Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2022

ROZHOVOR

Bydlíte teď unábřeží, ale celý život jste

strávil naDvojce.

Jsem Vinohraďák. DoBlanické ulice jsme se

přistěhovali, když mně byl rok, vroce 1935.

Odté doby jsem vdomě číslo 26 bydlel až

doroku 2009, dosvých pětasedmdesáti.

Takže jste byl svědkem proměn téhle ulice.

Ano. Nastarých fotograích zBlanické vidím,

jak to tam bývalo klidné. Zaválky především.

Vté době soukromníci, kromě lékařů, nemohli

mít automobily, vše bylo pro německou

armádu. Aut tím pádem nebylo tolik, nikdo

tam neparkoval. Nakonci války, 14. února

1945, přišel nálet aspadl unás sousední

barák. Poválce tyhle vybombardované domy

znovu postavili. Poosmačtyřicátém roce bylo

pak všechno zestátněno. Celý blok domů,

včetně kavárny abiografu Radio, později

Květen, postavilo původně Družstvo poštov-

ních zaměstnanců. Nikdy to nebylo soukromé.

Poválce to pohltilo ÚRO, aoctlo se to pak pod

OPBH. Popřevratu, zčista jasna, aniž bychom

proti tomu něco zmohli, byl náš dům

zprivatizován. Ovládly to dvě osoby adělaly

nám nájemníkům peklo nazemi. Dlouho jsem

odolával, až vroce 2009 se jim to denitivně

povedlo ajá jsem zbytu odešel.

Aco se týká infrastruktury?

Zamého dětství tam byly kvetoucí obchody.

Zakomunistů byly některé zavřené, jiné byly

špinavé azubožené. Popřevratu to ožilo

podnikatelsky velmi divoce. Dnes jsou

Vinohrady až navelký ruch zase krásné.

Jak nadětství naVinohradech vzpomínáte?

Odprimy dokvarty jsem chodil naBenešovo

státní gymnázium doLondýnské ulice. Mělo

velkou historii. Chodil tam prezident Beneš

nebo hudební skladatel Iša Krejčí. Ten mě

vmnohém ovlivnil. Vneděli dopoledne

fungovala vtělocvičně školní kaple. Zvedla se

tam vevýklenku roleta, odhalil se oltář apan

profesor náboženství tam sloužil mši. Párkrát

jsem mu ministroval. Byly tam takové malé

varhany, nakteré právě Iša Krejčí hrával

vdobě svého studia. Prý tam zaním chodil

nakůr Jaroslav Ježek aobčas mu sahal

doklávesnice adělal mu pikantnější akordy.

Říkal, že je to moderní, aIša se zlobil.

Měl jste vztah ikhudbě Osvobozeného

divadla?

To mi věřte. Doktor Václav Holzknecht napsal

knihu oJaroslavu Ježkovi aotom, jak divadlo

žilo. Když mně bylo patnáct let, vycházela jeho

publikace napokračování ajá jsem to jak

posedlý odbíral ačetl. Vté době byl slavný

muzikál Divotvorný hrnec. Hráli ho vkarlín-

ském divadle ajá jsem naněj pořád dokola

chodil. Chtěl jsem vté době být Ježkem

aVoskovcem aWerichem, … ahlavně všemi

současně.

Kdy jste se začal sám věnovat hudbě?

Odkvinty jsem chodil doAkademického

gymnázia veŠtěpánské. Chodil tam kdysi

Smetana, Hálek, Neruda, Karel Čapek... Vtutéž

dobu jsem začal chodit nahodiny klavíru

kmamince mého spolužáka, která učila

nakonzervatoři. Byla poměrně přísná učitelka

adost mě toho naučila. Moje maminka říkala,

že jsem hrál slušně naklavír jen dodoby, kdy

jsem chodil ktéto paní Mikelkové. Kvůli

Se skladatelem Janem Klusákem, který naletošní velikonoční pondělí

oslavil 88. narozeniny, jsem se setkala vjeho současném bytě

veVojtěšské ulici. Hned zpočátku mě okouzlila nadčasová dispozice

vzdušného prostoru, kde se moderní praktické prvky snoubily se

starožitným nábytkem. Podobně otevřený je ijeho přístup khudbě.

Zastihla jsem ho nad aktuálním rukopisem smyčcového kvarteta aměla

jsem štěstí, že se to podařilo. Nemá totiž telefon, ani mail… „Nechci být

kontrolovatelný,“ říká se smíchem.

přijímačkám naAMU jsem raději cvičil adělal

dobrotu. Ale jen co jsem zkoušky naskladbu

zvládl, tak jsem se nato vykašlal.

Možná by bylo dobré říct, že jste vyrůstal

jen smaminkou.

Tatínka deportovali doTerezína aodtud

doOsvětimi, protože byl Žid. Naposledy jsem

ho viděl nasvé osmé narozeniny. Dva dny

ponich, 20. dubna 1942, šel dotransportu. Byl

to den, kdy také narozeniny slavil říšský vůdce

Adolf Hitler. Nelze to zapomenout, oba jsme

to dostali knarozeninám…

Jak nasvého tatínka vzpomínáte?

Velice rád. Byl ohromně poctivý, hodný člověk.

Pracoval jako strojní inženýr, také hrál

nahousle vamatérském kvartetu. Představoval

si naivně, že ze mě bude technik jako on. Nosil

mně proto různé technické hračky. Mě to moc

nebavilo. Zajímaly mě jen moje fantazie. Asi ho

to trošku zklamalo, ale byl tak hodný, že mě

nechal vyvíjet se, jak jsem chtěl. To smaminkou

to bylo horší. Říkala, že se věnuju hudbě

zlenosti, abych nemusel pořádně pracovat.

Tenhle názor namě měla celý život.

Určitě navás byla ale nakonec pyšná…

Opravdu nebyla.

Ajak tedy funguje vaše fantazie při

komponování?

Při komponování je potřebná, ale musí být

ukázněná.

Vidíte hudbu vbarvách?

To je zajímavé. Pokud jde ovýtvarné umění,

mám moc rád obrazy, hlavně moderní

abstraktní malby, apotřebuji se naně dívat.

Mám jich tu několik. Ale ačkoli jsem se kdysi

čistě fyzikálně pokoušel vést nějakou paralelu

mezi barvami atóny, mezi kmitočty těch dvou

oblastí, nedařilo se mně to amyslím si, že to

není možné. Že není možné stanovit, jak

barevné jsou tóny.

Jste také autorem scénické hudby ahudby

kněkolika českým lmům aseriálům.

Píšete rád volně, anebo jste raději, když

máte nějaké vodítko, nějaké zadání?

Daleko raději to první. Dokážu se vmyslet

avcítit dolmových obrazů, dodivadla, ale je

to přece jen velké omezení, protože sloužíte

cizí koncepci. Něco jiného je opera, kde je

prvním režisérem skladatel. Opery píšu rád. To

si vím hned rady, co udělat.

Ským si hudebně rozumíte?

Mým dobrým přítelem aspolupracovníkem je

švýcarský dirigent Simon Camartin. Moc by

mě potěšilo, kdyby přijel pracovně doČeska.

Měl dirigovat orchestr vKarlových Varech, ale

vstoupila dotoho pandemie. Měl jsem mnoho

dobrých hudebních přátel, třeba Václava

Smetáčka. Moje první symfonie se díky němu,

jak shrdostí říkám, hrála navšech světadílech

kromě Antarktidy.

Kolik vám bylo, když jste ji napsal?

Dvaadvacet. Byla to má absolventská práce

naAMU.

Avaše úplně první skladba?

Ty první byly takové tápance vedle. Všechno

jsem to nakonec spálil. První opravdová skladba

byla dechový kvintet Hudba kvodotrysku,

smottem zNezvalovy Snídaně vtrávě: Nemám

čas namyšlení, vše sázím nadojem, dívám se,

jak pění zahradní vodojem. Taková neoklasi-

cistní, legrační skladba. Dodnes se hraje.

Popřevratu 1948 jste byl označen za

nežádoucího acelé to pak vygradovalo

vroce 1968. Proč?

Jednak jsem odmítal zastudií psát takzvané

masovky. Žádné politické kantáty, to ne. Tím

jsem měl pošramocený kádrový posudek

naškole. Apotom to se mnou rostlo dál, byl

jsem už takový podezřelý. Měl jsem rád Franze

Kafku. Napsal jsem hudbu najeho malé prózy,

které recitovala herečka Národního divadla

Marie Tomášová. To bylo také nežádoucí.

Odzačátku omně psali vnovinách, že jsem

nepřítel socialistického zřízení, který se opičí

pozápadních vzorech anechce našemu lidu

dávat to, co má. No apookupaci jsem nedržel

zobák, pouštěl jsem si ho našpacír, řekl jsem

pár velezrádných vět.

Jak jste se potom živil jako zakázaný autor?

Nikdy nikde jsem nebyl zaměstnaný, byl jsem

celý život navolné noze. Měl jsem něco

našetřené zhonorářů zalmovou hudbu.

Zato se tehdy dost platilo. Dnes by ty částky

ovšem vypadaly směšně.

Osa tehdy opravdu umělcům platila?

Ano, ale poroce 1969 se tam dostali režimní

lidé. Zřejmě měli nějakou direktivu, my

nežádoucí, že nesmíme vydělat víc než 1700

korun měsíčně, což bylo vtu dobu už hrozně

málo. Hráli mě vcizině, což znamenalo, že

mně museli platit tuzexové bony. Zaty jsem

buď nakupoval, nebo se daly načerno

prodávat. Zajeden bon dostal člověk pět

korun. Takto jsem přežil režim, dokud se

nezačal nakonci osmdesátých let kymácet.

Tehdy jste taky spolupracoval sDivadlem

Járy Cimrmana.

Hrál jsem tam odroku 1969 do1975.

Mohlo to být vzhledem krežimu iútěšné

ašťastné angažmá.

Aano, to bylo. Třeba Miloš Čepelka je dodnes

můj moc dobrý kamarád, často se vídáme

avždycky si dobře popovídáme.

Načem zrovna teď pracujete?

Mám rozepsanou skladbu pro velký orchestr.

Vpředstavě mám barevné mraky, které se

vpíjí dosebe. Aby se docílilo pastelových

FOTO: KT

barev, potřebuje to mnoho stejných dechových

nástrojů – éten, hobojů atak dále. Podobně,

jako to má Stravinskij veSvěcení jara. Je to

takový můj ideál, ovšem chci stím pracovat

trošku jinak než on. Jsem přibližně vpolovině

práce abude to dost veliké. Jde omůj

Osmý smyčcový kvartet. Jmenuje se Třináctá

invence amá podtitul Velká konjunkce. Právě

20. prosince 2020 v19:20 pražského času byla

konjunkce Jupitera se Saturnem. Ktakto velkým

konjunkcím dochází jen jednou zadvacet let.

Pokaždé je to začátek nové epochy. Řekl jsem si,

že vtomhle okamžiku začnu psát auvidím, co to

udělá. Ale zdá se, že to není omnoho jiné než

ostatní skladby.

Máte rád symbolické věci?

Ano, mám.

Sleduji váš rukopis, krásný atakřka

dokonalý. Nestudoval jste kaligrai?

Kdepak, to ne. Snažím se, aby to bylo čitelné.

Jak říkal můj spolužák Jeník Truhlář: Moderní

hudba se musí psát čitelně, poněvadž se tam

nepozná chyba. VMozartovi se pozná hned,

ale vtomhle ne.

Jsou lepší epochálně tematické koncerty,

nebo ty, kde se uvádějí autoři průřezem

dějin ajejich stylů?

Jak říkám, má to být strava smíšená. Nemít

zapředkrm brambory, jako hlavní jídlo

brambory ajako dezert bramborové placky. Je

dobré, když je koncertní program pestrý.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ

Hudba má být pestrá jako strava, říká legendární skladatel Jan Klusák

Jan Klusák

Hudební skladatel se narodil

18. dubna 1934 vPraze. Postudiu

skladby naAkademii múzických

umění působil jako nezávislý autor,

věnoval se také scénické, lmové

atelevizní tvorbě. Mimo jiné je

autorem hudby kseriálu Nemocnice

nakraji města. Porevoluci byl zvolen

dočela hudebního odboru obnove-

ného spolkuUmělecká beseda, stal se

místopředsedou České hudební rady

ičlenem umělecké komisemeziná-

rodního hudebního festivalu Pražské

jaro. Je autorem oper, například

jednoaktové Filoktétés namotivy

Sofoklovy antické tragédie, řady

symfonických básní, zavšechny

Zemský ráj to napohled, kvartet

adalších orchestrálních skladeb.

Napražských Vinohradech žil celých

74 let. Byl třikrát ženatý. Zdruhého

manželství má syna Pavla, který je

hudebním publicistou. Letos vúnoru

se stal čestným občanem Prahy 2.