Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

Přímo pod Vyšehradem leží při Rašíno-

vě nábřeží trochu skrytá ulice Na Li-

bušince. Z jejího se-

verního konce, nad

nímž se vypíná domi-

nantní budova vyše-

hradského Sokola, lze

vystoupat dlouhým

schodištěm parkově

upraveným prudkým

svahem až ke zdi Vy-

šehradského hřbito-

va, apři této cestě se

otevírá hezký výhled

na Smíchov a cent-

rum. Přívětivá stará zástavba nastraně

jedné, řada několik desítek let starých

garáží pod prudkým zeleným svahem

nastraně druhé astaré dláždění „koči-

čími hlavami“ uprostřed dává ulici

NaLibušince zvláštní atmosféru první

poloviny 20. století. Tehdy však toto

prostranství nebylo vůbec pojmeno-

váno. Nebyl k tomu totiž ani důvod,

zdejší domy měly hlavní vchody

nanábřeží, atak nikdo neměl potřebu

udávat zdejší adresu.

Název byl zvolen vroce 1973 podle pi-

vovaru Libušinka, který bezmála až

dosklonku 19. století provozovala Vy-

šehradská kapitula. Pivovar však nestál

vulici NaLibušince. Nacházel se namís-

tě domu čp. 48/5 vLibušině ulici, vybu-

dovaného vestylu racionální moderny

vletech 1912–1913 pro pražského uči-

tele Františka Sequense ajeho manžel-

ku adodnes dochovaného téměř vpů-

vodní podobě. Historie vaření piva Vy-

šehradskou kapitulou spadá snad až

do 11. století (kapitula vznikla v roce

1088), což by vyšehradskou varnu řadi-

lo mezi nejstarší české pivovary vůbec.

Pivovarnický provoz přerušily husitské

války akeznovuobnovení výroby piva

se kapitula dostala nejspíše až v roce

1564. Roku 1898 neveliký pivovar kou-

pilo město Praha, ale již otři roky poz-

ději jeho provoz de nitivně skončil.

Kněžna Libuše, jak je obecně známo,

byla jednou ze tří dcer knížete Kroka.

Měla podle pověsti věštecké schop-

nosti a díky sňatku s Přemyslem Orá-

čem stála uzrodu přemyslovské dynas-

tie. Aprotože údajně žila naVyšehradě,

nachází se Libušina ulice právě vsou-

sedství vyšehradského opevnění, ne-

daleko místa zvaného Libušina lázeň.

Libušina ulice vedla dříve k přívozu,

sjehož pomocí se při cestě popravém

vltavském břehu překonávala již zdál-

ky viditelná překáž-

ka – do Vltavy vbí-

hající vyšehradská

skála. Proto nesla

ulice jméno Převoz-

nická. Přívoz zanikl

po vybudování Vy-

šehradského tunelu

vroce 1912. Ve2. po-

lovině 19. století do-

šlo kestržení původ-

ních domků a na je-

jich místě do konce

1. čtvrtiny 20. století

vyrostly současné činžovní domy avily.

Ulice tak získala zcela novou dispozici

ataké dnešní jméno.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

9

ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2019

Ajeho stavitele aprvního majitele zná

snad každý, alespoň podle některých

jeho děl. Je to autor trig nastřeše Ná-

rodního divadla, stejně jako sochy Nep-

tuna zGrébovky ijednoho zbýků před

holešovickými jatkami. Bohuslav

Schnirch (1845–1901) si přivezl inspira-

ci pro svůj dům přímo zItálie, zněkoli-

kaletého studijního pobytu. Díky své-

mu otci, železničnímu staviteli, ovšem

nejprve dostudoval reálku veŠtýrském

Hradci, ateprve pak se vyučil kamení-

kem. To byla totiž otcova podmínka,

když se syn chtěl stát sochařem. Mladý

Bohuslav pak vstoupil na vídeňskou,

později na mnichovskou akademii.

Otec ion byli ale zapálenými českými

vlastenci. A tak se Bohuslav Schnirch

nejen podílel na výstavbě Grébovky

včetně její iluzivní Neptunovy jeskyně,

ale také na výzdobě Národního diva-

dla. Kromě trig, tympanonu a soch

Apollóna aMúz odvedl velké množství

práce na nejrůznějších dekorativních

detailech.

Někdy vté době došlo inastavbu do-

mu v Mikovcově ulici. Pozemek

na okraji tehdejší Prahy, v pásmu ně-

kdejších, už zrušených hradeb, koupil

Bohuslav Schnirch. Dům vystavěl Anto-

nín Wiehl. Jeho průčelí avýzdobu ov-

šem navrhl Schnirch, podle vzpomínek

nasvou milovanou Itálii, kde strávil, po-

dle vlastních slov „nejkrásnější léta své-

ho života“. Proto ta žlutočervená barva

omítek vnitřních ivnějších. Proto odka-

zy na antickou mytologii; na sgra tu

nad vchodem proto přichází z jedné

strany divoký, impulzivní průvod boha

Dionýsa – zdruhé pak uměřený, racio-

nální průvod boha Apollóna. Setkávají

se u chrámu s ženskou postavou, jež

symbolizuje umění. Nade dveřmi chrá-

ní dům hlava Medúzy, která má odrážet

zlo.

Bohuslav Schnirch měl pět dětí, jichž si

hleděl daleko nad standardy své doby.

Ostatně, vdomě pamatoval v prvním

patře ina byt pro své rodiče. To kvůli

nim dodnes vede do prvního patra

popravé straně kovová tyč podpůrné-

ho zábradlí. Vpřízemí zase byla rekon-

strukcí navrácena původní dispozice:

vstupy dokrámů adoateliérů: velkého

amalého. Právě tady vznikaly modely

trig, které se pak velkými dveřmi stěho-

valy ven akdivadlu. Pro jejich realizaci

Schnirch zamýšlel použít formu kovové

konstrukce, na které

by se připevňovaly te-

pané měděné pláty.

Stejnou metodu pou-

žil pro svůj pomník Ji-

řího zPoděbrad vPo-

děbradech.

Schnirchův dům zů-

stal vrodinných rukou

dosud, respektive se

donich vrátil po roce

1989, vypráví pravnuk

Bohuslava Schnircha,

spisovatel Petr Pazde-

ra Payne. Schnirchovi

potomci v domě žili

kontinuálně, ikdyž už

jen v jednom bytě.

Vdobě, kdy dům spravovalo (tedy za-

nedbávalo) OPBH, ovšem zchátral aje-

ho atmosféra se změnila. Ústřední toči-

té schodiště tehdy bylo černou propas-

tí, která vyvolávala v členech rodiny

opakované úzkostné sny. V podzemí

domu je ostatně dodnes prostora, jíž se

kontinuálně říká „duchárna“. Pořádaly

se tam prý kdysi spiritistické seance.

Anadomovním dvorku dodnes spočí-

vá zlověstný Mamlas – kamenný mas-

karon zněkdejší Žitné brány zrušeného

městského opevnění, obrovská ka-

menná hlava, kterou B. S. koupil zapár

zlatek ajiž Schnirchovi pravnuci použí-

vali kesvým hrám. Vtomto tisíciletí na-

stalo období obnovy domu, provádě-

né péčí rodiny zadohledu památkářů.

Dům začal vyjevovat své poklady. Ob-

jevily se fragmenty původní výmalby

včetně opakujících se palmových vzo-

rů. Některé ornamenty zůstaly zacho-

vány třeba pod novodobý-

mi svítidly… Připomněly se

jemné detaily, jako dřevěné

obložení rohů (chránící je

proti otlučení), přes které

pokračuje malba. A v do-

movní chodbě se vynořila

černá obdélníková políčka,

v nichž se bezmála komik-

sovým způsobem proháně-

jí zvířecí postavičky. Pravi-

delný návštěvník Grébovky

si možná vzpomene nana-

půl realistické, napůl hu-

morné želvy ažáby zobru-

by Neptunovy kašny. Ado-

vede si představit rodinně

založeného sochaře, jak tě-

mi obrázky baví své děti.

Šťastný život úspěšného so-

chaře ukončil záchvat mrt-

vice během výletu se syny

do Šárky. Jeho manželka

a pět dětí se rázem ocitly

vesložité situaci, nejmladší

syn byl tehdy dvouměsíční.

Dojejich životů pak zasáhla

první světová válka (jeden

syn zemřel jako voják naty-

fus) adalší historické isociální okolnos-

ti. Ijeho dcera, malířka Ludmila Schnir-

chová-Boučková, studovala na mni-

chovské akademii. Zachovaly se její im-

presionistické krajiny, obrazy pierotů

ipohledy naPrahu. Malířství se ale pro-

fesionálně přestala věnovat, dala před-

nost péči orodinu. Šťastné období Bo-

huslava Schnircha zdruhé půle devate-

náctého století se už neopakovalo. Kro-

mě nezapomenutelných trig a Neptu-

na po něm zůstal i jeden zhmotněný

sen. Dům v Mikovcově ulici, na jehož

průčelí se dodnes snoubí vášeň srozu-

mem. Marek Toman, foto: len

Výlety dohistorie

O původu názvů ulic NA LIBUŠINCE A LIBUŠINA

Část IV.

Představování tematických sekcí interne-

tové Encyklopedie Prahy 2 – kulturně histo-

rické dědictví na adrese encyklopedie.

praha2.cz se chýlí k závěru. Po sekcích

MÍSTA, OSOBNOSTI aUDÁLOSTI vám tento

měsíc představíme zbývající dvě.

V sekci JINÉ je zařazeno několik kapitol.

První znich, PUBLIKACE, obsahuje přehled

publikací oPraze 2. Nejde sice ovyčerpá-

vající rešerši, ale zato zde najdete všechny

knižní tituly vydané městskou částí

ivelektronické verzi (PDF). Například sérii

brožur okostelích vPraze 2, nedávno vy-

dané Století městské části Praha 2 vlidských

osudech, Místa vzdoru (oChartě 77 vPraze 2).

Publikace se vzpomínkami pamětníků

událostí Jsme svámi, buďte s námi (srpen

1968 u Rozhlasu), Popel Popeleční středy

(tragický nálet vúnoru 1945). Ale také Stopy

židovské přítomnosti vPraze 2 adalší. Kdo

nemá doma knihy tištěné, najde je kom-

pletní právě zde anawebu Prahy 2.

Udalších je uvedena alespoň anotace aje

možné si je třeba vypůjčit vknihovně. Ne-

chybí mezi nimi publikace, které stály

u zrodu encyklopedie, například Stavby

století vPraze 2, Praha 2 křížem krážem, ne-

dávno vydané Náměstí Míru naKrálovských

Vinohradech nebo tituly zprodukce Muzea

hl. m. Prahy. Další, zatím spíše rozvíjející se

kapitola ORGANIZACE má ambici před-

stavovat zajímavé organizace, které kPra-

ze 2 neodmyslitelně patří mnoho let,

někdy více než století. Najdete vní Vltavan,

třikrát Sokol, Československou obec legi-

onářskou a další. Konečně v kapitole

AUTO

ŘI se dočtete něco osubjektech, kte-

ré se dosud významně podílely natvorbě

Encyklopedie.

Poslední sekce AKTUALITY uvádí zajíma-

vosti ze současného dění vPraze 2, se vzta-

hem k tématům Encyklopedie. Mimo jiné

zde návštěvníci aplikace najdou doporu-

čení nazajímavé články vposledních čís-

lech Novin Prahy 2.

Hesla stále doplňujeme, ato inazákladě

podnětů od návštěvníků Encyklopedie.

Stále jich utěšeně přibývá. Pokud jste ji ješ-

tě nenavštívili, vyzkoušejte to! Přeji hodně

zdaru!

Jaroslav Šolc, místostarosta

Oprůběhu samotné slavnosti pak obsáh-

le informovaly vinohradské noviny: „Slav-

nosti zúčastnilo se žactvo všech místních

škol se sbory učitelskými, četa legionářů

zfrancouzské fronty, zástupci obce, úřadů,

osvětových anárodních spolků, politických

organisací avelké zástupy občanstva. Nád-

hernou dekoraci loučky, na které byla lípa

zasazena, tvořily skupiny dívek vinohrad-

ských škol vnárodních krojích.“

Po zaznění úvodních proslovů a zpěvu

hymny přikryli dva zlegionářů kořeny lípy

prstí a radní Ulrych převzal strom slav-

nostně pod ochranu obce. Zdá se, že před

sto lety potřeboval zvláštní ochranu snad

každý strom a keř ve vinohradských sa-

dech. Bohužel ani vsoučasnosti není situ-

ace omnoho lepší. Ale raději se vraťme

zpátky doroku 1919. Stav veřejných sadů

po několika válečných letech nebyl roz-

hodně nejlepší: „První jaro vnaší republice

volá vnašich sadech poveliké práci, aby se

jí zakryly následky války. Kde však dříve za-

čít v té nesmírné spoušti? Jest na obecen-

stvu, aby samo dozíralo nasady akaždého

škůdce jejich odevzdalo stráži kpotrestání.“

Oproti venkovu byl pro městské lidi přímý

kontakt spřírodou poněkud složitější. Les

alouku zahumny tak nahrazovaly právě

městské parky: „Město zakládá a udržuje

sady. Mnoho je však těch, kteří této práce

neuznávají, neznají vydání spojených sudr-

žováním a stavbou sadů. Mnohý se těší

zkvětů jen proto, že je považuje zasvé vlast-

nictví.“ Ale občas to inaVinohradech vy-

padalo jako navesnické návsi. Stačilo, aby

nezodpovědný majitel vyhnal husy

na pastvu například

nadomovní dvůr: „Majitel

asi čtyř opeřenců, jež si

chová kvůli dnes tak dra-

hému vajíčku, dopřál své-

mu opeřenému stádu pas-

tvu vpravdě královskou.

Darební ptáci si vnestřeže-

né chvíli pochutnali

na dvou květináčích ne-

šťastného souseda, neo-

dolali totiž svěžím zeleným

lístkům jeho okrasných

rostlin.“

Pomalými krůčky začínala postupná ob-

nova vinohradských sadů. První vlaštov-

kou bylo například navezení nového pís-

ku nahlavní sadové cesty: „Přes škody, kte-

ré vnašich sadech způsobila válka asurové

ruce, je milo prodlít najejich novým návo-

zem pískovým rozveselených pěšinách me-

zi bujně kvetoucími stromy akeři.“ Některé

návštěvníky sadů pak pobuřovalo chová-

ní vinohradské omladiny: „Hulákající mlá-

dež vnašich ulicích a sadech měla by být

učitelstvem kárána apolicií stíhána. Uliční-

ci jsou všude nacelém světě, ale taková alo-

tria neprovádějí jistě nikde, jako právě

unás!“ Otázkou je, kde bral autor tehdy

takovou jistotu. Nedaleko odvýše zmíně-

ného Stromu svobody měl vsadech Sva-

topluka Čecha díky penězům Záložny vi-

nohradské přibýt pomník stejnojmenné-

ho spisovatele abásníka. Napodobu po-

mníku byla vypsána hojně obeslaná ar-

chitektonická soutěž: „Návrhů došlo 33.

První cena udělena jednohlasně variantě B,

pánům prof.Janu Štursovi aarch. Pavlu Ja-

nákovi.“ Ovšem k samotnému odhalení

pomníku došlo až o několik let později,

vroce 1924. Adobrá zpráva nakonec: „Ne-

dávno zasazená Lípa Svobody bujně se již

zelená. Kéž by se stromem rostl též náš lid,

hlavně naše mládež, kterou válka promě-

nila vevlky.“

Michal Frankl

Pozn. autora: Citace z dobového tisku po-

cházejí zperiodika „Vinohradské listy“, které

je součástí fondů Národní knihovny České re-

publiky.

Toho domu v nenápadné Mikovcově ulici si asi mnozí nevšimnou. Chce to za-

stavit se před ním a vychutnat si jeho podobu… Štuky napodobující hrubé

kvádry dole, pás sgra t a freska nahoře mezi patry a symetricky umístěná

okna, zakončená elegantními oblouky. Ve vinohradských ulicích je neorene-

sanční styl k vidění běžně, tady je ale jeho exemplární příklad. Ten dům

ostatně vznikl jako přímá nápodoba dvou  orentských paláců.

Libušina ulice

Na Libušince

Nenápadná elegance domu Bohuslava Schnircha

Psalo se před sto lety

Dnes z vinohradských parků

Jedním z tradičních způsobů, jak si připomínat

významnou historickou událost nebo výročí, je sázení

pamětních stromů. Jeden takový přibyl v květnu 1919

na Vinohradech, v sadech u vodárny: „Spolek pro

okrašlování města zasadí na paměť nabytí naší národní

samostatnosti Strom svobody. Slavnost bude se konati v neděli

4. května za účasti všeho občanstva.“