Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2021

ROZHOVOR

Vživotopisech, které jsem našla, máte

napsáno, že jste zRoztok uPrahy.

VRoztokách uPrahy, jak se píše ivobčance,

jsem se jen narodila. Co si pamatuji, od

malička jsem žila veŠtěpánské 16. Dětství

jsem prožila smámou aprababičkou, protože

táta odešel, když mně byly čtyři roky.

Jak to uvás doma vypadalo?

No starý suterénní byt, kde byly sklepy suhlím

azáchod naspolečné chodbě. Voda tekla jen

studená zvodovodu anaplotně byl velký

hrnec steplou vodou. Ráno se vybíral popel

azatápělo. Prababička byla zTlumačova

avařila hutná moravská jídla, díky kterým

jsem se žaludkem nikdy neměla žádné potíže,

ač jsem najezdila inalétala posvětě spoustu

kilometrů. Ataky třeba vykrmila živou kachnu

nazáchodě šlejškama pečenýma nakamnech

ajejí kdákání jaksi obveselovalo naši po-

třebu... Vté době se ještě vyučovalo nábožen-

ství veškole asprababičkou jsme pravidelně

každou neděli chodily namši, kezpovědi

ipřijímání. Všesti letech mě vzala nakonkurz

doDětského rozhlasového sboru vedeného

Bohumilem Kulínským. Byla jsem přijata atím

pádem dostala základy pro zpívání nutné

dodnes. Správně dýchat, číst znot, zpívat

různé hlasy irytmické cítění afrázování. Proto

jsem později měla častá angažmá vevokál-

ních skupinách jako Inkognito kvartet,

Linhovci, Kučerovci, Pánkovci aj.

Kromě zpěvu jste měla ale taky velkou

zodpovědnost. Vaše maminka zemřela

mladá avy jste se musela postarat omlad-

šího bratra?

Byli jsme tři sourozenci, každý zjiného táty.

Jeden se rozvedl, druhý se oběsil nazáchodě

atřetí emigroval. Takže všichni jsme vyrůstali

bez tátů amáma bez peněz. Můj druhý bratr

byl odeset let mladší avetřiceti též spáchal

sebevraždu atřetí bratr, mladší ode mě

odvacet let, kterému máma zemřela vjeho

osmi letech, otoho jsem se musela postarat

já. Nebylo to lehké, ale bratr má už tři skoro

dospělé děti aje vynikajícím odborníkem přes

jeskyně avydal už několik knih včetně super

fotograí.

Jak se točí vjeskyni?

To vzniklo tak, že jsem chtěla natočit desku,

ale neměla jsem peníze nastudio apoprosila

Zotevřeného okna vBelgické ulici zní šanson provázený živým

zpěvem. Vcházím dobytu jazzové divy Jany Koubkové, kde je

spousta knih, CD, plakátů, fotek, obrazů abarev, podle kterých je

znát, že tu bydlí už přes dvacet let...

bratra. Jeskyně je vlastně studio, aještě

ktomu přírodní, tak jestli by to nějak nešlo…

Atak vzniklo CD ABSOLONIE. Točili jsme to

vjeskyni Eliška blízko Moravského krasu

sperkusistou Milošem Vacíkem abyl to

nádherný zážitek. Ikdyž tam bylo studené

vlhko, točit se dalo maximálně 6 hodin denně

amikrofony se musely ošetřovat, aby nezrezly.

Ataky mně zůstal doma tříkilometrový kabel,

který se musel dolů dojeskyně natáhnout…

Je podle vás jazz kpubliku otevřenější víc

než jiné žánry?

To bych takhle určitě neřekla. Někdo jazz

miluje, někdo ho nesnáší atak je to ispopem,

šansonem, vážnou hudbou atd. Vždy záleží

nainterpretovi, jak ten svůj žánr podá. Jen

ráda připomenu výrok známého jazzmana

Quincy Jonese: „Jazz je člověk, který osobě

mluví vždycky pravdu.“ AMiles Davis říká:

„Dobrá muzika je prostě dobrá muzika aje

úplně jedno, kam patří.“

Co všechno obnáší sólově koncertovat?

Dojet třeba x kilometrů namísto, pak postavit

nástroje, zvuková zkouška, světla, apak

dvou- aněkdy itříhodinový koncert sjednou

přestávkou. Mít své skvělé muzikanty +

vybraný repertoár. To vše ustát vplném světle,

komunikovat spublikem, kolegy, improvi-

zovat ascítit se sprostorem, který není vždy

příjemný, aspoluvytvářet fajn atmosféru. Pak

se domluvit spořadatelem avyřídit úřad.

Nemám manažera, protože najazzových

koncertech by si opravdu nevydělal, atak

musím vše sama... no apak zase dojet x

kilometrů domů, třeba pozdě popůlnoci.

Teď tomu bylo skoro rok apůl bez koncertů.

Jak jste prožívala pandemickou dobu?

Těžce, protože to trvalo hrozně dlouho, aani

teď není jistota, jak se bude vše vyvíjet.

Vyjdete zživotního rytmu, nakterý jste zvyklá.

Nezkoušíte, nescházíte se skolegy, jen

mailujete, abyste se třeba nenakazili, neplánu-

jete ata hrozná nejistota deptá vás ipořada-

tele.

Vesvé letošní písni „Blues (ne)ohrožené

seniorky“ to celé reektujete.

Blues je to jen pocitově, ale říkám tomu

rapový šanson. Ten můj text není smutný, je

jen konstatováním, jak to vživotě někdy

chodí. Ale jede se dál ačlověk se má snažit,

aby to šlo. MÍT CHUŤ CHTÍT je velmi důležitá

motivace zvláště vestarším věku apřiznám se,

že někdy tu chuť nemám, ale naštěstí

málokdy.

Kde tu chuť berete?

Prostě už jsem taková Jana Koubková! Se

všemi chybami ipřednostmi, energií a chutí

být co nejlepší, když se pro něco rozhodnu.

Atak to bylo isjazzem, který mě okouzlil

vsedmdesátých letech, aLuděk Hulan mě

přijal dosvého Jazz Sanatoria. Jak říkal, jazz je

řehole amáte ho rád prachy neprachy. Atak

to umě funguje dodnes. Ataky jsem byla

vždycky aktivní něco vymyslet, třeba festival

pro jazzové, bluesové arockové zpěváky pod

názvem VOKALÍZA, která má letos 40 let

odsvého vzniku vroce 1981.

Aco vás žene dál zrovna teď?

To je otázka! Zas až tak moc toho není, ale

každopádně pracovat nasvém zdraví anebejt

líná. Pořád mně to zpívá adobře, dejchá amá

kapela mě má ráda ajá je!! Teď dokončujeme

můj třetí videoklip aještě bych ráda natočila

desku, nakterou si myslím. Pak jsou tu knížky,

nakteré se těším, procházky avejlety, lmy,

divadla... no musím toho ještě hodně

stihnout...

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ

FOTO: ONDŘEJ SLÁMA 2X

Až si budu posledního října zavazovat tkaničky,

to mně budou dvě nádherné sedmičky

Jana Koubková

se narodila 31. 10. 1944 vRoztokách uPrahy, ale celý život bydlí vPraze. Kezpívání ji všesti

letech přivedla její prababička. Vroce 1975 začala svou sólovou jazzovou kariéru vJazz

Sanatoriu Luďka Hulana. Odté doby si prošla mnoha stylovými seskupeními. Odblues,

swingu, mainstreamu přes bebop, latin, free až poworld ethno afusion. Vroce 1981 založila

festival pro jazzové, bluesové arockové zpěváky pod názvem VOKALÍZA. Jako pedagožka

oboru interpretace působila naPražské státní konzervatoři. Mimo hudební tvorbu publikuje

avyšly jí 4 knížky: Recepty proti samotě, Zutí provádím schutí, Básně zjazzové dásně

aKoubkokvoky. Má své pořady vČeském rozhlasu itelevizi. Letos slaví narozeniny šťastných

dvou sedmiček.

Blues (ne)ohrožené seniorky!

Neprší namě mám co jíst

vestarém domě je zatím klid

dluhy taky nemám aještě mně to chodí

dokonce mě hned tak něco nerozhodí!

Tak co víc si přát

když nejsem ještě nadně

koncovka se blíží

není vše tak snadné

mám se pořád ráda

achci bejt úžasná

jenže bolí mě záda

ajedno prso chybí

cévy taky zlobí

ale dolesa nesmí ten

ten kdo se bojí ajá dolesa chci!

Tenhle virus co teď řádí není vybíravý

bere všechny zdravý mladý anejvíc ty starý

já se ještě jako stará vůbec necejtim

tak co můj osude? Co stim co stim?

Odjakživa ohrožená sem tak jako tak

naulici auto domě posere mě pták

ktomu ani žádnej kovid není třeba hned

to jen osud spánem Bohem klidně řekne TEĎ!