8

TÉMA

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2021

Čestných občanů Prahy 2 už je několik desítek

V roce 2004 udělila městská část poprvé několika osobnostem titul čestný občan Prahy 2. Od té doby se stalo tradicí udělovat toto ocenění lidem,

kterých si druhá městská část váží a kteří se zasloužili o její rozvoj. Od té doby do současnosti získalo tento titul 37 osobností z kulturního,

sportovního a společenského života. Další je obdrží v příštím roce. I tentokrát jste mohli své návrhy na udělení čestného občanství posílat i vy,

obyvatelé Prahy 2. Za všechny tipy děkujeme. V příštím čísle představíme další čestné občany z posledních let.

2004

2005

LADISLAV SITENSKÝ

Světoznámý fotograf byl vinohradský

rodák. Za války byl příslušníkem československé zahraniční armády v Anglii –

působil jako letecký mechanik u 312.

perutě RAF a jako válečný zpravodaj.

Fotografoval a filmoval mj. u Dunkerque.

Po válce objevoval nejen krásy Čech,

Moravy a Slovenska, ale také např.

Egypta a Himálaje. Pevné místo v jeho

tvorbě však má Praha, a zejména Vinohrady. Proslavil se cyklem To kalné ráno,

dokumentujícím dny následující po smrti

T. G. Masaryka. Narodil se v Rubešově

ulici a do školy chodil Na Smetanku, poté

na osmileté reálné gymnázium ve Slovenské ulici. Rád vzpomínal na svého

pradědečka Bernarda Pexidera, který měl

známou drogerii na rohu Anglické

a Bělehradské.

„Od svého narození bydlím na Královských Vinohradech mezi Národním

muzeem a náměstím Míru... jsem prostě

Vinohraďák tělem i duší.“ (z knihy Ladislav Sitenský vzpomíná)

Spisovatel, dramatik a vojenský lékař se narodil v židovské obchodnické rodině, která žila na Vinohradech. Napsal celkem 20 knih, byl kmenovým autorem Divadla na Vinohradech. Stál v čele

společnosti bratří Čapků. Byl ale také válečným veteránem ze „západní fronty“ a legionářem.

Po roce 1948 byl literárně prakticky umlčen.

„Kde teď stojí město, rozkládaly se bohaté úsadby a dvorce s poli, ovocnými sady a zahradami,

Kravín, Pštroska, Švihanka, Cikánka, Perucka, Kozačka a jiné a jiné. Však jsem se ještě brodíval

v Kanálce na podzim po kolena listím spadlým ze staletých kaštanů a lezl do Eichmanky, přes zeď

na nezralá jablka.“ (z Langerovy knihy Pražské legendy)

VÁCLAV BENDA

Promovaný kybernetik, filozof, jeden se symbolů disentu,

katolík a po revoluci 1989 politik, žil se svou početnou rodinou 30 let

v bytě na Karlově náměstí. Tento dům nyní zdobí Bendova busta

od Petra Orieška. Jeho přátelé na něj vzpomínají jako na člověka,

který vynikal zásadovostí a neústupností, s níž neúnavně bojoval

proti komunismu. Byl dvakrát mluvčím Charty 77, v roce 1996 byl

zvolen senátorem za ODS. Čestné občanství Prahy 2 mu bylo

uděleno in memoriam.

„Chci zachovat byt jako místo setkání. O disentu se sice ledacos

povídá, ale zapomíná se, kolik to bylo práce: pomoc pronásledovaným, komunikace se zahraničím. Nejraději ale vzpomínám na tu

společnost, že jsme si důvěřovali a měli k sobě hluboký vztah.“

(manželka Kamila Bendová, Noviny Prahy 2)

FRANTIŠEK ČERNÝ

Významný historik, teoretik a kritik českého

divadla, první polistopadový děkan Filozofické fakulty UK bydlel od devatenácti let v Podskalí. V roce 1956 založil Kabinet pro studium

českého divadla při Ústavu české literatury,

podílel se na vytvoření Památníku národního

písemnictví. Pět let byl předsedou Společnosti

bratří Čapků. Byl hlavním autorem čtyřdílných

Dějin českého divadla. Zasloužil se o postavení pomníku bratří Čapků na náměstí Míru.

Vydal vzpomínkovou publikaci Normalizace

na pražské filozofické fakultě.

„Děkuji zastupitelstvu za tu velikou poctu,

uznání i radost.“ (při přebírání ocenění čestný

občan Prahy 2)

Divizní generál Alois Eliáš a později předseda protektorátní vlády, který se podílel na odbojové činnosti, byl

vinohradský rodák. Do vlády poprvé vstoupil v roce 1938,

kdy zastupoval ministerského předsedu gen. J. Syrového,

v následující vládě R. Berana působil jako ministr dopravy.

Premiérem byl jmenován v dubnu 1939, svoji úlohu viděl

ve snaze mírnit tlak nacistů. Známá je jeho tzv. chlebíčková aféra zaměřená proti kolaborantským novinářům.

Nacisté ho zatkli, věznili a nakonec popravili v reakci

na smrt Heydricha. Pietní akt se koná každoročně před

pamětní deskou na jeho rodném domě na rohu ulice

Francouzské a Jana Masaryka, také ve vinohradské

sokolovně. Titul čestný občan Prahy 2 mu byl udělen

in memoriam.

„Je národní povinností, aby každý dle svých schopností

a možností přiložil ruku k dílu a pomohl při žňových

pracích.“ (z projevu dochovaného v rozhlasovém archivu)

JOSEF SUK ml.

FRANTIŠEK LANGER

2006

ALOIS ELIÁŠ

Fenomenální houslový virtuos prof. Josef Suk žil

desítky let v domě na Karlově náměstí, kde má

nyní pamětní desku. O jeho hře se mluvilo jako

o zpívajících houslích, byl uznáván v celém světě

jako vynikající interpret s dokonalou technikou,

čistou intonací a oduševnělým projevem. Od roku 1973 se věnoval také hře na violu. Založil

Sukovo trio, Sukův komorní orchestr, s nímž vystupoval i jako dirigent.

„Praha 2 byla takovým naším rodinným osudem. Můj dědeček Josef Suk se ženil s dcerou

Antonína Dvořáka Otylkou v kostelíčku

sv. Štěpána a v ten samý den tam měli svatbu

Antonín Dvořák se svou ženou. Pradědeček

bydlel v Žitné ulici, dědeček zase v Trojické ulici.“

(Noviny Prahy 2)

NADĚŽDA KAVALÍROVÁ

Oč drobnější postavy, o to víc měla nezdolného

ducha. Taková byla osobnost dlouholeté předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové, zapřisáhlé odpůrkyně totalitního

režimu, která později působila v Ústavu pro

studium totalitních režimů. Za své politické

postoje zaplatila několikaletým vězením po vykonstruovaném procesu a vyloučením ze všech

vysokých škol v Československu. Satisfakce

přišla po listopadu 1989, kdy jí byl udělen Řád

Tomáše Garrigua Masaryka.

„Z těch deseti prezidentů, co jsem zažila, přechovávám v nitru čtyři: Tomáše Garrigua Masaryka,

dr. Edvarda Beneše, Václava Havla a Václava

Klause.“ (z televizního archivu)

JOY KADEČKOVÁ

Narodila se v Londýně, ale nakonec žila

v Podskalské ulici, kde je její pamětní

deska. Za války byla příslušnicí WAAF

(ženská část RAF). Pilotem RAF byl její

první manžel, odchodem do poválečného

Československa splnila slib, který mu dala

ještě před tím, než zahynul. Živila se jako

překladatelka, byla odbornou poradkyní

kultovního filmu Nebeští jezdci.

„Šli jsme tenkrát vyhrát válku rovnou

z univerzitních poslucháren.“

VLADIMÍR KOTINSKÝ

Představitel protinacistického odboje

bydlel v Jaromírově ulici. Přežil pobyt

v koncentračním táboře v Dachau, kam byl

poslán za svoji odbojovou činnost. I po válce hájil práci odbojářů v Praze 2. Je autorem publikace Praha 2 a Pražské povstání

v květnu 1945.

„Základní škola v ulici Na Smetance číslo

jedna na Vinohradech byla na počátku

Pražského povstání důležitým opěrným

bodem nacistů. Zdejší posádka SS se

zúčastňovala od počátku boje o Rozhlas

jednotlivých bojů kulometnou palbou.

Bojové postavení Němců v této škole bylo

velmi silné. Dvěma těžkými kulomety

umístěnými v prvním poschodí ovládali

nejen okolí školy, ale i celou Balbínovu ulici

a působili pražským bojovníkům těžké

ztráty. Proto bylo nezbytné zastavit palbu

ze školy.“

VÁCLAV TOŠOVSKÝ

ARNOŠT LUSTIG

Emeritní profesor 2. lékařské fakulty UK,

přední český pediatrický ortoped a chirurg,

nositel titulu „Rytíř lékařského stavu“, byl

přední osobností české medicíny. Kariéru

začal v pražské České dětské nemocnici jako

asistent ortopedické kliniky prof. Zahradníčka.

Odtud odešel do dětské nemocnice na Karlově, kterou vedl 10 let, později působil na Fakultě dětského lékařství, v Motole a Fakultní

nemocnici v Praze.

„Ortopedická klinika na Karlově náměstí

a stejně tak Ortopedická klinika, která byla

nejprve v ulici Ke Karlovu a poté Na bojišti, se

zajímala prakticky o ortopedii a z dětské

chirurgie to byly skutečně jenom nějaký ten

apendix, hernie, kryptorchismus, které tam

nějakou náhodou zabloudily. Dětská chirurgie

tam byla jen jako takový přívěsek, dost nevítaný.“ (z fakultního časopisu Pelikán)

Charismatický spisovatel, který přežil věznění v koncentračním táboře, nikdy nezapomněl na svůj pověstný humor.

Napsal desítky knih, mnoho z nich bylo úspěšně zfilmováno,

ve své tvorbě se trvale věnoval problematice pronásledování

Židů nacisty během druhé světové války. V USA byl v roce

2003 nominován na Pulitzerovu cenu za román Krásné

zelené oči. Byl čestným prezidentem Společnosti Franze

Kafky. V posledních letech bydlel v Oldřichově ulici v Nuslích.

„Těšil jsem se na Prahu, pomohlo mi to, protože člověk,

pokud má naději, má sílu.“ (Noviny Prahy 2)

ÁJA VRZÁŇOVÁ

Byla to krasobruslařská legenda, která se do Prahy 2 pravidelně vracela i po odchodu do USA

v době, kdy už to zase bylo možné. Dvojnásobná mistryně světa se narodila ve Slezské ulici,

chodila do školy K. V. Raise, křtěná byla v kostele sv. Ludmily na náměstí Míru. Tam jí také městská

část Praha 2 nechala sloužit zádušní mši, když v roce 2015 ve věku 84 let nečekaně v Americe

zemřela těsně před plánovaným příjezdem do Prahy.

„Mým domovem je teď Amerika, která mě přijala a pomohla mi, když jsem to potřebovala. Za svůj

skutečný domov ale vždycky budu považovat Prahu.“ (při přebírání ocenění).