Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

Po zářijovém putování Vyšehradem se zájem-

ci mohou v úterý 16.října vydat na komen-

tovanou procházku Karlovem. Trasa povede

kolem hospody u Kalicha a Dvořákovy vily

Amerika. Na Karlově se pozornost zaměří na

pověstmi opředený kostel Nanebevzetí Pan-

ny Marie a sv. Karla Velikého, a také na místo

pražského působiště Alberta Einsteina. Účast-

níci výpravy projdou kolem Hlávkovy porod-

nice a slavné Jedové chýše a nechají se okouz-

lit pohledem na zahradu Ztracenka a na po-

slední pražský Bastion, odkud jsou neopako-

vatelné výhledy na Vyšehrad i na Prahu.

Sraz je na stanici metra I.P.Pavlova za turnikety

u lvů v10:00. Prohlídku, která trvá hodinu až

hodinu a půl, povede Ing. Stěnička ze spolku Pragos. Vstupné je 50 korun. len

9

ČÍSLO 10 – ŘÍJEN 2018

Výlety dohistorie

Střípky z historie

BORŮVKOVOSANATORIUM

Borůvkovo sanatorium vSokolské ulici

je spojeno sněkolika významnými udá-

lostmi naší novodobé historie. Zmedi-

cínského hlediska se vznikem Oddělení

pro léčbu popálenin, zpohledu občan-

ského se jmény Josef Toufar aJan Pa-

lach. Vprostorách sanatoria se vminu-

losti vystřídalo několik převážně lékař-

ských institucí.

Prameny khistorii dvojdomu č.1607/63

a 1627/61 v Legerově ulici v Praze 2

naNovém Městě známého jako Borův-

kovo sanatorium jsou skromné. Oba

domy byly postaveny vr. 1882 odděle-

ně, aaž později – vroce 1931 – byly při

rekonstrukci adostavbě spojeny.

Vroce 1885 doroku 1919 se dnešní Le-

gerova ulice jmenovala Táborská, vob-

dobí let 1919 až 1940 nesla jméno

pofrancouzském slavistovi Louisi Lége-

rovi, profesoru na pařížské Sorbonně,

podporovateli myšlenky samostatného

českého státu (správná výslovnost jména

je „leže“, vžitá je však výslovnost fonetická

– Leger), odroku 1940 doroku 1945 to

byla Havlíčkova ulice, později se přejme-

novala naulici Lidových milicí av roce

1990 se ulici vrátil její název Legerova.

Před rekonstrukcí adostavbou domů si

vdomě č. 1627/61 otevřel sanatorium

přední český gynekolog a chirurg

MUDr. Jaroslav Hausman (1827–1923).

Doktor Hausman byl úspěšný lékař

a nadšený sportovec. V roce 1885 byl

zakladatelem cyklistického, později fot-

balového klubu SK Slavia Praha, vroce

1900 se stal jeho prvním klubovým pre-

zidentem. Iproto měla být vjeho sana-

toriu poskytovaná zdravotní péče také

slavistickým sportovcům.

Posmrti MUDr.Hausmana vroce 1923

převzal soukromé sanatorium chirurg

aporodník MUDr.Vladimír Borůvka. Lé-

čebná péče zde byla zajišťována movi-

tějším pacientům první republiky. Údaj-

ně se zde měly provádět ipotraty, vté

době nelegální. Vroce 1931 MUDr.Bo-

růvka koupil vedlejší dům asanatorium

tak rozšířil.

Včervenci 1942 bylo sanatorium změ-

něno nalékařskou kliniku, určenou vý-

hradně pro německé děti ubytované

v protektorátu vrámci tzv. akce KLV –

Kindelandverschickung, což byl pro-

gram pro vysílání německých dětí

na venkov. Zdravotní péči o tyto děti

původně zajišťovaly české nemocnice.

Z německé strany však sílily obavy, že

český lékařský azdravotnický personál

není zárukou správné péče oně, nehle-

dě nato, že sami rodiče nesouhlasili, aby

se jejich potomci stýkali sčeskými (pro-

tektorátními) občany. Český personál byl

propuštěn anahrazen personálem ně-

meckým. Poválce byla klinika přeměně-

na opět nasanatorium. Poúnoru 1948

bylo sanatorium znárodněno azařízeno

pro poskytování léčebné péče promi-

nentům tehdejšího režimu; měla se zde

léčit iMarta Gottwaldová.

Vpokoji číslo 312 zde, nanásledky vý-

slechů StB veValdicích, dne 25. února

1950 zemřel Josef Toufar.

Významným mezníkem Borůvkova sa-

natoria byl rok 1953. Zásluhou profeso-

ra Františka Buriana, který jako první

nasvětě vroce 1925 založil Ústav plas-

tické chirurgie, bylo ve4. patře otevřeno

Oddělení pro léčbu popálenin Kliniky

plastické chirurgie, jakožto součást

Fakultní nemocnice Královské Vinohra-

dy. Oddělení si díky své špičkové od-

bornosti získalo světový ohlas. Při kaž-

dé dekádě výročí jeho založení organi-

zovala Česká lékařská společnost Jana

Evangelisty Purkyně mezinárodní sym-

pozium.

Natoto oddělení byl 16. ledna 1969 pře-

vezen vysokoškolský student Jan Pa-

lach, který zde otři dny později zemřel.

Oddělení pro léčbu popálenin bylo

vroce 1983 přemístěno donové budo-

vy Fakultní nemocnice Královské Vino-

hrady. Následující rok dům získala Aka-

demie věd a do jeho prostor umístila

Farmakologický ústav a Ústav experi-

mentální medicíny.

V90. letech minulého století tu sídlilo

nakladatelství Academia.

Prostory sanatoria nakrátko sloužily

i Fakultě humanitních studií, která bý-

valé operační sály ve4. patře využila ja-

ko auditoria.

Vden výročí úmrtí Jana Palacha 19. led-

na 2014 byla nafasádě domu, jako pa-

mátník, vyobrazena podobizna Josefa

Toufara aJana Palacha.

Marta Ehlová

Pozn. red.: Současný vlastník plánuje oba

vybydlené domy zrekonstruovat nahotel.

Směstskou částí podepsal dohodu ovy-

budování veřejně přístupného pamětní-

ho místa v přízemí a na fasádě domů

kuctění památky Josefa Toufara aJana

Palacha.

O PŮVODU NÁZVŮ ULIC Náplavní a Dittrichova

Scharyho škola představovala ve své

době první vzdělávací institut středo-

školského typu vrámci celé rakousko−

uherské monarchie. Zakladatel, jehož

oba pivovary se objevují ivliterárním

díle Ignáta Hermanna, např. „Usněde-

ného krámu“, byl ištědrým mecenášem

této školy, která měla od roku 1884,

obdobně jako Univerzita Karlova aČes-

ké vysoké učení technické, dvě části,

českou aněmeckou. Doba výuky trvala

jeden rok, školní rok začínal 1. října

akončil 30.červnem následujícího ro-

ku – model její organizace acelkovou

dobu výuky převzal iBaťa dosvých Zá-

vodních škol práce. Pivovarská škola

měla isvoji laboratoř pro analýzy piva

asladu.

Vroce 1881 převzalo její sprá-

vu Společenstvo pražských

sládků a Spolek pro průmysl

pivovarský v Království Čes-

kém. Odva roky později byla

tato škola uznána státem, by-

la přejmenována naPrvní ve-

řejnou sladovnickou školu

vPraze aměla své sídlo vbý-

valém svatováclavském semi-

náři vHusově ulici č. 5 naSta-

rém Městě.

Vroce 1910 jí ale vznikla konkurence,

neboť při tehdejším Výzkumném ústa-

vu pro průmysl pivovarský byla vroce

1910 založena Vyšší pivovarská škola –

orok později umístěná vnově vybudo-

vaném domě U Zlaté husy naVáclav-

ském náměstí. Výuka zde byla delší, na-

místo jednoho roku trvala dva roky,

apodmínkou pro přijetí kestudiu bylo

předepsané školní vzdělání aminimál-

ní dvouletá praxe vpivovarech.

V roce 1914 konkurence škol skončila

dohodou, podle níž byl zrušen Vý-

zkumný ústav, obě školy a laboratoř

a jejich majetek převzala Jednota pro

vydržování Výzkumného ústavu pro

průmysl pivovarský v Praze. Ta zřídila

Vědecké ústavy pivovarské, v jejichž

rámci působila inově zřízená Vyšší pi-

vovarnická škola, doplněná vroce 1918

ještě Nižší pivovarnickou školou. Obě

školy pracovaly dohromady až doroku

1944, kdy byly německými úřady uza-

vřeny, po konci války vroce 1945

byla však jejich činnost opět obno-

vena. Postupem doby byla v dů-

sledku nedostatku zájemců Nižší

pivovarnická škola uzavřena.

Školy měly své sídlo společně sVý-

zkumným ústavem pro pivovarský

průmysl v Pivovarském domě

narohu Ječné ulice aLípové ulice

až doroku 1952, kdy se Vyšší pivo-

varnická škola přestěhovala

do Podskalské ulice, do objektu

bývalé Městské dívčí a odborné

školy rodinné aživnostenské vPra-

ze II, takzvané Rodinky, astala se

součástí Vyšší průmyslové školy

potravinářské chemie. Od roku

1952 se tedy naVyšší průmyslové

škole potravi

nářské chemie začalo

vyučovat pivovarství, lihovarnictví,

mlékárenství, mlynářství, cukrovar-

nictví, cukrovinkářství a technolo-

gie zpracování tuků. Když se v60.

letech změnily osnovy, Podskalská jako

jediná škola vČeské republice vyučova-

la kvasnou technologii avýrobu cukru

acukrovinek. Této tradici zůstala dosud

věrna. Pro praktickou výuku výroby pi-

va zde byl instalován malý školní mini-

pivovárek směděnou varnou (30 litrů).

V roce 1959 se tato Vyšší průmyslová

škola dále transformovala na Střední

průmyslovou školu potravinářské tech-

nologie, známou Podskalskou průmys-

lovku. Jistě není vČeské republice jedi-

ný pivovar, kde by nepůsobil alespoň

jeden absolvent této jediné střední od-

borné školy se zaměřením napivovar-

ský a sladařský průmysl. V roce 1993

Podskalská průmyslovka získala další

moderní školní pivovárek scelonerezo-

vou varnou oobsahu přibližně 80 litrů.

Vsoučasné době škola pokračuje vpů-

vodním záměru vychovávat potravi-

nářskému průmy

slu středoškolsky

vzdělané odborníky.

red/běh, foto: běh

„Veselý senior“, projekt Centra aktivního stárnutí, připravuje pro zájemce zřad

seniorů poznávací vycházky po známých i méně známých místech hlavního

města, prohlídky zajímavých exteriérů i interiérů pražských budov, výlety po

stopách významných pražských osobností.

Vpředposlední zářijový den oslavila podskalská Střední průmyslová škola po-

travinářských technologií 150 let existence. Vroce 1868ji založil Jan Michael

Schary, majitel pivovarů „Na Slovanech“ a„UVirlů“ a jmenovala se „První veřej-

ná sladovnická škola vPraze“.

Historické vycházky Prahou pro seniory

Půldruhého století výchovy českých sládků

Když se vroce 1903 proměnila část pra-

vého vltavského břehu mezi Národním

divadlem aPalackého mostem, dostala

jedna ztehdy vznikajících ulic název Ná-

plavka. Ona totiž zaujala místo staré ná-

plavky – břehu zpevněného zaúčelem

vykládání anakládání lodí. Nahromady

či dovozů se tu sypal zejména doveze-

ný písek a naopak odtud mířil v zimě

led, který se vevelikých blocích dobýval

ze zamrzlé Vltavy. Roku 1905 se jméno

ulice Náplavka změnilo vhodně podob-

ný název Náplavní. V lednu letošního

roku se ulice negativně zapsala dopo-

vědomí české veřejnosti, když si čtyři

oběti naživotech aněkolik zranění vy-

žádal požár zdejšího hotelu, jehož příči-

ny se stále vyšetřují.

DoNáplavní ulice se zjižní strany napo-

juje Dittrichova ulice. Její podstatná

část vznikla vroce 1894 namístě velmi

ponuré azastaralé Svatováclavské věz-

nice, zrušené roku 1889 a o čtyři roky

později zbořené.

František Dittrich

(1801–1875), rodák

z pražského Pod-

skalí, se sice narodil

v zámožné rodině,

ale ještě jako malý

hoch přišel o oba

rodiče a o rodinný

majetek jej připra-

vila špatná hospo-

dářská situace. Pra-

coval velmi těžce –

splavoval dřevo

naVltavě anaLabi.

Vynikal ale tako-

vým organizačním

smyslem a intelek-

tem, že se brzy

úspěšně začal vě-

novat podnikání:

otevřel si dřevařský

krám apozději hos-

tinec. Uplatnění

stále více nacházel

ve vlasteneckém

hnutí avpolitice (spolu spřáteli stál mj.

u zrodu Měšťanské besedy a výboru pro

stavbu Národního divadla). Otom, že je-

ho činy nepřichází jen odstolu, přesvěd-

čil František Dittrich své spoluobčany

vroce 1845, kdy při veliké povodni vyu-

žil své vodácké zkušenosti ktomu, aby

načlunu zachránil několik desítek lidí ze

zatopených domů. Astejně se zachoval

také při povodni roku 1862. To se již jed-

nalo oobecně známého člověka, který

mnoho dobré práce vykonal při správě

obecního majetku z pozice náměstka

pražského purkmistra (starosty). Prosadil

také zavedení orientačních čísel ulic

a vyvíjel tlak, aby ulice nesly názvy

po významných příslušnících národa.

Dittrichova politická dráha vyvrcholila

nasklonku jeho života, když se stal pro

roky 1870 až 1873 pražským primáto-

rem (tehdy ještě stále vúřadu purkmistra).

Také máte tohoto českého velikána spo-

jeného sparníkem? Tím nejsou vinni jen

páni Rada aŽák svou knihou „Vzpoura

na lodi primátor Dittrich aneb Dobro-

družství šesti trampů“, ale především

Dittrich sám: stál v roce 1865 u zrodu

pražské paroplavby, přičemž musel vy-

vinout veliké úsilí nazlomení nedůvěry

Pražanů. Dittrichovo jméno pak nesl

slavný kolesový parník, který výletníky

vozil odroku 1891 až do50. let 20. stole-

tí. Poté jej ještě jako svou klubovnu uCí-

sařské louky využívali pionýři. Parník je

zvěčněn ve lmu „Hrdinný kapitán Kor-

korán“ sVlastou Burianem vhlavní roli.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

Dittrichova ulice

Náplavní ulice