Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 7 – ČERVENEC 2021

VÝLETY DOHISTORIE

VÝROČÍ MĚSÍCE ČERVENCE

2. 7. 1996

Před 25 lety zemřel

Miloš Kirschner

(1927–1996), loutko-

herec, ředitel Divadla

Spejbla aHurvínka

6. 7. 1956

Před 65 lety zemřel

Josef Chochol

(1880–1956), architekt

českého kubismu

7. 7. 2011

Před 10 lety zemřel

Josef Suk ml.

(1929–2011), houslový

virtuos, dirigent, čestný

občan Prahy 2

při tanci avevýčepech. Proti 9 hostinským,

kteří takovému počínání hověli, zavedeno

trestní řízení. Mimo to zadrženo 75 osob pro

nemravný život apro nedostatečné legiti-

mační průkazy.“ Účelnou regulací bylo naopak

důsledné vybírání akontrola obecní dávky ze

zábav: „Superrevise dávky ze zábav, zavedená

městskou radou, ukázala se účelnou. Hned

vprvých dnech zjištěna naKrál. Vinohradech

celá řada zábavních kaváren ahostinců,

donichž vcházelo obecenstvo se vstupen-

kami úředně neokolkovanými. Vsuperrevisi se

bude dále pokračovat.“ Vnovinách se také

často objevovaly nereálné výzvy, aby proble-

matické provozovny byly úředně uzavřeny

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ

M

nohé vinohradské občany pohoršo-

valy nejen samotné názvy některých

podniků, ale především rušivé jevy spo-

jené sjejich provozem. Kromě zisku pro je-

jich majitele apoplatků doměstské po-

kladny přinášel tento obor podnikání obci

mnohé problémy. Přitom ani samotného

piva nebyl tehdy dostatek, nedostávalo se

základních surovin najeho výrobu. Výstav

pěnivého moku vprvních letech republiky

zdaleka nedosahoval předválečné úrovně:

„Piva bude napodzim úplná hojnost, 40 až

50 % předválečné výroby. Jakost se zlepší

potud, že se bude vařit pivo osmistup-

ňové. Dopředválečné chuti tedy máme

ještě daleko! Doceny jak by smet!“ Ná-

vštěvníci hostinců byli rovněž vyzýváni,

aby svou pravidelnou konzumací podpo-

řili místní pivovar: „Pivo zvinohradského

pivovaru patřilo pocelou dobu války

knejlepším izazhoršených podmínek vý-

roby, ba vjisté chvíli nebylo vPraze jiného

pitelného piva. Jest naobecenstvu, aby si

dobře zapamatovalo, čím byl pro ně vnej-

horších dobách válečných zdejší pivovar.“

Například vkvětnu 1917 bylo ještě hůře.

Úřední vyhláškou byl zakázán prodej piva přes

ulici, tedy ssebou: „Naoknech vmnohých re-

stauracích nacházejí se tabulky svyhláškou, že

pivo přes ulici se neprodává. Měli-li dříve hos-

tinští nějakého důvodu, aby pili hosté pivo

vhostincích, dnes toho důvodu vevětšině

hostinců již není, neboť pro nedostatek masa

nemohou připravovati hostům večeří. Kaž-

dému však není možno sednout kesklenici

dohostince, neboť mu vtom brání služební

povinnosti, zdraví nebo jiné okolnosti.“

Úroveň jednotlivých podniků byla přirozeně

různá apestré bylo také složení jejich pravi-

delných návštěvníků. Rozveselení hosté často

dávali spícím spoluobčanům najevo, že jsou

ponávštěvě hostince vdobré náladě aže roz-

hodně ještě nespí. Policie opakovaně podni-

kala vproblematických podnicích šťáry, které

měly vždy podobné výsledky, ale navěci toho

příliš nezměnily: „Jak se hýří naKrál. Vinohra-

dech aveVršovicích, toho doklad podávají

policejní prohlídky místních tančíren ahos-

tinců. Při posledním tažení zadrženo bylo 13

nedospělých osob obého pohlaví, jež hýřily

O

dulice NaSlupi lze doVyšehradské projít Botič-

skou ulicí, kterou uprostřed zklidňuje úsek pěší

zóny. Najejím východním konci procházející potěší

malý parčík se vzrostlými stromy – javorem stří-

brným apajasanem žláznatým. Jižní stranu ulice

ohraničují blok činžovních domů aareál základní

amateřské školy. Naproti se táhne zeď, zaníž slouží

školákům aveřejnosti Centrum volného času Botič.

Ikdyž ulice nese odpoloviny 19. století jméno po-

toka, Botič byste vtěchto místech dnes marně hle-

dali. Podél dnes již zasypaného ramene potoka pro-

cházela cesta zvaná Botičská či Potoční. Tam, kde

dnes stojí veVyšehradské ulici budova Ministerstva

spravedlnosti ČR, se dříve nacházel novoměstský

špitál. Apodle něj se Botičská ulice doroku 1850 na-

zývala Špitálská.

JAN GROSS,

FOTO: JAROSLAV KOCOUREK

PRŮMYSL AOBCHOD NAKRÁL. VINOHRADECH XX.

OPŮVODU NÁZVŮ ULIC

Vinohradské hospody – 2. část

„Proti nedůstojnému pojmenování některých hostinců ajiných veřejných

místností naKrálovských Vinohradech jmény našich velikánů, zahájí

vnejbližší době kroky obecní kulturní komise. Změňte názvy dříve než

ktomu budete úředně donuceni!“

BOTIČSKÁ

aproměněny poválce vtolik potřebné

byty: „Zrušte tančírnu UBřetislava, jíž se

pouze jednou týdně používá kekřepčení,

azřiďte zní úřad, sklad nebo ji proměňte

vtolik potřebnéobecní byty. Také nedaleké

hostinské místnosti vHeinovce leží dlouho

ladem. Řešte bytovou otázku činně aspoň

tam, kde ji řešit lze, akde řešitelnost leží

nadlani!“

MICHAL FRANKL

Pozn. autora: Citace zdobového tisk

pochází zperiodika „Vinohradské listy“,

které je součástí fondů Národní knihovny

České republiky.

8. 7. 1926

Před 95 lety zemřel Karel Václav Rais

(1859–1926), spisovatel, předsta-

vitel českého literárního realismu

11. 7. 1856

Před 165 lety zemřel Josef Kajetán

Tyl (1808–1856), dramatik, režisér,

herec

15. 7. 1886

Před 135 lety se narodil Jaroslav Ho-

rejc (1886–1983), sochař, designer,

pedagog

29. 7. 1856

Před 165 lety zemřel Karel Havlíček

Borovský (1821–1856), spisovatel,

novinář, politik

„P

ro všechny české houslisty acelou

hudební společnost se stalo skuteč-

ností, že nám odešel český houslový vir-

tuos, který uzavírá éru slavných asvětozná-

mých českých houslistů 20. století…,“

napsal tehdy houslista J. Foltýn.

Prof.Josef Suk mladší se narodil 8. srpna

1929 vPraze. Housle jej doprovázely

odšesti let, už vdětství byl žákem hudeb-

ního skladatele, houslového virtuosa ape-

dagoga Jaroslava Kociana, který ho naučil

vše, co činilo jeho hru výjimečnou. Poma-

turitě nareálném gymnáziu studoval vle-

tech 1946–1951 naPražské konzervatoři,

Je tomu 10 let, kdy 7. července 2011 odešla dohudebního nebe legenda

mezi světovými houslisty, ale také violista, dirigent apedagog Josef Suk

mladší. Byl vnukem skladatele Josefa Suka apravnukem českého

skladatele Antonína Dvořáka. Světové uznání dosáhl jako sólista ijako člen

komorních uskupení odSukova tria až poSukův komorní orchestr.

ZENCYKLOPEDIE PRAHY 2

JOSEF SUK ML. (1929–2011)

poté dva roky naAMU, odkud byl zpolitických

důvodů vyloučen. Poté působil jako koncertní

mistr činoherního orchestru Národního divadla

asólově dva roky vArmádním uměleckém sou-

boru Víta Nejedlého. Již nastudiích účinkoval

jako primárius Pražského kvarteta. Vroce 1951

založil Sukovo trio, které pojmenoval posvém

dědečkovi, kde hrál poboku klavíristy Jana Pa-

nenky avioloncellisty Josefa Chuchra. Stímto

tělesem, ale ijako sólista koncertoval pocelém

světě. Vroce 1974 založil napamátku 100. vý-

ročí narození svého děda, hudebního sklada-

tele Josef Suka st., Sukův komorní orchestr.

Vroce 1961 se stává podalších 30 let sólistou

České lharmonie avěnuje se velkým dílům

houslové literatury.

Je pokládán zanejzasvěcenějšího interpreta

houslových skladeb ajeho repertoár je

opravdu rozsáhlý. Sahá odbarokní hudby, Per-

golesiho, Corelliho, Händela aBacha přes

Beethovena aMozarta až po20. století. Zasvé

poslání apovinnost však považoval šířit českou

hudbu, zvláště svého děda apraděda, Josefa

Suka aAntonína Dvořáka.

Právě oDvořákovi řekl: „Jsem nesmírně

pyšný nasvého slavného pradědečka. Jeho

skvělá hudba mě provázela navšech světových

koncertních pódiích. Byl to geniální skladatel,

pro mě vedle W. A. Mozarta ten největší.“

Svých největších úspěchů dosáhl Josef Suk

ml. napódiích vUSA, Německu, Holandsku,

Belgii aFrancii, spolupracoval snejlepšími

světovými orchestry, dirigenty aumělci.

Koncem 80. let minulého století vyučoval

naVysoké hudební škole veVídni.

J. Suk ml. vynikal vehře sonát, nagramo-

fonové desky nahrál komplet houslových

koncertů W. A. Mozarta. Zamnohé na-

hrávky, např. Janáčka nebo Debussyho,

získal řadu ocenění: šestkrát obdržel cenu

Grand Prix du Disque, dále Edisonovu cenu,

srovnatelnou samerickou Grammy, cenu

Wiener Flötenuhr, Zlatou desku Nippon Co-

lumbia, Zlatou desku Supraphonu

amnoho dalších.

Vroce 2002 obdržel nejvyšší francouzské

státní vyznamenání, Řád čestné legie.

Čestné občanství Prahy 2 mu bylo městem

uděleno 28. 4. 2005. Virtuosova manželka

Marie, se kterou žil dlouhých šedesát let,

mu byla pocelou dobu společného života

velkou alaskavou oporou. Josef Suk ml. je

pohřben naVyšehradě.