Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 4 – DUBEN 2022

ROZHOVOR

Vekteré části Vinohrad jste bydlel jako

malý?

Narodil jsem se nadnešní Vinohradské třídě,

tehdy Stalinově číslo 13, proti Českosloven-

skému rozhlasu. Dozákladní školy jsem chodil

naSmetanku, která byla hned zarohem.

Přibližně vdobě, kdy jsem začal chodit

nagymnázium nanáměstí Míru, jsme se

přestěhovali smaminkou doBalbínovy ulice,

zase proti Československému rozhlasu. Tam

jsme zažili 21. srpna všedesátém osmém roce

vpád ruských tanků. Byla to traumatická

zkušenost nacelý život, která se znovu vplné

síle oživila vzhledem ktomu, co se teď děje

naUkrajině.

Čím byli vaši rodiče?

Matka Ludmila byla psycholožka, smým

otcem byla vyloučena ze studia navysoké

škole, vpozdější době politického uvolnění

dostudovala dálkově. Otec Václav byl

politický vězeň, prošel několika lágry – Jáchy-

movem, Leopoldovem. Nanásledky věznění

nakonec zemřel, mluvím otom nerad. Vyrůstal

jsem nadolních Vinohradech smaminkou,

babičkou adědou.

Základní škola NaSmetance sídlí vkrásné

neorenesanční budově. Působilo to navás

tehdy?

Pro malého kluka to bylo formující, vysoké

stropy, velká okna, obrovská kamna vkaždé

třídě. Teď tam chodím kvolbám. Monumen-

tální stavba sbarevnou historií, navštívil ji

dokonce imocnář František Josef I., když přijel

najubilejní výstavu vroce 1891. VČechách byl

císař všeho všudy dvakrát, ztoho jednou

navštívil naši školu! Architektura této školy

měla jistě vliv namůj pozdější náhled nasvět

anamoje studium. Žil jsem později vKanadě

aSpojených státech, kde mají školy spíše

utilitární architekturu.

Čím vás vlastně vaše čtvrť fascinuje?

Královské Vinohrady, tak jak vznikaly pozru-

šení městských hradeb vroce 1866, navazo-

valy navelkorysý příklad urbanismu Nového

Města zdoby Karla IV. Vdobě „gründerzeitu“

napřelomu 19. století postupně vznikala

unikátní komunita spodnikatelským duchem,

který dal vnásledujících érách základ

jedinečné místní společnosti. Pro obchodníky

apodnikatele město Královské Vinohrady

zřídilo apostavilo Vinohradskou záložnu.

Vevšech sférách, včetně kultury, tu bylo živo.

Zatímto rozvojem stála podnikavá buržoazie,

kníž patřil imůj děda Antonín Vitouš, kterou

komunistický režim zlikvidoval. Duch

Vinohrad přesto nezmizel. Vždyť Královské

Vinohrady si postavily své Vinohradské

divadlo asvůj Národní dům, vněmž se

odehrával bohatý společenský akulturní život

– plesy, taneční, koncerty, divadelní kroužky,

restaurace... Ijá jsem tam chodil dotanečních

anaplesy.

Vedla vaše cesta zgymnázia rovnou

naarchitekturu?

Ano, šest let jsem studoval nafakultě

architektury ČVUT. Popromoci jsem pět let

pracoval vateliéru ETA – Výstavby hlavního

města Prahy vŽitné ulici. Nakonci roku 77,

poChartě, jsem emigroval doMontrealu, kde

jsem žil apracoval až dodevadesátých let.

Začínal jsem tam samozřejmě odpíky

menšími projekty apostupně jsem se dostával

Sarchitektem Petrem Frantou jsem se setkala vjeho ateliéru. Sídlí

vLondýnské ulici vpůsobivém funkcionalistickém domě architekta

Václava Kopeckého, žáka Jana Kotěry. Napražské Dvojce vyrostl, žije

ipracuje, je hrdým vinohradským patriotem aodúnora také jejím

čestným občanem. OLondýnské ulici napsal vloňském roce společně

sVladimírem Šlapetou publikaci „Londýnská ulice, příběhy domů alidí“.

květším, prestižnějším. Vpůlce osmdesátých

let jsem spartnerem založil architektonickou

kancelář, privátní praxi, vníž architekt jako

liberální profese řeší úkoly oddílčích drob-

ných úkolů až pourbanismus. Tato kancelář tr-

vala až doroku 1997.

Když jste se vrátil porevoluci zemigrace,

co tady navás čekalo?

VČesku měli paradoxně popádu režimu

architekti štěstí, byla spousta práce, protože

bylo potřeba rekonstruovat celou infrastruk-

turu, celou zem. Jednou ztakových důležitých

rekonstrukcí bylo pražské letiště. Všedesátých

letech ho navrhl architekt Filsak vduchu

odpovídajícímu mezinárodním estetickým

ifunkčním standardům, ale odté doby velmi

zestárlo, chátralo.

Dostal jste se ktomu soutěží?

Ano. Prakticky všechno, co architekt dělá,

získá různou formou soutěže, toto byla

vyzvaná soutěž pro čtyři architektonické týmy.

Měl jste přesnou vizi toho, jak by mělo

vypadat?

Smým kolegou Michalem Brixem jsme ho

navrhovali tak, aby to byla brána doPrahy

idocelé republiky, letiště jako důstojný

reprezentant mezinárodní letecké dopravy.

Samotná soutěž se týkala architektury

budovy. Pro nás byl velkým úkolem design

střechy, protože ji jako přilétající iodlétající

shora vidíte. Bylo nutné brát vúvahu aspekty

letištních funkcí, ale ty byly zadáním předem

dané, kupříkladu oddělení části zahraničí,

celní správy, bezpečnostní systémy, odbavení

zavazadel... Pořadě ocenění byl vroce 2016

náš letištní Terminál 1 publikován snejlepšími

letišti Evropy vAtlasu současné evropské

architektury.

Kromě technických staveb jste se vdevade-

sátých letech věnoval také sakrálním

stavbám.

Během čtyřiceti let komunistického režimu,

kdy nevznikl žádný nový sakrální objekt, bylo

nutné věnovat se obnově náboženské kultury.

Vestejnou dobu, kdy jsme realizovali letiště,

jsme sMichalem Brixem vyhráli soutěž

nakostel Svaté rodiny vLuhačovicích,

hotovou stavbu vysvětil Mons. Graubner

vroce 1997. Základní kámen, nyní vefasádě

kostela, posvětil naVelehradě papež Jan

Pavel II. Obnovovali jsme také židovské

památky nejen vPraze. Začali jsme syna-

gogou vRychnově nad Kněžnou, pokračovali

synagogou vPolné, židovskou školou vJičíně.

Tyto objekty byly naprosto nevhodně

degradovány. Vdobě bývalého režimu často

sloužily jako sklad vyjetých olejů nebo

zemědělských strojů. Strašné.

Jak taková práce nasvatostáncích vypadá?

Jde oobnovu či vytvoření duchovního

prostoru. Rekonstrukce jsme dělali vždy tak,

že měly nějaký příběh. VRychnově to bylo

propojení smístním rodákem Karlem

Poláčkem, vPolné to byla zase Hilsneriáda,

vníž statečně vystoupil sobhajobou profesor

Masaryk, pozdější první československý

prezident. Těmito příběhy jsme objasňovali

historii, která byla komunisty dlouhodobě

zamlčována. Vevlastních objektech jsme pak

instalovali výstavy nebo přímo liturgické před-

měty, které byly smístními dějinami spojené.

VPraze jsme vposlední době pro Židovské

muzeum navrhli arealizovali částečnou rekon-

strukci Pinkasovy synagogy snovými

výstavními okruhy arekonstrukci Španělské

synagogy snovou expozicí.

Jak se propojuje minulost sněčím novým?

Historické souvislosti jsou hrozně důležité. Jak

aproč objekt vznikl. Avpřípadě novostavby

je důležitý kontext. Urekonstrukcí se snažím

citlivě zachovat historické prvky azároveň

vložit současný design, což vmnoha přípa-

dech znamená transparentní prvky, sklo

vrůzných podobách.

Najaké přestavby tohoto typu jste hrdý?

Dělali jsme dva projekty naPražském hradě.

Byla to rekonstrukce Císařské konírny

nagalerii svysokými nároky naklimatolo-

gickou pohodu exponátů, aby se vprostorách

mohly vystavovat opravdu vzácné artefakty.

Vložili jsme sem pět celoskleněných prvků,

včetně vstupního portálu. Vpřípadě Kaple

svatého Kříže jsme stransparentním prin-

cipem navrhlioddělovací skleněné stěny

vestibulů adorekonstruované arestaurované

kaple vložili vitríny se Svatovítským pokladem

nevyčíslitelné hodnoty.

Načem jste tady naDvojce pracovali?

Tím, že jsem celých prvních třicet let svého

života prožil naVinohradech, zažil jsem, jak

tehdy místní bytový astavební fond velmi

chátral. Nelze si nevšimnout, jak vposledních

letech Královské Vinohrady ožily. Lidé se

starají osvůj majetek, iměstská část

oveřejný prostor pečuje. Proti komunismu je

to diametrální rozdíl. Barevnost, živost,

obnova domů, parků, náměstí iulic. Je to

úžasné. Imy jsme se toho zúčastnili několika

projekty – rekonstrukcí dvou funkcionalistic-

kých domů vLondýnské ulici, vroce 2000

vZáhřebské ulici jsme opět použili transpa-

FOTO: ARCHIV PETRA FRANTY

Nelze si nevšimnout, jak Královské Vinohrady porevoluci ožily, říká Petr Franta

rentní princip uskleněného atria vevnit-

robloku. Destruovanému objektu jsme tím

vtiskli novou tvář. Získali jsme ievropské

ocenění. Atenhle projekt se nám nedávno

opět probudil kživotu. Současný majoritní

majitel nás totiž oslovil, abychom spolupra-

covali naoživení atria snovou funkcí kavárny

vparteru. Vroce 2005 jsme pro městskou

část vytvořili urbanistický Generel ulic

Londýnská aBruselská, předloni jsme

připravili jeho aktualizaci. Tyto ulice mají

velmi zajímavý vývoj, pod Londýnskou ulicí

vede odroku 1871 první vinohradský tunel,

který tehdy spojil Královské Vinohrady

snádražím Františka Josefa I. adráhou

prakticky scelým světem. No aLondýnská

vede přesně vestopě tohoto tunelu. Tudíž

má vjistém místě šířku celých 32 metrů

anadélku 800 metrů. Mohly tu díky tomu

vzniknout předzahrádky avzrostlé stromo-

řadí, což je vrámci pražského urbanismu

velmi unikátní.

OLondýnské, kde taky pracovně sídlíte,

jste napsal sVladimírem Šlapetou před

dvěma lety publikaci Londýnská – příběhy

domů alidí. Co se tam čtenář může

dozvědět?

Vdobě největšího rozmachu Královských

Vinohrad byly všechny ulice vokolí nazvané

poslavných spisovatelích abásnících.

Londýnská se jmenovala Hálkova třída, nani

příčná Erbenova je dnešní Bruselská. Snad

jako jediná nese dál své jméno Máchova.

Vroce 1926 byly ulice pojmenovány podle

hlavních měst azemí vítězů první světové

války. VLondýnské ulici právě díky její šířce,

stromům aprostředí může slunce adenní svit

dokonale zasahovat dobytů, proto tu vzniklo

jedenáct funkcionalistických domů. Vtom

nejen zmého pohledu nejhezčím právě teď

sedíme. Vnejhezčím domě vnejhezčí

pražské ulici.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ

Kdo je Petr Franta

Narodil se vPraze vroce 1948. Postudiu Fakulty architektury ČVUT pracoval vateliéru ETA.

Roku 1977 odešel doexilu dokanadského Montrealu, kde působil jako architekt. Spolu-

pracoval sřadou prestižních společností atvůrců vKanadě iUSA. Dorodné Prahy se vrátil

počátkem 90. let avytvořil sMichalem Brixem atelier Brix aFranta Architekti, vroce 1998

pak vlastní studio Petr Franta Architekti. Mezi hlavní projekty patří Terminál 1 Letiště

Václava Havla Praha – spoluautor, Český institut informatiky, robotiky akybernetiky

ČVUT, nové nádraží Karlovy Vary, rekonstrukce Kaple sv. Kříže aGalerie Císařská konírna

naPražském hradě. Odletošního února je čestným občanem Prahy 2.