ROZHOVOR
ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2021
5
Bývalý kouč nároďáku trénuje v Sokole
FOTO: TES, ARCHIV PAVLA BUDÍNSKÉHO
Dvacet let se Pavel Budínský jako trenér věnoval elitnímu basketbalu dospělých mužů. Teď předává své zkušenosti úspěšný
bývalý hráč mladým talentům Sokola Pražského. Do klubu byl angažován právě proto, aby pomohl zprofesionalizovat kulturu celé organizace.
A jak říká, z práce s ‚kluky’ má velkou radost.
Pocházíte ze sportovně založené rodiny?
Ano. Otec, matka, strýc se věnovali v mládí
atletice, volejbalu, fotbalu. To, že naši rodinu
provázel po generacích především basketbal,
jsem dlouho netušil. Až později jsem se
dozvěděl, že můj děda byl spoluzakladatelem
jičínského basketu. Vzpomínám si, o to víc, že
už tu děda není, jak jsem poprvé viděl staré
kroniky, zápisy, fotografie. To byl vzácný pocit.
Vyrůstal jste tedy mezi samými sportovci.
Chtěli z vás mít rodiče právě basketbalistu?
Začínal jsem v první třídě s tenisem, patrně
proto, že jsme v roce 1980 vyhráli historicky
poprvé Davis Cup. Basketbal se k tenisu přidal
ve čtvrté třídě, kdy proběhl ve škole nábor. Ale
dál jsem dělal i jiné sporty, především
ve škole, kde mě hodně bavil tělocvik. Takže
jakmile proběhly jakékoliv sportovní soutěže,
vždy jsem školu rád reprezentoval ve všem.
Ale moje srdce nejvíc hořelo pro basketbal,
kde jsem se cítil nejšťastnější. Zřejmě proto, že
to je týmový sport, na rozdíl od individuálního
tenisu. A to mě naplňovalo tak silně, že mě
rodiče nemuseli do basketbalu vůbec nutit.
A jak tehdy basketbal vypadal v mezinárodním měřítku?
V devadesátých letech se jednoznačně zvýšila
konkurence. Rozpadem Jugoslávie a Sovětského svazu vznikly samostatné státy, které
ale stále měly obrovskou kvalitu. Příkladem je
třeba Litva. Malý, ale hrdý národ, jenž díky
svému programu rekrutuje spousty skvělých
basketbalistů. Takže logicky jsme nebyli až tak
výsledkově úspěšní. To se ale zlepšilo
v posledních dvaceti letech, kdy v první
dekádě 21. století silná generace žen startovala pravidelně na OH a pyšní se titulem
vícemistryň světa z roku 2010. Muži zase
píšou historii v poslední dekádě, kdy skončili
na mistrovství světa v roce 2019 šestí
a na posledních OH v Tokiu devátí. Navíc jako
jediný kolektivní sport.
Pojďme zpátky k Sokolu. Jaký je rozdíl mezi
prací s reprezentací a tady na dvojce
s družstvem v Sokolu?
Reprezentaci tvoří nejlepší hráči z nejlepších,
které tato země má. Hráči, kteří mají status
profesionála, hrající elitní soutěže. Třeba tak
má rád. V rámci prevence zdraví rozhodně.
Proto jsme v souladu s touto filozofií vedli
děti odmalička k všestrannosti. Běh, kolo, míč,
brusle, lyže, plavání atd. U nás to dopadlo tak,
že dcera je spíše po své mamince a baví ji
individuální pohyb a sporty, dvanáctiletý syn
hraje basket.
Takže do Prahy
za Sokoly pokaždé
dojíždíte?
Ano, je to tak.
Dojíždím za prací
jako mnozí další.
Mohu však
i v Praze přespat,
to není problém.
Jaký máte přístup jako trenér?
Dvacet let jsem se věnoval elitnímu basketbalu. Trénoval jsem tedy víc dospělé,
především profesionály. Ale jako mladý trenér
jsem začínal u dětí. A i teď jednou týdně
trénuji věkovou kategorii svého syna. Takže
ten rozdíl je myslím patrný na první pohled. Je
skutečně rozdílné trénovat profesionály či
amatéry nebo dospělé a děti. Co je
v mém přístupu ale stejné, že se vždy
snažím motivovat svěřence k tomu,
aby se každým dnem chtěli zlepšovat.
Aby se snažili být tou nejlepší verzí
sebe sama. Proto se jim snažím vždy
dát hodně energie, a to samé
žádám na oplátku i po nich. Protože
potom v této práci vidím velký
smysl. A je mi jedno, kdo na hřišti
v daný okamžik běhá.
PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ
Do života každého člověka by měl
patřit pohyb, říká Pavel Budínský
Byla osmdesátá léta. Je těžké si představit,
že se v té době basketbal u nás vůbec hrál...
Samozřejmě hrál, ale neměl tak silnou pozici
jako fotbal, a především hokej. Málokdo
možná ale ví, že basket má u nás historickou
tradici a že jsme v minulosti patřili k respektovaným basketbalovým velmocem. Vždyť
Československo bylo jedním z osmi zakládajících členů Mezinárodní basketbalové federace
v roce 1932.
Přišel po revoluci boom?
Spíše než boom tak s nástupem tržního
hospodářství po revoluci se začaly výrazně
měnit podmínky pro hráče směrem k profesionalizaci. Takže postupem času začaly kluby
vytvářet profesionální podmínky pro hráče,
kteří měli basketbal jako svoje hlavní povolání. Sport je dnes tvrdý byznys, ve kterém
není místo pro každého.
jako Tomáš Satoranský, který
hraje NBA. V Sokole jsou
hráči amatéři, kteří se
snaží poctivě skloubit
cestu akademickou
a sportovní. Teprve se
seznamují s jinými
nároky a přístupem
a všechno se teprve učí.
Proto jsem byl angažován
do Sokola, abych byl hybatelem
v tomto procesu, který má za cíl vybudovat
profesionální organizaci.
A jak je to u vás v rodině? Vaše žena je
bývalá krasobruslařka. Vedli jste děti spolu
ke sportu?
Asi se shodneme, že pohyb by měl být
nedílnou součástí každého člověka. Jedno
jaký, ale každý by se měl hýbat a dělat to, co
Pavel
Budínský
Basketbalový
trenér a hráč
Narodil v roce
1974 v Jičíně, kde
také začínal svoji
sportovní kariéru.
Vedle aktivního
hraní začal v roce
2000 trénovat tým
BK Chomutov, v roce
2010 se stal hlavním
trenérem českého
reprezentačního
družstva mužů. Nyní
kromě jiného vede
A-tým mužů Sokola
Pražského. Je ženatý,
má dvě děti.