Výlety do historie

ČÍSLO 1 – LEDEN 2019

9

Nejstarší sokolovna je tu už 155 let Po stopách vyšehradského vypravěče Františka Buzka

V neděli 9. prosince 2018 jsme si připomněli 155 let od založení vůbec nejstarší

sokolovny v Čechách. Po založení Tělocvičné jednoty Pražské 16. února 1862

nastal problém, kde by se členové nové

organizace se znakem sokola v letu

mohli scházet a provozovat svou činnost. Postupně

vystřídali tři pronajaté sály

v Praze, což nemohlo dlouhodobě vyhovovat. Situaci

patnáct měsíců po založení rázně vyřešil starosta Sokola Jindřich Fügner, když

ze svých vlastních prostředků zakoupil pozemek

v tehdejší Hradební ulici,

dnes Sokolské.

První zkušenosti prokázaly

potřebu nové stavby, a tak se náčelník

Miroslav Tyrš dohodl na projektu s architektem V. I. Ullmannem. Krátce nato

mohly být zahájeny stavební práce. Dne

3. července 1863 se na místě sešlo asi

200 sokolů, kteří se ujali výkopů pro zá-

Osobnosti naší historie

František Brábek stál ve 2. polovině

19. století u počátků české hungaristiky,

o kterou se velice zasloužil.

Pocházel z jihočeských Branovic u Týna

nad Vltavou, kde se 9. prosince 1848 narodil. České společnosti přelomu

19. a 20. století byl znám jako univerzitní

lektor maďarštiny, překladatel významných děl maďarské literatury a příležitostný publicista. Díky zaměstnání svého otce Ludvíka prožil dětství a školní

léta v Uhrách, takže maďarština mu byla

po češtině prakticky druhým mateřským jazykem.

A tak nebylo divu, že se

maďarštině, a tím i hungaristice věnoval také během

svého

vysokoškolského

studia. Po jeho ukončení se

v roce 1871 do Uher vrátil

a společně se svým přítelem hrabětem Václavem

Kounicem, pozdějším zakladatelem Kounicových

kolejí v Brně, je procestoval. Z jejich společné cesty

vzniklo rozkošné dílko

„Procházky po Uhrách“, vydané v roce

1874 pražským nakladatelem a knihkupcem Fr. A. Urbánkem.

František Brábek působil pracovně zprvu jako sekretář redakce Riegrova slovníku naučného. Se svou manželkou Marií Vilemínou roz. Kaurovou měli čtyři

děti, dva syny a dvě dcery, narozené postupně v letech 1880–1891. Jedna

z dcerušek zemřela ještě ve velmi mladém věku, a byl to Jan Neruda, důvěrný

přítel rodiny, který k jejímu skonu napsal roztomilou básničku o dvou slokách. Zcela ve stylu Nerudovy sbírky

„Hřbitovní kvítí“ končí básnička veršem

„na stole v rakvičce leží děťátko, čisťounký

ledový květ“. Už jako otec rodiny se František Brábek profesně věnoval lektoro-

klady sokolovny. Ty pokračovaly takovým tempem, že po pěti měsících,

9. prosince, mohlo být v sokolovně zahájeno pravidelné cvičení.

Základem sokolovny byla trojlodní tělocvična, v prvním poschodí provozní

místnosti, podle potřeby se postupně jejich zařízení měnilo.

Byl zde byt starosty

a později i muzeum,

v suterénu šatny

a umývárny. Přestože

za dobu své existence sokolovna prodělala mnoho změn,

přístaveb a rekonstrukcí, její uliční podoba se změnila jen

oddělenou nástavbou velkého míčového sálu. Zvenčí rozhodně nic nenapovídá tomu, že v sokolovně je kromě původního Fügnerova

sálu dalších pět moderně vybavených

sálů s patřičným příslušenstvím pro různá sportovní odvětví, dokonce i loutkové divadélko. Všechny prostory jsou

denně v plném provozu nejen pro členy

Sokola, ale i pro školy z okolí.

Jitka Křepelková, Sokol Pražský

Hungarista z Prahy 2

vání maďarštiny na pražské univerzitě

a intenzivní překladatelské činnosti. Díky tomu spolupracoval s celou řadou

českých literátů, z nichž někteří se stali

jeho celoživotními přáteli. Kromě Jana

Nerudy mezi ně počítal především Jaroslava Vrchlického, se kterým jej pojilo

vedle společného univerzitního působení i sousedství. Bydleli totiž vedle sebe v Náplavní ulici na Novém Městě.

Z pera Františka Brábka pochází překlady významných maďarských divadelních her, jako byla např.

ve své době velmi populární veselohra „Hubička“ (Csók) maďarského dramatika a publicisty Lájose Dócziho,

kterou pro scénu Národního divadla v roce

1884 upravil právě Jaroslav Vrchlický. Podobně

spolupracovali i na překladu a uvedení básnického dramatu vynikajícího maďarského básníka Imre Madácha

„Tragédie člověka“. Na jevišti Národního

divadla v roce 1891 dosáhla během

krátké doby 30 repríz. František Brábek,

mezi přáteli nazývaný Ferenc, spolupracoval s Jaroslavem Vrchlickým na překladech děl významných maďarských literátů do básníkovy vážné nemoci, která propukla v roce 1908, a stýkal se

s ním až do jeho smrti v roce 1912 v Domažlicích.

Velkou láskou Františka Brábka byla jihočeská Kamenice nad Lipou, kam

s oblibou zajížděl trávit chvíle odpočinku a kde později zakotvil jako notář jeho syn Ladislav. František Brábek zemřel v Praze 23. května 1926 a odpočívá v rodinném hrobě na Olšanských

hřbitovech.

Jan Kotous

Historii Vyšehradu od počátku 17. století do první poloviny 20. století je věnována kniha „Vzpomínky na Vyšehrad

– Z tajného deníku Františka Buzka“, která vyšla v závěru roku. Autorem je historik a spisovatel literatury faktu Martin Herzán, oceněný v roce 2015 mezinárodním čestným uznáním ceny Egona Ervína Kische za literaturu faktu.

O Vyšehrad se zajímá již dlouhá léta, stal se jeho druhým domovem. Vydání této knihy považuje za uskutečnění

krásné myšlenky a vzpomínky na úžasné místo, jakým Vyšehrad je. Napsal ji na základě nedávno objeveného deníku desátníka Rakousko-uherské armády Františka Buzka (*1887), který na Vyšehradě dlouhá léta sloužil a žil. Povídali jsme si o tom s autorem.

to bráně se naopak zastře- a druhé světové války, které historikům

Jaké byly okolnosti

lil její projektant nadporu- připadají příliš novodobé, než aby se jimi

objevení deníku Frančík Johann Weiss, kterého zabývali, ale přitom jsou dnes již také histiška Buzka?

zřejmě trápilo černé svě- torií, a poučnou historií.

Tento deník v rodinné

domí, že kvůli němu stavi- Proč vás tak fascinuje Vyšehrad a jeho

pozůstalosti objevila přítel této brány Jan Bouček těžko popsatelná atmosféra?

buzná po Františku Buzpřišel o vše. I tak končí osu- Vyšehrad je nabit neuvěřitelně pozitivní

kovi. Její syn, s nímž se

dy pověstí – jejich vysvět- energií. Je to opravdu posvátné místo,

znám, mi deník předal,

lením. A to díky lidem, jako byť dlouhá staletí jeho duchovní ráz

neboť věděl, že se o Vybyl desátník Buzek.

šehrad zajímám a napsal

umrtvovalo to, že byl vojenskou pevnosjsem již několik knih.

Co vás na jeho zázna- tí plnou vojáků a zbraní. Všimněte si, že

Deník jsem pročetl a rozmech zaujalo a stalo se všechny velké parky v Praze jsou plné

hodl se, že z něj sepíšu

inspirací pro novou kni- bezdomovců, opilců, feťáků a povalečů,

knihu, neboť jde o velmi František Buzek

ale Vyšehrad jako zázrakem je tohoto

hu?

zajímavé dobové záznamy o historii Vyše- Zaujalo mě už jen to, že se tu po tolika le- uchráněn. Jako by pozitivní energie toho

hradu i osudech života tohoto místa. De- tech objevil deník, který tak podrobně místa tyto živly vyháněla a nedopřála jim

ník napsal člověk, který na Vyšehradě pro- píše o Vyšehradě a životu uvnitř jeho hra- je znesvěcovat.

žil většinu života a vyzpovídal snad všech- deb. Knih o Vyšehradě je sice mnoho, ale Kdybyste měl vybrat jedno místo, jednu

ny ve svém okolí. Vyšehrad znal lépe než jsou to takové historické učebnice, které osobnost a jednu legendu, vztahující se

kdokoliv jiný. A nebojí se tam psát i o vě- nejsou psány k pochopení obyčejným li- k Vyšehradu, co by to bylo?

Nejzajímavějším objektem Vyšecech, které historikové raději nezmiňují.

Jaká dosud nepoznaná tajemství Vyšehradu je pro mě rotunda sv. Martihradu nám desátník Rakousko-uherské

na, vždyť je to také dle některých

armády vyjevuje?

historiků nejstarší dochovaná

Je jich mnoho, ale musím vyzdvihnout, že

stavba v Praze. Osobností Vyšepřestože nám v deníku ukázal mnohá tahradu je pro mě pak jednoznačně

spisovatelka Popelka Biliánová

jemství Vyšehradu, o kterých se dnes již

nevědělo a některým možná vyrazí dech,

(1862–1941), která na Vyšehradě

žila, o Vyšehradě psala a hlavně

na druhou stranu zase některé pověsti

o Vyšehradě zbavil jejich tajemna.

Vyšehrad pomohla zachránit

Za všechny případy mohu uvést známou

před jeho zkázou, když po roce

1910 chtělo vedení Prahy zbourat

pověst publikovanou v mnoha knihách,

vyšehradské hradby a postavit

že prý v Cihelné bráně Vyšehradu straší jev pevnosti Vyšehradu nové obytjí stavitel Jan Bouček, který se v ní měl ještě před dostavěním oběsit, protože kvůli

né činžáky. Právě ona se postavila

této zakázce přišel o všechen svůj majena odpor a seskupila kolem sebe

tek. V noci tu údajně jako duch pronáslei další umělce a intelektuály, díky

jejichž protestům Praha od tohoduje a škrtí ty, kteří jeho branou prochází.

Jan Bouček stavbou této brány v roce Vyšehradský chrám předtím, než byla v roce to záměru nakonec ustoupila.

1842 sice skutečně zkrachoval a přišel 1903 dokončena jeho přestavba a dostavěny Nejznámější legendou Vyšehradu

o vše, ale neoběsil se zde. Desátník Franti- obě věže

je pak ta o Horymírovi a Šemíkovi,

šek Buzek vypátral vnučku stavitele Jana dem. Navíc se zabývají jen nejslavnějšími ale jak se ukázalo, Alois Jirásek si ji vymyBoučka a od ní se dozvěděl pravdu, že sta- obdobími dávného Vyšehradu. A náhle slel a inspiroval se přitom velmi podobvitel Bouček zemřel přirozenou smrtí až tu máme deník, který o Vyšehradě píše nou pověstí z Německa a dokonce z této

24 let po dostavění brány v 72 letech. Až obyčejný člověk, lidsky, čtivě a velice zají- pověsti převzal trochu odvážně i jméno

do smrti poté pracoval rukama a pohřbe- mavé věci. A popisuje zde i první polovi- koně Šemíka.

ný je na Vyšehradském hřbitově. Kvůli té- nu 20. století, včetně událostí z první

len

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (X.)

TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU

„Výroba orientálských cukrovinek A. Maršner jest jedním z největších závodů vinohradských a pokud jde o způsob výroby,

jediným svého druhu v Rakousku. Závod vznikl roku 1890 z počátků pranepatrných, zaměstnávaje jediného muže a děvče.“

Výše uvedené si bylo možné o společném se výroba šumivých limonádových bonbo- ším Československu. Tovární areál byl dále

podniku manželů Maršnerových přečíst nů, kteréž od té doby rozšířily se po celém přestavován a rozšířen o další budovy. Tyjiž v roce 1895, tedy v době, kdy jejich vý- světě.“ Ve stejné době si bylo možné po- pickou součástí koloritu této části Královrobna cukrovinek sídlila ještě v Čelakov- chutnat například na reformní čokoládě ských Vinohradů se stal vysoký komín čoského ulici (dnešní ulice Jana Masaryka) z horského mléka, konsumním salámu koládovny s firemním nápisem a rovněž

a činorodí manželé se teprve chystali z kokosu, oplatkové gondole, císařských charakteristická vůně spojená s výrobou

na stavbu nového moderního závodu medailonech nebo na sladkostech pod čokolády.

v horní části Korunní třídy,

Do vinohradské továrny prakticna pozemku vedle nedávno doky neustále přijížděly nákladní

stavěného vinohradského pivoautomobily s nákladem kakaovaru, tedy na místě, kterou měly

vých bobů, které zde ukončily

s pozdější „Orionkou“ spojeny

svoji dlouhou pouť. Po moři dogenerace milovníků čokolády.

razily do hamburského přístavu,

Již v této době zaměstnávala tokde byly naloženy na říční čluny,

várna 170 dělníků a několik deaby po vodě dopluly až do pražsítek rodin opatřovalo balení

ského holešovického přístavu.

cukrovinek podomácku. PůvodZde byla tato základní výrobní

ní primitivní domácí výroba tusurovina přeložena do železničreckého medu, se kterou začala

ních vagonů a po kolejích doprapodnikavá manželka Františka

vena na žižkovské nákladové náMaršnera Albína, se záhy rozdraží. A odtud již po silnici na Virostla do nečekaných rozměrů:

nohrady. Slupky ze zpracova„Turecký med, balený v úhledné čtverečky, exoticky znějícími názvy Kis-Mes nebo Lu- ných bobů se používaly jako palivo nebo

stal se všeobecně hledaným zbožím, zvláště -Sin. Světlo světa tehdy spatřily také první se prodávaly k dalšímu využití v zemědělkdyž se podařilo pokrýti medovou kostku vánoční čokoládové kolekce.

ství. Začátkem padesátých let minulého

skutečnou čokoládou.“ V této době nesl V roce 1914 si firma zaregistrovala ob- století se výroba přesunula do Modřan.

podnik tento název: „Výroba orientálských chodní značku Orion, jejíž grafický styl Ovšem tehdy byl už Orion součástí národcukrovinek A. Maršner.“ Do konce 19. století od začátku 20. let minulého století vytvá- ního podniku Pražské čokoládovny. S přískutečně vyrostla v Korunní třídě továrna řel malíř Zdenek Rykr. Je autorem napří- chodem nového milénia vzal za své také

na cukrovinky v novorenesančním stylu, klad ikonického obalu s motivem mouře- areál vinohradské Orionky, když budovy

která se ještě do první světové války dále nína se šálkem kávy tyčinky Kofila, obalů bývalé továrny uvolnily místo rozsáhlému

rozšiřovala. Každý rok také přibývaly nové čokolád, firemních propagačních plakátů bytovému komplexu. Někdejší slávu firmy

výrobky. Například šumivé bonbony, je- a letáků. Právě v éře první republiky zářila s hvězdou ve znaku tak dnes na Královjichž symbolem se stali dva trpaslíci vesele čokoládová hvězda Orionu asi nejjasněji. ských Vinohradech připomíná alespoň náskotačící kolem sklenice šumivého nápo- Firma v této době patřila k největším vý- zev tramvajové zastávky.

je: „K dosavadním druhům výroby přidružila robcům čokolády a cukrovinek v tehdejMichal Frankl