Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 4

ČÍSLO 12 – PROSINEC 2019

Jaký je nejhezčí den v životě ředitele

školy?

Není to 30. červen, jak asi čekáte, že odpo-

vím. Ikdyž musím přiznat, že jsem šel kdy-

si dávno doškolství, asi jako většina znás,

kvůli dvěma měsícům prázdnin. Ale ty

jsem jako ředitel nikdy neměl ařediteluju

už šestadvacet let. Nastoupil jsem dotéto

školy vroce 1994 pokonkursu 7 uchaze-

čů, bylo mi tehdy třiatřicet let, aodté do-

by jsem tady.

To se dá vydržet?

Jak vidíte, tak dá. Jednu dobu jsem dělal

ředitele dvou škol najednou, čtyři roky

jsem táhl ještě Botičskou aktomu mám

ještě skoro 20 let na starosti mateřinu

NaZbořenci, jako jediný ředitel vPraze 2.

I když v poslední době se přidala škola

Na Smetance, tam má paní ředitelka

ve své dikci taky mateřskou školu. Tak

jsem si zata léta docela užil.

Co se zatak dlouhou dobu vkantořině

změnilo?

Pozoruji obrovský nárůst administrativ-

ních povinností. Znás ředitelů se stávají

výkaznické jednotky, jak já tomu říkám,

když zpracováváme hory informací pro

další úřady ainstituce – zejména pro mi-

nisterstvo školství aČeskou školní inspek-

ci, které odnás vyžadují různé druhy vý-

kazů, zpracovávání výzkumů atestování

dětí. To dřív nebývalo, vnárůstu administ-

rativních povinností avzátěži pro kance-

lář je to velký posun. Vkanceláři řešíme

ekonomické a administrativní záležitosti

jen vetřech – já, ekonomka načástečný

úvazek a hospodářka na celý pracovní

úvazek. Ale já nejsem negativisticky za-

měřený, mám radost z každé drobnosti.

Stále mi dokážou dělat radost děti veško-

le, i bývalí žáci. Zrovna včera jsem šel

z práce domů a na náměstí Míru se

kemně vrhnul můj bývalý žák, dnes už je

zněj pětatřicetiletý produkční. Kantořina

má tuhle obrovsky milou stránku a do-

dnes mě baví.

Máte nějaké slavné absolventy?

My jsme basketbalová škola, spolupracu-

jeme intenzívně s USK na Vinohradech,

máme tady pod střechou jejich talenty,

vosmičce adevítce. Oni si mladé talenty

draftují ze všech škol vrepublice, to jsou

pak ty naše nadané děti. Chodil sem špič-

kový hráč Ondra Balvín, který zazářil

namistrovství světa vbasketu, Tomáš Sa-

toranský ne, ale jeho děda mě trénoval

vevolejbalu. Těch vynikajících sportovců

prošla tímhle barákem spousta. Zapod-

mínek, kdy máme jednu tělocvičnu ajed-

no hřiště pro míčové hry, je to úžasné. Mě-

li jsme tu fotbalisty, volejbalisty, kajakáře,

basketbalisty aco já vím koho všeho ještě.

S USK máme pevný smluvní vztah, že

jsme jejich škola. Oni nám poskytují tre-

néry, naopak naše děti chodí naUSK jako

jejich hráči, setkáváme se s trenérským

kádrem. Je to tak úzká spolupráce, že spo-

lečně řešíme ivýchovně-vzdělávací věci,

ti mimopražští kluci jdou knim nainter-

nát aknám chodí vdeváté třídě doškoly.

Jdou natrénink ráno, vpoledne avečer

a v poledne se stravují u nás a večer

naUSK. Otomhle se málo ví. Aodnás pak

jdou nagymnázium Přípotoční.

Znamená to, že se žákům snažíte přede-

vším předat sportovního ducha?

Nejen sportovního. Mými modlami jsou

Jan Amos Komenský, aprotože jsem také

muzikant, tak ináš nejlepší jazzový saxo-

fonista Jan Konopásek. Z Komenského

jsem si vzal k srdci jeho lidský přístup

aslušnost. Tu se snažím svým soukromým

ipracovním životem nést.

Zčeho mají dnes prvňáčci obavu, když

jdou doškoly?

Zničeho. Bývaly doby, kdy děti první školní

den nechtěly jít od rodičů, plakaly, to se

dnes vůbec nestává. Škola přestala být pro

malé děti strašákem, rodiče už dávno po-

chopili, že nejsme nastaveni proti nim aje-

jich dětem. Vstup doškoly dnes rodina vní-

má jako milou záležitost, to jsou kolikrát ce-

lá procesí, která jdou sprvňáčkem dopro-

vodit ho na jeho první školní den. Vstup

doprvní třídy je pro šestileté nebo sedmi-

leté děti jejich největším životním zážit-

kem. Ale my se snimi už před tím potkává-

me, paní učitelky v mateřské škole děti

navstup doškoly připravují. Určitě by vtu

chvíli měly mít osvojenou sebeobsluhu –

od hygienických návyků až po zavázání

tkaniček aschopnost připravit si pomůcky.

Takže číst apsát ne?

Ne, ale oni to leckdy umí. Jak chcete před-

školákovi odepřít, když se začne zajímat

opísmenka? To je velké dilema, vždycky

se vetřídě najdou tři, čtyři děti, které už

číst apsát umí. Vetřídě tím vzniká dishar-

monie, aje nakantorovi, aby stím doká-

zal pracovat. Naše škola je známá kombi-

nací klasické aalternativní výuky ajá ne-

chávám volbu metody na kantorovi.

Navyučování zvoní, klasi kujeme znám-

kami, ale pokud rodič požádá o slovní

hodnocení, vyhovíme mu. Jsme škola bez

velkých kotrmelců. Všechno řešíme bez

křiku, bez výhrůžek, to prostě jinak nejde.

Když je problém, dítě si zavolám doředi-

telny, probíráme to a v takovou chvíli

mám tendenci zpomalit řeč.

Umíte si představit, že byste dělal

kantora vdobě, kdy ještě byly mož-

né fyzické tresty dětí?

Kantořina je poplatná době. Mecha-

nismy nastavené dobou se automa-

ticky uplatňují veškolství. Dřív byla

daleko razantnější výchova, dítě ne-

bylo středobodem rodiny, jako je to-

mu dnes. Když se to přežene, hned

to nadítěti poznáme – určitým ty-

pem rozcapenosti, vyžadováním

velké pozornosti od nás učitelů

iodspolužáků směrem kjeho oso-

bě. Takové děti pak nasebe strháva-

jí pozornost. Věkem to ale odplouvá,

ty hroty se obrušují, jako se obrušují

kameny vevodě.

Čím je vaše škola speci cká?

Svojí polohou. Jednak blízkostí kostelní

krypty, kde se ukrývali parašutisté

poatentátu naHeydricha. Naše škola je

tím příběhem proťata, naše děti kryptu

pravidelně navštěvují, ten příběh svědčí

onašem češství nejvíc včetně toho, že se

našlo tolik lidí, kteří jim pomáhali. Zoken

naší školy se točil koprodukční  lm

Anthropoid, každý rok jsou naše děti

umosazných destiček sejmény parašu-

tistů zasazenými v dlažbě, kladou tam

květiny, berou je jako hrdiny. Naše děti

vojáky milují, já učím deváťáky tělocvik

akolikrát mě překvapilo, když se mě pta-

jí, jestli jsem byl navojně. Někteří se sami

hlásí navojenské školy. Ta poloha školy

má ale istinnou stránku, hlučný asilný

automobilový provoz nafrekventované

ulici. Stím se moc dělat nedá, pomohla

nám loňská výměna oken zavakuovaná,

ale přesto mnozí rodiče knám naškolu

dítě nedají jen kvůli té poloze. Hlavně

prvňáky.

Ačím se škola nejvíc proslavila?

Paradoxně akváriem. Vážně. Podívejte

se, jaká je to nádherná dekorace, itohle

malé umě vředitelně. To vzniklo tak, že

jsem před lety přemýšlel, jak udělat naši

školu krásnější. Tak jsem se statikem

udělal kovovou konstrukci, do toho

jsme zasadili šest mořských akvárií aro-

diče nám ze začátku tak sponzorsky po-

máhali, že jsme do každého akvária

mohli nasadit jiný typ rybí havěti, odkre-

vet až pokraby. Konec mořských akvárií

nastal vloni, když jsme zjistili, že podva-

ceti letech sůl konstrukci rozežrala. Už

sbíráme peníze nanové, velké akvárium,

mělo by se to realizovat teď oprázdni-

nách, všem přispěvatelům zřad rodičů

zato děkujeme. Ataky našemu školní-

kovi, který oně pečuje. Máme ještě jed-

no akvárium opatro výš, které je průhle-

dem dotřídy. Děti to mají rády, nachod-

bě to krásně svítí, je v tom kus života

ajsme tím slavní. Kdykoliv mě potká ně-

který zbývalých žáků, tak první věta zní:

Máte ještě akvárium?

Ptala se: kla

Jak byste ZŠ Vratislavovu charakteri-

zoval?

Jsme poměrně malá škola vesrovná-

ní s ostatními školami zřizovanými

Prahou 2. Máme kapacitu 325 dětí.

Pořád je to ještě počet, který umož-

ňuje individualizovaný přístup. Tako-

vou vizí naší školy je maximálně indi-

vidualizované vzdělávání v bezpeč-

ném prostředí spolupracující třídy. To

je ideál.

Co je podle vás nejdůležitějším úko-

lem školy?

Pedagogický slovník uvádí asi 18 funkcí

školy. Těžko bych vypichoval jednu

znich. Pro mě je důležitá komplexnost,

to, že prostor, klima, kultura, materiál

ahlavně lidi jsou připravení vyvíjet úsilí

adosahovat vzdělávacích cílů.

Škola původně sídlila vLegerově ulici.

Co vám nová adresa dává?

Naše škola je charakteristická také pro-

středím, vekterém se nachází. Přestože

jsme vširším centru Prahy, jsme vevel-

mi klidné zóně avelmi si toho vážíme.

Vdosahu máme spolupráci se spolkem

Vltavan.

Kolik máte dětí?

V současnosti mámě 324 žáků a jen

jednu volnou židličku. Máme průměr

22 dětí vetřídě, což navozuje možnost

individualizovat výuku.

Vnásledujícím roce můžete otevřít je-

nom jednu první třídu.

Je to propočteno podle toho, kolik dětí

odnás odejde. Víme, že odejde 20 de-

váťáků, pár dětí půjde navíceletá gym-

názia. Víc než jednu třídu otevřít nemů-

žeme. Musíme přemýšlet také ekono-

micky, nelze mít dvě třídy s dvanácti

dětmi.

Nepořádáte dny otevřených dveří, ale

nabízíte rodičům budoucích prvňáč-

ků individuální prohlídku školy.

Je to součást mé práce. Rodiče prová-

dím poškole, musejí si jen rezer-

vovat termín dopředu. Mohou

vstoupit dokterékoli třídy. Nabízí-

me možnost vidět školu vprůbě-

hu jednoho běžného vyučovacího

dne. Nechci, aby si rodiče mysleli,

že jim něco zatajujeme. Pořád pro-

bíhají zásadní opravy, například

výměna elektroinstalace. Každo-

ročně je vidět ten skok dopředu.

Naco se rodiče ptají?

Většinou se bavíme otom, že škola

začíná naprvním stupni oddevíti

hodin, ale máme odsedmi odrá-

na školní družinu. Angličtinu vyu-

čujeme jako předmět až od třetí

třídy. Od první třídy nabízíme

kroužek, který umíme zařadit

k běžnému rozvrhu. Děti se tedy

vprvní adruhé třídě mohou učit

anglicky. Rodiče zajímají kroužky, ptají

se také, jestli naše jídelna poskytuje

bezlepkovou stravu.

Máte veškole povolené mobily?

To je dnes velké téma. Nemáme je za-

kázané. Samozřejmě, že jsou zakázané

vhodinách, krom takových hodin, kdy

je lze použít jako kalkulačky. Vzhledem

k tomu, že neexistuje nějaká právní

norma, která by toto omezovala, není

úkolem školy saturovat věci, které by

měla řešit rodina. My jsme výchovná

organizace, snažíme se žáky vychová-

vat ktomu, aby používali mobily tehdy,

kdy jsou potřeba, aaby taky dělali něco

jiného. Pokud se žáci rozhodnou sami,

že nebudou mobily používat, tak to

podporujeme. Nechceme ztoho direk-

tivně dělat zakázané ovoce, které pak

nejvíc chutná.

Zaujalo mě, že veškole máte sbor.

Na tohle potřebujete vždy nějakého

člověka. Máme štěstí, že je tu paní uči-

telka, která se oto velmi zajímá. Založi-

la také agenturu Naše hudba avespo-

lupráci s ní vznikl pěvecký sbor, který

má už asi šestiletou tradici. Vypracoval

se navysokou úroveň aje zván narůz-

né společenské akce. Co se týče hudeb-

ních aktivit, každým rokem se secvičí

celoškolní muzikál, loni to bylo před-

stavení s názvem Etiketa. V Divadle

Na Fidlovačce bylo několik repríz

azpelhřimovské agentury jsme získali

rekord v počtu dětských účinkujících.

Pro nás je to důležité, protože vmuzi-

kálu vystupovalo 231 žáků anešlo jen

oprezentaci těch talentovaných, ikdyž

ti jsou tahouny představení.

Nakteré další mimoškolní aktivity se

ještě mohou děti těšit?

Máme velkou výhodu, protože hned

vedle školy je Stanice techniků Vyše-

hrad, která je organizační součástí Do-

mu dětí amládeže Praha 2, anaše škola

může kroužky nabízet pod jejich hla-

vičkou. Vsoučasnosti nabízíme přes 40

kroužků. Většina se odehrává vnaší bu-

dově, personálně je zajišťuje Dům dětí

a mládeže. Rodiče tak mají jistotu, že

dítě nemusí nikam dojíždět. Pro nás to

má tu výhodu, že nemusíme zakládat

žádné občanské sdružení nebo najímat

agenturu. Pro rodiče to má tu výhodu,

že odstanice techniků jsou kroužky ce-

nově dostupné. Akdyž se najde asi 10

žáků, kteří mají zájem onějaký kroužek,

který není vypsaný, můžeme se se sta-

nicí techniků domluvit, aby kroužek

vznikl.

Kdybyste mohl něco veškole změnit,

co by to bylo?

Když jsme se sem nastěhovali, byla ško-

la skoro prázdná amy měli asi sto dětí.

Teď jsme se dostali dosituace, kdy nám

chybí prostory. Potřebovali bychom

učebny odborného charakteru, aby by-

la nachystaná fyzika achemie aaby byl

ateliér. Těšíme se, až bude dokončena

oprava elektroinstalace. Musím ale říct,

že celé prázdniny se tu pracuje. Nyní

probíhá změna nářaďovny v tělocvič-

ně. Naší velkou bolestí je sportovní zá-

zemí. Máme tělocvičnu zkonce 19. sto-

letí. Využíváme blízkou sokolovnu, tak-

že starší třídy mají hodiny tělocviku mi-

mo školu. Ale určitě by bylo fajn, kdy-

bychom disponovali vlastním prosto-

rem.

Ptala se: je

Základní školy Prahy 2

Městská část je zřizovatelem deseti základních škol. Každá z nich je něčím jedinečná, na každou z nich se hlásí do prvních tříd víc dětí, než je možné přijmout. Tento seriál

rozhovorů s řediteli jednotlivých škol postupně představí každou z nich. Rodičům budoucích prvňáčků možná usnadní rozhodování o výběru školy, u těch starších zase zvažování,

zda se mají hlásit na víceletá gymnázia, absolventi zavzpomínají na svá školní léta a těm ostatním snad poskytneme námět k zamyšlení. Nyní představujeme ZŠ Vratislavovu

a ZŠ Resslovu. V příštím vydání to budou ZŠ Na Smetance a Slovenská.

Za dveřmi našich základních škol (III.)

Pohodová, klidná, vstřícná a spochopením. Taková je Základní škola Resslova pod vedením jejího ředitele Jaroslava Procházky. Ředitelna je zařízena

nábytkem zdoby, kdy zde vyučoval na tehdejším gymnáziu Alois Jirásek. Na zdi visí obraz Komenského a Jana Konopáska i diplomy dokládající

mimoškolní úspěchy žáků. Jako by tím ředitel říkal světu: beru si zminulosti i současnosti jen to dobré a kombinace obojího je ideální.

Před devíti lety se na adresu Vratislavova 13 stěhovali žáci ze školy v Legerově ulici. Na dosah mají Podskalí, jsou v širším centru a hlavně na klidném místě. Nová lokalita škole nabízí širší možnos-

ti v oblasti volnočasových aktivit. A její ředitel Jiří Trunda je velmi vítá.

Základní školu Resslova proslavila akvária

S rodiči budoucích prvňáků rád projdu školu

Jiří Trunda

Jaroslav Procházka

Noviny Prahy 2