Strana 9
9
ČÍSLO 12 – PROSINEC 2019
Takové množství lidí, jaké bylo
naPražském hradě 29. prosince 1989
v den volby prezidenta Havla, jsem
nikdy naHradčanech doté doby ne-
viděl.
Jen sobtížemi se s dcerou prodírá-
me na druhé nádvoří. Další postup
vpřed možný není. Odhaduji to tak
hodně přes sto tisíc lidí, kteří zde
na nádvořích čekají. Ozývá se mo-
hutný potlesk apokřik. Začíná natře-
tím nádvoří, kde se prezi-
dent právě objevuje
nabalkonu, apostupně se
přelévá inadalší nádvoří.
„Už je to tady!“ Pak snad
ještě mohutnější: „Ať žije
prezident Havel.“
Skandování se jako vlno-
bití přelévá zjednoho ná-
dvoří na druhé a mně se
vracejí vzpomínky naudá-
losti, které jsme v tom
krátkém čase zažili. Zmé-
ho vinohradského bytu
jsem den co den chodil
ksoše sv. Václava demon-
strovat. Všude kolem čes-
koslovenské vlajky aprvní
narychlo zhotovené trans-
parenty.
Dívám se na ten bouřící
dav, a stále to ještě plně
nevstřebávám. NaVáclav-
ském náměstí se za doby
nesvobody svobodně de-
monstruje! Dalšího dne
odpoledne je Václavák za-
plněn již více nežli zpolo-
viny, snad na sto tisíc de-
monstrujících. Množstvím
nápisů polepený střed
města mi silně připomíná Prahu ten-
kráte vsrpnu 1968. Lidé se osmělují
stále více a více. Jedno je však pra-
zvláštní: Náš obrovský dav nemá
žádného vůdce.
Lidé skandují nejrůznější hesla apři
tom si sami hlídají pořádek. Svolávají
mládež dolů ze střech alešení, kam
mladí vylézají. Je to pozoruhodné,
ale ten náš dav má obrovskou disci-
plinovanost. Ohromný dav, který do-
káže udržet pořádek! Lidé dnes již
skandují konkrétnější a také i vtip-
nější hesla. Ozývá se: „Štěpána k lo-
patě… Jakeše dokoše!“ Pak lidé vy-
tahují zkapes klíče, nad hlavami sni-
mi cinkají a volají: „Poslední zvoně-
ní…“ Ozývá se vytí sirén… avdavu
okamžitě vzniká napětí. Lidé sice
sobavami trnou, byla to však jen sa-
nitka, snažící se dostat mezi shro-
mážděné lidi. Vedle mne stojí dvojice
starých manželů, obzvláště děda
opírající se osvoji hůl jen stěží stojí.
Také oni mají nasvém oblečení triko-
loru adojetím pláčou… Dav neustá-
le něco skanduje. Mantrou se stává
neustále opakované: „Už je to tady!
Už je to tady…“ Odsochy se sice ob-
čas někdo pomocí megafonu snaží
kdavu promluvit. Vtom skandování
slyšet ale moc není. Později se dozví-
dám, že toho dne Václav Havel adalší
poprvé hovořili z balkonu budovy
Melantrichu. Nahoře pod Muzeem
jsme však projevy zMelantrichu ne-
slyšeli. Vestředu je Václavské náměs-
tí v podvečer již zcela zaplněno.
Snad hodinu se prodírám od sochy
Václava dolů směrem k Lucerně.
Vdavu slyším, že se dnes bude hovo-
řit. Podařilo se prý ozvučit prostor
celého náměstí. Pak skutečně: začíná
hovořit Václav Havel aponěm násle-
dují další řečníci. Sice je slyším, ale
stále nevím, odkud to mluví.
Demonstrace končí, nazávěr
Marta Kubišová zpívá hymnu.
Teprve po ukončení demon-
strace vdavu zaslechnu, že se
hovořilo z balkonu budovy
Melantrichu, která se nachází
uprostřed náměstí.
Večtvrtek už dostávají odpole-
dní demonstrace řád. PoPraze
se už ví, v kolik hodin začne
aodkud se bude hovořit. Opět
začínají kolovat zvěsti, že Li-
dové milice, které se včera
sjížděly doPrahy, ale nakonec
nezasáhly, jsou připraveny de-
monstraci rozehnat. Rovněž
jsou obavy ze zásahu armády.
Atmosféra je proto dnes mi-
mořádně napjatá.
Odpoledne přicházím naVác-
lavák tentokráte Jindřiškou
ulicí od Hlavní pošty. Od Jindřišské
věže zaslechnu neobvyklý ruch
ahluk. Tam je směr naLibeň aVyso-
čany stovárnami, atudíž ismilicemi.
Pak slyším mohutný jásot askando-
vání. Tak to nebudou milice…
Ano, to skutečně přicházejí zdělnic-
kých Vysočan. Anejsou to milicionáři!
Auž je slyšet mohutný pokřik přichá-
zejících: „Dělníci jsou tady! ČKD je
tady! Pragovka je tady!“ S vlajkami
atransparenty soznačením
továren asmocným křikem
přichází Jindřišskou ulicí
obrovský průvod dělníků
zLibně aVysočan.
Dělnický průvod z Jindřiš-
ské ulice si vynutil vstup
dostředu Václaváku. Aby se
lidé neušlapali, vzniká vda-
vu u Jindřišské volání, aby
se ze středu náměstí poma-
lu ustupovalo. To, aby se
tam vešel dělnický průvod.
Někteří lidé nechápou, oco
jde, a tak na couvající dav
volají: „Neodcházejte, ať je
nás tady víc!“ Stále se ně-
kteří bojí, že ONI přijdou
apokusí se nás rozehnat.
Více lidí se sem už nevejde.
Dnes odhaduji počet de-
monstrujících na téměř
čtvrt milionu. Poprojevech
opět, jak se již stalo tradicí,
československá hymna.
Demonstrace pokračují.
Oposledním listopadovém
víkendu je po oba dny
na Letenské pláni pokaždé
na jeden milion demon-
strantů.
Dne 10. prosince je naposlední velké
demonstraci vyhlášena kandidatura
Václava Havla na prezidenta. Něco
ještě před pár týdny nemožné aneu-
věřitelné.
Ivo Hudec, obyvatel Prahy 2
Výlety dohistorie
Jak jsem před třiceti lety demonstrova
l
Sto let od narození
filmového historika
Myrtila Frídy
Před sto lety by si asi většina obyva-
tel Královských Vinohradů přála pod
stromeček teplo, které tehdy bylo
opravdu nedostatkovým zbožím.
Městská rada se snažila obyvatelům
města ulehčit životní podmínky as-
poň dodávkou brambor až do domu:
„Poněvadž místní obyvatelstvo
značně trpí samozásobitelským do-
pravováním bramborů z venkova,
rozhodla se obec zdejší přikročit
kjeho zásobení brambory do 50 kg
na osobu dodávkou do domu.
Zvláštní poukázky ktomu účelu vy-
dávají se pouze vAprovisační kance-
láři vNárodním domě dle ulic.“ Vlast-
ní dodávku brambor zákazníkům
pak měli dle dispozic radnice reali-
zovat vinohradští obchodníci. Uplat-
nil se přitom i systém „vratných“
obalů. Ovšem toto opatření odráže-
lo tehdejší nuzné poměry: „Brambo-
ry budou dodány místními obchod-
níky v pytlích, jež se musí po vysypá-
ní ihned vrátit. Drobný dosavadní
prodej do 5 kg zůstane dále zacho-
ván.“ Dalším nepřítelem pro vino-
hradské obyvatele byla tma. Kdo bez
úhony dorazil nedostatečně osvětle-
nými ulicemi ke svému domu, neměl
zdaleka vyhráno: „Schodiště domů
vinohradských většinou nedostateč-
ně, či pozdě se osvětlují, mnohdy
pak neosvětlují se vůbec. Domy, kte-
ré osvětlují se petrolejem jsou dnes
ovšem omluveny, ale kde se povin-
nost zanedbává, ač lze svítit plynem
nebo elektřinou, tam budiž přísně
exekutivně zakročeno!“ Dobrodruž-
ným podnikem se mohla stát i ná-
vštěva veřejných toalet: „Vinohrad-
ské veřejné záchodky jsou ve stavu
čím dál více zbědovanějším. Nelze-li
dnes prováděti základních oprav,
dbejte aspoň o pravidelné čištění a
desinfikování!“
I následující oznámení mohlo před
svátky udělat někomu radost: „Kovo-
vé předměty zrekvírované na Králov-
ských Vinohradech vúnoru a březnu
1918, a zdejšímu úřadu městskému
odevzdané, vracejí se dotčeným
stranám vobecním dvoře vKolláro-
vě ulici dle pořadových čísel osvěd-
čení, popřípadě vyplatí se za ně ná-
hradou peníze.“ KVánocům tradičně
patří i stromeček. Ovšem tento sym-
bol Vánoc mohl nepozorným chod-
cům vcentru města způsobit i jisté
nepříjemnosti: „Večerním a nočním
chodcům na Purkyňově náměstí hro-
zí nebezpečí vneosvětlených skupi-
nách vánočních stromků, znichž trčí
napříč do tmy mnohde několik met-
rů dlouhé, ostré tyče a kůly. Ledaby-
lostí touto ohroženo jest jmenovitě
divadelní obecenstvo, které ve tmě
klopýtá i přes hřebíky, jež neprozře-
telní prodavači stromků natloukají
do dlažby. Po našem soudu prodej
stromků vtato místa vůbec nepatří.“
A na vánoční tabuli by neměl chybět
ani kapr: „Ryby budou se vcelé Velké
Praze prodávati pouze od 20. do 23.
prosince za maximální cenu 6.80 ko-
run. Mírový dovoz ryb bude prý ně-
kolikanásobně (!) předstižen, praví
úřední bulletin vládní. Uvidíme!“
Ovšem ani s dodávkami brambor,
o kterých jsme psali již výše, to neby-
lo před svátky nějak slavné: „Bram-
borů obecních došly tento týden na
Královské Vinohrady jen 3 vagony
místo smluvně sjednaných vagonů
90! Sporý a naprosto nedostatečný
tento příděl prodán byl obratem na
Seidlově poli.“ A tradičně dobrá zprá-
va na konec: „Mexický petrolej má
dojíti dle slibu Ministerstva zásobo-
vání do Prahy, a tedy i knám na Vino-
hrady po 15. prosinci.“ Krásné Váno-
ce všem!
Michal Frankl
Pozn. autora: Citace z dobového tisku
pocházejí z periodika „Vinohradské no-
viny“, které je součástí fondů Národní
knihovny České republiky.
Frída se narodil 21. prosince 1919 do
rodiny, kde byl vzýván a oslovován
klasik české poezie Jaroslav Vrchlický
(vlastním jménem Emil Frída). Celý ži-
vot se pak musel potýkat s neobvyk-
lým křestním jménem Myrtil, které mu
dala jeho matka podle strýcovy posta-
vy z divadelní hry Hippodamie. Jistě
pak v pozdějších studentských letech
považoval počínání své matky stran
svého křestního jména za akt recese. U
vzniku významu toho slova, kterým
pouze v češtině sdělujeme, že si z ně-
čeho nebo někoho děláme legraci,
stál právě Frída s partou studentů ko-
lem Vladimíra Bora, pozdějšího kole-
gy, dramaturga a lmového kritika. Ta-
to parta nezbedných studentů si zača-
la říkat recesisté a organizovala ne-
smyslné akce a happeningy, kterými
uváděli veřejnost „v recesi“. Frídovou
doménou anejvětší láskou byl lm. Už
zaválky organizoval ilegální projekce
a hned po ní se zapojil
do budování lmového ar-
chivu. Jeho největším oblí-
bencem, vedle bratří Mar-
xů, Bustera Keatona, Harol-
da Lloyda aShirley Temple-
ové, byl slavný americký he-
rec atanečník Fred Astaire.
V srpnu 1968 se po emi-
graci Bohumila Brejchy stal
vedoucím Filmového archi-
vu, následná „normalizace“
jej z Filmotéky vyhnala
a po zbylý čas tam směl
docházet jen sporadicky.
Dohistorie srpnových udá-
lostí se zapsal právě jako l-
motékář, když v archívu ukryl nespo-
čet ve své době zakázaných lmů
a dobových dokumentů, jako napří-
klad dokument Jaromíra Kalisty natá-
čený ve dnech okupace, zpracovaný
aobjevený Evaldem Schormem sná-
zvem Zmatek. Kotouče stímto doku-
mentem Frída ukryl ve Štěchovicích
na Hradištsku pod názvem Dožínky
1951 apopsal je jako zmatečný mate-
riál. Stejně tak se mu podařilo zachrá-
nit unikátní lmové záběry Stanislava
Miloty z dění v Praze po smrti Jana
Palacha. Tento dokument byl objeven
až vroce 2002.
Recesistickou průpravu zmládí uplat-
nil při jedné znormalizačních prově-
rek, když naotázku: Jaký byl váš vztah
kSovětskému svazu před rokem 1968
a jaký po tomto roce?, napsal: „stále
nezměněn.“ O komunistické straně
v duchu jazykové hříčky prohlašoval,
že je stranou všech slušných lidí.
Za pokračovatele prvorepublikových
recesistů bývají označováni i Cimrma-
ni. S nimi natočil vroce 1969 krátko-
metrážní dokumentární snímek Stopa
vede doLiptákova, kde jako znalec vy-
světluje, že vynálezcem lmu nebyli
bratří Lumiérové, ale právě velký mistr.
Vjedné z přednášek Zdeňka Svěráka
ovztahu Cimrmana a lmu se pak ho-
voří o Mojmíru Frídovi, půdoznalci,
který ve vídeňském Prátru kultury
aoddechu založil společně sCimrma-
nem promítací společnost „Vrchlický“.
Nicméně, oba pánové se záhy nepo-
hodli aspolečnost si rozdělili. Frída si
ponechal lmový obraz, Cimrmanovi
zůstaly jen mezititulky a oba krátce
nato zkrachovali. Atak mohli nastou-
pit bratři Lumiérové.
Myrtil Frída zemřel po krátké nemoci
ve svých osmapadesáti letech v roce
1978. Na pohřbu přes odpor rodiny
promluvil tehdejší ředitel Českoslo-
venského lmového ústavu Slavoj On-
droušek. Spolek Hraběnka z Podskalí
již několik let slibuje zbudování aod-
halení pamětní desky Myrtilu Frídovi
na rohu Rašínova nábřeží a Trojické
ulice, kde lmový historik prožil celý
život. Je ale pravděpodobné, že nako-
nec bude odhalena jindy anazcela ji-
ném místě.
Jiří Š. Cieslar, předseda spolku Hraběnka
zPodskalí avnuk Myrtila Frídy
Foto: Myrtil Frída smanželkou Věrou
Pokud jste Myrtila Frídu znali, nebo vás
třeba předešlé řádky zjeho života zaujaly,
přijměte pozvání na„mikulášský“ vzpo-
mínkový večer věnovaný právě Myrtilu
Frídovi. Setkání spamětníky aukázkami
zFrídových oblíbených lmů se uskuteční
5. prosince 2019 v 17 hod v budově
Akademie věd naNárodní třídě (vmíst-
nosti č. 206) vrámci setkání Evropského
kulturního klubu.
Stoleté výročí narození, to je ideální příležitost vzdát hold někomu, kdo si
to bezpochyby zaslouží. Ale v případě lmového historika, jednoho ze za-
kladatelů archivu Československého lmového ústavu, člena prvorepub-
likového spolku Recese a celoživotního obyvatele Podskalí, Myrtila Frídy,
je to věc poněkud ošemetná. Ukážeme si proč.
Dnes nejen o Vánocích
Koncem roku se opět nedostávalo uhlí: „Uhlí na povozy
soukromníkům ani menším podnikatelům se nedodává.
Teď ke všemu zmenšena dosavadní uhelná dávka
vdrobném prodeji na pouhých 20 kg! Vnemocnicích
mrznou tisíce pacientů. A národ zpívá, jásá a tančí.“
Psalo se před sto lety