Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 8 – SRPEN 2021

VÝLETY DOHISTORIE

VÝROČÍ MĚSÍCE SRPNA

2. 8. 1966

Před 95 lety zemřel Rudolf Antonín

Dvorský (1899–1966), zpěvák,

kapelník, skladatel, král českého

swingu

3. 8. 1896

Před 125 lety se narodil Jaroslav

Blažek (1896–1976), jeden ze

zakladatelů české kameramanské školy

10. 8. 1921

Před 100 lety se narodil Milan

Knobloch (1921–2020),

významný sochař amedailér

11. 8. 1956

Před 65 lety zemřel Vilém Zítek

(1890–1956), operní pěvec,

basista, herec

15. 8. 1896

Před 125 lety se narodila Gerty

Theresa Cori (1896–1957), chemička,

nositelka Nobelovy ceny

21. 8. 1968

Před 53 lety došlo kokupaci ČR vojsky

Varšavské smlouvy abojům orozhlas,

následující rok byly násilně potlačeny

protesty

23. 8. 1850

Před 170 lety se narodil Alois Jirásek

(1851–1930), spisovatel, dramatik,

pedagog

28. 8. 1876

Před 145 lety zemřel Josef Wenzig

(1807–1876), pedagog, spisovatel,

politik

31. 8. 1986

Před 35 lety zemřel Čestmír Řanda

(1923–1986), herec

mocnostem, které se podílely navzniku Česko-

slovenska ajeho tehdejším spojencům. Víru

vlepší budoucnost světa vyjadřovalo inové po-

jmenování centrálního vinohradského náměstí.

Ovšem některé vinohradské ulice měly

odsvého založení naopak pojmenování spíše

provizorní anavhodné jméno teprve čekaly:

„Obě vinohradské ulice zvané Udivadla měly

by být přezvány. Dnešní jejich pojmenování do-

kazuje, že vlastně žádného pojmenování ne-

mají, apřece dalo by se nalézti tolik vhodného.“

Netrvalo dlouho azmíněné ulice získaly svoje

současné názvy Ibsenova aŠubrtova.

MICHAL FRANKL

Pozn. autora: Citace zdobového tisku

pochází zperiodika „Vinohradské listy“,

které je součástí fondů Národní knihovny České

republiky.

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ

P

oroce 1918 se vmístním tisku pravi-

delně objevovaly výzvy kzahájení pro-

cesu přejmenovávání vinohradských ulic.

Stále také bylo jasnější, že zanedlouho

dojde kevzniku Velké Prahy: „Velká Praha,

již třeba ne formálně, ale vpraksi dávno

již existuje.“ Kromě jiných, daleko důleži-

tějších administrativních aekonomických

otázek, tu byl problém smnožstvím ulic

stejného názvu vPraze avpředměstských

obcích, tehdy samostatných městech: „Po-

mněme jen, kolik je vcelé Praze aokolních

obcích například ulic velkých mužů Palac-

kého, Jungmanna aKomenského! To vše

musí býti sjednoceno apřezváno.“ Veřej-

nost se vtéto věci obrátila prostřednic-

tvím tisku nanového, již republikánského

vinohradského starostu Pichla: „Proč ne-

mají Vinohrady dosud žádných revoluč-

ních názvů svých ulic anáměstí? Starosta

nám potvrdil, že správa obecní pozastavila

se již nad zaostalostí anepraktičností ně-

kterých zdejších uličních pojmenování, že

však změny neleží vjejích rukou, nýbrž je-

dině vmoci zvláštní komise, pověřené

úpravou uliční nomenklatury celé Velké

Prahy.“ Starosta tazatelům dále vysvětlil, že

samotná obec může zmíněné komisi za-

slat případně jen návrh nových názvů ulic:

„Obec nemůže ničeho více učiniti než po-

žádati tuto komisi ourychlení přejmenování

zdejších ulic avysloviti přitom určitá přání.“

Kromě nepraktického opakování se jmen ná-

rodních buditelů ahistorických osobností

vnové době vadila také pojmenování spojená

spadlou monarchií. Pozornosti „čističů“ neu-

nikla ani Korunní třída: „Odstraní se konečně

také nerepublikánský název jedné zhlavních

tříd vinohradských, tedy třídy Korunní? Název

tento, ať již vznikl ojubileu Franze Josefa, či

napodkladě ideje státoprávní, jest dnes nelo-

gický, nehledě ktomu že toto pojmenování jest

tuctové. Pan starosta slíbil podněty naše podro-

biti úvaze.“ Ovšem kpřejmenování této vino-

hradské tepny véře první republiky nakonec

nedošlo. Tomuto osudu ulice překvapivě unikla

ivdobě německé okupace, kde například neda-

leká Vinohradská třída nesla pojmenování

popruském maršálovi Schwerinovi. Korunní

třídě se nakonec stal osudný až rok 1956, kdy

byla přejmenována natřídu Wilhelma Piecka.

Kesvému historickému názvu se ulice vrátila

vroce 1990. Jinak knejvětšímu přejmenování

vinohradských ulic nakonec došlo až vdruhé

polovině dvacátých let minulého století, kdy

byly původní názvy mnoha ulic nahrazeny po-

jmenováním porůzných státech světa ajejich

hlavních městech. Snadsázkou můžeme říci, že

se tehdy stal zKrálovských Vinohrad zeměpisný

atlas. Bylo to symbolické poděkování

PSALO SE PŘED STO LETY

Dnes onázvech ulic

„Vinohradské tabulky orientační slušelo by se přiděliti doevidence

obecních lampářů, kteří by je měli pravidelně čistiti. Namnoze jsou

tabulky tyto, oněž se nikdo nestará, vevelmi zanedbaném stavu. Často

ani název ulice není možno vyluštiti.“

Vzpomínka nakonec tramvají naKarlově

Zahájení výstavby pražské podpovrchové tramvaje začátkem roku 1966

bylo počátkem konce tramvajové dopravy naKarlov.

P

sal se 7. leden 1966, když byla zahájena

výstavba podpovrchové tramvaje vOple-

talově ulici vcentru Prahy. Odstartovalo to za-

boření pneumatického kladiva doasfaltové

vozovky zaúčasti pohledů očí mnoha oby-

vatel města ipolitických představitelů. Záhy

ovšem přišla změna koncepce, když se pro-

hloubily názorové rozdíly mezi zastánci pod-

povrchové tramvaje askupinou dalších od-

borníků, propagující výstavbu metra, která

nakonec zvítězila. Začínalo se trasou linky „C“.

Svýstavbou metra se postupovalo naúzemí

Prahy 2 velmi rychle, například zvětší části Le-

gerovy ulice se stala jedna dlouhá jáma. Stavěla

se stanice metra I. P.Pavlova, přemísťovaly se

kabely, potrubí…. Veškerá doprava donovo-

městské části Prahy 2 – Karlova – se tak prová-

děla převážně Sokolskou ulicí, kterou se záso-

bovalo staveniště budoucího Nuselského

mostu, zásobování hostinců, školy, nemocnice

iněkolika obchodů.

Už odroku 1912 jezdila naKarlov odŽitné

ulice elektrická tramvaj, jejíž konečná se tu

jmenovala Česká dětská nemocnice. Vposled-

ních letech provozu byl její název Karlov –

Dětská nemocnice. Protože tramvaj překážela

dopravě ahlavně budování předmostí, bylo

rozhodnuto ojejím zrušení, tak jako zbourání

jednoho zpavilónů Dětské nemocnice.

Školáci, obyvatelé tohoto tehdy klidného

azapadlého pražského koutu inávštěvníci ne-

mocnic se mohli nakonečnou naKarlově

svézt naposledy vlétě roku 1966. Od1. čer-

vence toho roku byla tramvajová trať odná-

městí I. P.Pavlova naKarlov zrušena. Konečná

nebyla, jako jedna zmála vPraze, ukončena

smyčkou, ale tzv. „téčkem“ (kolejový troj-

úhelník, triangl). To znamená, že tramvaj přijíž-

dějící Sokolskou ulicí nakonečnou zatočila

doleva nakusou kolej uplotu nemocnice. Pak

zacouvala ulicí Boženy Němcové nakusou

kolej kplotu parku ukostela P.Marie asv.

Karla Velikého. Odtud ponastoupení cestují-

cích vyjela zase doleva doulice Sokolské.

LADISLAV PREININGER

BYL HRDINA ZNUSLÍ

Vprůchodu domu vOldřichově ulici

28 vNuslích byla večtvrtek 1. čer-

vence 2021 slavnostně odhalena

pamětní deska československého

legionáře, člena odbojové organizace

Obrana národa aspojky sokolského

odboje zaII. světové války, plk.Ladi-

slava Preiningera, kterého vroce

1941 popravili nacisté. Iniciátorem

vzniku tohoto pamětního místa

vdomě, kde Ladislav Preininger žil

akde jej zatklo gestapo, byl jeho

vnuk Jan Jirsa. Odhalení pamětní

desky byl přítomen místostarosta

Prahy 2 Jaroslav Šolc avojenská po-

sádka Praporu zabezpečení zVyš-

kova, který nese jméno tohoto

hrdiny československého odboje

vesvém čestném názvu.

RED

Výhybka jako poslední pamětník tramvajové

trati naKarlov se dožila 21. století.

Konečná naKarlově vposledních letech provozu.

Motorový tramvajový vůz svlekem (vše odrmy

Ringhoer ze Smíchova) stojí uzdi parku vná-

stupní zastávce vulici Boženy Němcové před vý-

hybkou doulice Sokolské, která je stále ještě

vdláždění ulice. Vlevo jeden zpavilónů ještě

idnes fungující nemocnice. Vpravo vdřevěné

boudě bylo dopravácké náčiní kúdržbě aúklidu,

vdřevěné velké bedně byl písek dopísečníků mo-

torových vozů kpřípadnému sypání nakoleje.

Vtomto místě narohu plotu parku

akonce Sokolské ulice je výhybka dodnes

vdláždění ulice Boženy Němcové. Nebyla

zanechána jako památka natuto trať, byla

tu ponechána prostě jen tak, zdůvodu, že

tato část vozovky se nikdy odté doby neu-

pravovala, pouze se konec kolejí zalil as-

faltem. Zatímco vjiných městech se nazru-

šené tramvajové trasy dávají dozemě nově

památeční koleje, vPraze 2 je tu máme ori-

ginální už asi 65 let, protože vratný kolejový

trojúhelník zde vznikl vroce 1956.

Dotéto doby byla konečná tramvají naKar-

lově ukončena úvratí, tzn. obousměrný mo-

torový vůz se odpojil odobousměrného

vleku aobjížděl přes výhybky kolem vleč-

ného vozu zpět nastejnou kolej, aby se

opět připojil kvleku. Znamenalo to zavřít

dveře najedné straně aotevřít dveře

nadruhé straně vozů ataké přehodit tyčový

sběrač proudu posměru jízdy. Bylo to

zdlouhavé, proto se vystavěl vratný troj-

úhelník. Když fungovala úvrať, vedly koleje

ze Sokolské ulice rovně doulice Horské

akusá kolej ještě zahýbala pravoúhle zaroh

parku.

Cinkání starých dřevěných tramvají,

dokterých se dalo nastupovat zajízdy avy-

skakovat dříve, než tramvaj zastavila, tady

již 55 let není slyšet. Vpaměti některých sta-

rousedlíků apamětníků však zní ještě idnes.

TEXT AFOTO: JAN DVOŘÁK