ROZHOVOR
ČÍSLO 4 – DUBEN 2020
5
Bez viditelného úsměvu a mimiky je pro mě práce smutná
Martina Polanská vede od roku 2009 Centrum sociálních služeb Praha 2, které muselo v souvislosti s šířením nákazy koronaviru utlumit některé aktivity.
Zavřelo jesle, denní stacionář, poradnu pro seniory a také jídelnu po seniory a veřejnost. Klienti se déle než měsíc nemohou stýkat se svými rodinnými
příslušníky. Zákaz návštěv bylo hned první opatření, které centrum zavedlo. Podobně jako jeho klienti se i ředitelka s rodinou neviděla dlouhé týdny.
Nechce riskovat nákazu u skupiny, která je v současné době nejohroženější.
CSS Praha 2 pomáhá nejohroženějším
skupinám společnosti. V domovech
seniorů dochází pod vlivem okolností
k řadě změn. Je pro starší lidi hodně těžké
se s tolika změnami vyrovnávat?
V domovech se snažíme, abychom zachovali
přirozenou atmosféru a co nejméně narušili
každodenní zvyklosti. Zatím nám v tom velmi
pomáhá dobrá nálada personálu, jejich
trpělivost a vypěstovaná odolnost vůči stresu.
Samozřejmě čelíme nevšedním dotazům
klientů, rozebíráme spolu, proč je rouška naší
součástí, proč se ruší organizovaná skupinová
setkávání. Seniorů se dotýká hlavně to, že
nemohou mít návštěvy. Apelujeme na rodiny,
aby využívaly telefonické komunikace. Nově
umožňujeme rodinám a obyvatelům videokonferenční hovory. Byly velmi vřele přijaty.
V podobně omezeném kontaktu žijí i mnozí
další senioři ve svých domácnostech. Naše
pečovatelky a sestřičky v terénu jsou často
jejich jediným živým kontaktem.
Uzavření se nevyhnulo ani jeslím v Londýnské ulici a Na Rybníčku. Jak to přijali
rodiče dětí?
Lze říci, že s velkým pochopením a porozuměním. Myslím, že takové opatření tak trochu
i předvídali. Mnozí rodiče ještě před uzavřením jeslí podstatně zredukovali docházku
svých dětí do kolektivu z vlastního rozhodnutí
a opatrnosti, čemuž naprosto rozumím.
U důležitých profesí, jako jsou například
hasiči nebo policisté, městská část zřídila
dětské skupiny. Jaký je o ně zájem? Jak
rychle se dá něco podobného zorganizovat?
Zorganizovat provoz dětských skupin v našem
zařízení, které jinak slouží jako jesle, pro
zaměstnance integrovaného záchranného
systému a další nebylo nijak složité. Personál
jeslí zajišťuje i v tomto případě celodenní
stravování a volný program pro děti
s ohledem na věk a možné zájmy. Práce
s dětmi v různém věku je rozmanitá a kolegyně v jeslích jsou všechny velmi chápavé
k tomu, co tyto děti prožívají.
Vláda vydala doporučení, aby staří lidé nad
70 let raději vůbec nechodili ven, posléze
nařídila, že nesmějí opustit areál domovů
seniorů. Jak se s tím senioři vyrovnali?
V našich domovech jde skutečně jen o pár
obyvatel, kteří jsou zvyklí samostatně
opouštět budovu. Pro ně je to situace zcela
jistě nová. Vnímají ji jako restrikci a vynucený
stav, zatěžuje je různou měrou, ale vážnost
okolností, proč se tak stalo, chápou a přejí si,
aby brzy pominuly.
O kolik seniorů se v domovech nyní
staráte? Děláte pro ně něco navíc, co je
v denním režimu novinkou?
V současné době o 70 obyvatel domovů.
Snažíme se, aby byli na čerstvém vzduchu
na našich terasách, vždy v nízkém počtu
2–3 klientů. Zde máme nastaven harmonogram, aby si venku mohli posedět všichni,
kdo mají zájem. Jsme v intenzivnějším
kontaktu s rodinami, mohou kdykoli zavolat
a na své blízké se doptat.
Nesmíme zapomínat ani na terénní
pracovníky.
Ano, pečovatelky a pečovatelé stále docházejí
do domácností seniorů. Nyní rozvážíme více
než 350 obědů denně. Zdravotní sestřičky
jsou každodenně v terénu a zajišťují domácí
zdravotní péči 50–60 obyvatelům, jejich péče
je naprosto nezbytná pro to, aby tito nemocní
lidé mohli zůstat doma. Setkáváme se
skutečně s vděčností těchto lidí, protože si
sami uvědomují, jak jsou nyní zranitelní.
Tým vedoucích
pracovníků
Centra sociálních
služeb Praha 2
Které provozy CSSP2 jsou momentálně
nejvíce vytížené?
Již před týdny jsme přijali řadu preventivních
opatření, zejména v domovech. Snažíme se
být připravení na krizové scénáře. V těchto
dnech je nejvíce vytížená pečovatelská služba,
konkrétně se zvýšila poptávka po rozvozech
obědů. Narůstá také počet žadatelů o běžnou
výpomoc v domácnosti. Naštěstí se nám
podařilo získat pro terénní pracovníky
ochranné prostředky, jsou tak preventivně
chráněni klienti a oni sami.
Jak situaci zvládá personál?
Je velmi zodpovědný a zatím jsme nezaznamenali zvýšené obavy či nemocnost. Hodně
se touto otázkou zabývám, protože máme
bezmála 180 zaměstnanců. S kolegy vedoucími jsem v každodenním kontaktu. Probírám
s nimi, jak se personál cítí a jak prožívá danou
situaci. Zaměstnance jsme vybavili vitamíny,
dostupnými ochrannými prostředky. Mají
podporu svých nadřízených a k dispozici jim
je také psycholožka, se kterou spolupracujeme. Všichni moji kolegové mají můj obdiv
a úctu.
Co vám osobně teď nejvíc pomáhá náročnou situaci zvládnout?
Mé kolegyně a kolegové. Omezili jsme osobní
setkání a porady. Jsou to oni, kdo drží své
kolektivy v dobré náladě. Jsme tým, a to je
velmi pozitivní. Velmi silně cítím obrovskou
podporu z řad zástupců úřadu městské části,
a to je pro mě a celou naši organizaci v této
době naprosto zásadní.
O našem národě se traduje, že bývá
soudržný právě v krizových dobách.
Udělalo vám něco v poslední době radost?
Soudržnost kolegů, pevná podpora zřizovatele, za to jsem opravdu vděčná. Ale také, že
nám sousedi, ale i zcela neznámé firmy
a subjekty přinášejí roušky či dezinfekci.
Naposledy volala nadace Krása pomoci, že pro
naše obyvatele má na recepci stovku růží.
Martina Polanská
Narodila se v Náchodě. Na Univerzitě
Hradec Králové vystudovala obor
sociální politika a sociální práce.
Od roku 2009 působí jako ředitelka
Centra sociálních služeb Praha 2.
ROZHOVOR VZNIKL PŘED ZPŘÍSNĚNÍM PODMÍNEK PRO POSKYTOVATELE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB.
Kolik hodin denně teď spíte?
Zatím mám dostatek prostoru pro spánek, jen
spím přerušovaně a často se probouzím velmi
brzy nad ránem. Je však pravda, že se mé
myšlenky po odchodu z práce nedaří
restartovat do dříve běžných starostí, režimu
domácnosti a úkolů s dětmi. Ty jsou navíc již
několik týdnů u rodičů mimo Prahu. Nemohu
za nimi, abych minimalizovala riziko případné
nákazy.
Co by vám nyní nejvíc pomohlo?
Jistota, že budu mít pro své
kolegy, a to nejen pro ty, kteří
jsou nejvíce ohroženi,
skutečně dostatek všech
účinných ochranných
pomůcek v časové linii, kterou
neumí nikdo odhadnout.
zařízení v Praze 2 potřebujeme naprosto jistě,
o systémovějším řešení nevím. Stát není
připraven zabezpečit pečující rodiny, aby
svému blízkému poskytly celodenní péči.
A pokud by to tak někdy i bylo, péče o lidi
s demencí v těžších stupních je natolik
náročná, že ji laická (byť proškolená) veřejnost
nepokryje bezezbytku. Z mých zkušeností je
dlouhodobá péče v domácím prostředí
natolik vyčerpávající ve všech ohledech, že se
na ni systémově spolehnout nedá a nemůže,
ani se zapojením terénních služeb. Vážím si
rodin, které pečují, ale také
vím, co prožívají, a mnohé
později volí sdílenou péči
s pobytovým zařízením, kam
pak docházejí za svým
blízkým třeba i denně. Nový
domov v Praze 2 nikdy
nebude „velký ústav“, věřím, že
se podaří, aby šlo o unikátní,
odborníky dobře promyšlený
komplex stylizovaný do domácího, útulného prostředí.
Máme na to, to vymyslet.
MÉ MYŠLENKY
PO ODCHODU
Z PRÁCE
SE NEDAŘÍ
RESTARTOVAT
DO BĚŽNÉHO
REŽIMU
DOMÁCNOSTI
A ÚKOLŮ
S DĚTMI.
Městská část chystá pro lidi
s demencí zařízení, které
dostalo symbolický název
Nový domov. Může zkušenost získaná globálním
bojem s koronavirem
přesvědčit mladou populaci,
že o staré a nemocné musíme vždy
a za všech okolností pečovat?
Zvláštní spojení témat. Mladá populace ví, že
nejvíce jsou nákazou ohroženi senioři, ze
svého okolí vidím, že zrovna mladí lidé chtějí
právě teď přidat ruku k dílu a plní řady
dobrovolníků. Nový domov je záležitost
zodpovědného rozhodnutí našeho zřizovatele. Reaguje na naprosto nedostačující
kapacitu našich domovů a reaguje také
na vysokou poptávku po specializované péči
o lidi s demencí, kterou ve stávajících
podmínkách nemůžeme poskytovat. Nové
Dá se současná situace
k něčemu přirovnat?
Nikdy ve svém životě jsem se s ničím podobným nesetkala, s ochromující nejistotou,
bezvýchodnými situacemi, scénáři a nepředvídatelnými dilematy, která souvisejí nejen
s úlohou mé řídicí práce v organizaci. Více než
kdy dříve se nám všem prolíná pracovní život
do osobního a rodinného a někdy je těžké si
udržet tyto dvě oblasti oddělené. Vždy jsem
preferovala a stála o pohled do očí druhého.
Nyní bez zřejmé mimiky a úsměvů je pro mě
vzájemný kontakt smutný a frustrující.
ZPRACOVALA: KLA, JE