Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 4 – DUBEN 2020

VÝLETY DOHISTORIE

Když člověk prochází kolem hladké fasády toho domu vBelgické ul. č. 25, netuší, že zoken vprvním

adruhém patře se kdysi dívali sirotci. Právě tam totiž měli své ložnice. Příběh někdejšího sirotčince je ale

vmnohém ohledu netypický, protože nešlo oodstrkované, politováníhodné chudáky.

M

anželé Alois aAnna Burešovi postavili

své dva domy natomto místě vroce

1881. Vdobě živého stavebního ruchu, který

zachvátil Vinohrady sjejich dosavadními vi

-

nicemi, usedlostmi azahradami. Manželé

Burešovi vybudovali dům snovorenesanční

fasádou, kterou navrhl sám pan Bureš jako

městský stavitel. Vroce 1898 jej pak prodali

dobročinnému židovskému spolku, který se

rozhodl založit chlapecký sirotčinec. Tento

soukromý spolek dobře postavených lidí fun

-

goval díky značným darům, jež mu poskyto-

vali bohatí příslušníci židovské komunity ijed-

notlivé rodiny, často anonymně. Sirotčinec byl

odpočátku zaměřený navzdělání. Jeho cho

-

vanci někdy ani nebyli úplní sirotci, pocházeli

však zchudých poměrů.

Chlapci, kteří měli své ložnice právě

vprvním avedruhém patře, navštěvovali vi

-

nohradské školy, základní astřední. Vsirot-

činci se jim věnovali vychovatelé, kteří se

snimi včeštině avněmčině učili. Vbudově

Dům Lauderových škol vBelgické ulici

SKRYTÉ PŘÍBĚHY DOMŮ

Vědci zřejmě našli kosti bojovníků zbitvy uLipan

P

ráce profesora Václava Smrčky

zÚstavu dějin lékařství acizích ja-

zyků 1. lékařské fakulty UK začala vkost-

nici vŽehuni uKolína již vroce 2017.

Tehdy si vrámci výzkumu českých

kostnic vědci všimli, že nakostech jsou

poranění typická pro husitské zbraně.

„Našli jsme přes 42 kostí, které pravděpo-

dobně poškodily husitské zbraně, napří-

klad okovaný cep či řemdih. Unejzávaž-

nějších poranění je zřetelně vidět

vzdálenost mezi jednotlivými hroty

cepů. Vdalší části kostnice jsme nalezli

iporanění odhusitských kuší ataké

poúderu sudlicí či sekerou,“ říká knálezu

prof.Smrčka.

Deset lebek ze Žehuně podstoupilo

CT vyšetření naRadiodiagnostické klinice

1. LF UK aVFN adále radiokarbonové sta-

novení stáří kostí vpolské Poznani. Zde

pomocí poločasu rozpadu radionuklidu

uhlíku (14C) zjišťují věk archeologických

památek ageologických útvarů. „Labo-

ratoř stanovila 95% pravděpodobnost, že

kosti skutečně pocházejí zhusitských

válek, ato zobdobí 1408–1458. Vyšetření

dokonce stanovilo 65% pravděpodob-

nost, že kosti pocházejí zobdobí 1420–

1444, přičemž bitva uLipan se odehrála

30. května 1434,“ ozřejmuje vědecké do-

kazování stáří kosterních pozůstatků

prof.Smrčka.

Nakostech byla nalezena pouze zra-

nění odhusitských zbraní. Svědčí to

otom, že vbitvě uLipan mezi sebou bojo-

vali radikální aumírnění husité. Žehuň

uKolína je odLipan vzdálena více než

30 kilometrů. Jak se tam mohly kosti hu-

sitů objevit? „Žehuň je vbezprostřední

blízkosti obce Sány, odkud pocházel

jeden zvelitelů radikálních husitů Jan

Čapek ze Sán. Ten poprolomení vozové

hradby opustil evidentně prohranou

bitvu, aby se skryl se svými jezdci zahrad-

bami Kolína. Navíc bylo tehdy běžné na-

kládat poraněné navozy anechat je

nadoléčení vokolních vesnicích. Vozy

sraněnými se mohly dostat až kŽehuni,“

vysvětluje prof.Smrčka.

RED

VÝROČÍ MĚSÍCE

DUBNA

4. 4. 1915

Před 105 lety se narodil

spisovatel, novinář, scenárista

adramatik Jan Drda

4. 4. 1937

Před 83 roky zemřel František

Xaver Šalda, významný

literární kritik

5. 4. 1835

Před 185 lety se narodil

český básník, prozaik

adramatik Vítězslav Hálek

8. 4. 1912

Před 108 lety se narodil Jozef

Gabčík, který se podílel na

útoku naReinharda Heydricha

vkvětnu 1942

11. 4. 1840

Před 180 lety se narodil

Karel Schulz, architekt,

restaurátor apedagog

21. 4. 1926

Před 94 roky se narodil

sochař Olbram Zoubek,

čestný občan Prahy 2

30. 4. 1883

Před 137 roky se narodil

spisovatel, humorista anovinář

Jaroslav Hašek

Židé vylučováni zveřejného života, se stával kul-

turním akomunitním centrem. Právě vBelgické

ul. č. 25 se poprvé uváděla dětská opera Hanse

Krásy Brundibár, později provozovaná vTerezíně.

Zaválky doživota obyvatel sirotčince zasáhl

jednak zákaz školního vzdělávání, jednak trans

-

porty. VBelgické probíhalo ilegální vyučování

aobměna chovanců už neměla podobu civilizo

-

vané péče představených dobročinného spolku

osvé svěřence. Nakonci války se doBelgické

č. 25, pouzavření sirotčince vroce 1943 zabra-

ného nacistickou Bezpečnostní službou Si-

cherheitsdienst, vraceli ti, kdo přežili. Děti, ale

idospělí, dům sloužil jako azylové centrum.

Pokud se zněj opět odjíždělo, tak dorodných

měst při pátrání porodině, apozději doIzraele.

Komunistický režim přiměl spolek, aby předal

budovu židovské obci. Působily vněm učňovské

školy ainternáty, ostatně budova byla vroce

1960 znárodněna. Díky tomu ale mohla být

poroce 1989 opět vrácena židovské obci. Nej

-

prve se vní podnikalo, sídlila tu jazyková škola,

byla tělocvična, ale isauna sbazénkem asamo-

zřejmě venkovní hřiště. Jakmile chlapci získali

vzdělání, patroni sirotčince se oně postarali, aby

je umístili vesvých podnicích azajistili jim slušný

život. Nazačátku 20. století dosáhl počet chlapců

padesáti adále rostl. Avýchova byla zaměřená

navybudování dobrých vztahů mezi nimi. Ang

-

lista Miroslav Jindra vzpomínal, jaký dojem

naněj udělal před druhou světovou válkou jeho

spolužák ze sirotčince Karel Popper. Zastal se ho

jako slabšího aseznámil ho se základními prin

-

cipy fair play agentlemanství, které si přinesl

právě zBelgické.

Obyvatelé sirotčince čili „sejráku“, jak mu mezi

válkami přezdívali, kněmu měli úzkou vazbu.

Nebylo výjimečným jevem, že vystudovali učitel

-

ství apak vsirotčinci působili. Ostatně ivýrazný

ředitel Otto Freudenfeld doněj přišel jako šesti

-

letý sirotek.

Zadruhé světové války nabralo dění vsirot

-

činci dramatickou podobu. Sloučil se sdívčím si-

rotčincem vLublaňské ulici atím víc, čím byli

tness ikadeřnictví. Až vpůli 90. let přišel

rabín aspisovatel Karol Sidon snápadem, že

židovská obec by měla mít ivlastní školu.

Nápad nejdřív působil fantasticky, ale právě

takto vznikly Lauderovy školy, které dnes

nabízejí vzdělání odmateřské postřední

školu pro bezmála čtyři sta studentů ažáků.

Jedná se ocírkevní školu (jichž je vČeské

republice až sto čtyřicet), ovšem zamě

-

řenou nažidovské tradice, podporovanou

státem ažidovskou obcí. Podmínkou přijetí

není židovský původ, škola pro své tole

-

rantní ovzduší přitahuje inežidovské ro-

diny. Zároveň přirozeným způsobem vrací

židovský život napražské Vinohrady, kdysi

sídlo významné komunity svelkolepou sy

-

nagogou vSázavské ulici. Ta už neexistuje,

zato Lauderovy školy se kvůli rostoucímu

počtu studentů zvýšily ojedno patro vroce

2000, nyní se dokončuje nástavba očtvrté

patro, čímž stavební možnosti končí.

Vmístnostech, odkud kdysi zoken vyhlíželi

sirotci, jsou učebny, kvůli původní dispozici

oněco menší než obvykle. Zároveň se

škola účastní místního života, jako bylo

úsilí zazachování stromořadí vBelgické

ulici, icharitativních akcí, zaměřených

napotřebné bez ohledu najejich původ.

Adíky ní se vrací židovský život naVino

-

hrady doslova, protože některé rodiny se

tam kvůli škole přistěhovaly.

„Bez židovské školy by nebyla možná ob

-

nova židovské obce,“ říká ředitel školy Petr

Karas.

Nadvoře školy stojí platan, který je kvi

-

dění už nafotograích ze 40. let. Kdo

všechno se naněj asi díval, jestlipak uva

-

žoval, zdali ho ještě někdy uvidí? Stromy

mají oproti lidem jednu výhodu: nemůžou

odejít. Lidé se ale můžou vrátit.

MAREK TOMAN SPISOVATEL, FOTO: JE

Tým odborníků z1. LF UK nalezl kosterní pozůstatky, které svelkou pravděpodobností pocházejí zbitvy

uLipan. Podle všeho se jedná opozůstatky husitských válečníků, soudě podle poškození kostí, místa

nálezu aradiokarbonového datování.

Kolorovaná kresba

Jana Žižky odMikoláše Alše

REPROFOTO: JAN DVOŘÁK

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE PRAHY 2