Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 11 – LISTOPAD 2021

VÝLETY DOHISTORIE

VÝROČÍ MĚSÍCE LISTOPADU

5. 12. 1911

Před 110 lety zemřel Mikuláš Karlach,

probošt Vyšehradské kapituly, vlastenec

6. 11. 1936

Před 185 lety zemřel Karel Hynek

Mácha, básník, spisovatel

8. 11. 1841

Před 180 lety se narodil Jan Otto,

úspěšný nakladatel, knihkupec apolitik

12. 11. 1866

Před 155 lety se narodil Stanislav

Sucharda, sochař, autor pomníku

F. Palackého

12. 11. 1951

Před 70 lety zemřel Konstantin Biebl,

básník anovinář

15. 11. 1916

Před 105 lety zemřel František Ženíšek,

malíř generace Národního divadla,

pedagog

17. 11. 1926

Před 95 lety se narodila Vlasta Chramo-

stová, herečka, signatářka Charty 77

26. 11. 1926

Před 95 lety zemřela Eliška Krásno-

horská, spisovatelka, básnířka, před-

stavitelka ženského hnutí

26. 11. 1181

Před 840 lety byl vysvěcen kostel

sv. Václava naZderaze

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ

K

dyž přijel napražské nádraží (dnes Ma-

sarykovo) vroce 1845 první vlak, niko-

ho tehdy nenapadlo, že začtvrt století se

otevře další spojení, stehdejším hlavním

městem monarchie Rakousko-Uhersko,

sVídní. Zatímto novým projektem stál

zejména kníže Jan Adolf Schwarzenberg,

majitel hlubockého, třeboňského akrum-

lovského panství. Povolení kestavbě

Dráhy císaře Františka Josefa (Kaiser Franz

Josephs Bahn), jak se železnice jmenovala,

bylo vydáno 11. 11. 1866.

Trať vedla zVídně přes České Velenice,

Tábor aBenešov doPrahy. Od3. 9. 1871

dráha končila vČerčanech, kde se docesty

stavbařům postavila řeka Sázava. VPraze

byl překážkou vinohradský svah, kterým

byl prokopán tunel donádraží. Ztunelu

azpolností, nanichž se budovalo želez-

niční nádraží, bylo převezeno na60000

koňských povozů nejen úrodné půdy

donedalekého bývalého lomu, který se

tím zavezl, atam došlo později nasvahu

kevzniku vinice založené stavebním mag-

nátem Moritzem Gröbem. Tak vlastně

stavba železnice dala vzniknout vnavá-

zání dávné tradice Vinohrad, okteré vypo-

vídá již dávný název Hory viničné, kde bý-

valy dalekosáhlé vinice.

Kvybudování nádraží vsoučasné loka-

litě přispělo císařské rozhodnutí zříjna

roku 1866 ozboření hradeb. Pro nové

pražské nádraží bylo vybráno tedy místo

mezi Koňskou aNovou bránou, protože

tento prostor vtzv. pevnostním pásmu při

hradbách byl nezastavěný. Byla to pražská

periferie sokolními pastvinami, poli aza-

hradami.

Když byl dostavěn dřevěný most přes

Sázavu, byl zahájen provoz až doPrahy.

Tento měsíc je tomu 150 let, co přijel první vlak nadnes nejrušnější

nádraží vČesku. Původně tomu tak ovšem nebylo, nádraží vesvých

počátcích dopravním ruchem nijak neoplývalo.

Stalo se tak před 150 lety, dne 14. 12. 1871.

Staniční budova nádraží Dráhy císaře Fran-

tiška Josefa byla postavena vnovorene-

sančním slohu podle návrhu Vojtěcha Ignáce

Ullmanna ajeho švagra Antonína Barvitia,

vnadmořské výšce 210 metrů, aměla podobu

zámku se dvěma hodinovými věžemi. Sou-

částí budovy se stal idvorní salon, který byl

tvořen zpředsálí, dvou odpočinkových míst-

ností azvelkého komfortně zařízeného sa-

lonu. Souběžně snádražím vznikl již zmíněný

první (západní) vinohradský tunel aroku 1876

podle návrhu Františka Josefa Thomayera byl

před nádražím založen městský park sje-

zírkem (odroku 1913 Vrchlického sady).

Roku 1872 vblízkosti nádraží Dráhy císaře

Františka Josefa byla nasamostatné stanici

ukončena odseveru Turnovsko-kralupsko-

-pražská dráha, což byl důvod ktomu, aby obě

nádraží brzy splynula. Ukázalo se, že nádraží

nazvýšený provoz nestačí, atak nakonci

19. století byl vypsán konkurz nanovou bu-

dovu. Kolejiště ivýpravní budova odtěchto

dob prošly mnoha přestavbami avýstavbami.

Zvětšeno arekonstruováno bylo poprvé vle-

tech 1901–09 vsecesním slohu, podle archi-

tekta Josefa Fanty, kdy byly vybudovány pod-

chody akolejiště bylo zastřešeno ocelovými

obloukovými konstrukcemi orozpětí

33 metrů avýšce 18 metrů. Samotná staniční

budova měla velkou dvoranu ačtyři střešní věže.

Odzačátku 20. století se tedy budovalo

nové nádraží, které stojí ivsoučasnosti, místo

toho původního z19. století. To nové ovšem

těch 150 let ještě neslaví. Jubileum vlastně ná-

150 let hlavního nádraží

J

an Otto nejprve odkoupil odsvého

tchána tiskárnu naVáclavském náměs-

tí, vroce 1871 založil vlastní vydavatelský

dům. Díky své ctižádosti azkušenostem

svydáváním itiskárenským provozem se

mu opravdu dařilo. Založil iknihkupectví,

najehož pultech se nabízelo doslova

všechno – oddenního tisku přes časopisy

až poobsáhlé romány, mapy, učebnice, či

dokonce vědecké spisy. Vroce 1879 se

přestěhoval doJungmannovy ulice.

Založil nové knižní edice sjasným cílem

pobavit ivzdělávat českou společnost.

Byla to ediční řadaOsvěta lidu, Matice

lidu nebo Laciná knihovna národní.

Nejznámější jsou jeho časopisyZlatá

Praha,Světozor, humoristickýPale-

čekaněkolikasvazkové díloOttův slovník

naučný, což je dosud největší česká

tištěná encyklopedie. Mezi další známá

Vlistopadu tomu bude 180 let, kdy se narodil český nakladatel,

knihkupec avelký vlastenec Jan Otto. Narodil se 8. listopadu 1841

vPřibyslavi vrodině vojenského ošetřovatele. Rodina nebyla bohatá

arodiče nemohli synovi platit studia, proto už ve13 letech odešel

doPrahy, kde se vyučil kupcem. Vesvých 21 letech začal pracovat jako

účetní adisponent vPražské akciové tiskárně bratří Grégrů

vOpletalově ulici. Vroce 1869 si vzal zaženu Miladu Pospíšilovou,

dceru tiskaře anakladatele Jaroslava Pospíšila. Díky velkému věnu,

apředevším své píli se brzy osamostatnil.

ZENCYKLOPEDIE PRAHY 2

JAN OTTO (1841–1916)

díla, která vydal, patří například iBréhmůvŽi-

vot zvířatarozsáhlý cyklusČechy. Vzhledem

kúspěchům podniku ajeho rozšiřování se

Otto vroce 1883 přestěhoval naKarlovo

náměstí čp. 534/II doznámého Domu UŽa-

teckých. Vjeho útrobách sídlilo vydavatelství,

vněmž přišel nasvět právě Ottův slovník

naučný. Dům byl zbořen vroce 1937

aposkončení druhé světové války najeho

místě vyrostla poliklinika, tzv. kachlíkárna

odarchitekta Ferdinanda Fencla.

Jan Otto vroce 1891 už zaměstnával 150

lidí. Vesvé rmě působil 45 let azatu dobu

vydal kolem 5000 publikací. Vroce 1899

prodal tiskárnu České gracké společnosti

adál působil jako nakladatel. Angažoval se

rovněž společensky, především včeských

spolcích, např. Hlahol, Sokol, Hospodářský

klub pro království české nebo Sbor pro

zřízení Národního divadla. Vroce 1912 byl

jmenován císařským radou ačlenem

panské sněmovny aobdržel iněkolik vyzna-

menání.

Jan Otto zemřel 29. května 1916 aje

pohřbený naVyšehradském hřbitově.

Náhrobní bustuvytvořilJ. V. Myslbek.

PoOttově smrti byla rma zmítána různý-

mi dědickými spory aproblémy, její další

fungování ukončil vroce 1945 stát.

Oddruhé poloviny devadesátých let

20. století naOttův odkaz navazuje sou-

časné Ottovo nakladatelství arozvíjí

původní encyklopedickou literaturu.

FOTO: NM

FOTO: FRANTIŠEK FRIDRICH

FOTO: DP

NÁZVY NÁDRAŽÍ:

 nádraží císaře Franze Josefa,

Kaiser Franz Josef Bahnhof

 nádraží císaře Františka

Josefa (1871–1919)

 Wilsonovo nádraží (1919–1940)

 Hauptbahnhof,

Hlavní nádraží (1940–1945)

 Wilsonovo nádraží (1945–1953)

 Hlavní nádraží (1953–dosud)

leží jiné nádražní budově, která se dožila

pouze 30 let aze které dodnes nic nezbylo;

ato si připomínáme ipřiloženými fotogra-

emi.

Pražské hlavní nádraží, které má dnes

odnástupišť tři podchody adenně odbaví

okolo 70000 cestujících, zasahuje do

tří městských částí. Kolejiště aFantova

odbavovací budova leží naVinohradech

vPraze 2, moderní odbavovací budova se

vstupy dometra ze začátku 70. let 20. sto-

letí naNovém Městě vPraze 1 aseverní

zhlaví zasahuje doPrahy 3-Žižkova.

JAN DVOŘÁK

Jako zámek vypadala roku 1872 budova současného pražského hlavního nádraží, tehdy nové ná-

draží císaře Františka Josefa. Stála naliduprázdném okraji Prahy, poblíž rozvíjejících se samostat-

ných obcí Žižkov aKrálovské Vinohrady. Vtéto době bylo přednádraží ještě neupravené, bez tram-

vajové dopravy, cestující chodili navlak pěšky nebo je přivážely akry. Tato novorenesanční budova

se stala nepřehlédnutelnou dominantou, kde kdysi vedly hradby astály městské fortny.

Původní nádraží těsně před zbouráním vroce

1901. Vroce 1897 sem začaly zajíždět první elek-

trické tramvaje, ato ztehdejšího samostatného

města Královských Vinohrad.

Stavba nové

secesní budovy

Fantovy vroce

1907

FOTO: RUDOLF BRUNERDVOŘÁK