Strana 9
Pietního aktu u Českého rozhlasu se 21. srpna 2018 tradičně zúčastnili zástupci
městské části. Památce obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy se poklonili sta-
rostka Jana Černochová a místostarosta Jan Korseska. Poté přihlíželi slavnost-
nímu odhalení nové pamětní desky na budově rozhlasu se jmény všech zemře-
lých. Samotná městská část si připomíná padesáté výročí tragických událostí
výstavou snímků Bohumila Dobrovolského z 21. 8. 1968 v 1. patře radnice na
náměstí Míru a novou brožurou, nazvanou podle volání rozhlasu – Jsme
s vámi, buďte s námi. Text a foto: kav
9
ČÍSLO 9 – ZÁŘÍ 2018
Výlety dohistorie
Střípky z historie
SOVĚTSKÁ VOJSKA NA TYLOVĚ NÁMĚSTÍ
Historické vycházky
Sovětský okupační tank vsrpnu roku 1968 na Tylově náměstí
Je začátek května roku 1945 anezadrži-
telně se blíží konec 2. světové války.
Na Tylově náměstí (Tyl-Platz) začínají
kvést šeříky alípy. Německý státní mini-
str pro Čechy a Moravu Karl Hermann
Frank, vté době fakticky nejvyšší před-
stavitel okupační správy protektorátu,
už ví, že musí utéci, chce-li si zachránit
život. Většina úřadů aúředníků ze sekto-
ru civilní správy byla evakuována azů-
stávají jen někteří jednotlivci, zajišťující
chod tzv. nouzové správy. Naproti tomu
bezpečnostní složky – gestapo, policie
ispeciální oddíly zůstávají namístě, plní
stanovené úkoly a ustupují až těsně
před frontou. Civilní nouzová správa de-
nitivně zanikla v bojových územích
okamžikem, kdy úřady dostaly odK. H.
Franka pokyn kvyklizení.
Dne 5.5. 1945 zasedá vbudově naTy-
lově náměstí č. 3, vmístnostech Školy
práce Národní odborové ústředny za-
městnanecké, ilegální konference
sedmdesáti dělnických delegátů
zpražských továren azokolí Prahy. Pro
povstání byl určen termín 7. května
amělo být zahájeno generální stávkou,
ale události jsou rychlejší, povstání za-
číná spontánně 5.května. Atak vbudo-
vě bylo zřízeno sídlo České národní ra-
dy a po jejím půlnočním zasedání 6.
května odsud odešla 7. května doBar-
tolomějské ulice. Vnoci z8. na9. května
odjel z Prahy vesměru na Plzeň K. H.
Frank. Porozsáhlé pátrací akci českých
četníků byl poznán azajat Američany
vRokycanech.
Proti pražským povstalcům vyrazil bo-
jový svazek SS Wallenstein odBenešo-
va, zmilovického vojenského prostoru
bojová skupina Milowitz, dále bojová
skupina generála Reimanna zČeského
Brodu azfronty uDrážďan bojová sku-
pina 4. pluku SS Der Führer, ale brzy za-
čaly ustupovat. Sovětské tanky rychlé
skupiny 1. ukrajinského frontu už od
6. 5. 1945 začaly stíhat Němce, kteří ka-
pitulovali vKrušných horách, další pak
kolem Prahy. Průjezd sovětských
rychlých skupin naPrahu 8. a9. května
německý ústup příliš nenarušil. Pokud
sovětské tanky narazily na ustupující
kolonu, která křížila jejich trasu, rozstří-
lely nejbližší vozidla, vraky odhrnuly
nakraj silnice apokračovaly dál. Atak
mohly vzniknout fotogra e sovětských
vojsk v naší městské části, na našem
„Tyláčku“, kde byli sověti nadšeně vítáni
jako osvoboditelé odněmeckého útla-
ku. Odtéto doby jsme byli tzv. vsovět-
ském hledáčku pro začlenění dosovět-
ského bloku.
Bohužel tato fotogra e z „Tyláčku“ je
pro náš národ smutná. Je na ní sovět-
ský tank nikoliv jako osvoboditel, ale
jako dobyvatel a okupant. Naše země
byla okupována vnoci na 21. 8. 1968
armádami pěti států, vnichž měla na-
prostou většinu vojska sovětská. Jed-
notky ostatních států tehdejší Varšav-
ské smlouvy měly vytvářet zdání, že jde
o akt internacionální pomoci, a zakrýt,
že jde o sovětský vpád. Důvodem byla
československá reforma, která by se,
jak se nemýlili její nepřátelé, nezastavi-
la u reformy komunistického systému,
a musela být potlačena cizí silou. Naše
stranické vedení bylo okamžitě odvle-
čeno do Sovětského svazu.
V Moskvě pak probíhalo jednání za
hrubého nátlaku a výhrůžek na naši
stranu. Účastnil se ho i prezident Svo-
boda a jeho výsledkem byly potupné
moskevské protokoly z 23.–26. srpna.
Podpis na nich odepřel pouze František
Kriegel. Zjejich podstaty vyplynul poz-
dější smluvní závazek, že na území Čes-
koslovenska budou dočasně umístěny
kochraně zájmů socialistického spole-
čenství sovětské jednotky. Republika
se změnila vokupovanou zemi a kolo-
nii cizí mocnosti.
Tak skončil izolovaný pokus o reformu
komunistického režimu ve státě so-
větského bloku. Násilné potlačení za-
nechalo dlouhodobé stopy v životě
naší společnosti a ve vývoji Evropy.
Týdny po invazi byly naplněny neo-
zbrojeným odporem českého a slo-
venského lidu, který se odmítl smířit
sokupací. Náš národ tak poznal pova-
hu sovětského chápání přátelství a mí-
rového soužití i povahu komunistické-
ho systému.
Jan Dvořák, foto:archiv autora
Na ulice velmi zajímavých a nepříliš známých názvů narazíme při procházce západně
od Gröbovky, kde se vminulosti rozprostíraly usedlosti a vinice. Dnes tato část Prahy2
stále náleží mezi ty nejklidnější, a tedy i nejvíce lákající kprocházkám.
Dvakrát jsme na „Tyláčku“ vítali sovětské vojáky. Poprvé to bylo sradostí, sjásotem a supřímností na obou stranách.
Podruhé se zlobou, se zármutkem a srozpaky na obou stranách.
O PŮVODU NÁZVŮ ULIC Perucká, Nad Petruskou, NaKleovce
Zdejší vedřiny, jež jsem ještě před několi-
ka lety hltal plnými doušky jak kdejaký
osvěžující mok, nutí mě k stáří k mír-
ně uvadajícímu srovnávání a zasnění.
Výstižnější „přemítání“ přenechávám ze-
mřelému panu Václavovi. A sčím srovná-
vání? zeptáte se. Inu sdobou, jejíž výročí
připomínáme si vždy
vlistopadu, abychom, až
si odfrkneme od všech le-
tošních významných „os-
miček“, řekli si za rok vten
měsíc „Na zdraví“ nebo
„Na život“, dle libosti či ví-
ry. Třicet let uplyne totiž
od chvíle, kdy se demo-
kratický svět rozhodl (a
my se přidali), že i východ
Evropy zaslouží si vypráskat „bičem os-
merákem“ totalitární hnus s jeho prota-
gonisty.
Víme: nejmarkantnější odpornosti byly
odstraněny, svléknout je zcela zkůže ne-
podařilo se pro nedostatek vůle, někte-
rých, leč ony protagonisty sevřeli jsme ni-
koli vesvěráku, leč bez rozmyslu veufo-
rickémrozevřeném náručí. Šlo to však ji-
nak? Ptám se dnes adenně.
Ze srpnové myšlenkové letargie vytrhla
mě zpráva ovraždě tří českých azranění
dalších tří vojáků v Afghánistánu. Za-
cloumala mnou vprvní chvíli dvě zjištění:
jakým fanatickým běsem je po všech
hrůzách obou světových válek stále zmí-
tána část světa, jehož důsledky se více či
méně přelévají doněkterých zemí euro-
atlantického společenství, azjak bezpeč-
ného zázemí země oplývající mlékem
a strdím mohou mnozí Češi, Moravané
a Slezané neustále naříkat a lkát nad
strastmi polistopadového času. Atřást se
hrůzou zněkolika desítek žen-turistek se
zahalenými obličeji. Oto větší čest oněm
bezejmenným civilistům, kteří snasaze-
ním vlastních životů pomáhají rozvojo-
vými projekty všude v zemích, jež mlé-
kem a strdím neoplývají. O to větší ne-
chutenství ktuzemským politikům, vykři-
kujícím cosi o nereálnosti přijmout byť
několik desítek nešťastníků, aby se tito
místo strachu z děl, bomb a smrtících ply-
nů mohli radovat
z bezpečí evrop-
ského Ráje.
Zalekl jsem se:
Kde jsem vúvaze
zanechal ony tři
mrtvé bouráky
v maskáčích? Ty
statečné chlapíky
zmisí, jež nehod-
lají v zemích,
vnichž operují, nastolovat ráj, nýbrž mi-
nimalizovat nebezpečí teroru tisíce kilo-
metrů odvlasti, vníž ráj je. Nebojme se té
nadsázky! Případným skeptikům navr-
huji sousloví „zatím je“. Vzpomeňme, jak
dlouho trvalo, než jsme si mohli nahlas
začít vážit všech našich hrdinů zobou již
zmíněných válek, z nichž někdejší sou-
kmenovci dnešních komunistů udělali
vlepším případě občany třetí kategorie,
vhorším pak vězně vuranových dolech.
Proto vzdávejme čest nejen našim chla-
píkům aženám vmaskáčích ještě zaje-
jich života, vyprávějme onich dětem do-
ma iveškole, říkejme nahlas jejich jména
a hodnosti, ukazujme jejich fotogra e
nejen ve chvíli, kdy je domů přivezou
volověných rakvích.
Post scriptum: Není mi lhostejná nebe-
tyčná provokační drzost našich soudru-
hů instalovat právě v tomhleroce vko-
munálních i senátních volbách Martu
Semelovou. Nenechme se však tímto
znechutit a upřednostněme chválu
hrdinství!
Jiří Tichý, spisovatel
„Veselý senior“, projekt Centra aktivní-
ho stárnutí, připravuje pro zájemce
zřad dříve narozených poznávací vy-
cházky po známých i méně známých
místech hlavního města, prohlídky
zajímavých exteriérů i interiérů praž-
ských budov a výlety po stopách vý-
znamných pražských osobností.
Nejbližší akcí je komentovaná pro-
hlídka Vyšehradu v úterý 25. 9.
2018. Její účastníci pohodlně pro-
jdou třemi branami Vyšehradu ze
strany od metra. Pozornost zaměří
nadva netypické pohledy naPrahu –
zrozsáhlé bašty sv. Martina naKarlov
aNusle, jižní pohled bude znejvyšší-
ho bodu Vyšehradu nad Libušinou
lázní. Objasní si pojmy staré anové
probošství, staré a nové děkanství
astaré anové opatství. Projdou sta-
roslavným hřbitovem a nahlédnou
dobaziliky sv. Petra aPavla. Navštíví
dva parky spojené steologickou his-
torií – probošta Karlacha srozláma-
nými ďáblovými sloupy a děkana
Štulce snejstarší sochou sv. Václava
na koni, přemístěnou sem zVáclav-
ského náměstí. Nad nejnověji obje-
venými zbytky kostela sv. Jana Křtite-
le aPanny Marie si ujasní hlavní polo-
hy kostelů Nového Města, založe-
ných Karlem IV. na astrologickém
principu. Nazávěr si vše zopakují při
audiovizuálním programu nad mo-
delem celé Prahy v barokní bráně
skatakombami.
Sraz na stanici metra Vyšehrad
v 10:00. Prohlídku povede Ing. Stě-
nička ze spolku Pragos, trvá 1–1,5 ho-
diny a vstupné činí 50 korun. red
Perucká ulice
Praha2 si připomněla srpnovou invazi
Chvála hrdinství a hrdinů
Encyklopedie Prahy2 na webu
Praha 2 vtěchto dnech spouští nový te-
matický web „Encyklopedie Prahy 2 –
kulturně historické dědictví“ na adrese
encyklopedie.praha2.cz. Aktuální verze
obsahuje údaje ozajímavých místech,
slavných stavbách, pamětních des-
kách, plastikách, opůvodu názvů ulic
i o osobnostech, které se zapsaly
donaší historie. „Encyklopedie je urče-
na všem spoluobčanům, kteří mají chuť
poznávat více omístech, kde žijí akudy
často procházejí. Praha 2 je na historii
opravdu bohatá. Ne vždy stačí knihy, ča-
sopisy a poutavé vycházky s odborní-
kem. Elektronická verze encyklopedie,
navíc súdaji i v mapě, je úžasným po-
mocníkem pro všechny, které kultura
ahistorie baví,“ říká Jaroslav Šolc, radní
pro kulturu, který vznik encyklopedie
inicioval. VEncyklopedii lze hledat do-
ma upočítače ivterénu natabletu či
chytrém telefonu. Encyklopedii bude-
me dále doplňovat avylepšovat, isva-
ší pomocí. Vyzkoušejte, věříme, že se
vám Encyklopedie bude líbit, atěšíme
se navaše ohlasy apodněty.
red
Perucká
Perucká ulice svírá v oblouku několik
rodinných domů se zahradami a parko-
vě upravenou Peruckou stráň. Název
Dolní Perucká nesla dříve vinice a zde
stojící vila. V19. století se ulice nazývala
UNuslí a její současné pojmenování se
datuje do roku 1928, kdy se místo urba-
nisticky zcela proměnilo (získalo vpod-
statě již svou dnešní dispozici).
Jméno Peruc náleží městysu v loun-
ském okrese. Podle pověsti tu kdysi
kníže Oldřich poznal půvabnou pradle-
nu Boženu, se kterou se poté oženil. Ale
tento výklad opůvodu názvu, mezi lid-
mi velmi rozšířený, je zcela mylný. Po-
jmenování souvisí se zdejší viniční
usedlostí Pelikánkou. Mezi její majitele
náleželi například podnikatelé Wimme-
rovi, rodina advokáta Karla Hauschilda
akekonci 19.století továrnická rodina
Perutzových, ponichž se toto místo za-
čalo nazývat Perucka či Petruska. Dům
stojí dodnes anese číslo 62/15. Dalšími
významnými stavbami jsou známá
usedlost Vondračka (č. 61/13) anaproti
stojící bíle omítnutá vila, jejíž fasádu
zdobí pamětní deska herce Jindřicha
Plachty, jedné zlegend prvorepubliko-
vé lmařiny.
Nad Petruskou
Po přečtení předchozích řádků o Peruc-
ké ulici je čtenáři jistě zřejmé, že také
původ jména ulice Nad Petruskou se
odvozuje od vinice jménem Perucká či
Petruska. Dnešní jméno pochází zroku
1947, kdy měla ulice vmnoha směrech
již svou dnešní podobu.
Na Kleovce
Od svého vzniku až dodnes si své po-
jmenování drží ulice Na Kleovce. Ležely
tu vinice pojmenované Kleovka a Grün-
waldka, mezí jejímiž majiteli se připomí-
nají například v18. století páni zElmptů.
Jméno Kleovka po zbořené usedlosti
převzala vila, která vyrostla vroce 1878
a někdy se nazývala Alvína. Výše zmíně-
ná rodina JUDr. Karla Hausschilda vlast-
nila také Kleovku. Vila stojí dodnes
(č. 63/1 v ulici Nad Petruskou), ale je znač-
ně zmodernizovaná.
Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek