Přišli k nám i lidé, kteří kvůli práci pečovatelky změnili svoji profesi

Profesním krédem ředitelky Centra sociálních služeb Prahy 2 Martiny Polanské je poskytovat služby seniorům v takové kvalitě, jakou by si přála i pro své rodiče. CSS Praha 2 pod jejím vedením od roku 2009 dostává opakovaně nejvyšší profesní ocenění. Jak to dělá a na koho se při tom může spolehnout, říká v tomto rozhovoru.

V poslední době jste v obou domovech seniorů zavedli novinku, která svědčí o empatickém přístupu ke každému klientovi. Slyšela jsem, že každého přivítáte a darujete mu květinu. Jak tento rituál vznikl?

Ano, na pokoji nově příchozího klienta čeká květina, sladkost a balíček čaje s uvítací kartičkou – jako výraz našeho laskavého přijetí. Ten nápad vznikl před dvěma roky, kdy jsme společně s týmem mých spolupracovníků přemýšleli, jak nově příchozím zpříjemnit první okamžik v domově seniorů. Víme, že první dojem a první chvíle u nás jsou důležité na cestě za důvěrou a navázáním vztahu s okolím. Příchod do domova je zlomový okamžik v životě každého klienta a je spojen s nejistotou a obavami. 

Co je častější? Že se klienti do domova seniorů těší, nebo z toho mají obavy?

Řekla bych, že převažují spíš obavy, rozpaky. Vezměte si, že vás okolnosti života donutí k tomu, že musíte opustit svůj domov, kde žijete, a ocitnete se v prostředí úplně cizím, bez možnosti volby, s kým budete obývat pokoj. A víte, že to tak zůstane i po dny budoucí. Někteří pochybují, jestli si vůbec zvyknou a jiní přicházejí s představou, že je to jen dočasné, a budou se moci vrátit domů. Proto se jim snažíme být v prvním období adaptace stále nablízku, významná je v tuto chvíli rodina a blízcí. Umožnujeme jim ještě před příchodem podílet se na úpravě pokoje, mohou si tam přinést fotografie, obrázky, své povlečení, drobný kus nábytku a podobně. A ano, jsou klienti, kteří se k nám skutečně těší, často proto, že se zbaví úzkosti z toho, že zůstanou doma bez pomoci. Tvoří se u nás nová přátelství, vždycky mám radost, když vidím některé z klientů, jak se věnují tomu, co mají rádi, jako naše paní Karlička, která se stará o zahrádku na terase a zdobí kytičkami společné prostory. 

Sehrál zmíněný uvítací rituál nějakou roli v tom, že Domov seniorů Máchova nedávno obhájil Značku kvality a opět získal pětihvězdičkové ocenění?

Nehrálo to žádnou roli. Značku kvality jsme obhájili v kritériích ubytování, stravování, volnočasové aktivity, koncepty poskytované péče. Mám z toho velkou radost, protože šlo o rozšířený nový systém hodnocení, kdy se posuzovala velká kapitola lidských zdrojů a managementu v naší organizaci. Chopit se účasti v pilotním projektu Značka kvality 2.0 u Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR byla pro mě a mé kolegy velká výzva, navíc v poměrně krátkém čase možných příprav. 

Centrum sociálních služeb Praha 2 sbírá ceny jako jiní lidé známky. Ocenění dostávají i vaše kuchařky a pečovatelky, přestože o práci v sociálních službách nebývá příliš zájem a není nijak nadprůměrně honorovaná. Jak to děláte?

To si nemyslím, že práce v sociálních službách nikoho neláká. Klíčovou motivací je vždy smysluplnost naší práce a její výsledky, které vidíte téměř hned – víte, že jste tu pro druhého člověka a že vás potřebuje. Mám kolegy, kteří úplně změnili svoje povolání a odešli do naší profese právě proto, že svoji užitečnost a naplnění vidí v pomoci druhému. Osobně si myslím, že se odměňování v sociálních službách zlepšuje a stojím si za tím, že stejně důležitým atributem spokojenosti je atmosféra v kolektivu a kolegialita.

V čem je pečovatelská služba v Praze 2 výjimečná?

Například tím, že naši koordinátoři pečovatelské služby cílí na to, aby do domácností obyvatel naší městské části docházely stejné pečovatelky a nestřídaly se. Jsme určitě výjimeční tím, že umíme propojit terénní pečovatelskou službu s domácí zdravotní péčí nebo denním stacionářem. Péče našich zdravotních sestřiček doma u klienta, například po jeho propuštění z hospitalizace nebo v případě ošetření chronických ran, v kombinaci s péčí našich pečovatelů a pečovatelek je obrovským benefitem pro naše klienty. Sestřičky jsou naši zaměstnanci a svoji péči poskytují na základě indikace lékaře, je zdarma a hrazena ze zdravotního pojištění. Ojedinělou službou, o kterou je velký zájem, je také doprava k lékaři, což je součást pečovatelské služby.

Jaké vlastnosti musí mít člověk, který chce být pečovatelkou nebo pracovat v domově seniorů?

Musí se umět přizpůsobit různorodým situacím. Nikdy dopředu neví, čemu bude v daný pracovní den, ve své směně čelit, musí být psychicky odolný. Musí umět toho druhého nacítit – myslím tím trpělivě vytrvat, s otevřeným srdcem, laskavostí a účastí. A samozřejmě k tomu patří péče o růst ve své práci po odborné stránce. 

Dostávají se pečovatelky někdy do nebezpečných situací?

Řekla bych spíš komplikovaných, někdy svízelných. Na rozdíl od týmu pečovatelů v domovech seniorů přichází pečovatel v terénu do bytu klienta sám a nikdy neví, v jakém stavu ho nalezne. Často čelí prostředí, které je hygienicky na horší úrovni. Musí se umět citlivě postarat i o takového klienta, který trpí stavy úzkosti, náladovostí či vede hovory o odchodu ze života. Vím, že mé kolegyně pečovatelky se musí důstojně vypořádávat i se sexuálními pobídkami, nebo s vulgaritou a agresivitou. Mají můj neskonalý obdiv za to, jak dokáží čelit obrovskému stresu a permanentní zátěži. A s podobnými situacemi pracují i naše terénní zdravotní sestřičky. 

Jak člověk pozná, že nastal bod zlomu a měl by odejít do domova důchodců?

Myslím si, že je to dáno pocitem, který nepřichází ze dne na den, pokud člověk žije sám doma nebo v páru. Úbytek sil a neschopnost se o sebe postarat je těžké si připustit. Mám zkušenost, že nemožnost pečovat o svého blízkého doma nebo zajistit bezpečnou péči je složité i pro rodiny, které prochází také náročnými chvílemi a složitým rozhodováním. Těžko se odchází z vlastního domova s perspektivou, že už je to napořád. 

Jak se dá dopředu poznat, který domov seniorů je kvalitní? 

Já bych každému doporučila osobní návštěvu a prohlídku domova. Požádala bych o prezentaci služeb a doptávala bych se na složení pečujícího týmu, na počet personálu ve směně vůči kapacitě nebo jak má klient zajištěno přivolání pomoci z pokoje. Důležité je také zajímat se o zajištění zdravotní péče včetně toho, jestli má domov seniorů zajištěnou např. rehabilitaci a různé terapie. Sama bych se určitě dále zajímala o to, zda domov pracuje s konceptem paliativní péče.

Existuje recept na hezké stáří?

Myslím, že to hodně souvisí s vnitřní usebraností.

Co si pod tím mám představit?

Mám tím na mysli ukotvené životní hodnoty, prožitek vnitřního štěstí a naplněný pocit užitečnosti. A také zájmy, koníčky, které si člověk nedokáže úplně dopřát v běhu produktivního života. A také přítomnost hezkých vztahů v životě, zachovaná a rozvíjená přátelství. A pak určitě blízkost rodiny a přátel. 

Určitě k tomu patří i zdraví a dobré jídlo. Jídelna v Domově seniorů Máchova je vyhlášená a je otevřena i pro veřejnost. Jaké jídlo je nejoblíbenější?

Svatomartinské stehýnko s knedlíkem a zelím. Určitě smažený řízek s bramborovým salátem, svíčková, malinové knedlíky. Naši senioři preferují i obyčejná jídla, jako je třeba lančmít s bramborem. Vaříme také dietní jídla. Jestliže senioři nemohou chodit na oběd k nám do jídelny, rozvážíme obědy k nim domů, a to sedm dní v týdnu, což není v každé městské části obvyklé. Odměnou jsou nám pochvaly od strávníků. A i já z vlastní zkušenosti vím, že vaříme opravdu dobře a chutně.

Senioři 65+ platí za oběd s polévkou pouhých 95 korun. Jak se vám daří držet tak nízké ceny?

Samozřejmě díky finanční podpoře našeho zřizovatele, tedy městské části Praha 2. Radnice maximálně podporuje naše služby o seniory a projekty, s nimiž přicházíme, se vždy setkávají s pochopením. Máme v tomhle obrovské štěstí. Místostarostka Prahy 2 Lucie Pechová k nám za našimi klienty často dochází a účastní se akcí s klienty, narozeninových oslav a řeší s nimi i běžné záležitosti.

Jste ředitelkou Centra sociálních služeb Prahy 2 od roku 2009. Co je pro vás hlavní motivací a jak se bráníte vyhoření?

Mám svou práci ráda, tak nad něčím takovým vůbec nepřemýšlím. Rozsah mé práce je široký, nejednotvárný, baví mě rozmanitost toho, co přináší naše práce, baví mě hledání různých nových cest, hledám inspiraci, nejsem pohlcena operativou, a nesmírně si vážím toho, že máme stabilní tým báječných kolegů. I ten je pro mě velkou motivací. 

Prostředí v obou vašich domovech je velmi útulné. Kdo ho navrhuje?

Od začátku se snažím o to, aby naše interiéry byly příjemné na první pohled a první čich. Máme šikovný a nadšený tým kolegů a kolegyň, se kterými na podobě našich interiérů pracujeme a snažíme se jej stále proměňovat. Musíme přitom brát v úvahu různé vyhlášky a předpisy, hlavně protipožární. Před časem nám zamotala hlavu návštěva zástupců Hasičského záchranného sboru a museli jsme kvůli chráněnému úniku z chodeb domova odstranit mobiliář, dekorace, dokonce i obrázky. Byl to smutný pohled s ozvěnou prázdných zdí. Hledali jsme řešení, a nakonec ho našli pomocí vhodných materiálů a dalších dekorací. Přijďte se k nám podívat. 

Ptala se: Martina Klapalová