Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 12 – PROSINEC 2022

ROZHOVOR

Jak akdy jste se dozvěděla, že váš otec

byl letec vřadách RAF?

Unás vrodině se otom nemluvilo. Věděli

jsme, že táta byl letec aže veskříni visí

modrošedá uniforma RAF, ale nasvé zážitky

zválky před námi nevzpomínal. Polétání se

mu ale určitě stýskalo, bral nás ovíkendech

zaodměnu navyhlídkové lety nad Prahou,

ikdyž zakniplem seděl někdo jiný.

Jaký byl jako otec?

Laskavý aobětavý. Ale dokázal být inesmiři-

telně zásadový, jakmile ho někdo zklamal,

toho člověka vymazal jednou provždy ze

svého života.

Naco byl nejvíc hrdý?

Dá se to vyčíst zjeho deníků, které mám stále

schované. Letci RAF byli frajeři, byli si toho

vědomi anepotřebovali to někomu dávat

naodiv. Táta si poznamenal: „Každý znás chtěl

dokázat, že československý národ je hoden

svobody, že zani chce abude bojovat až

dosvého konce. Byli jsme skutečnými spojenec-

kými vojáky aprokázali jsme britské říši dobré

služby. Atím ivlastní zemi, atoto sebevědomí,

které nás naplňuje, nám nesmí nikdo brát avzít.“

Tuhle pasáž jeho deníku mám nejraději.

Nedaleko vašeho bytu bydlel iarmádní

generál Karel Janoušek, kterému

MČ Praha 2 odhalila pamětní desku vloni.

Znal se svaším otcem?

Samozřejmě, generála Janouška znal každý

vRAF. Táta si ho velmi vážil. Když pana generála

propustili zvězení, táta šel kněmu domů,

zazvonil, akdyž mu otevřel, zasalutoval ařekl:

Pane generále, hlásím se doslužby. Znal se

isFajtlem, letce RAF pojilo celoživotní

přátelství. Pravidelně se scházeli vČerném

pivovaru naKarlově náměstí amožná jedině

tam se naspolečné zážitky zválky vzpomínalo.

Jak se vyrovnávali stím, že komunistický

režim je „odměnil“ vězením, perzekucemi,

ztrátou majetku avyřazením zúčasti

napolitickém aspolečenském životě?

Každý posvém, ale náš táta měl šťastnou

povahu, že si navšem špatném dokázal najít

něco dobrého. Když mu v50. letech sebrali

květinářství naNárodní třídě, stal se asfal-

térem, protože věděl, že takhle alespoň uživí

rodinu. Nikdy si nanic nestěžoval anesprave-

dlnost bral stím, že takový je život. Jedno ale

měli všichni společné: vážili si toho, že zůstali

naživu. Táta viděl padnout přes 500 kamarádů.

Muselo to být strašné, ale naučilo ho to vážit si

každého dne.

Zažila jste jako dítě šikanu kvůli svému

původu?

Vlastně ne, možná iproto, že táta sám odešel

zarmády, nelíbilo se mu, jak se vní dostávali

keslovu lidé zvýchodní fronty nebo takoví, co

sami ani nebojovali zavlast. To ho vlastně

zachránilo před vězením, protože vdobě, kdy

začal hon na„britské“ čarodějnice, byl už

mimo aktivní službu. Brali jsme ale sbratrem

jako samozřejmost, že nemůžeme studovat. Já

jsem se vyučila frézařkou, bratr tesařem

anijak nás to netrápilo.

Měli jste doma vojenskou výchovu?

To zrovna ne, ale táta nás rozhodně nerozmaz-

loval. Učil nás vážit si toho, že máme kde

bydlet aco jíst. Když mě jednou vezli done-

mocnice, řekl jen, abych byla statečná. Byl

strohý, ale věděli jsme, že nás má rád.

Co vám vštípil doživota?

Že všechno, co děláme, máme dělat pořádně.

On i to asfaltování bral vážně, dělal to, jak

nejlépe uměl, azískal si respekt ostatních.

Dodneška, když se někde asfaltuje silnice,

nasaju vůni asfaltu ajdu se naně podívat.

Je váš otec pro vás ipoletech vněčem

vzorem?

Byl silná osobnost, nikdy ho nic nezlomilo. Ani

tragické okamžiky nafrontě, ani komunistické

ústrky, ani to, že jeho manželství dopadlo špatně.

Co se stalo?

Maminka si ho brala velmi mladá, museli ji

dokonce kvůli tomu zplnoletit, tátovi bylo vté

době šestatřicet let, vypadal náramně. Jenže

ten věkový rozdíl… Když mně bylo asi jedenáct,

bratrovi ještě míň, zamilovala se domuže, který

byl stejně starý jako ona. Bylo to hrozné, táta mu

pomohl, když jeho rodina byla nadně kvůli

vazbám naT. G. Masaryka, aaby neskončil

naulici, nechal ho bydlet unás. Askončilo to

rozvodem, který chtěla maminka, táta nás pak

sbratrem vychovával sám spomocí hospodyně.

Maminka to odstonala, ale tátu to nezlomilo,

nikdy otom nemluvil, byla to pro něj podobně

jako válka další uzavřená kapitola.

Jak jste to jako děti prožívaly?

Jezdili jsme zamaminkou atáta byl pro nás

skála, okterou jsme se mohli vždycky opřít.

Poletech jsem mamince poděkovala zato, že

nám dokázala najít tak úžasného otce.

Kdo teď bydlí vbytě vŽitné ulici číslo 32?

Nevím. Znaší rodiny už nikdo. Tatínek tam žil

až dosvé smrti. Najeho pohřbu se projevilo,

jak výjimeční lidé byli letci RAF. Táta nechtěl

mít velký pohřeb, nesnášel, když se při

pietních obřadech objevil někdo, kdo si

uniformu RAF někde koupil, předváděl se vní,

apřitom ani nebojoval. Tak jsme to řekli jen

jednomu zjeho kamarádů večer před

pohřbem. Aoni se dokázali přes noc infor-

movat avobřadní síni se jich sešlo třicet.

Byli to výjimeční lidé – stateční, hrdí ačestní.

Kdo znich je pro vás největší hrdina?

Můj táta. Největší anedoceněný. Nepokořilo

ho ani stáří. Odešel náhle, vplné síle,

vtřiasedmdesáti letech, doma, ukávy

vesvém oblíbeném křesle.

ptala se: kla

Karel Janšta: Rytíře nebes nikdy nic nezlomilo

Městská část Praha 2 odhalí 8. prosince pamětní desku letci RAF,

plukovníkovi in memoriam Karlu Janštovi nabudově domu vŽitné

ulici č. 32, kde žil až dosvé smrti. Už dříve odhalila pamětní desku armádnímu

generálovi Karlu Janouškovi vulici Malá Štěpánská. Radnice Prahy 2 se tak

snaží napravovat fatální křivdy, které načeskoslovenských vojácích bojujících

vřadách britského Královského letectva napáchal komunistický režim.

Slavnostního odhalení desky Karlu Janštovi se zúčastní ijeho dcera Jana

Zachová, sekterou jsme předem pořídili následující rozhovor:

Karel Janšta

český letec astřelec-radiotelegrasta, který se odzáří 1940 zapojil doprvních leteckých

bojových úkolů 311. čs. bombardovací perutě RAF. Až dosvé smrti bydlel vdomě vŽitné 32

vPraze 2. Narodil se 9. 12. 1912 vTroubsku azemřel 10. 1. 1986 vPraze. Poněmecké okupaci

Československa odešel ilegálně přes Polsko aFrancii doAnglie, kde se připojil kzahraniční ar-

mádě. Od10. září 1940 se už zapojoval doprvních leteckých bojových úkolů 311. bombardo-

vací perutě RAF. Odlétal předepsaný turnus 200 hodin ajako instruktor vedl výcvik nových

posádek vestřelbě. VRAF dosáhl hodnosti F/Lt. azastával funkci Gunnery Leader. Prezident

exilové vlády Edvard Beneš jej vroce 1943 jmenoval členem čs. Státní rady vLondýně. Jako

jediný zástupce zahraniční armády zde zastával funkci předsedy branného výboru, ato až

donávratu dovlasti adovytvoření nového parlamentu. Dopřevzetí moci komunisty se sním

počítalo pro vyšší funkci vnové poválečné vládě. Místo toho ho komunisté poslali napod-

řadné práce. In memoriam byl povýšen naplukovníka letectva.

FOTO: MICHAL ČERMÍN 2X