Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2021

TÉMA

ZDENĚK ŠPUTA

Malíř, sochař, výtvarník adesignér je

dodnes inspirací silou svého charakteru

aneochvějností morálních zásad. Tvořil

téměř 60 let, ztoho 30 let nesměl vystavo-

vat. Tvořil tedy skrytě dál. Řada děl vznikla

vateliéru vjednom ztichých domů vMá-

nesově ulici. Jeho díla jsou zastoupena

veveřejných asoukromých sbírkách

pocelém světě včetně Národní galerie

vPraze. Vmnoha dílech se odráží jeho

zaujetí rekonstrukcí Kalského mlýna

vPodkrkonoší, který miloval.

„Vobrazech se ineviditelné myšlenky stávají

viditelnými, ale ne pro všechny.“ (Noviny

Prahy 2)

BŘETISLAV POJAR

Mistr českého animovaného lmu, který spolupracoval sJiřím Trnkou, žil odroku 1945 vPod-

skalí. To se stalo stejně jako Vyšehrad místem jeho srdce. Byl scenáristou, režisérem avýtvarní-

kem animovaného lmu. Nezapomenutelné je ztvárnění Jiráskových Starých pověstí českých

avečerníčkovská série Pojďte, pane, budeme si hrát.

„Bylo to tu krásné zastarých časů, hezčí než teď. Vlétě sedával umostu Podskalák včistě bílých šatech.

Bylo tu živo, vzimě zamrzala řeka acelá Praha tu bruslila.“ (Noviny Prahy 2)

ANTONÍN KLIMEK

Uznávaný historik, který se orientoval nadějiny první republiky, žil vMoravské ulici. Je autorem

významných publikací, především Velkých dějin zemí Koruny české – XIII. aXIV. díl, zahrnující

období 1918–1938. Zaminulého režimu vzhledem ktřídnímu prolu jeho rodiny působil 30 let

jako archivář plzeňské Škodovky. Už vté době ale získal tajně možnost studovat archivy dvou

prvních československých prezidentů. Čestné občanství Prahy 2 obdržel in memoriam.

„Nedávno jsem vypočítal, že jen stěžejní jádro Masarykových aBenešových archivů je zhruba

milion dokumentů, což by člověk při nejvyšším pracovním vytížení bádal zhruba 30 let.“

ALEXANDER BEER

By to skutečný vlastenec, jehož členství

vsamostatné čs. jednotce vSSSR připomíná

významnou kapitolu historie. Zastatečnost

vboji byl vyznamenán Řádem bílého lva

(2012) adostal sokolovskou pamětní medaili

(1948). Bojoval uBuzuluku iuSokolova,

vbojích byl třikrát raněn. Odroku 1948 bydlel

vPraze 2, byl vrcholným členem Českosloven-

ské obce legionářské.

„VBuzuluku jsme před odjezdem nafrontu

sovětskému velení prokazovali schopnost jít

bojovat.“

2007

2013

ANNA FÁROVÁ

Mezinárodně uznávaná historička ateoretička

fotograe, překladatelka, vysokoškolská

učitelka apublicistka byla signatářkou

Charty 77. Titul čestná občanka Prahy 2 jí byl

udělen in memoriam. Prakticky celý život

bydlela vPraze 2, nejprve vulici Anny

Letenské, později veŠpanělské ulici č. 6.

Přednášela nařadě významných světových

univerzit. Odroku 1958 připravovala výstavy

doma ivzahraničí, např. Magnum vroce 1965

vObecním domě, Československá fotograe

vexilu vroce 1992 vMánesu nebo František

Drtikol – fotograf, malíř, mystik vroce 1998

vGalerii Rudolnum.

„Vroce 1954 jsme smanželem, výtvarníkem

Liborem Fárou, získali ateliér napůdě domu

vulici Anny Letenské. Byl to velmi slavný dům

zroku 1905 aměl iateliér svelkým oknem.

Přepsali ho nanás ajá vté jedné velké míst-

nosti odchovala obě děti až doprvní třídy

základní školy. Pak jsme se smanželem

rozešli, nechal si ateliér ajá vyměnila byt

zapodobný veŠpanělské ulici. Takže vlastně

naVinohradech bydlím už přes půl století

amám to tu ráda.“ (Noviny Prahy 2)

DANA NĚMCOVÁ

Psycholožka, socioložka adisidentka je morální autoritou.

Byla jednou znejaktivnějších členek Charty 77 aVONS, jednu

dobu byla imluvčí Charty. Pro své zásady astatečnost byla

zaminulého režimu soustavně pronásledována Státní bez-

pečností. Odroku 1969 žila spočetnou rodinou vdomě

vJečné ulici č. 7, kde se scházeli lidé zdisentu iundergroun-

du. Otéto adrese říká:

„Byla místem, kde se lidé scházeli, vyjadřovali achovali se

zcela svobodně.“

IRENA BERNÁŠKOVÁ

Narodila se naVinohradech dorodiny

malíře Vojtěcha Preissiga. Málokdo by

tehdy tušil, že se zní stane osobnost

protinacistického odboje, statečná žena,

která se údajně porvala sgestapem. Byla

první Češkou odsouzenou nacisty ksmrti

apopravena. Spoluvydávala největší

ilegální protektorátní periodikum – časo-

pis Vboj. Vroce 1946 obdržela in memo-

riam Čs. válečný kříž 1939 avroce 1998

medaili Zahrdinství. Svou statečností při

výsleších, kdy veškerou vinu vzala nase-

be, zachránila řadu spolupracovníků

zodboje. Přesto byla zatčena její nejbližší

rodina – manžel zemřel vkoncentračním

táboře Buchenwald, otec vkoncentrač-

ním táboře vDachau.

„Ajdu ne jako otrok hnán dosvé kobky,

ale jako ten, jenž zahalí se vplášť svůj

auléhá kpříjemným snům. Bude pět

hodin ráno…" (zdopisu narozloučenou,

srpen 1942)

STANISLAV FIŠER

Je významný divadelní almový herec adabér. Prožil značnou část života vPodskalí. Proslavil ho

český dabing lmového Vinnetoua, kterého hrál Pierre Brice. Zaceloživotní mistrovství vdabingu

získal vroce 1999 cenu Františka Filipovského. První divadelní angažmá získal vroce 1959 vdiva-

dle ABC, kam ho angažoval Jan Werich, nejdéle však působil vMěstských divadlech pražských.

Jeho portrét je zachycen vknize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných.

„Byl jsem, myslím, docela slušným občanem Prahy 2. Nosil jsem popelnice ven, metl jsem chodní-

ky, občas jsem musel vesmokingu popředstavení vesklepě přikládat, protože topič byl často

vpodnapilém stavu.“ (Noviny Prahy 2)

ANTONÍN SLÁDEK

Říkalo se mu malíř vklobouku nebo také malíř

osudových tajemných žen, skrytých zákoutí

akavárenských interiérů. Vynikl jako portrétista

aautor úžasných lmových plakátů, které doma-

lovával (např. Žlutá ponorka zroku 1971). Oženil

se sFrancouzkou, žil střídavě veFrancii avPraze,

poroce 1989 se doPrahy vrátil nastálo. VPraze 2

bydlel, ateliér měl vBělehradské ulici naVinohra-

dech, odkud vyrážel včerném širáku, sšálou

kolem krku aneodmyslitelnou dýmkou vústech

dokaváren abister, kde čerpal náměty pro své

obrazy akresby. Něco ze šarmu Paříže jako by

vstřebal dosvé osobnosti. Jeho díla jsou vNárod-

ní galerii, Museu of Modern Art New York

avmnoha dalších veřejných isoukromých

sbírkách.

„Moje tvorba vychází ze skutečnosti. Musí vní být

obsažena jednak primární pravda, jednak můj

osobní prožitek. Jinak bych jí nemohl věřit

avtom případě by pro mě ztratila smysl.“ (při

přebírání ocenění)

OLBRAM ZOUBEK

Byl autorem bezpočtu soch svelmi typickým rukopisem, jeho sochy jsou dlouhé aštíhlé. Ataké

to byl člověk spevnými občanskými postoji. Mezi jeho nejpamátnější počiny patří posmrtná

maska Jana Palacha(1969)aposmrtná maska Jana Zajíce (1970).Vroce 1989 podepsalNěkolik

větapak se účastnil listopadových událostí roku 1989 jako člen akčního výboru Svazu českých

výtvarných umělců. Vkvětnu roku 2002 byl naPetříně odhalen jeho Pomník obětem komunismu.

Dlouhé roky byl profesně spjatý sPrahou2, ateliér měl vSalmovské ulici. Kjeho 90. narozeninám

mu tam starostka Jana Černochová předala dar – stříbrný artefakt vetvaru Palachových rtů jako

připomínku jeho odvážného činu, jímž bylo sejmutí posmrtné masky Jana Palacha.

„Nevím, jestli se cítím Keltem, ale mám iněco židovské krve. Je to naštěstí promíchané. Stejně se

cítím být Keltem jako starým Slovanem.“ (web Prahy 2)

MILAN MEJLA HLAVSA

Muzikant undergroundu, baskytarista, zpěvák

askladatel, disident, který nikdy neohýbal

páteř, prožil celý život vPraze 2. Vroce 1968

založil skupinu The Plastic People of the

Universe. Vedruhé polovině 70. let byli Hlavsa

adalší členové skupiny zadrženi aobviněni

zvýtržnictví. Jejich zatčení zmobilizova-

loundergroundvČechách inaMoravě,

vznikla petice zapropuštění Plastiků aproces

spředstaviteli tzv.druhé kulturyvedl kevzni-

ku Charty 77. Pozákazu Plastiků hrál Hlavsa

např. vDG 307,Půlnoci neboGaráži. Jeho

slavná píseňMuchomůrky bílézněla povho-

zení 10 Kč izpamětní desky, umístěné vzáří

2005 uvchodu dodomu vJečné 7, kde Mejla

se svou ženou Janou v70. letech žil. Pošesti

letech ji někdo ukradl klítosti všech fanoušků.

Městská část vloni nechala osadit novou

pamětní desku vpasáži domu vBělehradské

ulici, kde v90. letech pracoval ahrál vklubu.

Titul čestný občan Prahy 2 mu byl udělen

in memoriam.

„Člověk ze zoufalství/ snadno pomate se/

muchomůrky bílé/ budu sbírat vlese…

JAN GUSTA HAVEL

Kluk zvenkova přešel dopražské Sparty astal se hokejovou legendou.

Byl vlegendárním týmu, který namistrovství světa veStockholmu

v roce 1969 porazil sovětské mužstvo vzápase, jenž zvedl Čechy ze

židlí. Havel sněkolika dalšími reprezentanty nastoupil naprotest proti

okupaci Československa spřelepenou hvězdou veznaku lva načes-

kém dresu. Přezdívku Gusta si vysloužil jako mladík, kdy jezdil namo-

torce, podle slavného motocyklového závodníka Gustava Havla. Jako

špičkový hokejový útočník vstoupil doSíně slávy. Bydlí vRejskově ulici.

„Můj život byl jenom hokejovej.“

2010