží pojmenované pocísaři

Františku Josefovi (dnes hlavní nádraží).

Roku 1872 vblízkosti nádraží Dráhy

císaře Františka Josefa byla nasamo-

statné stanici ukončena odseveru

Turnovsko-kralupsko-pražská dráha, což

byl důvod ktomu, aby obě nádraží brzy

splynula.

Kolejiště ivýpravní budova odtěch

dob prošly mnoha přestavbami. Apro

-

tože kekaždé větší stanici patřilo iloko-

motivní depo (čili výtopna nebo topírna),

nebylo tomu ani zde jinak. Bylo posta

-

veno vseverní části železniční stanice

askládalo se ztehdy tradičních sektorů:

půlkruhová rotunda, točna, uhelna, pope

-

lové jámy, vodárna, skladiště, dílna aj.

Dnes už si nikdo nedovede představit, jak

začouzené, špinavé, hlučné bylo okolí

aovzduší kolem severního zhlaví stanice.

Neustále vagóny posunující parní loko

-

motivy, přijíždějící parní vlaky zvelké části

Čech aMoravy tady obtěžovaly kouřem ces

-

tující iobyvatele přilehlých domů, knimž do-

léhal itřeskot nárazníků apískání posuno-

vačů.

Vdubnu roku 1928 se zde zahájil provoz

velektrické trakci. Pokolejišti nádraží, dávno

přejmenovaného naWilsonovo, se začaly také

prohánět elektrické lokomotivy. Elektrické lo

-

komotivy byly deponovány vbývalé výtopně

(vrotundě), kam je zašupovaly přes točnu

malé parní či akumulátorové lokomotivy

dodoby, než byla zatrolejována. Potom

mohly mizet bývalé provozy ačásti depa dů

-

ležité pro parní lokomotivy.

Pozrušení lokomotivního depa napraž

-

ském hlavním nádraží se vrata rotundy (stání

pro lokomotivy) zavřela. Zbytek depa pak

ještě jednou ožil vjednom zdílů televizního

seriálu Dynastie Nováků, který se zde natáčel

vroce 1982. Dnes už tam stojí jiná stavba.

Otom, že tady depo bylo, už ví jenom pár sta

-

rousedlíků aželezničních fandů.

JAN DVOŘÁK, FOTO: ARCHIV AUTORA

N

ás zajímá především horní část

ulice (ta naúzemí MČ Praha 2),

která odsvého vzniku v80. letech

19. století nesla vnázvu jméno

obrozeneckého básníka akatolic

-

kého kněze Boleslava Jablonského

(1813–1881). Zanacistické okupace

se používalo neutrální jméno

„Labská“ (podle řeky Labe) apoválce

se donázvu opět vrátilo jméno

Jablonského. Ale již roku 1946 získala

ulice dnešní pojmenování, tedy

Rybalkova posovětském vojenském

veliteli Pavlu Semjonovičovi

Rybalkovi, veliteli 3. gardové

tankové armády, která brzy ráno

9. května 1945 dorazila osvobodit

Prahu. Povědomí oněm zvýšila kniha

Petra Šabacha Opilé banány (avolně

podle ní natočený lm Pupendo),

jejíž hrdina sochař Mára přijme

zakázku navytvoření Rybalkovy

busty, ale jako protirežimně smýšle

-

jící muž se tím velmi trápí.

JAN GROSS,

FOTO: JAROSLAV KOCOUREK

Vdélce zhruba 550 m prochází mezi Máchovou ulicí

(ukřížení sFrancouzskou) směrem kulici UVršovického

nádraží Rybalkova ulice. Ze severovýchodní strany

ohraničuje Havlíčkovy sady azároveň částečně tvoří

hranici Prahy 2 aPrahy 10. Dnes se skládá způvodně tří

samostatných ulic: Jablonského, NaBorovance (podle

pomístního názvu Borovanka) aPůlpánovy (napamátku

levicového novináře apolitika Karla Půlpána).

OPŮVODU NÁZVŮ ULIC

RYBALKOVA ULICE

Vroce 1985 zmizela ze severního zhlaví

seřaďovací mechanická návěstidla

aručně stavěné výhybky, později

ipůlkruhová rotunda stočnou.

T

ento druh stavby pro vzdělávací

účely naúzemí Prahy 2 totiž vesku

-

tečnosti není premiérou, já vtakovém

pavilonku se svými spolužáky strávila

celé čtyři roky podobu studia naGym

-

náziu pro zrakově postižené (dříve

Gymnázium pro mládež svadami

zraku) vPraze 2 vKoperníkově ulici.

Studovala jsem zde vletech 1977 až

1981. Gymnázium mělo hlavní bu

-

dovu vKoperníkově č. 6 (sředitel-

stvím vč. 12), výuka jednoho ročníku

(třídy) probíhala vždy celé čtyři roky

Zredakční

pošty

Jsem rodilá Žižkovačka žijící celá desetiletí vPraze 10. Váš časopis si ráda přečtu, kdykoli se sním vPraze 2 někde

setkám. Proto bych ráda pro zajímavost doplnila poznatek kčlánku Děti se budou učit vzahradním pavilonu, uve

-

řejněný vNovinách Prahy 2 včervnu 2022. Dětem takové prostředí pro učení velice přeji, protože osobně vím,

jaké to je učit se vzahradním pavilonu. Je to skvělé!

vpavilonku vzahradním areálu, který

kegymnáziu náležel.

Pavilonek měl dvě třídy se sociálním zaří

-

zením. Jedna třída byla pro výuku chemie,

druhá standardní, pro běžnou výuku. Apro

-

tože pavilonek sloužil částečně také jako třída

družiny pro děti ze základní školy, byl vzadní

části běžné třídy ikoutek pro mladší děti.

Měla jsem to štěstí, že jsem při studiu

nagymnáziu strávila vetřídě vpavilonku čtyři

roky. Dodnes se mi vybavuje, jaký byl zoken

nádherný výhled dozahradního areálu, apři

otevřených oknech byl slyšet ptačí zpěv.

Během následujících desetiletí jsem zjistila,

že bylo aje minimum pedagogů, kteří

otomto gymnáziu kdy slyšeli. Ato je škoda,

protože výuka vmalém kolektivu maximálně

dvanácti až třinácti studentů byla excelentní

sindividuálním přístupem abezvadně nás

připravila pro přijetí navysoké školy. Škola

měla humanitní zaměření, celé čtyři roky se

vyučovala samozřejmě čeština atehdy ruš

-

tina, adále latina, němčina (hlavní cizí jazyk)

aangličtina. Avyučovaly se izáklady adminis

-

trativy, takže jsme se naučili psát naklávesnici

(tehdy namechanickém psacím stroji) všemi

deseti prsty. To vše se dalo následně ve

-

lice dobře využít.

Jednalo se oškolu, při které byl iinternát

(chlapecký vMakarenkově ulici, dnes ulice

Jana Masaryka, dívčí naFrancouzské 1).

Gymnázium bylo totiž československé.

Dnes sídlí základní škola nanáměstí

Míru agymnázium se nachází vPraze 5 -

Jinonicích.

DAGMAR SMOLOVÁ