Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

Vtěchto dnech vrcholí šestileté přípravy

naXVI.všesokolský slet. Sletová historie

má svůj začátek v roce 1882, kdy se

na Střeleckém ostrově konalo veřejné

vystoupení sokolů najubilejní slavnosti

dvacetiletého trvání Sokola Pražského.

Slavnost se konala pod přímým vede-

ním jednoho ze zakladatelů Sokola bra-

tra Miroslava Tyrše

zaúčasti všech exis-

tujících sokolských

jednot, které tehdy

sdružovaly na 800

členů.

Slety se opakovaly

zpočátku nepravi-

delně, od třetího

vroce 1895 již všes-

tiletých intervalech

s výjimkou období

světových válek

akomunistické tota-

lity. Letos se opět setkají sokolové zcelé

republiky avjedné ze skladeb si společ-

ně zacvičí se sokoly slovenskými. Jako

vždy budou hosty sokolové ze zahrani-

čí, kteří svou činnost nepřerušili ani

vdobě, kdy nám doma byla odepřena.

Letošního sletu se účastní i 130 členů

Sokola Pražského, kteří nacvičují deset

zjedenácti sletových skladeb. Jak se při-

pravují, to ukázali 27.května naoblast-

ním sletu pražských žup vBrandýse nad

Labem – Staré Boleslavi. Občas se ještě

nějaká ta chybička objevila. O to větší

úsilí všichni věnovali závěrečné přípra-

vě, aby naXVI. všesokolském sletu spolu

sostatními vystupujícími ukázali, že So-

kol je životním stylem, který je třeba

pěstovat ipo 156 letech. Věříme, že se

5. a6.července vEden Aréně veVršovi-

cích sejdou nejen sokolové, ale i jejich

příznivci, kteří si tuto mimořádnou příle-

žitost nenechají ujít. Sokolské akce pro-

bíhají během prvních červencových

dnů inajiných místech hlavního města.

Jitka Křepelková,

Sokol Pražský

9

ČÍSLO 7 – ČERVENEC 2018

Výlety dohistorie

XI.všesokolský slet 18.6.1948, Vratislav Richter,

trubač Sokola Královské Vinohrady

Vysoko nad stadionem rozepjali svá mo-

hutná křídla sokolí… Anad strahovským

stadionem zazněla sletová znělka, ohla-

šující, že největší svátek sokolstva acelé-

ho národa zahájil.

Tolik v sokolském časopise

pod obrázkem třináctiletého

trubače Vráti Richtera ze Soko-

la Královské Vinohrady. Sokol-

ské žactvo tím zahájilo XI. vše-

sokolský slet. Trubač Vráťa ten-

krát dostal napamátku stříbr-

ný prsten se sokolem. Vprůbě-

hu sletu bylo možno vidět

a slyšet celý oddíl vinohrad-

ských trubačů. Bylo jich kolem

třiceti.

Redakce sportu České televize

natočila nedávno s Vráťou

Richterem rozhovor. Bylo to

hodinové povídání, které se, samozřej-

mě, nedalo zkrátit dopozději odvysíla-

ných tří minut. Jeho činnost tenkrát

vSokole? Nářaďové cvičení, trubačský

oddíl, oddíl rukodělných prací, tábor-

nický oddíl, II. družstvo české házené.

Sokol naplný úvazek. Skončil se Soko-

lem vroce 1950. Kádrový problém celé

třídy ve škole Na Smetance v posled-

ním roce studia. Třídní profesorka za-

chytila dopis strýčkovi doAmeriky ko-

lující pod lavicemi. Trestní brigáda

oprázdninách. AVráťovi jako synu živ-

nostníka hrozilo nasazení dodolů. Vy-

klouzl. Přišla konzervatoř. Atím konec

sportovním aktivitám. To už by byla jiná

kapitola. Ale vraťme se ktrubačům. Na-

mátkou: Řehák, Pokorný, Navrátil, Šťast-

ný, Mrázek, Havel. Dnes by to byli páno-

vé přes osmdesát let. Najde se mezi čte-

náři některý z nich? Rádi bychom se

snimi sešli vSokole, poseděli, vyslechli

jejich vzpomínky, fotogra e zařadili

doarchivu.

Text afoto: Vladimír Richter, vzdělavatel

TJSokol Praha-Král.Vinohrady

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (VIII.) Emanuel Maceška (1877–1966)

Šmilovského

Půvabná vinohradská komunikace se

táhne mezi Rybalkovou aKoperníkovou

ulicí, v těsné blízkosti Grébovky. Zdejší

elegantní činžovní domy pocházejí

zpřelomu 19. a20. století, kdy také zís-

kala tato zcela nová ulice dnešní jméno.

Český spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský

(1837–1883) se narodil jakoAlois Schmi-

lauer, ale kvůli svému nesmírně pozitiv-

nímu vztahu ke všemu slovanskému si

jméno počeštil.

Rodák zMladé Boleslavi, absolvent Filo-

zo cké fakulty Univezity Karlovy, praco-

val jako gymnaziální profesor v Klato-

vech aodroku 1873 vLitomyšli. VKlato-

vech jistě zapůsobil naJaroslava Vrchlic-

kého aKarla Klostermanna, své literárně

nadané žáky, av Litomyšli se zase pra-

covně setkal s Aloisem Jiráskem. Sám

napsal několik libret a divadelních her,

vesměs diváky přijatých bez většího zá-

jmu. Jinak se věnoval zejména historic-

kým povídkám a vydal také jednu bás-

nickou sbírku. Svá díla často prokládal

zlomky pečlivě sbírané lidové slovesnos-

ti, zejména příslovími. Děj Šmilovského

rozsáhlých povídek se většinou odehrá-

vá naŠumavě, jak je tomu iuje-

ho nejznámějšího díla „Zaran-

ních červánků“ zroku 1875. Ná-

zorově se zprvu shodoval smá-

jovci, ale postupem času přestal

chápat jejich nadšení pro bu-

doucnost asám se raději obra-

cel do minulosti. Přestože jde

o literáta, který je dnes spíše

než oblíbeným autorem pouze

předmětem středoškolského

učiva, Šmilovského jméno nese dalších

11 ulic vČeské republice.

Vinařického

Krátká a nenápadná ulice při okraji Al-

bertova, směřující od Botičské

ulice k bývalému nádraží Pra-

ha-Vyšehrad, nese jméno čes-

kého vlasteneckého spisovate-

le, básníka, překladatele avne-

poslední řadě duchovního Kar-

la Aloise Vinařického. Narodil se

vroce 1803 veSlaném azemřel

v únoru 1869 na Vyšehradě,

kde působil jako kanovník zdej-

ší kapituly. Ihned postudiích se

začal věnovat psaní apřekladům klasic-

kých děl. Vlastenecký zápal nebránil Vi-

nařickému vcírkevní kariéře. Vroce 1828

stál uzrodu ČKD, což si nevykládejme ja-

ko jeho zájem o průmysl – za touto

zkratkou se skrývá Časopis pro katolické

duchovenstvo. Zájem o vlastenecké

hodnoty přešel až vpolitické úsilí, které

vyvrcholilo Vinařického působením

vříšském sněmu.

Jako autor se cení mj. díky velmi propra-

cované libozvučnosti básní. Poměrně

slušný ohlas jeho básnických sbírek

(např. Lyra aOhlas lyry starého veršovce)

předčily didaktické básničky pro děti,

dlouhá desetiletí hojně využívaná při vý-

uce (to se týkalo zejména slabikáře). Dra-

matické pokusy vyzněly zcela naprázd-

no ave20. století již – až nanaprosté vý-

jimky – nevycházely znovu ani jeho pře-

klady antických děl. Velmi aktivní byl Vi-

nařický ivoblasti mimo umění, kde hrají

prim jeho politicky ahistoricky oriento-

vané články.

Vinařického ulici, připomínající nejoblí-

benějšího autora dětské literatury

v19.století, mají také města Slaný, Vod-

ňany, Brno, Ostrava aPísek.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

Tehdejší podnikavý vinohradský staros-

ta Jan Friedländer se proto ucházel ozří-

zení parní tramvaje odPříkopů Panskou

ulicí naKrálovské Vinohrady, ale se svým

projektem napražské radnici nepocho-

dil. Praha měla liknavý postoj kmoder-

nizaci městské dopravy. Když později

zřídil inženýr František Křižík elektrickou

dráhu z Florence přes Karlín do Libně,

přikročila obec vinohradská ke stavbě

své vlastní elektrické dráhy, a to za vy-

datné podpory pana Křižíka. Aprotože jí

obec pražská nedovolila užít svého ulič-

ního pozemku, byla dráha provedena

jen naúzemí vinohradském, ato odpo-

čátku tehdejší Fochovy třídy, dále ulicí

Škrétovou, Palackého (dnes Anglická),

Mírovým náměstím a Korunní třídou

kFloře. Natrati bylo osm stanic.

Vozovna byla postavena na horním

konci Korunní třídy. Pro Městskou elek-

trickou dráhu Královských Vinohrad do-

dala vroce 1897 Ringho erova vagón-

ka pět čtyřnápravových motorových vo-

zů vzelené barvě adva vlečné vozy stej-

ného provedení. Proud dodávala vlastní

městská elektrárna postavená v roce

1896 vobjektu vinohradské vodárny.

Jízda navinohradské elektrické dráze by-

la zahájena 25.června roku 1897 ajejí vý-

stavba stála 350000 zlatých. Tehdejší tisk

napsal: Dráha se vbrzku velmi osvědčila,

bylo jí obecenstvem hojně užíváno akon-

činy Uvodárny aUlva ožily. Zřízení této

dráhy donutilo obec pražskou, aby se ko-

nečně také odhodlala kezřízení elektric-

ké dráhy aaby dosavadní koňskou dráhu

sBelgickou společností ukončila.

Pražská obec vbrzku dokončila elektric-

kou dráhu naŽižkov aspojila ji sdráhou

vinohradskou vokružní trať. Celý okruh

se stal základem budované sítě elektric-

kých drah hlavního města Prahy. Odpo-

loviny září roku 1897 jezdily po téměř

šestikilometrovém okruhu společně vo-

zy obou dopravních podniků, pražské-

ho i vinohradského, přičemž každému

připadaly příjmy z vlastních vozů. Šlo

okuriózní případ, který unás nemá ob-

doby. Odpoloviny prosince téhož roku,

dle předběžných ujednání, připadla vi-

nohradská dráha pražské obci.

Městská elektrická dráha Královských

Vinohrad tak byla dopravním podnikem

snejkratší existencí (půl roku), ato mož-

ná nacelém světě.

Jan Dvořák, foto: archiv DP Praha

„Macešky jsou nejlepší uzená lahůdka

světa. Chutnají lépe než husí játra,

humrová majonéza auzený losos. Ma-

žou se lépe než máslo, rozplynou se

v ústech jako nejjemnější cukrátko,

jsou pro svou výbornou chuť, vůni

aúpravu předkládány nakaždé lepší

tabuli.“

Tentokrát představíme dalšího z vino-

hradských uzenářů, Emanuela Maceš-

ku, jehož činnost se rozhodně neome-

zovala jen navýrobu uzené lahůdky ne-

soucí jeho jméno. Počátky jedné znej-

větších továren na uzenářské zboží

v meziválečném Československu spa-

dají doroku 1895, kdy si mladý Maceš-

ka, rodák zNačeradce uVlašimi, otevřel

vNuslích, vobci zahranicemi tehdejší

Prahy, malou uzenářskou dílnu. Postup-

ně začal své výrobky, například jelítka

a jaterničky, dodávat kromě okolních

hostinců také do pražských lahůdkář-

ství, a díky tomu mohl mladý uzenář

dosvé dílny přibrat první zaměstnance.

Maceška pocházel ze skromných po-

měrů aodmládí byl zvyklý tvrdě praco-

vat. Své hlavní sídlo měla  rma odza-

čátku 20. století na Královských Vino-

hradech, v Jungmannově třídě čp.

1254, tedy v dnešní Vinohradské ulici,

vdomě naproti tržnici. Zapár let si Ma-

ceška mohl dovolit koupit tento dům

odpůvodního majitele azáhy přikoupit

i sousední nemovitosti a vše završil

stavbou činžovního domu narohu Vi-

nohradské aBudečské. Před první svě-

tovou válkou již Maceška zaměstnával

více než 160 dělníků. Vroce 1915 se stal

majitelem velkostatku veVoticích. Hlav-

ním důvodem nákupu votického pan-

ství byla snaha nahradit válkou přeruše-

né dodávky vepřů zciziny vlastní pro-

dukcí. Velkostatek tvořily rozsáhlé pol-

nosti, lesy, rybníky, pila, ale také pivo-

var. Votické pivo později Maceška dová-

žel idosvých podniků vPraze. Vtomto

městě také továrník vletech 1931–1938

vykonával funkci starosty. Během první

světové války Maceška po několik let

ve svém závodě poskytoval denně

zdarma obědy desítkám vinohradských

školáků, rovněž se pomocí svých ob-

chodních kontaktů snažil zlepšit záso-

bovací poměry vinohradské obce.

Největší rozvoj  rmy spadá doéry první

republiky, kdy se původní vinohradský

závod rozšířil o moderní továrnu

na uherský salám „EMKA“ na periferii

Prahy, veStarých Strašnicích. Vsamot-

ném názvu salámu byla ukryta počá-

teční písmena jmen Maceškových synů.

Kromě této speciality začal továrník

ve dvacátých letech vyrábět v úvodu

zmíněné „macešky“, které byly pro své

vlastnosti lidově nazývány „mazací

buřt“. Firma nabízela množství dalších

uzenářských produktů, jako byla praž-

ská šunka, sádlo, salámy, párky, vuřty,

taliány, paštiky. V konzervách „výborné

jakosti, za úzkostlivé péče a čistoty jen

znejlepšího masa vyrobených“ Maceška

nabízel například hovězí a vepřový

guláš, uzené maso se zelím, plíčky nebo

drštky se šunkou. Zajímavým produk-

tem  rmy byl výživový preparát „Jekom“,

v jehož názvu se skrývala následující

slova – jemná kostní moučka, dle dobo-

vé inzerce to byla „živina, která svým bo-

hatým obsahem fosforu, vápníku ahořčí-

ku doplňuje normální stravu tak, že ji

možno ztotožniti sdokonalou potravou,

kterou kudržení, neb znovuzískání zdraví

nezbytně každý z nás potřebuje.“ Těsně

poskončení 1. světové války se Maceška

stal vlastníkem lukrativních stavebních

pozemků naKrálovských Vinohradech,

namístě tzv. Seidlova pole. Parcely ná-

sledně výhodně rozprodal a na části

pozemku postavil v letech 1928–1929

moderní palác s obchody, byty, kavár-

nou asvyhlášeným biografem Maceš-

ka, pozdějším kinem Illusion. Zlaté časy

 rmy skončily vypuknutím 2. světové

války, najejímž konci, při tragickém ná-

letu na Prahu v únoru 1945, vyhořel

i Maceškův vinohradský závod. Násle-

dovalo zestátnění Maceškova biografu

v srpnu 1945, a následné znárodnění

celé  rmy.

Michal Frankl

Na konci 19.století provozovala po Praze a vnejbližším okolí dopravu osob koňská dráha, která byla zřízena Belgickou

společností. Vinohradským byla ovšem trnem voku, protože doprava zPrahy na Královské Vinohrady už nevyhovovala,

což bylo stavebnímu rozvoji vinohradské obce na závadu.

O PŮVODU NÁZVŮ NAŠICH ULIC Šmilovského a Vinařického

Elektrická dráha na Královských Vinohradech

Slavnostní zahájení provozu 25.6.1897

DoPrahy se sletí sokoli zcelé republiky

Se slavnostní sletovou fanfárkou