Noviny
Výlety do historie
Prahy 2
Vyšehradská zastavení
Původní osídlení Vyšehradu zaniklo
prakticky zcela v období husitských válek. A tak není divu, že zásadní podnět
k jeho znovuosídlení vzešel až od Jiřího
z Poděbrad. Jím jmenovaný vyšehradský purkrabí Jan Zajímač z Kunštátu dal
někdy kolem roku 1452 ve všech třech
pražských městech vyhlásit, že na Vyšehradě budou rozdávány stavební parcely. Staveniště bylo ve východní části
areálu a jako stavební materiál posloužily zejména zbytky původních staveb.
Na Vyšehrad tak začali postupně během 50. a 60. let přicházet lidé nejrůznějších profesí a řemesel. Z nich se začalo postupně vytvářet nové vyšehradské obyvatelstvo.
Tak vzniklo ve východní části areálu vyšehradské Horní Město, zatímco Dolní
Město bylo situováno v podhradí. Z počátku 16. století dochovaný vyšehradský
obecní řád dokládá, že
soudní a policejní pravomoc vyšehradského rychtáře a dalších
představitelů vyšehradské obce sahala
až po Botič a kopírovala tak hranice původního exemptního
území Vyšehradské
kapituly.
Z dochovaných archivních dokladů je
patrné, že nejvýnosnější vyšehradskou živností byl šenk piva a vína. Koncem 15. století jsou doloženy na Vyšehradě masné krámy a v 16.
století už měli řezníci na Vyšehradě
vlastní cech. Druhý cech založili na Vyšehradě v roce 1552 krejčí a konečně
ten třetí, ševcovský vznikl někdy počátkem 17. století. Ale byla tam i další řemesla. Mezi vlastníky jednotlivých vyšehradských domků tak např. nacházíme zlatníka, kloboučníka, pekaře nebo
kožešníka. Nechyběl ovšem ani apotékář (lékárník) a ranhojič. Zatímco
na vlastním Vyšehradě kvetla řemesla,
v Podvyšehradí dominovala zřejmě zemědělská malovýroba. Zvláštností byla
ve vyšehradském podhradí skupina
plavců, kteří provozovali dopravu a obchod s dřívím po Vltavě.
Postupem doby se stali řemeslníci rozhodující skupinou mezi obyvateli Vyšehradu. Z dochovaných soupisů je zřejmé, že v roce 1611, tedy koncem vlády
císaře Rudolfa II., bylo na Vyšehradě 49
vlastníků domů, ale jen 16 nájemníků
nebo podnájemníků. Tento údaj svědčí
mimo jiné i o skutečnosti, že s největší
pravděpodobností byly řemeslnické
dílny na Vyšehradě malé a zaměstnávaly vedle samotného mistra zřejmě jen
ŘEMESLA
malý počet námezdních pracovníků,
tovaryšů nebo učňů.
V pozdější době, zejména v počátcích
vlády Marie Terezie, je patrná snaha vyšehradských proniknout se svými výrobky na pražské trhy, a zajistit si tak
větší odbytiště, než představoval vlastní
Vyšehrad. Pražané se dlouho účasti vyšehradských řemeslníků na svých trzích
bránili. Existují dokonce případy, že je
prohlašovali za nepořádné a znemožňovali pražské čeledi, aby na Vyšehradě
hledala pracovní příležitosti.
Situace se diametrálně změnila rozhodnutím o výstavbě vyšehradské pevnosti. To mělo za následek přesunutí dosavadních obyvatel z areálu Vyšehradu
do podhradí. Kromě kapitulního děkana tato situace postihla i celou Vyšehradskou kapitulu. Městečko hory Vyšehrad skončilo tak
nakonec ve vyšehradském podhradí. Právně bylo stále
poddanským městem Vyšehradské
kapituly, i když snaha o jeho posunutí
mezi města královská se čas od času
objevovala. Přesun
do podhradí však
vyšehradským řemeslníkům prospěl.
Obchodní omezení
ze strany pražských
měst postupně mizela a vyšehradská
řemesla nacházela pro své výrobky nová, lukrativní odbytiště.
Z roku 1835 dochovaný soupis uvádí,
že Město hory Vyšehrad má 74 domů
a 1100 obyvatelů domácích a 400 cizích. Ve městě bylo dodržováno městské právo, nad kterým bděl právník
jménem Pečený. Řeznický cech měl pět
mistrů domácích a 12 venkovských. Vyšehradský ševcovský cech měl 25 mistrů domácích a 100 venkovských. Velký
počet venkovských členů vyšehradských cechů byl způsoben patrně tím,
že pod ně spadal Smíchov nebo poddanské vesnice kapituly. Na Vyšehradě
dále působili truhláři, kameníci, koželuzi, knihaři, pokrývači, sklenáři, kováři
a krejčí. Výčet všech řemeslníků by mohl
ještě pokračovat a jeho četnost svědčí
o prosperitě, s jakou Město hory Vyšehrad vstupovalo do roku 1848, který
přinesl změnu. Z poddanského městečka se stalo svobodné, prosperující město, které pomalu, ale jistě směřovalo
do svazku měst pražských. V roce 1859
byl přijat živnostenský řád, který zaručil
vyšehradským řemeslníkům možnosti
dalšího rozvoje v rámci nastupujícího
kapitalismu.
Jan Kotous
Invaze Pražanů do podzemí
Na poslední listopadový víkend se
všem, kteří touží
po záhadách a
dobrodružství,
otevřelo pražské
podzemí. Prostřednictvím akce Na
den pod zem už
podruhé
mohli
Pražané zavítat do
známých i neznámých prostor pod
svým
městem.
Zpřístupněno bylo
deset objektů. Mezi nimi i vyšehradské kasematy, kde přivítali nebývalé
množství návštěvníků. Vždyť také komentovaná procházka podzemními
chodbami se známým architektem
Petrem Kučerou byla zážitkem nejen
pro znalce architektury. Zpřístupněna
byla dvě místa podzemní části kasemat a sál Gorlice s originály soch z Karlova mostu.
ČÍSLO 1 – LEDEN 2018
9
Nuselský most jako zdatný pětačtyřicátník
Už bezmála půl století se z Karlova na Pankrác lze přemístit vzdušnou čarou. Bechyňův sen na přemostění Nuselského údolí se
naplnil 22. února 1973 – v ten den byl nový Nuselský most slavnostně otevřen pro veřejnost. K budoucím půlkulatým narozeninám už nyní dostal krásný dárek. V polovině prosince skončila jeho zevrubná obnova, kterou tu Technická správa komunikací
prováděla od roku 2013. Během té doby se toho událo mnoho. Například horní plocha mostovky se dočkala obnovy, vyměnila
se celá hydroizolační vrstva a opravila vozovka. Oba chodníky pro pěší jsou širší, zmizelo staré betonové zábradlí. TSK do oprav
investovala zhruba 288 milionů korun. Most by v tomto stavu měl bez větších oprav vydržet nejméně dalších 20 let. Jeho zatížení je enormní – denně tudy projedou desítky tisíc aut. Ale pojďme se podívat do minulosti…
Ještě před zprovozněním podzemní dráhy pro veřejnost se začalo dvojsmyslně
mezi obyvatelstvem říkat: „Tak jako Gottwald, tak i tento most zkrátí lidem, kteří přijdou v úvahu, cestu na Pankrác.“ Ve spojení
s Gottwaldem byla samozřejmě myšlena
místní věznice.
Nuselský most (v letech 1974–1989 most
Klementa Gottwalda) je pro veřejnost
v provozu právě 45 let. Otevřen byl
22. února 1973, na tehdejší výročí tzv. Vítězného února. První dny jeho provozu
znamenaly spíše národní pouť, protože
sem mířily davy zvědavých lidí. Bylo jich
více než automobilů, pro které ještě nebyly postaveny některé silnice na pankrácké
straně. Konečnou dokumentaci projektu
mostu vypracovali Ing. Svatopluk Kobr,
Ing. Vojtěch Michálek a architekt Stanislav
Hubička z PÚDISu. Most byl postaven
z předpjatého betonu s železobetonovou
rámovou konstrukcí, stavba začínala na
šesti místech (dva konce na stráních a čtyři
pilíře v údolí) a ke spojení došlo v roce
1970.
O mostě spojujícím Karlov s pankráckou
plání se v podobě plánů uvažovalo už
před 2. světovou válkou. Stavba však začala být aktuální až o čtyřicet let později,
když se pláň zastavěla a vznikla pankrácká sídliště. Výstavba mostu byla zahájena v roce 1967 demolicí bloku domů na dně Nuselského údolí. Nebouralo se jenom v údolí, ale i na Karlově,
kde zanikla část Dětské nemocnice,
konečná tramvaje, ale třeba i malý bazén, který v letních dnech sloužil ke
koupání (převážně dětí).
Do paměti se mi vryla vzpomínka, jak
jsme se spolužáky ze ZDŠ na Karlově
v Legerově ulici chodili na stavbu
mostu, který nebyl ještě spojen. Několikrát jsme šli tubusem pro budoucí
podzemní dráhu až na konec nedodělaného otevřeného mostu a dívali
se do údolí z mnohametrové výšky. Stálo
nás třeba i pět kluků vedle sebe na okraji
tubusu, kde byla pod námi hloubka několika desítek metrů. Dodnes se divím, že
jsme to ve zdraví přežili (pouze jeden spolužák se rozklepal strachy, tak jsme ho museli odvléct ven, protože nebyl schopen chůze). Stačilo, aby někdo někoho plácnul do
zad a ten by sletěl do parku Folimanka.
Stavba byla sice oplocená, ale nedbale, a
hlídač většinou seděl v unimobuňce; na
stavbě se v té době v pozdních odpoledních hodinách nepracovalo a o některých
víkendech také ne, takže karlovští kluci tady měli „eldorádo“. V roce 1970 byla provedena statická zatěžkávací zkouška
mostu 66 tanky, které do Prahy přijely
z rakovnického pluku. Tanky tu pobyly několik dní a parkovaly i před naší školou,
Zatěžkávací zkouška mostu 66 tanky
což byl pro mnohé také adrenalinový zážitek. Poprvé v životě jsme se mohli podívat do nitra tohoto bojového vozidla, což
nám umožnili vojáci Československé lidové armády.
V roce 1973 byl most dokončen a následně pojmenován po prvním českosloven-
ském dělnickém prezidentovi. Stanice
podzemní dráhy na Pankráci však stále
nesla pracovní název Nuselský most. Po
zahájení provozu to už byla Gottwaldova
(dnes Vyšehrad), a to až do listopadové revoluce roku 1989. Už před otevřením
mostu se objevily problémy spočívající ve
změně kolejové dopravy. Zprvu bylo rozhodnuto, že nové obytné čtvrti budou
spojeny s centrem podpovrchovou tramvají, která povede v tubusu mostu. Počátkem roku 1968 byl tento koncept změněn
na metro a první vozy, odpovídající para-
metrům mostu, byly také vyrobeny a
zkoušeny na Kačerově. Zatímco původně
plánované tramvaje typu T3 nebo lehké
vozy metra typu R1 měly nápravový tlak
něco přes 10 tun, nově nakoupené a již
roky osvědčené sovětské soupravy typu
Ečs měly nápravový tlak 16 tun.
Na takovéto zatížení nebyl most
konstruován, a
proto byl dovnitř
vmontován speciální roznášecí
ocelový rošt vážící 822 tun, který
roznesl zatížení
(nápravové tlaky)
na stěny komorového
nosníku
mostu.
Rámová mostní
konstrukce má
pět polí o celkové délce 485 m a šířku
26,5 m. Nad dnem údolí se most klene do
výše 43 m. Vozy pražského metra začaly
tubusem pravidelně jezdit 9. května 1974.
Vnitřní tubus pro metro má lichoběžníkový průřez a výšku 6 m. Po vrchní části
mostu, jehož tloušťka stěn je od 30 do
110 cm, byla zprovozněna šestiproudá
Severojižní magistrála. Na jeho jižním
konci je pod magistrálou v pankrácké
opěře vybudována stanice metra. Je železobetonová s ocelovými sloupy o délce 153 m a její prosklené stěny umožňují
výhled na panorama Prahy.
Most nevypadal v začátcích tak, jak ho
známe dnes. Neměl vysoké osvětlovací
lampy, měl šikmé zábradlí do výšky prsou dospělého člověka, což velmi lákalo
sebevrahy, a tak si vysloužil přezdívku
„most sebevrahů“. Celkem si zde skokem
do údolí vzalo život podle volných odhadů na 300 lidí. Také proto vznikla kdysi
v údolí pod ním hospoda s názvem
U skokana. Několikrát bylo zábradlí předěláváno a zvyšováno, ale nebylo to nic
platné, sebevrazi skákali dál. Aby byla
možnost skoku z mostu ztížena, rozhodlo vedení Prahy, že nechá opět upravit
zábradlí. Byl vybudován jeho hladký
horní povrch se zahnutým vrškem, což
téměř nedovoluje se do výšky 2,7 m vyšplhat.
V roce 2000 získal Nuselský most ocenění
Stavba století v kategorii Dopravní stavby.
Jan Dvořák, foto: archiv autora
Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (VI.)
Bratři Fričové
Po letech vzpomínal na počátky firmy jeden z otců zakladatelů, Josef Frič, takto: „Nad vchod do chatrné zahradní vily při
starých nuselských schodech, aniž koho bychom se tázali, zavěsili jsme plechovou tabuli, oznamující založení nového podniku pod firmou Josef a Jan Frič, dílna pro přesnou mechaniku.“
Dalším místem v Praze 2, kam se
mohli lidé podívat, byl Národní památník hrdinů heydrichiády v kryptě
kostela sv. Cyrila a Metoděje. Tady
průvodkyně zavedla zájemce do
období protektorátu a její autentický výklad přiblížil pocity parašutistů,
kteří zde v červnu roku 1942 položili
život.
len
Nenápadný dům na konci dnešní Americké
ulice je nerozlučně spojen se jmény bratrů
Josefa a Jana Fričových, kteří v této kdysi
odlehlé vinohradské lokalitě založili roku
1883 svoji dílnu přesné mechaniky, která se
během následujících desetiletí rozšířila o
další objekty a především se rozvinula
v jednu z nejúspěšnějších firem ve svém
oboru. Její výrobky směle snesly celosvětové srovnání. Založení vlastní dílny bylo
vlastně logickým krokem, vyvrcholením
dlouholetého zájmu obou bratrů o chemii,
fyziku a astronomii: „Byl to ovšem skok do
tmy a je přirozeno, že mnozí moudří lidé a
především naši konservativní příbuzní,
k nimž ke všemu jsme se později v tísni své
museli utíkat o pomoc, prorokovali nám zkázu.“ Připomeňme, že otcem bratrů byl známý Josef Václav Frič (1829–1890), který část
života strávil v pařížském exilu. V Paříži se
narodili také oba bratři, kteří se následně
s matkou přestěhovali do Prahy, kam je
později následoval i otec. Zpočátku se Fri-
čové zaměřili na výrobu jednoduchých nivelačních a měřících přístrojů. Prvních pět
let firma přečkala ve staré, dávno již zbořené vile Horní Perucka. Následný rozvoj
podniku byl opravdu až závratný.
Již v popisu Královských Vinohradů, vydaném roku 1895, se dočteme následující:
„Bratři ve své dílně pro přesnou mechaniku,
vykonávali z počátku všechny práce ve větším díle sami. V současné době však závod při
plynovém motoru a 32 obráběcích strojích
zaměstnává na 40 dělníků. Výroba záleží ve
zhotovování strojů měřických, astronomických, fyzikálních, geodetických, cukrovarnických (polarizačních a laboratorních) teploměrů, tlakoměrů, kontrolních přístrojů apod.“
Již koncem 19. století firma úspěšně vyvážela své výrobky například do Francie a
Ruska, pravidelně získávala ocenění na světových výstavách. Velkým úspěchem skončila pro bratry Fričovy také účast na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891: „Velkou přitažlivost měly přesné váhy bratří Fričů
– u nich bylo obecenstvo nakupeno vždy, ať
jsi vstoupil do průmyslového paláce v kteroukoliv hodinu.“ Aby efekt byl co největší, bratři na ,misky’ vah umístili žulový balvan a
těžkou železnou traverzu: „Diváci žasnou a
trnou, to je přece k neuvěření, aby žulový balvan nebo dokonce masivní železná traversa
ukazovala pouhým dotknutím ruky znatelnou odchylku. I drobounký dámský ukazováček pohne tím kolosem! Váhy tyto ukazují každou sebemenší odchylku povstalou pouhým dotknutím se kamene s přesností, která
vylučuje naprosto každou pochybnost.“ Velká ztráta postihla rodinu roku 1897, kdy na
následky akutního zánětu slepého střeva
zemřel mladší z bratrů Jan (1863–1897).
Starší Josef (1861–1945) následně přijal
jméno zemřelého bratra a zanedlouho splnil dávný společný sen vybudovat vlastní
astronomickou observatoř. Hvězdárna,
která v lednu 2018 oslaví 120. výročí svého
založení, našla své sídlo na kopci nad středočeským Ondřejovem.
Michal Frankl