VÝLETY DO HISTORIE
ČÍSLO 2 – ÚNOR 2020
13
P S A LO S E P Ř E D S TO L E T Y
Dnes z vinohradských ulic a náměstí
„Mouky na Královských Vinohradech jest stále nedostatek. S americkou bílou vystačíme ještě
asi týden, ale chlebové vůbec není! Obecní reprezentace hartusí do ochraptění, ale státní
přídělové úřady nic, jako by jim někdo uši zašil.“
V
zimních měsících nového roku nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo v dohledné době na Královských Vinohradech
dojít k zásadnímu zlepšení zásobovacích
poměrů. Ovšem nedostatkem mouky strádala i samotná Praha a všechny okolní
obce: „Celá Velká Praha má nyní v zásobě
260 vagónů mouky, ale celková spotřeba
do nových žní obnáší 30.000 vagónů mouky!
Horší než-li s moukou je tomu ovšem s bramborami. Venkované mají jich sice dostatek,
ale aby více vyzískali, krmí jimi vepře!“
Neutěšeně působily také vinohradské
ulice a náměstí. Velmi často na tom měli
podíl také samotní obyvatelé okolních
domů: „Ostudou města jest rozbitá obecní
bedna na smetí umístěná na nároží ulice Vávrovy a Hálkovy. Obyvatelstvo okolní zneužívá nezabezpečené bedny a činí z ní sku-
tečné hnojiště.“ Pro zajímavost uveďme, že se
jednalo o dnešní ulice Rumunskou a Londýnskou. Ovšem pravdou je, že vinohradské ulice
neměl v té době kdo uklízet: „Nečistota našich
ulic a náměstí volá do nebes. Víme, že naše obec
trpí nedostatkem uklízečů, ale probůh tak daleko nesmí věci jíti, aby se hlavní náměstí podobalo za oblevy návsi zapadlé horské dědiny,
a naše velké třídy Palackého a Havlíčkovu aby
nebylo lze pro potoky kalu ani přejíti.“ Noviny
navrhovaly jednoduchou pomoc: „Uspořádejte
pracovní odvody nezaměstnanců, kteří v našem
městě béřou podporu za lenošení, a vetkněte
všem schopným mezi nimi koště a lopatu
do ruky!“ Na dnešním náměstí Míru ještě
chvilku zůstaneme. Začátkem roku 1920 se
opět rozplynul sen mnoha generací cestujících o zřízení zastřešené tramvajové zastávky,
o které se zde uvažovalo již několik desetiletí:
„Dávné, samozřejmé přání našeho obecenstva
vydaného za nepohody na pospas větru a dešti,
nebude splněno. Hospodářská komise obecní
správy zdejší jednajíc o umístění veřejného záchodku na našem hlavním náměstí, usoudila
správně, že záchodek porušil by esthetický
vzhled prostranství. Zapomněla však, že by bylo
lze jej nenápadně umístiti v podzemí, pod čekárnou, jako je tomu v Praze, na Václavském náměstí.“ Vše tedy nadále zůstalo při starém: „Záchodek zřídí se prý teď v některém privátním domě,
a obecenstvo dál bude čekati na tramway pod
širým nebem.“ Ve stejné době se uvažovalo o obnově tramvajové zastávky u Národního domu,
podél kterého vedly koleje do Korunní třídy:
„Tramvajová zastávka by měla býti znovuzřízena.
Volá po ní nejen význam frekventované budovy, ale
i ta okolnost, že v ulicích kolem Národního domu
bydlí nejvíce úřednictva, jež postrádajíc zastávky
nuceno jest nebezpečně z vozů seskakovati, a pak
ovšem dochází k častým neštěstím, jako ono z minulého týdne.“
A dobrá zpráva na konec. V zimě roku 1920
byla konečně zahájena stavba tolik potřebných bytů. Připomeňme, že poslední obytný
dům se začal na Královských Vinohradech
stavět ještě před vypuknutím první světové
války. „Stavba dvanácti družstevních domů budovaných obcí vinohradskou bude v nejbližších
dnech zahájena. Již nyní, dva k tomu účelu zakoupené nákladní automobily, pilně na místo
budoucí stavby sváží stavební materiál.“
Výstavbou dodnes stojících činžovních domů se
v poslední čtvrtině 19. století vytvořila na místě
zbořených podskalských domů ulice Na Hrobci,
která v sousedství Podskalské celnice na Výtoni
prochází od Rašínova nábřeží do Vyšehradské ulice.
blízkého Vyšehradu, v čele
s Přemyslem Oráčem.
Ještě významnější stavbou
ulice Na Hrobci bývala dnes už
neexistující královská solnice,
která pro skladování soli a dalších potravin sloužila podle podskalských pamětníků déle než 3
století. Táhla se v úctyhodné
délce i šířce od dnešního nároží
ulice Na Hrobci a Rašínova nábřeží (přibližně na úrovni Podskalské celnice) až k domu
Na Hrobci a současná vozovka
tvoří zhruba její střed. Použilo se
značné množství kamene, neboť
budova musela co nejlépe čelit
ohni i povodním. Vlivem působení soli byly prý dřevěné části
budovy tvrdé jako kámen.
Po demolici solnice se prý použily na další stavby, neboť jejich
napuštění solí značně potlačilo
přirozenou hořlavost starých
S
lavná česká spisovatelka z doby
obrození, autorka povídek z venkova a pohádek, se narodila 4. února
1820 ve Vídni, pochovaná je na Vyšehradě. S Prahou 2 ji spojuje více míst.
Po smrti syna Hynka začala psát
své nejslavnější dílo, Babičku, na což
upomíná v Ječné ulici čp. 519/28 pamětní deska s nápisem: „V tomto
domě napsala roku 1854 Božena
Němcová Babičku“. Ve skutečnosti
dílo dokončila až na adrese Vyšehradská 1378/45. V Praze má pamětní desku Na Příkopě, ve Vyšehradské ulici a v Ječné.
ZDROJ: ENCYKLOPEDIE PRAHY 2
VÍCE NA: WWW.ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ
Akce Prahy 2
k výročí narození
spisovatelky
Č
NA HROBCI
elikož se zdejšímu domu
č. 415/9 říkalo „Na hrobci“,
ujalo se toto jméno i pro novou
ulici. Původ názvu dnes už bohužel není jednoznačný, ale
pravděpodobně se lidé ve středověku domnívali, že se zde
kdysi nacházelo pohanské pohřebiště (mohlo souviset
s taktéž neprokázaným pohanským uctíváním bohyně Morany na místě, kde se říkalo
a říká Na Moráni).
Zmíněná nárožní budova
č. 415/9 bývala známá také jako
dům „U Pěti králů“, neboť fasádu
ozdobily malované portréty
českých panovníků. Původní
stavba šla v rámci asanace Podskalí k zemi a na jejím místě vyrostl dnešní dům, který z východní strany (od Vyšehradské
ulice) opět nese malby pěti českých knížat, bájných obyvatel
Božena Němcová
200 let od narození
MICHAL FRANKL
Pozn. autora: Citace z dobového tisku jsou
převzaty bez úpravy a pocházejí z periodika
„Vinohradské listy“, které je součástí fondů
Národní knihovny České republiky.
O PŮVODU NÁZVŮ ULIC
J
VÝROČÍ MĚSÍCE
dřevěných trámů a prken. Sůl se
na Výtoni vykládala z lodí směřujících sem nejen od rakouských
solných dolů, ale i z Balkánu.
Dlouhé roky se pro její přepravu
využívala slavná koňská dráha
z Lince do Budějovic. Směrem
od Vltavy stoupala cesta
po tehdy nízkém nábřeží do širokých vrat solnice k bytu strážného a ke kanceláři a poté se
dvorem projíždělo pod střechu.
Nájezdová plošina byla uzpůsobená nejen pro lidi s trakaři, ale
i pro koně s menšími povozy.
V rozsáhlém sklepení se skladovaly další potraviny, například
drůbež a vejce. S nimi se spěchalo na bezpečnější místo
v okamžiku, kdy se začala zvedat
hladina Vltavy; její vody byly prý
ve sklepě častým návštěvníkem.
Mnohé z těchto informací jsme
mohli čerpat z vynikajícího textu
spisovatelky, básnířky, novinářky, vlastenky, průkopnice dívčího skautského hnutí a organizátorky charitativních akcí
Popelky Biliánové (1862–1941)
z roku 1927, která připojila
i osobní vzpomínku na zaniklou
stavbu: při slavnosti „Praha se
loučí s Podskalím“ nacvičila
na velmi rozlehlé půdě solnice
divadelní vystoupení, ve kterém
účinkovalo 140 dětí.
TEXT: JAN GROSS
FOTO: JAROSLAV KOCOUREK
tvrtý únor je dnem, který je historicky určen jako narození Boženy
Němcové. Spisovatelku si Praha 2 připomene při několika akcích. Dopoledne položí představitelé radnice kytici na její hrob na Vyšehradě, spolu se
členy Společnosti Boženy Němcové
z České Skalice, kde spisovatelka chodila do základní školy. K oběma jejím
pamětním deskám na území Prahy 2 –
v Ječné 28 a Vyšehradské 45 budou
zavěšeny věnce.
Od 14:30 se uskuteční čtení z díla
Boženy Němcové pro klienty Centra
sociálních služeb Praha 2 v Máchově
ulici, v podání herečky Divadla na Vinohradech Simony Postlerové a místostarostky Prahy 2 Alexandry Udženija.
V 16:00 pak Praha 2 pokřtí nový prostor Knihovny na Vinohradech (Vinohradská 69) jako Sál Boženy Němcové.
Čtení z Babičky se zhostí herečky Divadla na Vinohradech Simona Postlerová a Tereza Císařová, čestný občan
Prahy 2 a režisér Vlastimil Venclík
i představitelé radnice v čele s Janou
Černochovou. Vstup pro širokou veřejnost je zdarma. Akce potrvá do 18:00.
Boženu Němcovou si Praha 2 bude
připomínat i v průběhu roku. V pondělí 2. března bude za osobní účasti
režisérky Olgy Sommerové členům
klubu Dvojka pro přátele kultury promítnut dokument „Nesmrtelná
hvězda Božena Němcová“.
KAV