Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5
ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2022
ROZHOVOR
Vrátil jste se ze Slovenska, kam pravidelně
jezdíte vyučovat studenty herectví. Není to
náročné?
Je, ale stojí to zcela jistě zato. Dojíždím
nabanskobystrickou divadelní fakultu už léta
apedagogická práce mě velmi baví. Inspiro-
vali mě kní moji pedagogové naDAMU.
Ainspirativní je imladá generace slovenských
herců. Mám tam skvělého asistenta, herceRi-
chardaSanitru. Ten před pěti lety, namé
osmdesátiny, zorganizoval setkání všech
našich absolventů. Bylo jich asi sto dvacet
avšichni měli klobouky. Udělalo mně to
velkou radost.
Když se bavíme oškole, vaším profesorem
apozději ikolegou vNárodním divadle
avrozhlase byl Radovan Lukavský. Jak
naněj vzpomínáte?
Byla to veliká osobnost ataké jemu vděčím
zato, že se mně splnil herecký sen. Protože
má cesta khraní nebyla jednoduchá.
Váš tatínek byl členem takzvané skupiny
Milady Horákové avelmi dobře se sní znal.
Můžeme se vrátit dovašeho dětství
akvěcem, které ho ovlivnily?
Narodil jsem se vPardubicích vúnoru vroce
1937.Můj tatínek tam působil jako tajemník
poslance Karla Pekárka. Ten byl mým kmo-
trem, čili mé druhé jméno je Karel. Rád to
používám aříkám, že jsem Jan Karel Přeučil.
Když mně byl rok, naše rodina se přestěhovala
doDejvic, doSrbské ulice, kde tatínek působil
jako redaktor anakladatel, později jako
poslanec. Tam jsem prožil krásné roky. Když
komunisté vosmačtyřicátém vyhráli volby,
slibovali lidem ráj nazemi. Protože ten
pochopitelně nebyl, museli ukázat naněkoho,
kdo zato může. Vznikla řada vykonstruova-
ných procesů. Avtom sMiladou Horákovou
byl imůj tatínek. Stejně jako ona ion bojoval
zademokracii, zasvobodu, zainformace.
Prakticky zavšechno, co teď prožíváme.
Adostal zato doživotí...
Ano. Byli jsme vlastně velice šťastní, protože
později jsme se dozvěděli, že všech třináct
odsouzených mělo dostat trest smrti. Několik
dní porozsudku nám poslali vyrozumění, že
se musíme dočtyřiadvaceti hodin vystěhovat
dovesnice Rusová uKadaně. Strýčkové se tam
jeli podívat. Zjistili, že je to rozbořený baráček
poRomech. Díky tomu, že jeden zfízlů měl
tenkrát zájem onáš krásný byt vDejvicích,
podařila se udělat výměna asmaminkou
asestrou Martou jsme se přestěhovali dojeho
bytu, který byl vBraníku.
Shercem apedagogem Janem Přeučilem jsme se setkali vrozhlasové
kavárně naVinohradech dva dny před jeho narozeninami. Anášrozhovor
nezačal ničím jiným než pozdravem agentlemanským sklopením klobouku.
Vaše maminka svámi avaší sestrou zůstala
sama. Jak se stím vyrovnávala?
Byla to pro ni hrůza. Iproto, že se doté doby
starala jako oddaná žena odomácnost
anajednou se jí změnil ze dne naden život.
Ainám dětemsamozřejmě. Když jsem skončil
střední školu, bylomiřečeno, že musím smýt
vinu svého otce. Studovat že vžádném
případě nemohu, protože jsem synem
nepřítele vlasti.
Kam vás režim poslal?
Měl jsem jít nahorníka. Tojsem se trochu
vzbouřil. Tak mě dali vyučit dřevomode-
lářemdoČKD. Prožil jsem tam tři roky.Profese
je to nádherná, ale mě nebavila, protože jsem
toužil poněčem jiném. Tatínek mě vtouze
podivadle podporoval ainspiroval. Aikdyž
byl vevězeňských táborech, posílal mamince
vdopisech různé vzkazy pro nás děti, aby se
výchovně podílel nanašem růstu. To bylo
neuvěřitelné akrásné adojemné.
Když jste skončil vČKD, zkusil jste zkoušky
naDAMU?
Ano. Když jsem se hlásil poprvé, bylomiře-
čeno, že si musím dát dopořádku osobní
život. Takžejsem pracoval pak ještě rok
veslévárnách. Měl jsem ohromné štěstí.
Poznal jsem tam pána, který se jme-
novalAlexej Gsöllhofer,který vedl dramatur-
gický kroužek abyl ředitelem vesnického
divadla. Spřátelili jsme se aon začal mě
připravovat nadalší herecké zkoušky.
Podruhé také měla komise pochybnosti?
Znovu si říkali: je to přece jen syn nepřítele
lidu… Atehdy Radovan Lukavský jako jediný
řekl: já toho kluka doročníku chci. Má herecké
předpoklady. Adíky odvaze, kterou pan
profesor projevil, jsem prožil čtyři roky
naDAMU. Když se táta vrátil nakonec
popatnácti letech zkriminálu, jedna zjeho
prvních cest byla zapanem profesorem
Lukavským, aby mu zamě poděkoval.
První angažmá jste získal vDivadle
Nazábradlí. Jaká tam byla všedesátých
letech atmosféra?
Byla tam ohromná parta. Tam jsem poznal
mimo jiné iVáclava Havla. DivadloNazá-
bradlí bylo pocelou dobu jistým ostrovem
svobody vtom zoufalém komunismu. Snažili
jsme se dostat dopodtextů myšlenkově
apocitově něco, očem si lidé tajně poví-
dalidomaanesměli si to říct nahlas. Podařilo
se nám udělat zajímavé inscenace. SKrálem
Ubu jsme bylipozváninamezinárodní
festival malých experimentálních divadel
západní Evropy. Bolševik nás pustil. Sledo-
vala totehdycelá západoněmecká televize,
viděla to celá západní Evropa. Avyšly kritiky:
neznámí herci zmalého pražského divadla
ukázali Západu, jak se má hrátdivadlo. Tím
se nám otevřel svět, který jsme doposud
neznali. Začali jsme jezdit apoznávat jinou
tvář Evropy.
Herce jste tam také později nějakou dobu
vedl. Jakou jste měl vtu dobu představu?
Bylo to období, kdy řada šéfů emigrovala.
Vosmdesátých letech. Ředitel divadla,
zajímavý člověk – doktor Vladimír Vodička,
mně řekl: Budeš dělat šéfa činohry.Popěti
letech jsem skončil, ta zodpovědnost mě
začala už sužovat. Celkově jsemvtomto
divadlestrávil 33 let. Tím jsem se stal taky jeho
nejdéle působícím členem.
Jak se díváte nasoučasnou dramaturgii
Divadla Nazábradlí?
Sleduji ´Zábradlí´ velmi rád. Má už jinou
poetiku, jiný herecký charakter, ale tak to
udivadla je.
Tady naVinohradech žijete přes padesát
let. Kdy jste se sem stěhoval?
Když jsem absolvoval DAMU anásledně jsem
se vracel zvojny, dostal jsem miniaturní
byteček bez příslušenství naPankráci. Pak
jsem při natáčení pohádek vČeskoslovenské
televizi potkal Štěpánku Haničincovou,
zakoukali jsme se dosebe, vzali jsme se
azačali jsme spolu bydlet. Štěpánka tehdy
FOTO: ONDŘEJ KOŠÍK AARCHIV
Tatínka odsoudili vprocesusMiladou Horákovou,
změnil se mně tím celý život, říká herec Jan Přeučil
bydlela vMakarenkově, nyní vulici Jana
Masaryka. Aasi pětisměnou jsme se dostali
sem dotohoto domu, kde skutečně bydlím
už 51 let.
Ažijete pořád nastejném místě?
Ano, vjedné ulici, vjednom domě. Dozvěděl
jsem se, že to byl původně byt avlastně celý
dům židovské rodiny, která ho musela opustit.
Potom vněm žila osobní asistentka K. H.
Franka. Mezi těmi stěnami je kus dějin. Pak
když Štěpánka odešla avzali jsme se
sEvinkou, přestěhoval jsem se dojejího bytu,
ataké když všichni synové odešli dosvěta :-)
Bydlíme tady spolu ajsme tu nesmírně šťastní.
Prožil jsem naVinohradech podstatnou část
svého života. Vinohrady miluji.Je to nádherná
čtvrť. Velmi mě objímá aje inspirativní. Užívám
si ji povšech stránkách. Je fantastické, že
porevoluci vznikla řada nejrůznějších kavár-
niček. Jsem takový tenkavárenský typ.
Ohromné jsou také místní vnitrobloky. Kousek
odnás, vBalbínově ulici naproti rozhlasových
garáží, je jeden, kam když vejdete, máte pocit,
že jstevŘecku. Milujeme Řecko. Je tu taky
řecká rezidence, před kterou vždycky
smeknuklobouk ařeknu: Kalimera, Thassos.
Což je řecký ostrov, nakterý se, jak jen to jde,
sEvinkou vracíme. Letos jsme si dokonce dali
kVánocům velký dárek. Vlétě tam totiž
pojedeme scelou naší širokou rodinou. Mám
tři vyženěné syny, snimiž máme krásný vztah.
Díky tomu jsem už dědeček dvou vnuček.
Ataké dědeček, který může zblízka pozorovat
dětskou duši, která je neuvěřitelně vynalézavá,
čistá ainspirativní.
PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ
Jan Přeučil se narodil 17. února vPardubicích. Srodiči se záhy přestěhoval
dopražských Dejvic. Oddětství toužil poherecké profesi. Vroce 1960 absol-
voval vročníku profesora Radovana Lukavského obor činoherní herectví
naDAMU, jako pedagog rétoriky později sám vychoval několik ročníků
významných osobností českého herectví. První angažmá získal postudiu
vDivadle Nazábradlí, kde také v80. letech pět let šéfoval činohru akde setrval
třicet tři let. Ztvárnil stovky divadelních, lmových, televizních, především pak
rozhlasových rolí. Jeho druhou ženou byla herečka amoderátorka Štěpánka
Haničincová, třetí ženou je loutkoherečkaEvaHrušková. VPraze 2 žije Jan
Přeučil déle než padesát let.
Noviny Prahy 2