Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 1 – LEDEN 2021

VÝLETY DOHISTORIE

Důvodem pro zřizování meteorologických altánků byla snaha doplnit aozvláštnit veřejná prostranství, vzbudit

zvědavost obyvatel adůstojným způsobem seznamovat lidi se stavem počasí.

snikou nebo vprovedení pro-

sklené skříňky kumístění přístrojů

(zpravidla teploměr, tlakoměr

avlhkoměr) asloužící také jako

vývěska. Tato část stavby bývá

spojená skamenným nebo

zděným podstavcem avhorní

části je krytá střechou různých

tvarů, nakteré může být ozdobná

korouhev.

Stavět se začaly ve2. polovině

19. století, vČesku jsou nejstaršími

ztéto doby altánky vTeplicích

aFrantiškových Lázních. Nej-

starším pražským byl ten uStaro-

městské radnice zroku 1883, za-

nikl během 2. světové války. Další,

minimálně čtyři, tyto pražské

stavby se zrodily začátkem 20. sto-

letí, znichž dvě se dožily dnešních

dní. Ztoho dva objekty byly po-

staveny nasoučasném území

Prahy 2 – naKarlově náměstí

anaVýtoni.

Vevýšce 207 metrů n. m. byla

iniciátorem vzniku meteorologic-

kého sloupu vsadě naKarlově ná-

městí vroce 1910 obec Pražská.

Hlavním meteorologickým pří-

strojem byl Lambrechtův povětr-

nostní telegraf tvořený termo-

-hygroskopem (ukazoval výkyvy

teploty rosného bodu nastávající

VÝROČÍ MĚSÍCE

LEDNA

4. 1. 1846

Před 175 lety se narodil Jan

Karaát, evangelický kněz,

teolog aspisovatel, autor

slavných Broučků

5. 1. 2001

Před 20 lety zemřel Milan

„Mejla“ Hlavsa, hudebník,

zpěvák askladatel, zakladatel

skupiny The Plastic People of

the Universe

8. 1. 2011

Před 10 lety zemřel Jiří

Dienstbier, novinář, disident,

politik, signatář Charty 77

aspoluzakladatel VONS,

ministr zahraničí

10. 1. 1986

Před 35 lety zemřel Jaroslav

Seifert, básník, spisovatel

apřekladatel, nositel Nobe-

lovy ceny zaliteraturu

16. 1. 2006

Před 15 lety zemřel Jiří

Cieslar, esejista, lmový

aliterární kritik

19. 1. 1896

Před 125 lety se narodil Karel

Evald, právník, aktivní Sokol,

popravený nacisty zaodbo-

jovou činnost

19. 1. 1969

Před 52 lety zemřel Jan

Palach, student Filozocké

fakulty UK, bojovník za

svobodu ademokracii, který

16. 1. obětoval svůj život

20. 1. 1841

Před 180 lety se narodil

Eduard Albert, lékař, básník

apřekladatel, poněmž je po-

jmenován Albertov

22. 1. 1941

Před 80 lety zemřel František

Křižík, elektrotechnik, vyná-

lezce apodnikatel, nazývaný

„Český Edison“

27. 1. 1996

Před 25 lety zemřela Olga

Havlová, disidentka, první

dáma ČR, zakladatelka

Výboru dobré vůle

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ

Meteorologický altánek dodnes stojí naVýtoni

KRESBA: EVA DVOŘÁKOVÁ

P

ro tyto víceméně drobné

okrasné stavby bylo jejich ná-

zvosloví různorodé: meteorolo-

gický sloup, povětrnostní sloup,

meteorologický domek či kiosk,

domeček napočasí, říkalo se jim

budka, altánek, skříň nameteo-

rologickou službu, počasíčko, vě-

trníček… Jejich největší evropské

rozšíření ve2. polovině 20. století

bylo vNěmecku, Švýcarsku, Čes-

koslovensku, Rakousku aPolsku.

Někde byly desítky takových

stavbiček, ale unás jejich počet

přesahoval stovku. Většinou se

jednalo osamostatně stojící vě-

žovitý objekt velikosti známé te-

lefonní budky. Jeho střední část

převážně bývá vetvaru kvádru

Vzhled zaniklého meteorologického

sloupu naKarlově náměstí zroku 1910.

nebo sloupy svým solitérním

umístěním, technickým vyba-

vením akonstrukčním prove-

dením přitahovaly zájem obyvatel

arozvíjely jejich myšlení, vybízely

kzastavení aobdivování. Bohužel

vněkolika případech ipřitahovaly

pozornost vandalů, aproto

mnoho těchto stavbiček zeje

dodnešních dní prázdnotou, či

slouží kúplně jiným potřebám,

než bylo původně zamýšleno. Po-

těšením ovšem je, že poroce 2000

začaly vznikat vnaší republice

opět nové meteorologické kiosky

(zatím deset), jež vyhledávají

kromě znalců počasí inávštěvníci

měst, kteří se snimi fotografují

azjišťují unich specické infor-

mace.

JAN DVOŘÁK

nimi jako vrchol jednoduchá tyč-

ková směrová korouhev. Kdy

sloup zanikl, není známo.

NaVýtoni (Rašínovo nábřeží)

ve190 metrech n. m. je odroku

1907 tzv. limnigraf (přístroj kmě-

ření aregistraci výšky hladiny vod-

ního toku) postavený vsecesní

stavbě. Jeho konstrukcí je roman-

tický gloriet čtvercového půdo-

rysu doplněný osloupové loubí.

Obec Pražská zakoupila za2000

korunpřístroje limnigrafu isvod-

ními hodinami (velký kruhový

ukazatel výšky hladiny Vltavy).

Kromě strojů vodoměrných byly

objednány ibarometr, termograf,

dva teploměry aj. Objednané apa-

ráty vceně 3785 korunbyly zpro-

vozněny 21. 1. 1911. Stavba obsa-

huje ihodiny. Naměděné kupoli

stavby byla umístěna korouhvička

vetvaru psí hlavy svyplazeným ja-

zykem, protizávažím (tři koule

propojené kovovým prutem tvaru

poloviny kola) aníže umístěnou

větrnou růžicí vyznačující světové

strany. Korouhvička dodnes uka-

zuje směr větru. Zvnitřních insta-

lovaných meteorologických zaří-

zení dnes není možné vidět žádné.

Co říci závěrem? Snad jen to, že

meteorologické altánky či kiosky

FOTO: JAN DVOŘÁK

při změnách vlhkosti ateploty

vzduchu) aaneroidem (kovový tla-

koměr). Jejich údaje byly zá-

kladem kurčení předpovědi po-

časí nanejbližší období

(následující den). Dále byl sloup

vybavený svislým teploměrem aji-

nými meteorologickými přístroji.

Byl to asi 3,5 m vysoký čtyřboký

kiosk, zbudovaný ze železobeto-

nové konstrukce somítkou

zumělého kamene. Vzasklených

vitrínách byly tabulky saktualizo-

vanými statistickými údaji.

Navšech čtyřech stranách horní

části objektu byly hodiny anad

Secesní stavba pro hydrometeorolo-

gická zařízení naVýtoni je zroku 1907.

„Němka paní Seidlová, jako celá její rodina, nenáviděla svého

velkoměstského okolí již proto, že bylo české. Ani posvé smrti se

městu našemu nechtěla vydati, nechala se proto pohřbíti až

odVinohradů dostatečně vzdálené německé Aši.“

PRŮMYSL AOBCHOD NA

KRÁLOVSKÝCH VINOHRADECH XVII.

Seidlovo pole

K

dyž vzimě roku 1921

zemřela jedna způ-

vodních majitelek Sei-

dlova pole, tak vmístních

novinách rozhodně nepla-

tila tradiční formulka

„omrtvých jen dobré“.

Vinohradský tisk nenechal

nanebožce, potažmo ro-

dině Seidlových, nit su-

chou. Tento obrovský,

podesetiletí zvětší části

ladem ležící pozemek

vcentrální části Králov-

ských Vinohradů vzbu-

zoval pravidelně emoce

azávist. Mnohým obyva-

telům města bylo pole pro

svůj zanedbaný stav

trnem voku: „Netrpte, aby

služky vaše vysýpaly

popel aodpadky naúhor,

netrpte dětem metání ka-

mení aroznášení nečis-

toty popoli. Drobný úklid

okolo Seidlova pole může

naše obec prováděti, cel-

ková péče ototo sou-

kromé smetiště ji však roz-

hodně nepřináleží!“

Nadélku byl pozemek vy-

mezen ulicí Slezskou

adnešní Vinohradskou

třídou. Východní konec

pole hraničil sMěstskou

tržnicí. Západní strana pak

dosahovala až naúroveň

Blanické ulice, nadohled

odnáměstí Míru. Vtéto

části se ještě vdobě první

světové války nacházela

rozsáhlá okrasná zahrada

astará vila. Ovšem většina

pozemku ležela ladem.

Tak jako během desetiletí

vokolí postupně přibývala

souvislá městská zástavba,

apůvodní zahrady aused-

losti nahrazovaly bloky

činžovních domů, rostla

samozřejmě cena po-

zemku. Kromě samotné

obce okoupi pole dlouho-

době usilovali přední vi-

nohradští podnikatelé, ne-

úspěšně se onákup

alespoň části pozemku

ucházela Záložna Vino-

hradská. Generace rodiny

Seidlových ale zarputile

odolávaly všem na-

bídkám. Bylo však jasné,

že tento stav nemůže trvat

navěky.

Věci se daly dopohybu

až pokonci první světové

války. Nejprve nám již

známá Záložna Vino-

hradská odvinohradské

obce zakoupila pozemky,

které přímo hraničily se

Seidlovým polem. Tyto vý-

měrou nevelké parcely

však měly doslova strate-

gický význam, neboť bez

nich bylo Seidlovo pole

jako stavební parcela

prakticky bezcenné: „Po-

něvadž nebude je lze za-

stavěti jinak, než slou-

čením spozemky

Seidlovými, jest naděje, že

Seidlův vzdorolán, hyzdící

dosud svojí pouští anečis-

totou velkoměstský ráz

Královských Vinohradů,

bude konečně někým

získán azastavěn.“ Za-

čátkem října 1919 došlo

kprodeji samotného Sei-

dlova pole. Novým maji-

telem se nestal nikdo jiný

než velkouzenář Emanuel

Maceška, který okoupi

pozemku vbezprostřední

blízkosti svého vinohrad-

ského závodu patrně

dlouho uvažoval. Tisk toto

nečekané rozuzlení oko-

mentoval takto: „Pole

koupil továrník avelko-

statkář Emanuel Maceška.

Tedy nikoliv obec, ani Zá-

ložna Vinohradská, jež

drahně času usilovaly

ozískání kompleksu, který

stavebně inančně patří

vdnešní době knejcen-

nějším nacelé zdejší

půdě.“ Následně se Ma-

ceška dohodl ispřed-

sedou záložny, adlouho-

letým starostou města

Aloisem Burešem azdárně

odkoupil ijejich části po-

zemku. Továrník si na-

konec ponechal úzký pruh

pole, nakterém později

vystavěl obchodní palác

sbiografem „Maceška“

otevřený roku 1929. Zbý-

vající části pozemku po-

stupně výhodně rozprodal

abez problémů splatil mi-

lionový úvěr, který mu

banka poskytla nanákup

pozemků. Namístech, kde

ještě nedávno vítr zdvihal

prach aodpadky avino-

hradské děti chodily sáň-

kovat, vrychlém sledu vy-

rostly reprezentativní

budovy, vekterých své

sídlo našlo mnoho institucí

mladé republiky. Parcelací

anáslednou zástavbou

Seidlova pole tak prakticky

vyvrcholil proces staveb-

ního vývoje území Králov-

ských Vinohradů dopo-

doby, kterou známe dnes.

TEXT A REPROFOTO: MICHAL FRANKL