12

ČÍSLO 7 – ČERVENEC 2021

DISKUZE

?

Parky a zeleň Prahy 2

Zeptali jsme se proto

zástupců politických

klubů: Jak nejlépe

zabránit škodám na zeleni

a inventáři v parcích Prahy 2?

V letních měsících nabízejí parky osvěžení Pražanům, na území dvojky je řada zelených

prostranství, která lákají veřejnost k odpočinku. V souvislosti s vyšší návštěvností během

léta ale dochází také ke škodám na majetku a inventáři.

UPOZORNĚNÍ REDAKCE: Příspěvky na této straně nevyjadřují stanovisko MČ Praha 2, za obsah odpovídají jejich autoři.

N Á Z O R Y KO A L I C E

NÁZORY OPOZICE

MARK FLEISCHER / ANO

ONDŘEJ BÁRTA / DVOJKA SOBĚ

Kéž by magistrát byl v Nuslích

Tohle není jen místo k posezení

Jako obyvatel Nuselského údolí nemohu nezmínit, že stále čekáme na dokončení rekonstrukce zdejší hlavní třídy. Kdy začne dlouho odkládaná revitalizace stromořadí na Jaromírově třídě, je stále otázkou. Rekonstrukci potřebují i chodníky na Ostrčilově náměstí, kde se

dlažba houpe jak bárka na rozbouřeném moři a kde bylo v důsledku toho zaznamenáno

několik úrazů. V jedné části Ostrčilova náměstí se nacházely vzrostlé keře květnatých šeříků.

Nyní je zde torzo uschlých keřů. Tento nezájem se týká i údržby rabátek kolem nedalekých

stromů. Je tak velmi dobře vidět, že TSK Praha pod patronací Magistrátu hlavního města

Prahy nezvládá obhospodařovat svěřené plochy v takové kvalitě jako třeba některé

zahradnické či správcovské firmy, které má nasmlouvané radnice Prahy 2. Ostatně stále

upravené náměstí Míru, které má naše městská část svěřené do správy, je toho jasným

důkazem. Škoda že magistrát nesídlí v Nuslích. Když se pak podíváte směrem na hradby,

které se majestátně tyčí nad udržovanou strání parku Folimanka, uvidíte dlouhodobou

hradební „galerii“ graffiti. Snad se podobná „galerie“ nestane také součástí nového parku

U Hradeb, který se plánuje obnovit v ulici Horská. Toto jsou témata, a určitě jich bude více,

o kterých bychom měli mluvit a řešit je, než diskutovat nad tématem, který má odbor

životního prostředí ve své kompetenci a zvládá ho na jedničku.

Mohlo by se zdát, že taková lavička v parku není než místem k posezení. Když se pak,

chuděrka, přes noc změní v posprejované místo zasypané nedopalky po nočním večírku,

na odpočinek není pomyšlení a raději zrychlíte krok. A vzniká tak nutně otázka, jak lavičku

a její okolí ochránit, jak zajistit, aby místem k sezení zůstávala. Častějším hlídkám či

kamerám se to patrně dařit může, nedostane se nám však na takovém místě spíše pocitu

úzkosti než pohodlí? A hlavně: nezůstane problém mnohem palčivější? Jsme svědky

plíživé proměny naší čtvrti a lavička v tom zdaleka není sama. Koše obsypané odpadky,

slalomy elektrických koloběžek nebo bezohledně zaparkovaná auta tak, že pro průjezd

kočárku místa nezbývá. A cestu do práce lemují snad jen holičství pro gentlemany.

Zaměření se na dílčí projevy vandalismu nám možná brání vidět celou řadu smutných

okolností ve vzájemné souvislosti. Nájmy neutěšeně rostou, staří sousedé jsou dávno pryč

a z bytů se často stávají jen investice nebo noclehárny pro turisty. Mění se skladba

obyvatel a s ní i vztah k místu, kde žijí. Stává se dočasným a nejistým a nemůže se proto

upevňovat ani úcta k veřejnému prostoru. Ani k lavičce. Ta není než místem k posezení

právě proto, že je také odrazem respektu k místu a respektu k sousedům. Nyní je však

často upomínkou toho, jak se obojího čtvrti přestává dostávat.

ALEXANDRA UDŽENIJA / ODS

Zelenější dvojka pro naše děti

MAGDALENA VALDMANOVÁ / PIRÁTI

Vandalství je beton na Folimance

Ochrana životního prostředí a přírody je pro mě tím nejdůležitějším poselstvím. Všichni se

na dvojce snažíme, aby kvalita života včetně péče o parky a městskou zeleň byla co

nejlepší. Proto jsme v loňském roce spustili projekt Udržitelná dvojka, ve spolupráci

s Českou zemědělskou univerzitou. Cílem je udržet Prahu 2 zelenější a schopnou obstát

v podmínkách probíhajících klimatických změn. Snažíme se i o určitou osvětu, vydáváme

naučné články, komunikujeme s občany a zapojujeme děti ve školách, aby se učily

zodpovědnému přístupu ke svému okolí, dokonce máme i dětské dobrovolníky, kteří chodí

nepořádek uklízet. Záleží na každém z nás, na naší odpovědnosti, na tom, jaký máme

ke svému okolí přístup. Bohužel se občas najdou i ti, kteří si svého okolí neváží a ničí ho.

I přesto hledáme cesty, jak tomu předejít a škody napravit. Jedním z krásných projektů,

který jsme nedávno realizovali, bylo ozelenění domku v části Sadů Svatopluka Čecha. Ten

byl častým cílem sprejerů. V tuto chvíli ho pokrývá zelená fasáda s pestrými barvami květů.

Na jaře jsme také vysázeli přes 50 nových stromů v alejích i parcích. Praha 2 je krásná

a zaslouží si být krásná i do budoucna. Stačí málo. Vnímat svoje okolí jako něco, co sdílíme

s ostatními, a také něco, co chceme předat našim dětem. Budu moc ráda, když v sobě

každý najdeme i vůli to dodržovat. Já můžu za vedení radnice slíbit, že budeme pokračovat

v osvětě i v navyšování výsadby stromů a uděláme dvojku ještě zelenější.

Největší vandalství je kácení zdravých stromů a zalévání parku betonem. Při slovech

škoda na zeleni se mi vybaví, jak vedení radnice Prahy 2 zbytečně kácí zdravé stromy

i tam, kde je řešení velmi jednoduché. Třeba posunout o jeden metr plot. Nebo prostě

rovnou přemýšlet, jak postavit sportoviště pro základní školu, aby stromy byly jeho

součástí. Tedy tak, jak se to dělá v civilizovaných zemích. Nyní se radnice pro změnu

rozhodla vyhodit 35 milionů korun, tedy více než dva tisíce průměrných starobních

důchodů, za beton do Folimanky. I tady by stačilo namísto devastace prostoru jen zasadit

trávu a rozšířit pod mostem zavlažovací systém, který už v parku ostatně je. Oba případy

spojuje nahrazování zeleně a přírody umělými povrchy, a to je k pláči. Rozpálený beton

a umělá tráva by měly zůstat odstrašující vzpomínkou na politiku devadesátých let.

Všichni se určitě shodneme na tom, že není nad živou přírodu, trávu, keře a stromy.

Barevný beton zkrátka zeleň nenahradí. To se ale koalici, která chce stůj co stůj utrácet,

nedaří vysvětlit. V situacích, kdy škody nepáchají politici, ale někdo jiný, je prevence

složitější. Určitě by ale stálo za pokus prohlubovat dialogem vztah občanů k městské

části, zapojit je, vyslechnout jejich nápady i kritické hlasy a podle toho konat. Těším se, až

skončí doba, ve které jsou politici přesvědčení, že ví nejlépe, co občané chtějí, aniž by se

jich zeptali. Tak snad po volbách.

HELENA BÁRTOVÁ / TOP 09

KAREL KOŽELUH / STAN

Prevence, osvěta, dohled a fyzické zábrany

Ochrana městské zeleně a parků začíná projektem

Praha 2 každoročně vynaloží nemalé finanční prostředky na nápravu škod způsobených

jak ať již úmyslně či neúmyslně lidmi, tak zásahy přírody. Některým škodám lze těžko

zabránit. Mezi takové řadíme poškození půdy a zeleně v parcích venčením psů, jež

poškozuje kvalitu a úrodnost půdy a ztěžuje růst městské zeleně, popř. škody způsobené nadměrným suchem. Zabránění úmyslným škodám na zeleni a inventářích parků

Prahy 2 představuje nelehký úkol. Mezi nástroje, se kterými již dnes městská část

aktivně pracuje, patří edukace, osvěta a prevence. V rámci edukace je navázána

spolupráce se školami na Praze 2. Jejím cílem je vzbudit v dětech zájem o prostředí,

které je obklopuje a vytvořit pozitivní vztah k přírodě. Hlavní město Praha pořádá navíc

řadu ekologických výukových programů, které cílí na všechny věkové skupiny obyvatelstva. Tyto programy se též týkají prevence způsobených škod. Mezi další opatření, která

Praha 2 aktivně využívá, patří fyzické zábrany chránící zeleň v parcích. Jedná se o plůtky,

zábradlí a pletiva kolem kmínků stromů apod. Tato opatření nicméně spoléhají na respekt a dodržování pravidel ze strany obyvatel. Až v poslední řadě je možné využít

prvků dohledu a represe, mezi které patří monitoring soukromými strážci a strážníky

Městské policie. V případě vzniku škody je nezbytné spolupracovat jak s nimi, tak

i s Policií ČR. Dohledání a potrestání pachatele má v komunitě odstrašující, a tedy

preventivní roli.

V českých podmínkách velmi často pokulhává soustavná údržba a péče o veřejné

investice, tedy i o zeleň. Tato skutečnost je neblahým dědictvím minulého režimu, kdy ať

již z důvodu nedostatku finančních a hmotných prostředků, nebo pouhého nezájmu

docházelo k postupnému úpadku kvality veřejného prostoru. Byli jsme tak svědky

chátrání pražských parků, sadů a zeleně. Polistopadové období přineslo podstatnou

kvalitativní změnu v podobě velkých investic do rekonstrukcí v této oblasti, avšak ne vždy

bylo již při zakládání nové zeleně počítáno s dlouhodobým udržením její kvality. Příkladem takového nedobrého založení parkové plochy může být například Palachovo

náměstí, jehož údržba i přes opakované pokusy značně selhává.

Prvním a základním postulátem pro dobrou údržbu a ochranu parků je tak kvalitní

projekt, který zohlední veškeré aspekty a reálie místa, na kterém je zeleň zakládána.

V případě, že projekt již ve svém počátku zohledňuje údržbu, bezpečnost či kvalitu

mobiliáře a použitých materiálů, pak trvanlivost a odolnost takového řešení jsou

i v běžném provozu výrazně vyšší. Centrum Prahy si zaslouží, aby na projektové dokumentaci a na zvolených řešeních nebylo nijak šetřeno. Rozhodujícím pro zamezení poškozování zeleně je souhrn takových řešení, která zajistí kvalitu veřejného prostoru (umělé

závlahy, kvalitní cesty, odolný mobiliář, osvětlení apod.), ale především funkci, tedy

užitečnost pro veřejnost, a to v kombinaci se soustavnou údržbou (hlídač parku apod.).