Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 8

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2021

TÉMA

Čestných občanů Prahy 2 už je několik desítek

Vroce 2004 udělila městská část poprvé několika osobnostem titul čestný občan Prahy 2. Odté doby se stalo tradicí udělovat toto ocenění lidem,

kterých si druhá městská část váží akteří se zasloužili ojejí rozvoj. Odté doby dosoučasnosti získalo tento titul 37 osobností zkulturního,

sportovního aspolečenského života. Další je obdrží vpříštím roce. Itentokrát jste mohli své návrhy naudělení čestného občanství posílat ivy,

obyvatelé Prahy 2. Zavšechny tipy děkujeme. Vpříštím čísle představíme další čestné občany zposledních let.

LADISLAV SITENSKÝ

Světoznámý fotograf byl vinohradský

rodák. Zaválky byl příslušníkem česko-

slovenské zahraniční armády vAnglii –

působil jako letecký mechanik u312.

perutě RAF ajako válečný zpravodaj.

Fotografoval almoval mj. uDunkerque.

Poválce objevoval nejen krásy Čech,

Moravy aSlovenska, ale také např.

Egypta aHimálaje. Pevné místo vjeho

tvorbě však má Praha, azejména Vino-

hrady. Proslavil se cyklem To kalné ráno,

dokumentujícím dny následující posmrti

T. G. Masaryka. Narodil se vRubešově

ulici adoškoly chodil NaSmetanku, poté

naosmileté reálné gymnázium veSlo-

venské ulici. Rád vzpomínal nasvého

pradědečka Bernarda Pexidera, který měl

známou drogerii narohu Anglické

aBělehradské.

„Odsvého narození bydlím naKrálov-

ských Vinohradech mezi Národním

muzeem anáměstím Míru... jsem prostě

Vinohraďák tělem iduší.“ (zknihy Ladi-

slav Sitenský vzpomíná)

FRANTIŠEK LANGER

Spisovatel, dramatik avojenský lékař se narodil vžidovské obchodnické rodině, která žila naVino-

hradech. Napsal celkem 20 knih, byl kmenovým autorem Divadla naVinohradech. Stál včele

společnosti bratří Čapků. Byl ale také válečným veteránem ze „západní fronty“ alegionářem.

Poroce 1948 byl literárně prakticky umlčen.

„Kde teď stojí město, rozkládaly se bohaté úsadby advorce spoli, ovocnými sady azahradami,

Kravín, Pštroska, Švihanka, Cikánka, Perucka, Kozačka ajiné ajiné. Však jsem se ještě brodíval

vKanálce napodzim pokolena listím spadlým ze staletých kaštanů alezl doEichmanky, přes zeď

nanezralá jablka.“ (zLangerovy knihy Pražské legendy)

VÁCLAV BENDA

Promovaný kybernetik, lozof, jeden se symbolů disentu,

katolík aporevoluci 1989 politik, žil se svou početnou rodinou 30 let

vbytě naKarlově náměstí. Tento dům nyní zdobí Bendova busta

odPetra Orieška. Jeho přátelé naněj vzpomínají jako načlověka,

který vynikal zásadovostí aneústupností, sníž neúnavně bojoval

proti komunismu. Byl dvakrát mluvčím Charty 77, vroce 1996 byl

zvolen senátorem zaODS. Čestné občanství Prahy 2 mu bylo

uděleno in memoriam.

„Chci zachovat byt jako místo setkání. Odisentu se sice ledacos

povídá, ale zapomíná se, kolik to bylo práce: pomoc pronásledova-

ným, komunikace se zahraničím. Nejraději ale vzpomínám natu

společnost, že jsme si důvěřovali aměli ksobě hluboký vztah.“

(manželka Kamila Bendová, Noviny Prahy 2)

ALOIS ELIÁŠ

Divizní generál Alois Eliášapozději předseda protekto-

rátní vlády, který se podílel naodbojové činnosti, byl

vinohradský rodák. Dovlády poprvé vstoupil vroce 1938,

kdy zastupoval ministerského předsedu gen.J. Syrového,

vnásledující vládě R. Berana působil jako ministr dopravy.

Premiérem byl jmenován vdubnu 1939, svoji úlohu viděl

vesnaze mírnit tlak nacistů. Známá je jeho tzv. chlebíčko-

vá aféra zaměřená proti kolaborantským novinářům.

Nacisté ho zatkli, věznili anakonec popravili vreakci

nasmrt Heydricha. Pietní akt se koná každoročně před

pamětní deskou najeho rodném domě narohu ulice

Francouzské aJana Masaryka, také vevinohradské

sokolovně. Titul čestný občan Prahy 2 mu byl udělen

in memoriam.

„Je národní povinností, aby každý dle svých schopností

amožností přiložil ruku kdílu apomohl při žňových

pracích.“ (zprojevu dochovaného vrozhlasovém archivu)

JOSEF SUK ml.

Fenomenální houslový virtuos prof.Josef Suk žil

desítky let vdomě naKarlově náměstí, kde má

nyní pamětní desku.Ojeho hře se mluvilo jako

ozpívajících houslích, byl uznáván vcelém světě

jako vynikající interpret sdokonalou technikou,

čistou intonací aoduševnělým projevem. Odro-

ku 1973 se věnoval také hře naviolu. Založil

Sukovo trio, Sukův komorní orchestr, snímžvy-

stupoval ijako dirigent.

„Praha 2 byla takovým naším rodinným osu-

dem. Můj dědeček Josef Suk se ženil sdcerou

Antonína Dvořáka Otylkou vkostelíčku

sv. Štěpána avten samý den tam měli svatbu

Antonín Dvořák se svou ženou. Pradědeček

bydlel vŽitné ulici, dědeček zase vTrojické ulici.“

(Noviny Prahy 2)

JOY KADEČKOVÁ

Narodila se vLondýně, ale nakonec žila

vPodskalské ulici, kde je její pamětní

deska. Zaválky byla příslušnicí WAAF

(ženská část RAF). Pilotem RAF byl její

první manžel, odchodem dopoválečného

Československa splnila slib, který mu dala

ještě před tím, než zahynul. Živila se jako

překladatelka, byla odbornou poradkyní

kultovního lmu Nebeští jezdci.

„Šli jsme tenkrát vyhrát válku rovnou

zuniverzitních poslucháren.“

NADĚŽDA KAVALÍROVÁ

Oč drobnější postavy, oto víc měla nezdolného

ducha. Taková byla osobnost dlouholeté před-

sedkyně Konfederace politických vězňů Naděž-

dy Kavalírové, zapřisáhlé odpůrkyně totalitního

režimu, která později působila vÚstavu pro

studium totalitních režimů. Zasvé politické

postoje zaplatila několikaletým vězením povy-

konstruovaném procesu avyloučením ze všech

vysokých škol vČeskoslovensku. Satisfakce

přišla polistopadu 1989, kdy jí byl udělen Řád

Tomáše Garrigua Masaryka.

„Ztěch deseti prezidentů, co jsem zažila, přecho-

vávám vnitru čtyři: Tomáše Garrigua Masaryka,

dr.Edvarda Beneše, Václava Havla aVáclava

Klause.“ (ztelevizního archivu)

VLADIMÍR KOTINSKÝ

Představitel protinacistického odboje

bydlel vJaromírově ulici. Přežil pobyt

vkoncentračním táboře vDachau, kam byl

poslán zasvoji odbojovou činnost. Ipovál-

ce hájil práci odbojářů vPraze 2. Je auto-

rem publikace Praha 2 aPražské povstání

vkvětnu 1945.

„Základní škola vulici NaSmetance číslo

jedna naVinohradech byla napočátku

Pražského povstání důležitým opěrným

bodem nacistů. Zdejší posádka SS se

zúčastňovala odpočátku boje oRozhlas

jednotlivých bojů kulometnou palbou.

Bojové postavení Němců vtéto škole bylo

velmi silné. Dvěma těžkými kulomety

umístěnými vprvním poschodí ovládali

nejen okolí školy, ale icelou Balbínovu ulici

apůsobili pražským bojovníkům těžké

ztráty. Proto bylo nezbytné zastavit palbu

ze školy.“

2006

2004 2005

ÁJA VRZÁŇOVÁ

Byla to krasobruslařská legenda, která se doPrahy 2 pravidelně vracela ipoodchodu doUSA

vdobě, kdy už to zase bylo možné. Dvojnásobná mistryně světa se narodila veSlezské ulici,

chodila doškoly K. V. Raise, křtěná byla vkostele sv. Ludmily nanáměstí Míru. Tam jí také městská

část Praha 2 nechala sloužit zádušní mši, když vroce 2015 vevěku 84 let nečekaně vAmerice

zemřela těsně před plánovaným příjezdem doPrahy.

„Mým domovem je teď Amerika, která mě přijala apomohla mi, když jsem to potřebovala. Zasvůj

skutečný domov ale vždycky budu považovat Prahu.“ (při přebírání ocenění).

FRANTIŠEK ČERNÝ

Významný historik, teoretik akritik českého

divadla, první polistopadový děkan Filozoc-

ké fakulty UK bydlel oddevatenácti let vPod-

skalí. Vroce 1956 založil Kabinet pro studium

českého divadla při Ústavu české literatury,

podílel se navytvoření Památníku národního

písemnictví. Pět let byl předsedou Společnosti

bratří Čapků. Byl hlavním autorem čtyřdílných

Dějin českého divadla. Zasloužil se opostave-

ní pomníku bratří Čapků nanáměstí Míru.

Vydal vzpomínkovou publikaci Normalizace

napražské lozocké fakultě.

„Děkuji zastupitelstvu zatu velikou poctu,

uznání iradost.“ (při přebírání ocenění čestný

občan Prahy 2)

ARNOŠT LUSTIG

Charismatický spisovatel, který přežil věznění vkoncentrač-

ním táboře, nikdy nezapomněl nasvůj pověstný humor.

Napsal desítky knih, mnoho znich bylo úspěšně zlmováno,

vesvé tvorbě se trvale věnoval problematice pronásledování

Židů nacisty během druhé světové války. VUSA byl vroce

2003 nominován naPulitzerovu cenu zaromán Krásné

zelené oči. Byl čestným prezidentem Společnosti Franze

Kafky. Vposledních letech bydlel vOldřichově ulici vNuslích.

„Těšil jsem se naPrahu, pomohlo mi to, protože člověk,

pokud má naději, má sílu.“ (Noviny Prahy 2)

VÁCLAV TOŠOVSKÝ

Emeritní profesor 2.lékařské fakultyUK,

přední český pediatrický ortoped achirurg,

nositel titulu „Rytíř lékařského stavu“, byl

přední osobností české medicíny. Kariéru

začal vpražské České dětské nemocnici jako

asistent ortopedické kliniky prof.Zahradníčka.

Odtud odešel dodětské nemocnice naKarlo-

vě, kterou vedl 10 let, později působil naFa-

kultě dětského lékařství, vMotole aFakultní

nemocnici vPraze.

„Ortopedická klinika naKarlově náměstí

astejně tak Ortopedická klinika, která byla

nejprve vulici KeKarlovu apoté Nabojišti, se

zajímala prakticky oortopedii azdětské

chirurgie to byly skutečně jenom nějaký ten

apendix, hernie, kryptorchismus, které tam

nějakou náhodou zabloudily. Dětská chirurgie

tam byla jen jako takový přívěsek, dost nevíta-

ný.“ (zfakultního časopisu Pelikán)

Noviny Prahy 2