Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

Toto a další podobná pochvalná

hodnocení výrobků Dudovy elektro-

technické továrny si bylo možné pře-

číst ve dvacátých letech minulého

století. Jeho elektromotory ve vel-

kém používaly například pražské

Elektrické podniky: „Nanaše elektro-

vodné sítě jest připojen veliký počet

elektromotorů, jenž jde dotisíců. Firma

Alois Duda jest stálým dodavate-

lem instalačního materiálu pro

náš podnik.“ Elektromotory růz-

ných výkonů, dynama, měřící pří-

stroje, elektrotechnické součást-

ky apestrá škála dalších výrobků

vznikala vtovárně vChrudimské

ulici čp. 1418. Právě zde, navino-

hradské periférii nedaleko Olšan-

ských hřbitovů vybudoval Alois

Duda počátkem minulého století

svoji elektrotechnickou továrnu.

Součástí komplexu byla iobytná

a administra-

tivní budova

vsecesním sty-

lu na rohu ulic

Slezská aChru-

dimská.

Areál závodu

byl v letech

před první svě-

tovou válkou

dále rozšiřován

a dalšího roz-

voje doznal vobdobí první republiky.

Stavbě elektrotechnické továrny

na zelené louce ovšem předcházely

roky usilovné práce a postupného

rozšiřování  rmy. Její počátek sahá až

doroku 1895, kdy se absolvent praž-

ské techniky, inženýr Duda poletech

práce pro různé elektrotechnické

astrojírenské  rmy, např.  rmu Fran-

tišek Ringho er, osamostatnil azalo-

žil vlastní podnik. Poskromných po-

čátcích vmalé dílně vdnešní Opleta-

lově ulici se koncem 19. století pře-

stěhoval nasousední Královské Vino-

hrady, kde vybudoval výrobní prosto-

ry v domě v Rubešově ulici čp. 641.

Pestrou škálu svých elektrotechnic-

kých výrobků a zařízení Alois Duda

s úspěchem prezentoval roku 1898

napražské Výstavě architektury ain-

ženýrství. Již tehdy Duda vyráběl „dy-

namoelektrické motory a stroje pro

proud stejnosměr-

ný, měřící a kont-

rolní přístroje,

desky rozvodné,

obloukové lampy,

materiál instalač-

ní, osvětlovací tě-

lesa ispecielní pří-

stroje pro domác-

nost.“

Podnikání se

zjevně Dudovi dařilo, neboť vevino-

hradském adresáři zroku 1905 je již

uveden spolu smanželkou Annou ja-

ko vlastník zmíněného domu. Pokra-

čující elektri kace českých zemí

a rozvoj prakticky všech průmyslo-

vých odvětví přinášela Dudovi nové

zakázky aumožňovala postupný růst

 rmy arozšiřování výrobního progra-

mu. Původní prostory vRubešově uli-

ci přestávaly stačit. Logickým krokem

tak bylo vybudování moderní továr-

ny naFloře. Dovedení  rmy poroce

1918 přistoupil syn Pavel, rovněž ab-

solvent pražské techniky, apootcově

smrti celou  rmu převzal, dále súspě-

chem pokračoval ve výrobním pro-

gramu. Zakladatel podniku Alois

Duda zemřel včervnu roku 1928: „Inž.

Alois Duda, dlouholetý, vážený občan

vinohradský, majitel známé elektro-

technické továrny zemřel 15. dne t.m.

vevěku 70 let. Inž. Duda byl vzácný zjev

vnašem světě průmyslovém, společen-

ském i národním. Všude pohotový,

agilní, azároveň příkladně laskavý. Je-

ho vzorný závod jest nejlepším dokla-

dem kromobyčejných jeho vlastností

organisátorských.“

Dudova elektrotechnická továrna

přežila iněmeckou okupaci, osudnou

se jí stala až změna politických aspo-

lečenských poměrů poroce 1948. To-

várna byla nově začleněna dozávodu

ČKD Stalingrad. Výroba na Vinohra-

dech pokračovala až dokonce šede-

sátých let minulého století. Následně

prostory továrny sloužily jako skladiš-

tě a areál postupně chátral. Ke zno-

vuzrození bývalé Dudovy továrny do-

šlo na přelomu tisíciletí, kdy zde

popřestavbě vznikl obytný aadmini-

strativní komplex Agora Flora. Napů-

vodní historii místa dnes odkazuje

například zachovaný tovární komín.

Michal Frankl

9

ČÍSLO 9 – ZÁŘÍ 2019

Výlety dohistorie

„Elektromotorů vyrobených  rmou Alois Duda je dnes přes 20.000 kusů včinnosti. Velká řada těchto strojů pracuje již přes 25

roků kúplné spokojenosti jejich majitelů. Tyto výrobky se vyznamenávají nejen účelnou a trvanlivou konstrukcí, ale též i

vkusným vzhledem.“

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (XIII.) Alois Duda (1858–1928)

Dostavba kostela sv. Ludmily z roku 1900

O původu názvů ulic – Vozová

Královské Vinohrady si připomínají

140 let povýšení naměsto. To bylo vr.

1879 nutně doprovázeno ustavením

jeho zastupitelstva včele se starostou.

Keštěstí obyvatel nově vzniklého krá-

lovského města se vpočátcích mohut-

ného rozvoje města dostávali dojeho

čela lidé, kteří smýšleli a jednali jako

skuteční správci věcí veřejných. Mezi

neodkladné věci hned zařadili potře-

bu zorganizovat pro obyvatele tehdej-

ších Vinohrad, kteří byli zvalné větši-

ny katolického vyznání, duchovní

správu. Ta byla nejprve zabezpečová-

na zMichle, srostoucím počtem oby-

vatel pak předána doVršovic aodříj-

na 1884 (poustavení vinohradské řím-

skokatolické farnosti) byli Arcibiskup-

stvím pražským vyčleněni duchovní

pouze pro péči oVinohraďany.

Mezi kněžími, kteří potom vefarnosti

působili, byla řada významných osob-

ností, obětavých nejen vkněžské služ-

bě, ale ilidí svelkým kulturním rozhle-

dem a sociální citlivostí. Za všechny

uveďme aspoň arciděkana a preláta

Antonína Ho manna (1866 – 1949),

zakladatele Útulku sv. Josefa pro si-

rotky.

Vrcholní představitelé Královských Vi-

nohrad byli nejen vnímaví kpotřebám

občanů a obyvatel jim svěřeného

města, nýbrž projevili iznačnou velko-

rysost avdobrém slova smyslu ctižá-

dost. Nechtěli jen funkční kostel, ale

chtěli kostel krásný anakrásném mís-

tě. Velké zásluhy narealizaci jejich zá-

měru měla ipaní Eliška, manželka prv-

ního starosty Viléma Vlčka, původně

malostranského řezníka a dvorního

dodavatele. Významné vinohradské

osobnosti si uměly počkat adíky jejich

trpělivosti avynaloženému úsilí se po-

vedlo nejen získat ideální pozemek

a nashromáždit potřebné  nanční

prostředky (většinu nákladů zaplatila

sama obec ze svých důchodů apřispěli

také místní obyvatelé), ale pro práce

nanovém chrámu se podařilo angažo-

vat významné architekty, stavitele

a výtvarné umělce, především z tzv.

generace Národního divadla.

Stavba trojlodní baziliky vestylu seve-

roněmecké novogotiky byla hotova

avysvěcena již zhruba popěti letech

odpoložení základního kamene, 8. říj-

na 1893. Interiér byl dokončen v r.

1905. Architektem ahlavním stavite-

lem se stal Josef Mocker, návrhy so-

chařských prací i jejich zhotovením

byl poctěn J. V. Myslbek. Navýzdobě

interiéru s vitrážemi, resp. šablonami

pro ně, se významně podíleli iF. Žení-

šek aF. Sequens. Hlavní ipostranní ol-

táře byly navrženy známým městským

architektem A. Turkem, autorem řady

dalších staveb naVinohradech, např.

budovy vodárny. Ornamentální vý-

malba byla provedena v tzv. beuron-

ském stylu podle návrhu vídeňských

malířů Josefa aKarla Jobstových. Vel-

mi zajímavý je osud svatoludmilských

zvonů.

Dnešní farnost sv. Ludmily, která si při-

pomíná 135 let od založení, je živá

a na bohoslužby přicházejí i mnozí

přespolní nebo mimopražští. Přivádí

je poloha kostela vcentrální části měs-

ta, výborné dopravní spojení a také

stabilní časy bohoslužeb. Už mnoho

let pocelý rok kromě Velkého pátku,

kdy mše nejsou nikde, aVelikonoční

vigilie naBílou sobotu, která bývá až

vevečerních hodinách, se každoden-

ně v16:30 hodin koná mše svatá. Sva-

toludmilská farnost nepatří knejchud-

ším; díky štědrosti našich farníků jsme

např. byli vposlední době sto provést

rekonstrukci ozvučení kostela apřed-

tím vprůběhu několika let mnohami-

lionovou generální opravu varhan. Pro

tento nádherný, památkově chráněný

velký romantický nástroj s3000 píšťa-

lami, zhotovený proslulým varhaná-

řem Štěpánem Petrem, se našel hlavní

sponzor z našich řad. Velmi vděční

jsme však zapodporu při jiných nut-

ných větších opravách, ato jak interié-

ru, tak exteriéru kostela, které nejsme

schopni zvlastních zdrojů  nancovat.

Městská část Praha 2 nám zde vý-

znamně pomohla např. při opravě

mozaikové dlažby a„soklu“ pláště kos-

tela. Významná byla ipomoc MČ, spo-

čívající vúhradě mnohatisícového po-

platku zapronájem hrobky vybudova-

né navinohradském hřbitově arcidě-

kanem Ho manem. Ten ani vtéto zá-

ležitosti nemyslel jen namísto posled-

ního odpočinku pro sebe, případně

další kněze ze svatoludmilské farnosti,

ale i na sirotky z „jeho“ sirotčince,

ahrobku rezervoval ipro ně.

Spolu s naším otcem farářem Jaku-

bem Berkou a všemi ostatními, kdo

vnaší farnosti slouží apro ni pracují, se

těšíme, že se naše spolupráce spřed-

staviteli MČ Praha 2 bude odehrávat

v duchu, kterým ji předznamenala

první generace vinohradských lokál-

ních politiků.

Pavel Křížek, výpomocný duchovní

vkostele sv. Ludmily

Ulice Vozová, která vpodobě pevné cesty

prochází severní částí Riegrových sadů,

má toto jméno odroku 1875. Stávala tu

viniční usedlost Vozová, zníž se dodnes

dochovala brána při severozápadním vý-

chodu zRiegrových sadů doulice Vozová

(schválně nepíšeme „Vozová ulice“, protože

není pojmenována povozech). Podle jed-

noho zmajitelů se usedlost nazývala také

Saracinka.

Hrabě Václav Saracin (Saracini) Belfrot

zastával úřad hofmistra císaře Ferdinan-

da I. Dobrotivého. A tento oblíbený

Habsburk, sídlící po své abdikaci nací-

sařský úřad v Praze, sem často zajížděl

nanávštěvu. Hrabě Saracin se tak mohl

dobře přesvědčit, že se nejednalo očlo-

věka slabomyslného, jak ve20. století li-

teratura často uváděla. Měl obrovské

znalosti z oblasti umění, botaniky

a techniky, dohovořil se pěti jazyky

aměl také pověst dobrého hudebníka.

Ale jeho zdraví bylo silně poznamenáno

genetickou degenerací (jeho rodiče byli

vpříbuzenském vztahu bratranec – sestře-

nice a jeho prarodiče bratr – sestra).

Namístě Saracinovy vily se dnes nachází

mateřská škola.

Při pohledu na mapu Riegrových sadů

může zaujmout název Mlíkárna. To nese

neveliká zděná stavba, z jejíž střechy se

dříve otevíral hezký rozhled na Prahu.

Dnes tomuto pohledu brání okolní vzrost-

lé stromy, o čemž se přesvědčí ten, kdo

nahorní terasu vystoupí dovýšky zhruba

6 m nad okolní terén pokovovém vnějším

schodišti.

Kolem roku 1830 tu vyrostla pozdně klasi-

cistní stavba, která četným výletníkům

za hradby Nového Města poskytovala

možnost občerstvení. Nejednalo se však

ojednu ztypických výletních restaurací,

ale ovelmi známou cukrárnu. Mnozí pří-

chozí se tu osvěžili sklenicí mléka, což da-

lo celému zařízení název Mlíkárna. Ale to

je poněkud zjednodušené (ikdyž obecně

velmi rozšířené) vysvětlení. Mlíkárna totiž

veskutečnosti náležela dosítě mlékáren-

ských podniků, které zastřešovala Vyso-

čanská mlékárna, o ciálně Parní mlékár-

na Bedřicha rytíře Freye z Freyenfelsu

veVysočanech. Apodnik vdnešních Rieg-

rových sadech náležel mezi zhruba 70

mléčných barů provozovaných vysočan-

skou  rmou. Bedřich Frey ml., majitel  r-

my, se oženil se sestrou Emy Destinnové

apatřil kpřátelům proslulé pěvkyně. Pro

své mecenášství a pozitivní vztah k Če-

chům se stal natolik oblíbeným, že si jej

dodnes připomínáme vejménu Freyovy

ulice veVysočanech.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

Královské Vinohrady a svatoludmilská farnost jsou odjakživa úzce propojeny