Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 4

ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2019

Nadveřích školní budovy máte už nyní

vyvěšeno datum zápisu prvňáčků pro

školní rok 2020/2021. Proč tak brzy?

V jiných školách to běžné asi není, ale

my to tak děláme pokaždé. Vždy během

letních prázdnin připravíme program

nacelý školní rok. Je náročný, je nutné

skloubit výuku svelkým množstvím mi-

moškolních aktivit tak, aby byla zacho-

vána kvalita výuky. Pořádáme jazykové

pobyty v zahraničí, pět týdenních vý-

měnných pobytů během jednoho roku

v zahraničních rodinách v německy

aanglicky mluvících zemích, vNěmec-

ku dokonce už pro žáky 4. ročníků, na-

příklad nalyžařské kurzy jezdíme každý

rok se všemi třídami oddruhého roční-

ku. Skloubit to dohromady je náročné

abez plánování to nejde.

ZŠ Kladská má pověst jedné znejpres-

tižnějších škol vPraze. Jak se taková

pověst získává?

Získali jsme ji díky studijním úspěchům

našich absolventů. Unás děti nezískáva-

jí jenom vědomosti, ale my je naučíme

učit se, atak není překvapením, že větši-

na našich dětí jde dál studovat, přede-

vším nagymnáziích. Jsme nato hrdí, já

ivšichni naši báječní kantoři, kteří dělají

pro školu maximum, dodává nám to

energii. Máme slavné absolventy, např.

operního pěvce Adama Plachetku, kteří

se rádi vracejí nanaše tradiční akce. Je

ipotěšující, že ředitelé škol vPraze 2 ne-

bo jejich zástupci knám často dávají své

vlastní děti…

Nadruhou stranu se ovaší škole tradu-

je, že studium na Kladské vyžaduje

i hodně učení doma. Není to dril, co

podětech vyžadujete? Třeba vesrov-

nání se ZŠ Londýnská, kde se dětem

snaží vycházet vstříc například posu-

nutím začátku vyučování?

e pravda, že tak uvolněné jako vzá-

kladní škole Londýnská to unás není.

My jsme zaměřeni navýkon. Naše dě-

ti skládají v 9. třídě povinně němec-

kou mezinárodní zkoušku Deutsches

Sprachdiplom, mají ji u nás zdarma,

němčinu se naši žáci učí odprvní třídy.

Tradice němčiny jako druhého jazyka

trvá nanaší škole už 53 let. Bez domácí

přípravy to ale nejde. Někomu to jako

dril připadat může, ale já bych to drilem

nenazývala. Náročnost je přiměřena vě-

ku a i děti se speci ckými poruchami

učení, kterých máme také hodně, nejen

tuto zkoušku zvládnou a jsou na další

studium dobře připraveny.

Ajak tomu tedy říkáte?

Úcta ktradici ařádu. Jsme přísní adů-

slední. Já vždy rodičům zdůrazňuji, že

jsme klasická škola. Vyučování začíná-

me v8 hodin ráno, napřestávky zvoní,

máme školní třídy stabulemi akřídou,

klasickou papírovou žákovskou knížku

se známkami, žádné slovní nebo elek-

tronické hodnocení. Istěmito klasický-

mi atributy se dá pohrát. Žákovskou

knížku máme každý rok vjiné barvě, le-

tos je to tyrkysová, gra cký design žá-

kovského diáře vytvořil akademický

malíř Jiří Votruba. Ale především jsme

zaměřeni nanáročnou výuku anezapo-

mínáme ani na výchovu našich dětí.

Slušně pozdravit, poděkovat, netykat

dospělým – měla by to být pro školní

děti samozřejmost, ale bohužel uněkte-

rých to tak není. Máme s dětmi velmi

přátelský vztah, který je ale založen

navzájemném respektu aúctě. Učíme

je empatii, soucitu stěmi, kteří to nema-

jí na světě lehké, proto v rámci hnutí

Stonožka každý rok pomáháme dětem

veválečných zónách nebo veStředoaf-

rické republice. Ale otu pomoc se žáci

musí zasloužit sami, například tím, že se

 nanční obnos získává koupí jejich

obrázků nebo vlastnoručně vypěstova-

ných bylinek ze semen. Snažíme se ne-

promarnit ani minutu, přesně vduchu

motta naší školy, které zní: Nikdy nebu-

deme moci vychovávat avzdělávat své

děti znovu. Nikdy. Máme jen jedinou

možnost, ato neopakovatelnou.

Zní to, jako byste byli elitní, výběrová

škola…

Bývali jsme „výběrová škola“ od3. roční-

ku, ale to již dávno nejsme. Rádi by-

chom, aby si rodiče mohli alespoň naši

školu sami zvolit. Už dva roky ale platí

striktní opatření ombudsmanky pro

všechny školy vPraze, že musí povinně

přijímat děti ze své spádové oblasti, tedy

určitých předem vymezených ulic voko-

lí dané školy. Rodiče si tak nemohou vy-

brat školu, která by jejich dětem nejlépe

vyhovovala, a vede to k absurdním

situacím. Hlásí prvňáčky

naněkolik škol současně,

pak je odhlašují na po-

slední chvíli aje to chaos

až dokonce srpna. Někdy

dokonce se do naší spá-

dové oblasti hlásí namě-

síc ktrvalému pobytu jen

kvůli přijetí dítěte naško-

lu, ato jen proto, že jediná

o ciální cesta, jak dítě zji-

né městské části dostat

knám, je buď se přestěho-

vat, nebo využít toho, že

knám už chodí jeho starší

sourozenec. Spádové děti

jsme brali vždy, ale ktomu

byla dál možnost děti vy-

brat dle našich kritérií.

Knám se ročně hlásí oko-

lo 200 prvňáků a bereme 56 žáků

dodvou prvních tříd. Ale navzdory tomu

všemu kvalitu výuky máme pořád navy-

soké úrovni aity spádové děti si nanaše

tempo ařád časem zvyknou.

Vy osobně naškole vyučujete výtvar-

nou výchovu. Jak k tomu předmětu

přistupujete?

Vkaždé třídě trochu jinak, ale zjišťuji, že

se udětí vytrácí kreativita. Stím, co do-

kázaly před dvaceti lety, se to dnes nedá

vůbec srovnat. Jsou zvyklé ztabletů, te-

levizních obrazovek adisplejů přijímat

vše vizuálně hotové. Vidím to jako velký

problém, že unich slábne představivost

afantazie.

Máte při srovnávání sminulostí iněja-

ký pozitivní příklad?

Přepracovali jsme „osnovy“ hodin děje-

pisu. Na20. století tam zbývalo málo ča-

su, tak se to vyučovalo celé roky, zako-

munismu to bylo samozřejmě schválně,

my této etapě našich dějin naopak vě-

nujeme skoro celou 9. třídu. Považuji

za nesmírně důležité, aby se děti učily

obezpráví od50. let 20. století až dosa-

metové revoluce i dalších nespravedl-

nostech minulého režimu. Můj tatínek

stál čestnou stráž urakve Jana Palacha

vKarolinu ajá to cítím jako svůj závazek

předávat dětem lásku k pravdě, čest-

nosti, slušnosti asvobodě.

Ptala se: kla

Jak se odlišuje Londýnská od ostat-

ních škol nejen vPraze 2?

Systémem hodnocení žáků a pojetím

předmětů, které je jiné, než je vČeské

republice zvykem. Pokud se máme

srovnávat s Kladskou, nechceme do-

sáhnout užáků tak vysoké úrovně en-

cyklopedických znalostí. Dbáme

na uplatňování konstruktivistické pe-

dagogiky, vzdělání vsouvislostech, roz-

voj kompetencí žáků například vkomu-

nikačních dovednostech. Děti musí ne-

jen formulovat své myšlenky, ale zejmé-

na se je učit zpracovávat, třídit je, aby

nepodlehly jednoduše manipulativním

sdělením. Kromě toho máme také slov-

ní hodnocení. Děti odprvní až dodevá-

té třídy dostávají hodnocení formou

popisného textu. Vněm je zdůrazněno,

co se jim podařilo zvládnout během

pololetí, případně jsou upozorněny

nato, co jim nejde aco mají zlepšit, aby

dosáhly lepších výsledků.

Co to znamená vkaždodenní praxi?

Děti samozřejmě píšou testy, prezentují

své práce. Nedáváme jim v tu chvíli

známku, vyjadřujeme úspěšnost buď

v procentech, nebo bodově. Nemáme

potřebu přiřadit, zda 20 bodů z 26 je

ještě jednička, nebo už dvojka. Pro nás

je mnohem důležitější zjistit, proč dítě

těch 6 bodů ztratilo. Běžně se stává, že

pochvalu dostane žák izatěch 20 bodů

se slovy: Jsem rád, že jsi to zvládl. Na-

opak někomu, kdo má také 20 bodů

z26, řeknu: Vidíš, je to zbytečné. Mohl

jsi upravit ještě tohle a měl bys hned

ošest bodů víc. Hodnotíme děti vzhle-

dem k jejich vlastním předpokladům.

Běžnou součástí roku je sebehodnoce-

ní aděti ho dělají velmi často vrůzných

formách. Prvňáci vybarvují, osmáci

adeváťáci si sami zkusí napsat hodno-

cení. Někdy si napíší známky sami amí-

ra shody sučiteli je obrovská, kolem 80

procent. Velmi nás překvapilo, že žáci

reálně vědí, jak natom jsou, apřechod

naznámky pro ně není problém.

Nevejde se tedy tento způsob hodno-

cení doškály 1–5?

Vejde. Jsme ale přesvědčeni, že pro děti

je slovní hodnocení moti-

vační. Má ale jednu nevý-

hodu. Pro učitele je časo-

vě mnohem náročnější.

Nutí je to ovšem odítěti

mnohem víc přemýšlet

než jen udělat aritmetický

průměr ze známek. Za-

měřují se nato, jaký udě-

lal pokrok, byť by to vtom

absolutním měřítku byla

stále čtyřka, ale něco se

mu povedlo. V8. a9. třídě

převádíme hodnocení

naznámky, aby žáci vědě-

li, s jakým průměrem

do soutěže o místa

na gymnáziích a střed-

ních školách jdou.

Preferujete tedy slovní

hodnocení hlavně proto,

že idětem, které jsou prů-

měrné, dává možnost zažít úspěch.

Ano, přesně otom to je.

Oceňují to irodiče?

Ano. Několikrát jsme se jich ptali, zda

jim slovní systém vyhovuje. Spousta ro-

dičů si váží toho, že přemýšlíme ojejich

dětech a systematicky se je snažíme

motivovat.

Co dalšího oceňují rodiče ažáci? Třeba

že nezvoní?

Hodně nám to vyhovuje. Na prvním

stupni máme výuku vblocích aje fajn,

že ji zvonek neruší. Když nezazvoní, je

možné dokončit myšlenku aděti jsou

schopny to vnímat. Naopak děti mohou

dokončit svoji prezentaci. Není nic proti

ničemu, že si děti dokončí třeba výtvar-

né dílo amají přestávku spaní učitelkou

později.

Kdybyste mohl veškole něco změnit,

co by to bylo?

Určitě bych přistavěl patro. Problém

Londýnské je 100procentní naplně-

nost. Máme přesně 560 žáků anemů-

žeme přijmout ani jedno dítě. Potře-

bovali bychom zvětšit prostory, aniž

bychom ale zvyšovali kapacitu. Nejde

oto, abychom měli více dětí, potře-

bovali bychom více prostor naděle-

né hodiny.

Učíte již 32 let. Jak se podle vás změni-

li žáci?

Děti se prakticky nezměnily. Změnilo

se jejich životní tempo apřibyly nástra-

hy, kterým musí čelit, a s tím se musí

pracovat. Jsou jiné možnosti, než jsme

měli my, zvláště v technické oblasti.

Technický pokrok s sebou nese zrád-

nosti aúskalí, nakteré je musíme při-

pravit. Musíte je seznámit stím, že exis-

tuje kyberprostor aelektronická stopa,

což před 30 lety nebylo. Je potřeba my-

slet na to, že větší procento dětí má

psychologické aněkdy i psychiatrické

problémy. To se děje a musíme s tím

počítat. Zátěž na ně je velká a své

vtomto sehrávají sociální sítě. Děti pře-

bírají vzory od svých vrstevníků, což

může mít patologické následky.

Máte veškole povolené mobily?

Unás jsou povolené, protože je pova-

žujeme za důležitý komunikační ná-

stroj. Vhodinách je žáci mohou použít

pouze na přímé povolení učitele. Má-

me dohodu, že opřestávkách by děti

neměly používat mobil, apokud ho po-

užijí, ptáme se, proč. Když žák řekne, že

se dovolil paní učitelky, protože potře-

buje zavolat rodičům, je to vpořádku.

Pokud ukazuje fotku kamarádovi, pro-

tože má nové štěně, tak to je taky legi-

timní důvod.

Jaký je váš postoj k Hejného metodě?

Učíte podle něho matematiku?

Učíme.

Výhradně?

Celé pojetí Londýnské je taková mo-

zaika toho, co nám vyhovuje, aco ne.

Londýnská je opravdu Londýnská,

anení to ani Montessori ani Waldorf-

ská škola ani dogmaticky Hejný. Byť

matematická prostředí použitá v me-

todách výuky podle profesora Hejné-

ho jsou dobrým nápadem. Ale máme

takovou zkušenost, že je přeci jen dob-

ré ve4. a5. třídě některé výpočty udě-

tí zmechanizovat, aby počítaly rychleji.

Ta prostředí jim vytvářejí takové berlič-

ky, jak látku pochopit. Jsou skvělá

vtom, aby děti získaly názor ačíslo ne-

bylo imaginární. S tím se ztotožňuji.

Pak je ale nutné, aby berliček nebylo

mnoho adokázaly je odhodit anepře-

kážely jim. Někdy jde v životě také

oefektivitu procesu.

Ptala se: je

Základní školy Prahy 2

Městská část Praha 2 je zřizovatelem deseti základních škol. Každá z nich je něčím jedinečná, na každou z nich se každý rok hlásí do prvních tříd víc dětí, než je možné přijmout.

Od tohoto vydání zahajujeme nový seriál, v němž všech deset škol postupně představíme. Rodičům budoucích prvňáčků možná usnadní rozhodování o výběru školy, u těch

starších zase zvažování, zda se mají hlásit na víceletá gymnázia, absolventi si zavzpomínají na svá školní léta a těm ostatním snad poskytneme námět k zamyšlení. Nyní

představujeme základní školy Kladská a Londýnská, v příštím vydání to budou ZŠ Botičská a Štěpánská.

Za dveřmi našich základních škol (I.)

Základní škola Kladská je plná rostlin. Vesele se zelenají nachodbách, veškolních třídách, dokonce inatoaletách. Není to náhoda. Ředitelka

školy Kateřina Vávrová je přesvědčená, že krásné prostředí vychovává. Apro svou školu vše pečlivě připravuje asystematicky plánuje. To mů-

že být jedním zdůvodů, proč je už patnáct let ředitelkou vynikající základní školy, kterou před lety sama absolvovala. Tedy Základní školy

srozšířenou výukou jazyků, Fakultní školy Pedagogické fakulty UK – jak zní o ciální název.

Základní škola v Londýnské ulici je skryta za stromořadím. Vlastně byste ji skoro přešli. A prostředí uvnitř na první pohled odkazuje na prvorepublikové školy. Jenže: v Londýnské nezvoní, hodiny

od přestávek poznáte podle šumu na chodbě, a pokud zrovna nemůžete najít ředitelnu, žáci vám ochotně poradí a doprovodí vás. Podle ředitele školy Martina Ševčíka škola klade důraz právě na

komunikační schopnosti dětí.

Základní škola Kladská naučí děti učit se

Slovní hodnocení nutí učitele o dětech přemýšlet

Martin Ševčík

Kateřina Vávrová

Noviny Prahy 2