Strana 5

Noviny Prahy 2

Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.
01/2022

Strana 5
5
ČÍSLO 1 – LEDEN 2022
ROZHOVOR
Už devátým rokem připravujete se svým
smyčcovým orchestrem Harmonia Praga
Stylové večery naNovoměstské radnici.
Jak to celé začalo?
Skoro pětadvacet let jsem byl koncertním
mistrem České lharmonie. Spříchodem
Jiřího Bělohlávka se mi funkční povinnosti
uvolnily. Tím umě došlo kpřebytku energie,
kterou jsem potřeboval dávat jinam. Smojí
manažerkou Monikou Teichmannovou jsme
společně vymysleli projekt komorní hudby
avěřili, že osloví publikum. VPraze je
koncertů hodně. Řekli jsme si ale, že tu chybí
větší koncertní cyklus, založený narůzných
tematických okruzích. Atak Stylové večery
vznikly. Začátky byly těžké, náš nápad rostl
nazelené louce. Oslovovali jsme ituristy,
jenže Novoměstská radnice je dosti ne-
právem opomíjená. Je sice krásná, ale neleží
naprohlídkovém okruhu. Naproti tomu se
nám podařilo dát dohromady početnou
skupinu abonentů, zčehož máme velkou
radost. Je to vynikající, hudbymilovné
publikum.
Jaká témata už jste vrámci Stylových
večerů zpracovali?
Jedním znich byl večer „Mozart – otec asyn“,
kdy jsme hráli iskladby Mozartova otce
Leopolda. Samostatným tématem se stala
široká skladatelská rodina Bendů. Dělali jsme
ipopulárnější věci, večer natéma inspirace
tancem či lidovou písní. Jeden večer jsme
udělali celý zlmové hudby, nadalším
upoutal išanson. Nejoblíbenějším stylem je
ale baroko. Bohužel, repertoár pro čistý
smyčcový orchestr je omezený. Vtom nám
velmi pomáhá dirigent Štefan Britvík, velmi
zručný varanžování skladeb pro naše
obsazení. Výborně pro nás píše iskladatel Jiří
Teml.
Shouslistou Miroslavem Vilímcem jsme se setkali vRudolnu. Vzázemí České lharmonie, kde působí letos výročních čtyřicet let.
Kromě symfonického orchestru má bohatý sólový záběr.
Podle které metody učila maminka vás?
Podle Ševčíkovy. Je ověřená adodnes nebylo
vymyšleno nic lepšího. Vní se děti učí hrát
stupnice přesně podle pozic prstů nahmat-
níku, tím se upevní automatická orientace.
Díky těm základům jsem pak vůbec nemusel
dlouhé hodiny cvičit. Co si pamatuji, nikdy to
nebylo více než hodinu. Matka by to ani
nechtěla. Hráli jsme spolu ale různé duety,
aby to člověka stále bavilo. Nebyl to žádný
dril, proto mě to tehdy také neotrávilo.
Adnes se snažím tuto lehkost iúsměv shráči
Harmonie Praga vnášet také doStylových
večerů. Hudba musí přinášet především
radost. Lidé se pak cítí uvolněně, nikomu
nevadí, když někdo zatleská mezi větami
nebo si dosálu vezme nápoj. Ten srdečný
kontakt zpódia kposluchačům aobráceně je
úžasný aje to důvod, proč tyto koncerty stále
dělám.

Vraťme se dovašeho dětství. Maminka,
Ilona Vilímcová, byla houslista aředitelka
hudební školy veKdyni, váš tatínek, také
Miroslav, ekonom. Rozhodoval jste se,
jestli nepůjdete raději vešlépějích otce?
Dokonce jsem chvíli šel, ato nastřední
ekonomickou školu, kde vnedalekých
Klatovech otec učil. Vzhledem ktomu, že se
mi nechtělo dojíždět nakonzervatoř
doPlzně, byla ta klatovská středoškolská
mezihra spíše zpraktických důvodů. Vůbec
jsem toho ale nelitoval, tak například mě
zaujal těsnopis, vekterém jsem později
absolvoval iněkolik celorepublikových
soutěží adodnes jsem ho nezapomněl.
Pomaturitě jsem ale udělal přijímací zkoušky
naAMU aohouslích bylo rozhodnuto. Matce
zůstávám vděčný, že mě odnich neodradila.
Také jsem poní „zdědil“ ijejí repertoár, třeba
nádhernou Fantazii českého skladatele konce
Najaké housle hrajete? Máte jich víc aje
mezi nimi rozdíl?
Svůj nástroj mám odOtakara Františka
Špidlena, ten je zroku 1920, odlharmonie
mám kdispozici také housle francouzského
houslaře Nicolase Lupota zroku 1910.
Špidlen má silný tón, který se vevětším sále
prosadí. Ty lharmonické nejsou tak silné,
zato mají krásnou barvu. Špidlenovi se
snažím dodat vehře více barevnějších
odstínů, Lupotovi zase intenzitu. Mám ještě
další záložní housle arůzně je střídám. Každé
znich potřebují něco jiného, jiný způsob
komunikace, ato mě baví. Říkám tomu, že
nehraji nahousle, ale že si snimi spíš
povídám. Vložím donich nějaký impuls
ačekám, co se znich vrátí. Když nato
nereagují, musím je rozpovídat jiným
způsobem. Ato platí iběhem cvičení. Nikdy
jsem nedělal to, že bych někde vkoutě hrál
rovné tóny adoomrzení opakoval stupnice.
Otevřu pouzdro asnažím se hned shouslemi
dorozumět, prostřednictvím hudby. Když se
to podaří, láskyplně je pak uložím. Umím se
ale naně někdy ipořádně nazlobit.
Mezi další vaše hudební přesahy patří
založení Společnosti Jana Kubelíka. Proč
jste upnul pozornost právě kněmu?
Osobnost Jana Kubelíka mě oddětství
přitahovala. Seznámil jsem se
později iscelou jeho rodinou,
FOTO: ARCHIV MIROSLAVA VILÍMCE
Miroslav Vilímec: Vživotě jsem nahousle necvičil déle než hodinu
Kdo je Miroslav Vilímec
Houslista Miroslav Vilímec je odroku 1982 členem České lharmonie, funkci koncert-
ního mistra zastával vletech 1991 až 2015, sČeskou lharmonií vystoupil mnohokrát ijako
sólista. Vedle zaměstnání vČeské lharmonii se stále věnuje sólovým projektům. Se smyčcovým
orchestrem Harmonia Praga pořádá naNovoměstské radnici již devátým rokem koncertní cyklus
„Stylové večery“. Založil též Společnost Jana Kubelíka, organizuje festival Hudba vsynagogách plzeň-
ského regionu. Vevolném času se závodně věnuje šachům, rekreačně tenisu, orbalu astolnímu tenisu.
Netoužím hrát Mozarta či Brahmse,
mám hudebně-badatelské sny, říká houslista
včetně přímých potomků. Sjeho synem
Rafaelem Kubelíkem jsme se poprvé setkali
vbudově Mánesa, kde jsme založili tuto
Společnost. Setkávali jsme se až dojeho
smrti. Byl dlouhou dobu vemigraci, Prahu
měl moc rád, akdyž přijel, cítil se tu jako
doma. Společně jsme vystoupili ivtele-
vizním pořadu oJanu Kubelíkovi.

Máte nějaký hudební sen, který byste
chtěl uskutečnit?
Je to spíše okaždodenní motivaci, stále se
houslemi zabývat, ať už jako interpret, či
publicista. Dlouhodobým cílem je napsat
rozměrnou biograi oJanu Kubelíkovi. Jako
houslista se zaměřuji nanezorané pole
literatury, to mě nejvíce přitahuje. Jako první
vesvětě jsem např. natočil celé dílo francouz-
ského klasika Chevaliera de Saint-George,
který si nijak nezadá spředními osobnostmi
této epochy. Objevoval jsem idalší skladby,
premiérově natočil koncert Kubelíkova
přítele Františka Drdly, ze soudobé hudby
koncerty Viktora Kalabise či Zdeňka Šestáka.
Azcela nedávno pak, opět vesvětové
premiéře provedl anatočil houslový koncert
Jakuba Jana Ryby, který je veřejnosti znám
snad pouze svou vánoční mší. Atakových
zajímavostí mám ještě plný šuplík. Jsou to
tedy spíše hudebně-badatelské sny ajá jen
doufám, že se mi všechny splní.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ
19. století Josefa Kličky. Klička je stejně jako já
bývalým klatovským rodákem atakřka
zapomenutou skladbu jsme oba, matka ijá,
nahráli vrozhlase. Vnímám ji jako rodinný
klenot avzpomínku nato, co už bohužel není.

AnaAMU jste potkal svoji ženu, hous-
listku Jitku Novákovou, společně tedy
tvoříte houslovou rodinu zobou stran...
Skutečně, kam se podíváte, je někdo
shouslemi. Ato ještě otec Jitky, Josef Novák,
byl ředitelem pro změnu hudební školy
vMladé Boleslavi. Pro mě ipak pro syna
Libora bylo vlastně úplně samozřejmé, že
někdo hraje nahousle, nebo že je alespoň
nese. Když by někdo neměl housle, říkali
jsme si: ten je nějakej divnej... (směje se)

Uškodila pandemie návštěvnosti vašich
koncertů?
Někteří stálí posluchači přestali chodit
zdůvodu, že nejsou očkováni atesty podle
současných restrikcí nestačí. Obávali jsme se
toho ale více, poslední koncerty byly opět
dobře navštívené. Však se také manažerka
Monika snaží naše posluchače udržet adaří
se jí to výborně. Významnou podporou nás
drží nad vodou iměstská část Praha 2.
Musíme si to ale sami zasloužit, zaujmout
zajímavými programy, které dají zapome-
nout narůzná covidová nebezpečí. Osobně
se velmi těším naúnorový koncert severské
hudby, který bude zpestřením dramaturgie.

Jedním zhudebníků, kteří stáli upočátku
Stylových večerů, byl iváš syn, který je
také houslista...
Ano. Hraje nahousle izde velharmonii.
Prakticky všichni vrodině jsme houslisté.
Imá matka byla.

Učila vás hrát ona sama?
Začala stím vmých šesti letech, poměrně
pozdě. Jsou ktomu ale důvody. Já sám jsem
svému synovi Liborovi nedal dorukou
housle dříve, než uměl číst. Vtak raném
věku není určitý předstih důležitý aje
dobré, když začátky jsou spojené se čtením
znot. VJaponsku jsou oblíbené ijiné
metody, např. metoda Suzuki, malé děti mají
housle vruce jako hračku, já jsem ale
zastáncem tradičního postupu.
- Strana 1
- Strana 2
- Strana 3
- Strana 4
- Strana 5
- Strana 6
- Strana 7
- Strana 8
- Strana 9
- Strana 10
- Strana 11
- Strana 12
- Strana 13
- Strana 14
- Strana 15
- Strana 16
- - ^search
  - Městská část Praha 2
  - Úřad a samospráva
  - Životní události
  - Mapový portál
  - Virtuální prohlídka
  - Platební brána
  - Kontakt
  - Zprávy
- - Podmínky používání
  - Správa cookies
  - O aplikaci
- 2018
- 2019
- 2020
- 2021
- 2022
- 2023
- 2024

Noviny Prahy 2

01/2022

Strana 1

Strana 2

Strana 3

Strana 4

Strana 5

Strana 6

Strana 7

Strana 8

Strana 9

Strana 10

Strana 11

Strana 12

Strana 13

Strana 14

Strana 15

Strana 16

^search

Městská část Praha 2

Úřad a samospráva

Životní události

Mapový portál

Virtuální prohlídka

Platební brána

Kontakt

Zprávy

Podmínky používání

Správa cookies

O aplikaci

Jak budou vypadat Riegrovy sady

Rozhovor s Liborem Boučkem

Doprava v Praze 2 v roce 2026

Zápisy do škol už bijí na dveře

Praha 2 má cenu Přívětivý úřad

Kyberbezpečnost je důležité téma

Soňa Červená byla přírodní úkaz

Tajemný a magický Vyšehrad

Rozhovor s Robertem Čásenským

Rozhovor s Kristýnou Frejovou

01/2026

12/2025

11/2025

10/2025

09/2025

08/2025

07/2025

06/2025

05/2025

04/2025

03/2025

02/2025

01/2025

12/2024

11/2024

10/2024

09/2024

08/2024

07/2024

06/2024

05/2024

04/2024

03/2024

02/2024

01/2024

12/2023

11/2023

10/2023

09/2023

08/2023

07/2023

06/2023

05/2023

04/2023

03/2023

02/2023

01/2023

12/2022

11/2022