Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 1 – LEDEN 2018

Prahy

Noviny

2

Výlety dohistorie

Nenápadný dům na konci dnešní Americké

ulice je nerozlučně spojen se jmény bratrů

Josefa a Jana Fričových, kteří v této kdysi

odlehlé vinohradské lokalitě založili roku

1883 svoji dílnu přesné mechaniky, která se

během následujících desetiletí rozšířila o

další objekty a především se rozvinula

v jednu z nejúspěšnějších  rem ve svém

oboru. Její výrobky směle snesly celosvěto-

vé srovnání. Založení vlastní dílny bylo

vlastně logickým krokem, vyvrcholením

dlouholetého zájmu obou bratrů o chemii,

fyziku a astronomii: „Byl to ovšem skok do

tmy a je přirozeno, že mnozí moudří lidé a

především naši konservativní příbuzní,

knimž ke všemu jsme se později vtísni své

museli utíkat o pomoc, prorokovali nám zká-

zu.“ Připomeňme, že otcem bratrů byl zná-

mý Josef Václav Frič (1829–1890), který část

života strávil vpařížském exilu. VPaříži se

narodili také oba bratři, kteří se následně

s matkou přestěhovali do Prahy, kam je

později následoval i otec. Zpočátku se Fri-

čové zaměřili na výrobu jednoduchých ni-

velačních a měřících přístrojů. Prvních pět

let  rma přečkala ve staré, dávno již zboře-

né vile Horní Perucka. Následný rozvoj

podniku byl opravdu až závratný.

Jižvpopisu Královských Vinohradů, vyda-

ném roku 1895, se dočteme následující:

„Bratři ve své dílně pro přesnou mechaniku,

vykonávali zpočátku všechny práce ve vět-

ším díle sami. Vsoučasné době však závod při

plynovém motoru a 32 obráběcích strojích

zaměstnává na 40 dělníků. Výroba záleží ve

zhotovování strojů měřických, astronomic-

kých, fyzikálních, geodetických, cukrovarnic-

kých (polarizačních a laboratorních) teplo-

měrů, tlakoměrů, kontrolních přístrojů apod.“

Již koncem 19. století  rma úspěšně vyvá-

žela své výrobky například do Francie a

Ruska, pravidelně získávala ocenění na svě-

tových výstavách. Velkým úspěchem skon-

čila pro bratry Fričovy také účast na Zem-

ské jubilejní výstavě vPraze roku 1891: „Vel-

kou přitažlivost měly přesné váhy bratří Fričů

– u nich bylo obecenstvo nakupeno vždy, ať

jsi vstoupil do průmyslového paláce vkterou-

koliv hodinu.“ Aby efekt byl co největší, bra-

tři na ,misky’ vah umístili žulový balvan a

těžkou železnou traverzu: „Diváci žasnou a

trnou, to je přece kneuvěření, aby žulový bal-

van nebo dokonce masivní železná traversa

ukazovala pouhým dotknutím ruky znatel-

nou odchylku. I drobounký dámský ukazová-

ček pohne tím kolosem! Váhy tyto ukazují ka-

ždou sebemenší odchylku povstalou pou-

hým dotknutím se kamene spřesností, která

vylučuje naprosto každou pochybnost.“ Vel-

ká ztráta postihla rodinu roku 1897, kdy na

následky akutního zánětu slepého střeva

zemřel mladší z bratrů Jan (1863–1897).

Starší Josef (1861–1945) následně přijal

jméno zemřelého bratra a zanedlouho spl-

nil dávný společný sen vybudovat vlastní

astronomickou observatoř. Hvězdárna,

která vlednu 2018 oslaví 120. výročí svého

založení, našla své sídlo na kopci nad stře-

dočeským Ondřejovem.

Michal Frankl

Invaze Pražanů do podzemí

Na poslední listo-

padový víkend se

všem, kteří touží

po záhadách a

dobrodružství,

otevřelo pražské

podzemí. Prostřed-

nictvím akce Na

den pod zem už

podruhé mohli

Pražané zavítat do

známých i nezná-

mých prostor pod

svým městem.

Zpřístupněno bylo

deset objektů. Me-

zi nimi i vyšehrad-

ské kasematy, kde přivítali nebývalé

množství návštěvníků. Vždyť také ko-

mentovaná procházka podzemními

chodbami se známým architektem

Petrem Kučerou byla zážitkem nejen

pro znalce architektury. Zpřístupněna

byla dvě místa podzemní části kase-

mat a sál Gorlice soriginály soch z Kar-

lova mostu.

Dalším místem v Praze 2, kam se

mohli lidé podívat, byl Národní pa-

mátník hrdinů heydrichiády vkryptě

kostela sv. Cyrila a Metoděje. Tady

průvodkyně zavedla zájemce do

období protektorátu a její autentic-

ký výklad přiblížil pocity parašutistů,

kteří zde včervnu roku 1942 položili

život. len

Ještě před zprovozněním podzemní drá-

hy pro veřejnost se začalo dvojsmyslně

mezi obyvatelstvem říkat: „Tak jako Gott-

wald, tak i tento most zkrátí lidem, kteří při-

jdou v úvahu, cestu na Pankrác.“ Ve spojení

sGottwaldem byla samozřejmě myšlena

místní věznice.

Nuselský most (v letech 1974–1989 most

Klementa Gottwalda) je pro veřejnost

v provozu právě 45 let. Otevřen byl

22.února 1973, na tehdejší výročí tzv. Ví-

tězného února. První dny jeho provozu

znamenaly spíše národní pouť, protože

sem mířily davy zvědavých lidí. Bylo jich

více než automobilů, pro které ještě neby-

ly postaveny některé silnice na pankrácké

straně. Konečnou dokumentaci projektu

mostu vypracovali Ing. Svatopluk Kobr,

Ing. Vojtěch Michálek a architekt Stanislav

Hubička z PÚDISu. Most byl postaven

zpředpjatého betonu sželezobetonovou

rámovou konstrukcí, stavba začínala na

šesti místech (dva konce na stráních a čtyři

pilíře v údolí) a ke spojení došlo v roce

1970.

Omostě spojujícím Karlov spankráckou

plání se v podobě plánů uvažovalo už

před 2.světovou válkou. Stavba však za-

čala být aktuální až o čtyřicet let později,

když se pláň zastavěla a vznikla pankrác-

ká sídliště. Výstavba mostu byla zahá-

jena vroce 1967 demolicí bloku do-

mů na dně Nuselského údolí. Nebou-

ralo se jenom vúdolí, ale i na Karlově,

kde zanikla část Dětské nemocnice,

konečná tramvaje, ale třeba i malý ba-

zén, který v letních dnech sloužil ke

koupání (převážně dětí).

Do paměti se mi vryla vzpomínka, jak

jsme se spolužáky ze ZDŠ na Karlově

v Legerově ulici chodili na stavbu

mostu, který nebyl ještě spojen. Ně-

kolikrát jsme šli tubusem pro budoucí

podzemní dráhu až na konec nedo-

dělaného otevřeného mostu a dívali

se do údolí zmnohametrové výšky. Stálo

nás třeba i pět kluků vedle sebe na okraji

tubusu, kde byla pod námi hloubka něko-

lika desítek metrů. Dodnes se divím, že

jsme to ve zdraví přežili (pouze jeden spo-

lužák se rozklepal strachy, tak jsme ho mu-

seli odvléct ven, protože nebyl schopen chů-

ze). Stačilo, aby někdo někoho plácnul do

zad a ten by sletěl do parku Folimanka.

Stavba byla sice oplocená, ale nedbale, a

hlídač většinou seděl vunimobuňce; na

stavbě se vté době vpozdních odpoled-

ních hodinách nepracovalo a o některých

víkendech také ne, takže karlovští kluci ta-

dy měli „eldorádo“. Vroce 1970 byla pro-

vedena statická zatěžkávací zkouška

mostu 66 tanky, které do Prahy přijely

zrakovnického pluku. Tanky tu pobyly ně-

kolik dní a parkovaly i před naší školou,

což byl pro mnohé také adrenalinový zá-

žitek. Poprvé vživotě jsme se mohli podí-

vat do nitra tohoto bojového vozidla, což

nám umožnili vojáci Československé lido-

vé armády.

Vroce 1973 byl most dokončen a násled-

ně pojmenován po prvním českosloven-

ském dělnickém prezidentovi. Stanice

podzemní dráhy na Pankráci však stále

nesla pracovní název Nuselský most. Po

zahájení provozu to už byla Gottwaldova

(dnes Vyšehrad), a to až do listopadové re-

voluce roku 1989. Už před otevřením

mostu se objevily problémy spočívající ve

změně kolejové dopravy. Zprvu bylo roz-

hodnuto, že nové obytné čtvrti budou

spojeny scentrem podpovrchovou tram-

vají, která povede vtubusu mostu. Počát-

kem roku 1968 byl tento koncept změněn

na metro a první vozy, odpovídající para-

metrům mostu, byly také vyrobeny a

zkoušeny na Kačerově. Zatímco původně

plánované tramvaje typu T3 nebo lehké

vozy metra typu R1 měly nápravový tlak

něco přes 10 tun, nově nakoupené a již

roky osvědčené sovětské soupravy typu

Ečs měly nápra-

vový tlak 16 tun.

Na takovéto zatí-

žení nebyl most

konstruován, a

proto byl dovnitř

vmontován spe-

ciální roznášecí

ocelový rošt váží-

cí 822 tun, který

roznesl zatížení

(nápravové tlaky)

na stěny komoro-

vého nosníku

mostu.

Rámová mostní

konstrukce má

pět polí o celkové délce 485 m a šířku

26,5m. Nad dnem údolí se most klene do

výše 43m. Vozy pražského metra začaly

tubusem pravidelně jezdit 9.května 1974.

Vnitřní tubus pro metro má lichoběžníko-

vý průřez a výšku 6 m. Po vrchní části

mostu, jehož tloušťka stěn je od 30 do

110 cm, byla zprovozněna šestiproudá

Severojižní magistrála. Na jeho jižním

konci je pod magistrálou v pankrácké

opěře vybudována stanice metra. Je že-

lezobetonová socelovými sloupy o dél-

ce 153m a její prosklené stěny umožňují

výhled na panorama Prahy.

Most nevypadal v začátcích tak, jak ho

známe dnes. Neměl vysoké osvětlovací

lampy, měl šikmé zábradlí dovýšky pr-

sou dospělého člověka, což velmi lákalo

sebevrahy, a tak si vysloužil přezdívku

„most sebevrahů“. Celkem si zde skokem

doúdolí vzalo život podle volných odha-

dů na300 lidí. Také proto vznikla kdysi

v údolí pod ním hospoda s názvem

Uskokana. Několikrát bylo zábradlí pře-

děláváno azvyšováno, ale nebylo to nic

platné, sebevrazi skákali dál. Aby byla

možnost skoku zmostu ztížena, rozhod-

lo vedení Prahy, že nechá opět upravit

zábradlí. Byl vybudován jeho hladký

horní povrch se zahnutým vrškem, což

téměř nedovoluje se dovýšky 2,7m vy-

šplhat.

Vroce 2000 získal Nuselský most ocenění

Stavba století vkategorii Dopravní stavby.

Jan Dvořák, foto: archiv autora

Nuselský most jako zdatný pětačtyřicátník

Užbezmála půl století se zKarlova na Pankrác lze přemístit vzdušnou čarou. Bechyňův sen na přemostění Nuselského údolí se

naplnil 22. února 1973 – vten den byl nový Nuselský most slavnostně otevřen pro veřejnost. Kbudoucím půlkulatým narozeni-

nám už nyní dostal krásný dárek. Vpolovině prosince skončila jeho zevrubná obnova, kterou tu Technická správa komunikací

prováděla od roku 2013. Během té doby se toho událo mnoho. Například horní plocha mostovky se dočkala obnovy, vyměnila

se celá hydroizolační vrstva a opravila vozovka. Oba chodníky pro pěší jsou širší, zmizelo staré betonové zábradlí. TSK do oprav

investovala zhruba 288 milionů korun. Most by vtomto stavu měl bez větších oprav vydržet nejméně dalších 20 let. Jeho zatí-

žení je enormní – denně tudy projedou desítky tisíc aut. Ale pojďme se podívat do minulosti…

Po letech vzpomínal na počátky  rmy jeden zotců zakladatelů, Josef Frič, takto: „Nad vchod do chatrné zahradní vily při

starých nuselských schodech, aniž koho bychom se tázali, zavěsili jsme plechovou tabuli, oznamující založení nového podni-

ku pod  rmou Josef a Jan Frič, dílna pro přesnou mechaniku.“

Zatěžkávací zkouška mostu 66 tanky

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (VI.) Bratři Fričové

Vyšehradská zastavení ŘEMESLA

Původní osídlení Vyšehradu zaniklo

prakticky zcela vobdobí husitských vá-

lek. Atak není divu, že zásadní podnět

kjeho znovuosídlení vzešel až odJiřího

z Poděbrad. Jím jmenovaný vyšehrad-

ský purkrabí Jan Zajímač zKunštátu dal

někdy kolem roku 1452 vevšech třech

pražských městech vyhlásit, že naVyše-

hradě budou rozdávány stavební par-

cely. Staveniště bylo ve východní části

areálu ajako stavební materiál poslou-

žily zejména zbytky původních staveb.

Na Vyšehrad tak začali postupně bě-

hem 50. a60. let přicházet lidé nejrůz-

nějších profesí ařemesel. Znich se za-

čalo postupně vytvářet nové vyšehrad-

ské obyvatelstvo.

Tak vzniklo vevýchodní části areálu vy-

šehradské Horní Město, zatímco Dolní

Město bylo situováno vpodhradí. Zpo-

čátku 16. století do-

chovaný vyšehradský

obecní řád dokládá, že

soudní apolicejní pra-

vomoc vyšehradské-

ho rychtáře a dalších

představitelů vyše-

hradské obce sahala

až po Botič a kopíro-

vala tak hranice pů-

vodního exemptního

území Vyšehradské

kapituly.

Z dochovaných ar-

chivních dokladů je

patrné, že nejvýnos-

nější vyšehradskou živností byl šenk pi-

va avína. Koncem 15. století jsou dolo-

ženy naVyšehradě masné krámy av16.

století už měli řezníci na Vyšehradě

vlastní cech. Druhý cech založili naVy-

šehradě v roce 1552 krejčí a konečně

ten třetí, ševcovský vznikl někdy počát-

kem 17. století. Ale byla tam idalší ře-

mesla. Mezi vlastníky jednotlivých vy-

šehradských domků tak např. nachází-

me zlatníka, kloboučníka, pekaře nebo

kožešníka. Nechyběl ovšem ani apoté-

kář (lékárník) a ranhojič. Zatímco

na vlastním Vyšehradě kvetla řemesla,

vPodvyšehradí dominovala zřejmě ze-

mědělská malovýroba. Zvláštností byla

ve vyšehradském podhradí skupina

plavců, kteří provozovali dopravu aob-

chod sdřívím poVltavě.

Postupem doby se stali řemeslníci roz-

hodující skupinou mezi obyvateli Vyše-

hradu. Zdochovaných soupisů je zřej-

mé, že vroce 1611, tedy koncem vlády

císaře Rudolfa II., bylo naVyšehradě 49

vlastníků domů, ale jen 16 nájemníků

nebo podnájemníků. Tento údaj svědčí

mimo jiné ioskutečnosti, že snejvětší

pravděpodobností byly řemeslnické

dílny naVyšehradě malé azaměstnáva-

ly vedle samotného mistra zřejmě jen

malý počet námezdních pracovníků,

tovaryšů nebo učňů.

V pozdější době, zejména vpočátcích

vlády Marie Terezie, je patrná snaha vy-

šehradských proniknout se svými vý-

robky na pražské trhy, a zajistit si tak

větší odbytiště, než představoval vlastní

Vyšehrad. Pražané se dlouho účasti vy-

šehradských řemeslníků nasvých trzích

bránili. Existují dokonce případy, že je

prohlašovali za nepořádné a znemož-

ňovali pražské čeledi, aby naVyšehradě

hledala pracovní příležitosti.

Situace se diametrálně změnila rozhod-

nutím ovýstavbě vyšehradské pevnos-

ti. To mělo zanásledek přesunutí dosa-

vadních obyvatel z areálu Vyšehradu

dopodhradí. Kromě kapitulního děka-

na tato situace postihla i celou Vyše-

hradskou kapitulu. Městečko hory Vy-

šehrad skončilo tak

nakonec ve vyše-

hradském podhra-

dí. Právně bylo stále

poddanským měs-

tem Vyšehradské

kapituly, ikdyž sna-

ha o jeho posunutí

mezi města králov-

ská se čas od času

objevovala. Přesun

do podhradí však

vyšehradským ře-

meslníkům prospěl.

Obchodní omezení

ze strany pražských

měst postupně mizela a vyšehradská

řemesla nacházela pro své výrobky no-

vá, lukrativní odbytiště.

Z roku 1835 dochovaný soupis uvádí,

že Město hory Vyšehrad má 74 domů

a 1100 obyvatelů domácích a 400 ci-

zích. Veměstě bylo dodržováno měst-

ské právo, nad kterým bděl právník

jménem Pečený. Řeznický cech měl pět

mistrů domácích a12 venkovských. Vy-

šehradský ševcovský cech měl 25 mis-

trů domácích a100 venkovských. Velký

počet venkovských členů vyšehrad-

ských cechů byl způsoben patrně tím,

že pod ně spadal Smíchov nebo pod-

danské vesnice kapituly. NaVyšehradě

dále působili truhláři, kameníci, koželu-

zi, knihaři, pokrývači, sklenáři, kováři

akrejčí. Výčet všech řemeslníků by mohl

ještě pokračovat ajeho četnost svědčí

oprosperitě, sjakou Město hory Vyše-

hrad vstupovalo do roku 1848, který

přinesl změnu. Zpoddanského městeč-

ka se stalo svobodné, prosperující měs-

to, které pomalu, ale jistě směřovalo

dosvazku měst pražských. Vroce 1859

byl přijat živnostenský řád, který zaručil

vyšehradským řemeslníkům možnosti

dalšího rozvoje v rámci nastupujícího

kapitalismu. JanKotous