Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

9

ČÍSLO 2 – ÚNOR 2018

Prahy

Noviny

2

Výlety dohistorie

Napsali jste nám KFIRMĚ BRATŘÍ FRIČOVÝCH

Padělky obrazů a kreseb Kamila Lhotáka

Sokol naKrálovských Vinohradech je nej-

větší jednotou vPraze 2. Má bohatou his-

torii, byl založen v roce 1887. Webové

stránky www.sokolvinohrady.cz obsahují

v oddílu vzdělavatelský odbor digitalizo-

vané strojopisné texty dlouholetého sta-

rosty, bratra Miroslava Jirsáka. Jeho sokol-

ský životopis: Počátky vSokole Pražském,

kde ještě zažil dr.Miroslava Tyrše. Vedení

sokolských dobrovolníků na Slovensku

poskončení první světové války. Velmi za-

jímavě líčí počátky ženského tělocviku

v Sokole. Mezi jeho povinnosti patřila

i kontrola, zda cvičenky nemají na sobě

šperky ašněrovačky. Aže si vzájemně bez

ohledu na sociální postavení mají tykat.

Ita vlastní digitalizace nebyla bez problé-

mů. Počítač například bral slovo šněrovač-

ka jako překlep a nabízel jako pravděpo-

dobně správný výraz děrovačka.

Jeho syn, bratr Luděk Jirsák, je autorem dě-

jin Sokola na Královských Vinohradech

v letech 1887–1945 a rovněž líčí svízelné

kroky při obnovování jednoty po roce

1990. Lze očekávat, že digitalizovaných

materiálů bude více, neboť vlastní archiv

bude přemístěn dovyhovujících prostorů.

A věta nakonec? Pokud někdo má doma

nějaké archiválie týkající se naší vinohrad-

ské jednoty, prosím,

věnujte je doarchivu

(kpře

dání navrátnici

s uvedením jména

dárce). Archiválie byly

zlikvidovány němec-

kými okupanty, po

roce 1945 se archiv

obnovoval, byl ale

opětně značně zre-

dukován po zrušení

organizace Sokol.

Vladimír Richter,

vzdělavatel jednoty

Blíží se čas Šibřinek

Yknibřiš – co že je to

zaslovo? Poprvé se

objevilo napozvánce naprvní maškarní

bál Sokola Pražského vroce 1865. Ano, je

to tradiční masopustní sokolská zábava,

naše Šibřinky, pořádaná touto dobou

skoro vkaždé sokolovně. Jen války atota-

lity jim dokázaly zabránit. Letos je tedy

připravujeme již po sedmasedmdesáté

na sobotu 24. února. Pro historický

sálse již chystá výzdoba, aby odpovídala

tématu –neboli „rázu“, kterýletoszní „Tu -

risté vPraze“. Jednotlivé oddíly nacvičují

své příspěvky do„Šibřinkové scény“ – dří-

ve to bývala „Půlnoční“ (ale jen dokud ne-

jezdilo metro), připravují se losy„tombo-

lenky“ idárky dotomboly apomalu seza-

číná péct azdobit perníková sokolovna.

Opůlnoci nám už osvědčená kapela Pa-

cholata zBenešova zahraje sokolské po-

chody a my se průvodem propojenými

tělocvičnami budeme pomalu připravo-

vat navelký sletový průvod Prahou, kte-

rým zahájíme 1.července týden XVI.Vše-

sokolského sletu. Doté doby si oSokole

asokolstvu budete ještě moci něco vna-

šich novinách přečíst.

Dagmar Evaldová

O původu názvů našich ulic NA SLUPI

Přímý zásah budovy ve Viničné7

Popeleční středa posledního válečné-

ho roku zůstává vpaměti Pražanů jako

bolestné memento i přes vzdálenost

73 let. Právě tolik letos uplyne od

14.února 1945, kdy spojenecká leta-

dla zničila podstatnou část Vinohrad,

Nového Města aPodskalí ařadu domů

naPankráci anaSmíchově, ale přede-

vším po sobě zanechala stovky lid-

ských obětí. V roce 2015 připravila

městská část Praha 2 k sedmdesáté-

mu výročí náletu vel-

kou výstavu historic-

kých fotogra í, zachy-

cujících následky le-

teckého útoku naPra-

hu, avydala publikaci

s autentickými příbě-

hy čtenářů Novin Pra-

hy2, které osobně za-

žili nebo je slyšeli vy-

právět.

Napřelomu roku 2018

jsme dostali doredak-

ce další zajímavé svě-

dectví ooněch únoro-

vých dnech. Fotogra-

 e ničivých následků bomby, která za-

sáhla sídlo Přírodovědecké fakulty

ve Viničné 7, pochází z pozůstalosti

RNDr. Olgy Brabcové-Roubínkové.

Tabyla zaválky totálně nasazena vdíl-

nách Wehrmachtu, umístěných vsute-

rénu této budovy ve Viničné ulici.

Tehdy zde sídlil německý Institut pro

teoretickou fyziku a v dílnách se mj.

vyráběla elektronika pro německé

ponorky. len

Článek Michala Frankla

Průmysl a obchod na

Královských Vinohra-

dech – Bratři Fričové, pu-

blikovaný v minulém

čísle, vzbudil zvědavost

našeho čtenáře Lubora

Kunce. Jak nám napsal,

se zájmem si ho přečetl

a jméno  rmy mu by-

lo povědomé, tak začal

hledat ve svých archi-

vech. „…Nakonec se mi

podařilo objevit zásilku, kterou jsem před mnoha lety koupil vantikvariátu. Je to ital-

ský korespondenční lístek zledna 1904 adresovaný  rmě bratří Fričů naVinohradech.

Podle mého odhadu mohl být odeslán změstečka Monterotondo uFlorencie, ale ode-

sílatel napsal tuto část textu dost svérázně. On sám je také zajímavou osobností. Zřej-

mě půjde oJana Eduarda Wágnera (1835–1904), známého českého kartografa, pova-

žovaného zaautora mapy Severní Itálie (nyní vesbírkách Univerzity Karlovy vPraze).

Tato mapa pokrývá mimo jiné území Toskánska, kde se obec Monterotondo nachází.“

Masarykova ulice

Obrazy Kamila Lhotáka jsou ozdobou ka-

ždé sbírky, atojiž zdob první republiky,

kdy se vystudovaný právník rozhodl pro

nejistou existenci na volné noze. Z více

než dvou tisíc obrazů, které dokončil vle-

tech 1937–1984 azaevidoval vevlastno-

ručně vedeném soupisu obrazů, se jich

však téměř dvě stovky nedochovaly. Au-

tor je vrůzném období svého života zničil,

popřípadě se ztratily či byly ukradeny.

Vdatabázi Policie ČR jsou čtyři Lhotákovy

obrazy a další dva Lhoták uvádí ve své

Knize obrazů – poslední byl ukraden zje-

ho výstavy v pražské Galerii FRONTA.

Zhruba 300 nejlepších obrazů se dostalo

dostátních sbírek, např. jen Národní gale-

rie jich vlastní 35. Zbývající jsou vsoukro-

mých sbírkách unás i vzahraničí. Jejich

majitelé si je natolik považují, že se zapo-

sledních 15 let vaukčním prodeji objevilo

jen asi 300 Lhotákových obrazů, z toho

některé opakovaně.

Bohužel zhruba 10 % všech nabízených

obrazů Kamila Lhotáka veveřejných auk-

cích renomovaných  rem představovaly

padělky. Další desítky údajně Lhotáko-

vých děl se prodávaly pokoutně nainter-

netu, kde zejména aukro bylo donedávna

semeništěm nabídky padělků. Padělky ta-

ké bylo možné objevit v bazarech

anableších trzích. Intenzita nabídky pa-

dělků krátce posmrti malíře dosáhla tako-

vého stupně, že některé menší galerie již

Lhotákova díla odmítala přijímat dopro-

deje nebo jejich majitelé požadovali od-

borný posudek. Avšak vřadě případů ani

odborný posudek některého známého

kunsthistorika nebyl zárukou, že nejde

opadělek.

Z těchto důvodů Spolek přátel Kamila

Lhotáka připravil spolu sdědicem autor-

ských práv projekt AROP (autorizované re-

produkce na plátně) a nechal registrovat

Lhotákovu typickou signaturu jako

ochrannou známku. Takto by měly být

postupně představeny všechny známé

Lhotákovy obrazy veřejnosti, aby sezná-

mily zájemce o Lhotákovo dílo nejen

spoetikou anáměty tohoto autodidakta

s vlastním neopakovatelným stylem, ale

také jim umožnily rozpoznat padělek

odoriginálu.

Za více než tři roky se podařilo zdoku-

mentovat více než sto různých padělků

Lhotákových děl avespolupráci svede-

ním internetového aukčního portálu

aukro postupně padělky vytlačit znabíd-

ky této nejrozšířenější padělatelské plat-

formy unás. Padělky se však objevovaly

ivpřímé nabídce galerií. Policie ČR odha-

lila vněkolika padělatelských kauzách po-

sledních let další Lhotákovy obrazy aza-

držela ipodvodníky, kteří pořizovali kopie

jeho kreseb z fotogra í na internetu

aprodávali je jako pravé.

Protože k vytvoření padělku

Lhotákova obrazu je zapotřebí

určitého talentu, rozhodl se

spolek s majitelem autorských

práv dát těmto „umělcům“ pří-

ležitost, jak svůj talent realizo-

vat pod vlastním jménem. Pro-

to vespolupráci sMuzeem Poli-

cie ČR bude od8.února 2018

otevřena specializovaná výsta-

va Falza Kamila Lhotáka,

najejíž vernisáži bude vyhláše-

na amnestie pro padělatele

aprodejce padělků děl Kamila

Lhotáka. Posplnění základních

podmínek tak bude možné ta-

to díla nadále prodávat avystavovat, aniž

by těmto tvůrcům či prodejcům hrozilo

trestní stíhání.

Navýstavě si také můžete ověřit, zda ne-

máte doma padělek obrazu či kresby Ka-

mila Lhotáka. Každou středu odpoledne

můžete využít bezplatné konzultace se sy-

nem malíře nad přinesenými ukázkami

Lhotákových prací. Uoriginálů obrazů bu-

de možné získat rodný list obrazu Kamila

Lhotáka. Pravost potvrzuje sám syn zná-

mého malíře vlastnoručním podpisem.

Evžen Škňouřil,

Spolek přátel Kamila Lhotáka

Už vprvní polovině 14.století je doložena

existence dvorce na břehu potoka Botiče,

který nesl název „Na slupi“. Dnes má toto

pojmenování (dříve

též ve variantě „V slu-

pech“) bezmála kilo-

metr dlouhá ulice

mezi Ostrčilovým

náměstím a Vyše-

hradskou ulicí. Ne-

obvyklé slovo „slup“

označovalo past na

ryby, která se vpo-

tocích běžně použí-

vala. Druhé vysvět-

lení původu spočívá

v tom, že výše zmí-

něný dvorec stál na

sloupech (snad kvůli kolísání hladiny Boti-

če). Aexistuje i třetí teorie. Na sloupu tu

možná stávala socha slovanského boha

Svantovíta, která se dnes nachází vkoste-

le Zvěstování Panny Marie (Na trávníčku).

Karel IV. tu při již existujícím kostelíku

Zvěstování Panny Marie založil klášter

servitů. Jeho zdi poničili za husitských

válek Pražané, když odtud ostřelovali

Vyšehrad. Kostel získal přídomek

„Na Slupi“, případně – s ohledem

namnožství zelených ploch vúdolí Boti-

če – „Na trávníčku“. V sousedství vznikl

klášter alžbětinek s kostelem Panny

Marie Bolestné. Natyto klášterní areály

navazovaly četné zahrady, znichž zůsta-

la zachována jen někdejší

Slupská zahrada. Ta sloužila ja-

ko terapeutické pracoviště

chovancům přilehlého ústavu

choromyslných a její úpravou

vznikla dnešní Botanická za-

hrada Přírodovědné fakulty

UK, dříve pečlivě rozdělená

načeskou aněmeckou část.

Domédií ulice NaSlupi pronikla

vposledních letech kvůli objek-

tu bývalých parních lázní (naro-

hu s Apolinářskou ulicí), který

poletech chátrání zkusili využít

squatteři. Následně byl dům za-

jištěn proti nepovolenému vniknutí

aměstská část Praha 2 jedná se soukro-

mým majitelem omožnostech záchrany

objektu.

Text: Jan Gross, foto: Jaroslav Kocourek

Střípky z historie

NEJVĚTŠÍ SOKOLSKÁ JEDNOTA NA DVOJCE

Z očí do očí. Tak se dívají Bělehraďané

nacizince, který se objevil vjejich obcho-

dě nebo restauraci. Odstup, obvyklý vpo-

někud rezervovaných, do sebe uzavře-

ných Čechách, tady schází.

Bělehrad ise svými platany, častým troube-

ním aut apodomácku vyrobenými plakát-

ky a letáčky na zdech působí povědomě.

Jistě je to idíky jazyku – zaslechnout srozu-

mitelná slova je tak snadné. Ale hlavně

zato můžou ty pohledy, které neuhýbají.

Anavíc ještě, samozřejmě, Masaryk. Ma-

sarykova ulice je tady kmání. Byl jsem už

vMasarykově ulici vTel Avivu. To setkání

se známým jménem má pokaždé zvláštní

váhu. Můžu se díky němu podívat naTo-

máše Garrigua Masaryka – anajeho sy-

na Jana – jaksi sodstupem. Najednou mi

dochází to, co při pohledu zČech vypadá

jako samozřejmost.

Vzpomenu si nafotku TGM, kterou jsem

vídal ke konci osmdesátých let. Tehdy,

když socialistický režim dělal ze všech sil

dojem, že nikdy neskončí. Rozhodně to

o sobě sebevědomě tvrdil. K ideologic-

kým promluvám patřilo idůsledné mlče-

ní, například oTGM. Samotné jméno Ma-

saryk bylo vyloučeno zveřejného prosto-

ru. Děti veškolách se domnívaly, že prv-

ním československým prezidentem byl

stalinista Klement Gottwald, který se do-

stal k moci komunistickým převratem

vroce 1948.

Únikem ztoho všeho byly návštěvy umé

tetičky anglistky. Chodil jsem kní zoufat si

nad anglickou gramatikou avyhřívat se

v potemnělém útulnu jejího bytu. Žila

vněkdejší buržoazní pražské čtvrti Vino-

hrady. V bytě s vysokými stropy a vůní

parket aprachu jsme si sedali kekulaté-

mu stolu, který měl pod ubrusem plyšo-

vou podložku. Atam, zasklem knihovny,

byl on. Na

fotce vystřiže-

né z novin.

Na zažlout-

lém papíře,

vykreslený

blednoucím tiskem. Štíhlý, vzpřímený,

skloboukem nahlavě. Zachycený zjevně

naulici, jak súsměvem kamsi pádí. Vidět

tu fotogra i, nevtíravě apřitom výrazně

vystavenou, bylo něco jako prasklina, kte-

rou je vidět za zeď socialistické přítom-

nosti. Cože – prezident chodí? Sám?

Usmívá se? Je štíhlý, vypadá inteligentně

a – přátelsky? Pod jeho vlídným dohle-

dem jsem zažíval něco zpocitů jeho syna

Jana.

Že to, co se ode mě očekává, se nikdy

nenaučím.

Učil jsem se anglicky, ale nikdy jsem niko-

ho neslyšel tím jazykem mluvit. Opravdu

existuje předminulý čas?

Tomáš Garrigue Masaryk se vynořil

zblednoucích fotogra í až posametové

revoluci. Azaním jeho syn Jan. Umělecky,

bohémsky založený, sodporem kformál-

nosti akpolitikaření. Jeden znejmilova-

nějších politiků vroce 1945 – abezmocný

muž zmítaný depresemi vroce 1948. Mi-

nistr zahraničních věcí vzemi, kde se za-

hraničních věcí ujal Sovětský svaz.

Jan Masaryk, jenž zemřel tragicky pod

okny svého služebního bytu v Černín-

ském paláci, sídle ministerstva zahranič-

ních věcí. Připomínat si jeho příběh zna-

mená uvažovat, kdo byl vlastně Jan Ma-

saryk, poněkud nezdárný a trochu ne-

šťastný syn svého otce. Co se sním stalo

během tří let mezi koncem druhé světové

války a komunistickým převratem. Aco

jsme my Češi vlastně zač.

Marek Toman, spisovatel