Strana 5

Noviny Prahy 2

Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.
05/2022

Strana 5
5
ČÍSLO 5 – KVĚTEN 2022
ROZHOVOR
Bydlíte teď unábřeží, ale celý život jste
strávil naDvojce.
Jsem Vinohraďák. DoBlanické ulice jsme se
přistěhovali, když mně byl rok, vroce 1935.
Odté doby jsem vdomě číslo 26 bydlel až
doroku 2009, dosvých pětasedmdesáti.
Takže jste byl svědkem proměn téhle ulice.
Ano. Nastarých fotograích zBlanické vidím,
jak to tam bývalo klidné. Zaválky především.
Vté době soukromníci, kromě lékařů, nemohli
mít automobily, vše bylo pro německou
armádu. Aut tím pádem nebylo tolik, nikdo
tam neparkoval. Nakonci války, 14. února
1945, přišel nálet aspadl unás sousední
barák. Poválce tyhle vybombardované domy
znovu postavili. Poosmačtyřicátém roce bylo
pak všechno zestátněno. Celý blok domů,
včetně kavárny abiografu Radio, později
Květen, postavilo původně Družstvo poštov-
ních zaměstnanců. Nikdy to nebylo soukromé.
Poválce to pohltilo ÚRO, aoctlo se to pak pod
OPBH. Popřevratu, zčista jasna, aniž bychom
proti tomu něco zmohli, byl náš dům
zprivatizován. Ovládly to dvě osoby adělaly
nám nájemníkům peklo nazemi. Dlouho jsem
odolával, až vroce 2009 se jim to denitivně
povedlo ajá jsem zbytu odešel.
Aco se týká infrastruktury?
Zamého dětství tam byly kvetoucí obchody.
Zakomunistů byly některé zavřené, jiné byly
špinavé azubožené. Popřevratu to ožilo
podnikatelsky velmi divoce. Dnes jsou
Vinohrady až navelký ruch zase krásné.
Jak nadětství naVinohradech vzpomínáte?
Odprimy dokvarty jsem chodil naBenešovo
státní gymnázium doLondýnské ulice. Mělo
velkou historii. Chodil tam prezident Beneš
nebo hudební skladatel Iša Krejčí. Ten mě
vmnohém ovlivnil. Vneděli dopoledne
fungovala vtělocvičně školní kaple. Zvedla se
tam vevýklenku roleta, odhalil se oltář apan
profesor náboženství tam sloužil mši. Párkrát
jsem mu ministroval. Byly tam takové malé
varhany, nakteré právě Iša Krejčí hrával
vdobě svého studia. Prý tam zaním chodil
nakůr Jaroslav Ježek aobčas mu sahal
doklávesnice adělal mu pikantnější akordy.
Říkal, že je to moderní, aIša se zlobil.
Měl jste vztah ikhudbě Osvobozeného
divadla?
To mi věřte. Doktor Václav Holzknecht napsal
knihu oJaroslavu Ježkovi aotom, jak divadlo
žilo. Když mně bylo patnáct let, vycházela jeho
publikace napokračování ajá jsem to jak
posedlý odbíral ačetl. Vté době byl slavný
muzikál Divotvorný hrnec. Hráli ho vkarlín-
ském divadle ajá jsem naněj pořád dokola
chodil. Chtěl jsem vté době být Ježkem
aVoskovcem aWerichem, … ahlavně všemi
současně.
Kdy jste se začal sám věnovat hudbě?
Odkvinty jsem chodil doAkademického
gymnázia veŠtěpánské. Chodil tam kdysi
Smetana, Hálek, Neruda, Karel Čapek... Vtutéž
dobu jsem začal chodit nahodiny klavíru
kmamince mého spolužáka, která učila
nakonzervatoři. Byla poměrně přísná učitelka
adost mě toho naučila. Moje maminka říkala,
že jsem hrál slušně naklavír jen dodoby, kdy
jsem chodil ktéto paní Mikelkové. Kvůli
Se skladatelem Janem Klusákem, který naletošní velikonoční pondělí
oslavil 88. narozeniny, jsem se setkala vjeho současném bytě
veVojtěšské ulici. Hned zpočátku mě okouzlila nadčasová dispozice
vzdušného prostoru, kde se moderní praktické prvky snoubily se
starožitným nábytkem. Podobně otevřený je ijeho přístup khudbě.
Zastihla jsem ho nad aktuálním rukopisem smyčcového kvarteta aměla
jsem štěstí, že se to podařilo. Nemá totiž telefon, ani mail… „Nechci být
kontrolovatelný,“ říká se smíchem.
přijímačkám naAMU jsem raději cvičil adělal
dobrotu. Ale jen co jsem zkoušky naskladbu
zvládl, tak jsem se nato vykašlal.
Možná by bylo dobré říct, že jste vyrůstal
jen smaminkou.
Tatínka deportovali doTerezína aodtud
doOsvětimi, protože byl Žid. Naposledy jsem
ho viděl nasvé osmé narozeniny. Dva dny
ponich, 20. dubna 1942, šel dotransportu. Byl
to den, kdy také narozeniny slavil říšský vůdce
Adolf Hitler. Nelze to zapomenout, oba jsme
to dostali knarozeninám…
Jak nasvého tatínka vzpomínáte?
Velice rád. Byl ohromně poctivý, hodný člověk.
Pracoval jako strojní inženýr, také hrál
nahousle vamatérském kvartetu. Představoval
si naivně, že ze mě bude technik jako on. Nosil
mně proto různé technické hračky. Mě to moc
nebavilo. Zajímaly mě jen moje fantazie. Asi ho
to trošku zklamalo, ale byl tak hodný, že mě
nechal vyvíjet se, jak jsem chtěl. To smaminkou
to bylo horší. Říkala, že se věnuju hudbě
zlenosti, abych nemusel pořádně pracovat.
Tenhle názor namě měla celý život.
Určitě navás byla ale nakonec pyšná…
Opravdu nebyla.
Ajak tedy funguje vaše fantazie při
komponování?
Při komponování je potřebná, ale musí být
ukázněná.
Vidíte hudbu vbarvách?
To je zajímavé. Pokud jde ovýtvarné umění,
mám moc rád obrazy, hlavně moderní
abstraktní malby, apotřebuji se naně dívat.
Mám jich tu několik. Ale ačkoli jsem se kdysi
čistě fyzikálně pokoušel vést nějakou paralelu
mezi barvami atóny, mezi kmitočty těch dvou
oblastí, nedařilo se mně to amyslím si, že to
není možné. Že není možné stanovit, jak
barevné jsou tóny.
Jste také autorem scénické hudby ahudby
kněkolika českým lmům aseriálům.
Píšete rád volně, anebo jste raději, když
máte nějaké vodítko, nějaké zadání?
Daleko raději to první. Dokážu se vmyslet
avcítit dolmových obrazů, dodivadla, ale je
to přece jen velké omezení, protože sloužíte
cizí koncepci. Něco jiného je opera, kde je
prvním režisérem skladatel. Opery píšu rád. To
si vím hned rady, co udělat.
Ským si hudebně rozumíte?
Mým dobrým přítelem aspolupracovníkem je
švýcarský dirigent Simon Camartin. Moc by
mě potěšilo, kdyby přijel pracovně doČeska.
Měl dirigovat orchestr vKarlových Varech, ale
vstoupila dotoho pandemie. Měl jsem mnoho
dobrých hudebních přátel, třeba Václava
Smetáčka. Moje první symfonie se díky němu,
jak shrdostí říkám, hrála navšech světadílech
kromě Antarktidy.
Kolik vám bylo, když jste ji napsal?
Dvaadvacet. Byla to má absolventská práce
naAMU.
Avaše úplně první skladba?
Ty první byly takové tápance vedle. Všechno
jsem to nakonec spálil. První opravdová skladba
byla dechový kvintet Hudba kvodotrysku,
smottem zNezvalovy Snídaně vtrávě: Nemám
čas namyšlení, vše sázím nadojem, dívám se,
jak pění zahradní vodojem. Taková neoklasi-
cistní, legrační skladba. Dodnes se hraje.
Popřevratu 1948 jste byl označen za
nežádoucího acelé to pak vygradovalo
vroce 1968. Proč?
Jednak jsem odmítal zastudií psát takzvané
masovky. Žádné politické kantáty, to ne. Tím
jsem měl pošramocený kádrový posudek
naškole. Apotom to se mnou rostlo dál, byl
jsem už takový podezřelý. Měl jsem rád Franze
Kafku. Napsal jsem hudbu najeho malé prózy,
které recitovala herečka Národního divadla
Marie Tomášová. To bylo také nežádoucí.
Odzačátku omně psali vnovinách, že jsem
nepřítel socialistického zřízení, který se opičí
pozápadních vzorech anechce našemu lidu
dávat to, co má. No apookupaci jsem nedržel
zobák, pouštěl jsem si ho našpacír, řekl jsem
pár velezrádných vět.
Jak jste se potom živil jako zakázaný autor?
Nikdy nikde jsem nebyl zaměstnaný, byl jsem
celý život navolné noze. Měl jsem něco
našetřené zhonorářů zalmovou hudbu.
Zato se tehdy dost platilo. Dnes by ty částky
ovšem vypadaly směšně.
Osa tehdy opravdu umělcům platila?
Ano, ale poroce 1969 se tam dostali režimní
lidé. Zřejmě měli nějakou direktivu, my
nežádoucí, že nesmíme vydělat víc než 1700
korun měsíčně, což bylo vtu dobu už hrozně
málo. Hráli mě vcizině, což znamenalo, že
mně museli platit tuzexové bony. Zaty jsem
buď nakupoval, nebo se daly načerno
prodávat. Zajeden bon dostal člověk pět
korun. Takto jsem přežil režim, dokud se
nezačal nakonci osmdesátých let kymácet.
Tehdy jste taky spolupracoval sDivadlem
Járy Cimrmana.
Hrál jsem tam odroku 1969 do1975.
Mohlo to být vzhledem krežimu iútěšné
ašťastné angažmá.
Aano, to bylo. Třeba Miloš Čepelka je dodnes
můj moc dobrý kamarád, často se vídáme
avždycky si dobře popovídáme.
Načem zrovna teď pracujete?
Mám rozepsanou skladbu pro velký orchestr.
Vpředstavě mám barevné mraky, které se
vpíjí dosebe. Aby se docílilo pastelových
FOTO: KT
barev, potřebuje to mnoho stejných dechových
nástrojů – éten, hobojů atak dále. Podobně,
jako to má Stravinskij veSvěcení jara. Je to
takový můj ideál, ovšem chci stím pracovat
trošku jinak než on. Jsem přibližně vpolovině
práce abude to dost veliké. Jde omůj
Osmý smyčcový kvartet. Jmenuje se Třináctá
invence amá podtitul Velká konjunkce. Právě
20. prosince 2020 v19:20 pražského času byla
konjunkce Jupitera se Saturnem. Ktakto velkým
konjunkcím dochází jen jednou zadvacet let.
Pokaždé je to začátek nové epochy. Řekl jsem si,
že vtomhle okamžiku začnu psát auvidím, co to
udělá. Ale zdá se, že to není omnoho jiné než
ostatní skladby.
Máte rád symbolické věci?
Ano, mám.
Sleduji váš rukopis, krásný atakřka
dokonalý. Nestudoval jste kaligrai?
Kdepak, to ne. Snažím se, aby to bylo čitelné.
Jak říkal můj spolužák Jeník Truhlář: Moderní
hudba se musí psát čitelně, poněvadž se tam
nepozná chyba. VMozartovi se pozná hned,
ale vtomhle ne.
Jsou lepší epochálně tematické koncerty,
nebo ty, kde se uvádějí autoři průřezem
dějin ajejich stylů?
Jak říkám, má to být strava smíšená. Nemít
zapředkrm brambory, jako hlavní jídlo
brambory ajako dezert bramborové placky. Je
dobré, když je koncertní program pestrý.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ
Hudba má být pestrá jako strava, říká legendární skladatel Jan Klusák
Jan Klusák
Hudební skladatel se narodil
18. dubna 1934 vPraze. Postudiu
skladby naAkademii múzických
umění působil jako nezávislý autor,
věnoval se také scénické, lmové
atelevizní tvorbě. Mimo jiné je
autorem hudby kseriálu Nemocnice
nakraji města. Porevoluci byl zvolen
dočela hudebního odboru obnove-
ného spolkuUmělecká beseda, stal se
místopředsedou České hudební rady
ičlenem umělecké komisemeziná-
rodního hudebního festivalu Pražské
jaro. Je autorem oper, například
jednoaktové Filoktétés namotivy
Sofoklovy antické tragédie, řady
symfonických básní, zavšechny
Zemský ráj to napohled, kvartet
adalších orchestrálních skladeb.
Napražských Vinohradech žil celých
74 let. Byl třikrát ženatý. Zdruhého
manželství má syna Pavla, který je
hudebním publicistou. Letos vúnoru
se stal čestným občanem Prahy 2.
- Strana 1
- Strana 2
- Strana 3
- Strana 4
- Strana 5
- Strana 6
- Strana 7
- Strana 8
- Strana 9
- Strana 10
- Strana 11
- Strana 12
- Strana 13
- Strana 14
- Strana 15
- Strana 16
- - ^search
  - Městská část Praha 2
  - Úřad a samospráva
  - Životní události
  - Mapový portál
  - Virtuální prohlídka
  - Platební brána
  - Kontakt
  - Zprávy
- - Podmínky používání
  - Správa cookies
  - O aplikaci
- 2018
- 2019
- 2020
- 2021
- 2022
- 2023
- 2024

Noviny Prahy 2

05/2022

Strana 1

Strana 2

Strana 3

Strana 4

Strana 5

Strana 6

Strana 7

Strana 8

Strana 9

Strana 10

Strana 11

Strana 12

Strana 13

Strana 14

Strana 15

Strana 16

^search

Městská část Praha 2

Úřad a samospráva

Životní události

Mapový portál

Virtuální prohlídka

Platební brána

Kontakt

Zprávy

Podmínky používání

Správa cookies

O aplikaci

Jak budou vypadat Riegrovy sady

Rozhovor s Liborem Boučkem

Doprava v Praze 2 v roce 2026

Zápisy do škol už bijí na dveře

Praha 2 má cenu Přívětivý úřad

Kyberbezpečnost je důležité téma

Soňa Červená byla přírodní úkaz

Tajemný a magický Vyšehrad

Rozhovor s Robertem Čásenským

Rozhovor s Kristýnou Frejovou

01/2026

12/2025

11/2025

10/2025

09/2025

08/2025

07/2025

06/2025

05/2025

04/2025

03/2025

02/2025

01/2025

12/2024

11/2024

10/2024

09/2024

08/2024

07/2024

06/2024

05/2024

04/2024

03/2024

02/2024

01/2024

12/2023

11/2023

10/2023

09/2023

08/2023

07/2023

06/2023

05/2023

04/2023

03/2023

02/2023

01/2023

12/2022

11/2022