Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 8 – SRPEN 2021

ŽIJÍ MEZI NÁMI

Narodil jste se vRooseveltově ulici vBu-

benči. Vyrůstal jste ale naVinohradech.

Přestěhovali jsme se tam srodiči, když mně byl

asi rok apůl. Bydlení předtím si pamatuji jen

zfotek. Velkou část života jsem tím pádem

strávil veŠkrétově ulici.

Svaší dětskou čtvrtí jsou spojené iprvní

herecké zkušenosti.

Ano. Začínal jsem hostováním vDivadle

naVinohradech už během konzervatoře. Hrál

jsem tam vedvou hrách, vdobě, kdy mně bylo

přibližně osmnáct nebo devatenáct let. Potom

jsem dostal nabídku naKladno. Byla to vlastně

spojená divadla – Kladno aMladá Boleslav. Tam

jsem byl vangažmá asi dva roky. Bydlel jsem

ale dál vPraze ajen dojížděl.

Když se vrátíme opačným směrem, dova-

šeho útlého dětství, kam jste chodil doškoly

před konzervatoří?

Chodil jsem nazákladku naSmetanku

apředtím taky doAnny Letenské… doma-

teřské školky.

Zůstalo vám ztěch let nějaké přátelství?

Veškolce jsem měl kamarádku. Jmenovala se

Dita abyla to Švédka. Vzpomínám si, že jsme

spolu jako malí hráli ipředstavení. Dostal jsem

roli Ježidědka. Před pár lety jsem odDity

nečekaně dostal zprávu ze Švédska, kam se

vrátila. Vyměnili jsme si už pár mailů.

Jak se tu tehdy vlastně ocitla? Byl přelom

padesátých ašedesátých let…

Nemám tušení. Možná byl někdo zjejích rodičů

diplomat.

Jaký jste byl žák? Pamatujete si nanějaké

dětské alotrie nebo průšvihy?

Nebyl jsem nijak extrémně zlobivý. Jednou mě

chytili opřestávce, když jsme si házeli houbou.

Myslím, že jsem byl více méně hodný. Bál jsem

se, že když něco provedu, máma bude smutná.

To mě vždycky hrozně bolelo. Je pravda, že

jsem se jednou popral se svým spolužákem,

vprůjezdu, vRubešově ulici. Sice jsem ho

povalil apřiškrtil, ale on mě hrozně zdrápal.

Nebylo to vlastně vezlém, jen tak klukovsky.

Netrpěli jsme tehdy jako děti žádnou nenávistí.

Ani jste neměli uličnickou rivalitu? Přece

jen, Vinohrady jsou kopec sevřený dvěma

jinými čtvrtěmi, navíc uprostřed celkem živé

části Prahy…

Ne, to jsme neměli. Vyrůstal jsem celé dětství

vcentru, nepoznal jsem nic jiného, takže mně to

přišlo normální. Chodili jsme skamarády rádi na-

Václav Vydra nejmladší je třetím Václavem hereckého rodu Vydrů. Jeho maminkou byla ikonicky krásná Dana Medřická. Srodiči vyrůstal vcentru

Prahy. Následoval je iprofesně. Lásku kdivadlu dělí už přes dvacet let sláskou kekoním. Aměstský život vyměnil zaten nastatku avpřírodě.

Václav Vydra: Jako dítě jsem nasáňkách naboural doMuzea

rekonstrukce bitvy uHradce Králové 1866. Potom

Indiánských válek, které se konají vBřeznu

uChomutova. Vsrpnu se chystám skoňmi

naoslavu 750 let obce Chodouň ataky nadětský

tábor, poblížnás naSlapech. Už dvacet let

pořádáme Memoriál gen.G. A. Custera, letos zase

vobci Všetice. Srdečně zvu. Schází se tam okolo

sta koní ajezdců vuniformách americké kavalerie

zdoby indiánských válek amyslím, že to stojí za

vidění. Nato se těším moc. No ajinak přes léto

absolvuji okolo patnácti představení různých her

anarůzných scénách...

Zajímá vás historie?

Hodně. Zaobíral jsem se vposlední době

itřicetiletou válkou. Hrál jsem letos vkvětnu

Matyáše Thurna vdokumentu studentů

písecké lmové školy. Už několik let komentuju

bitvu naBílé hoře. Teď včervnu jsem se

skupinou Rytíři koruny české absolvoval také

výročí popravy jednadvaceti českých pánů

naStaroměstském náměstí.

Když se zase bavíme ominulosti, co se vám

vybaví, zdětství, zvašeho domova?

Pamatuji si, jak táta smámou vždycky vzrušeně

diskutovali vkuchyni onějakých událostech.

Poslouchal jsem zadveřmi aměl jsem pocit, že se

hádají. Aoni se nehádali. Prostě jen živě diskutovali.

Adětská vzpomínka přímo namaminku,

kterou máte napořád vhlavě?

Hlavní pocit, který vemně převládá, když si

vzpomenu namámu, je její vůně, která ji obklopo-

vala. Měla svůj oblíbený parfém, Lanvin Arpege.

Podle toho jsem vždycky poznal, jestli odešla

zbytu, kdy se vrátila, jestli jsem ji prošvihl

ochvilku, nebo jestli už je doma… podle toho, jak

intenzivně jsem ho cítil. Ata vůně pro mě

znamenala ji. Prostě mámu, kterou miluju akterá

miluje mě.

PTALA SE: KATEŘINA TESAŘOVÁ

proti doparku Anny Letenské, který byl tehdy

ještě krásný. Naši ulici odněj ještě nerozdělovala

dálnice, jen tramvajové koleje. Zůstalo mně

ztoho pár klukovských zážitků. Jednou

napodzim jsem spadnul dopožárního jezírka.

Taky jsme vsadě rádi sáňkovali dolů, směrem

kMuzeu. Jedno odpoledne byla dráha velmi

ledovatá, takže jsem narazil přímo doMuzea.

Ale dopadlo to dobře, budova doposud stojí.

Takže jste byl takové typické městské dítě?

Srodiči jsme každé léto odjížděli nakonci

divadelní sezóny naletní byt naVyžlovku

avraceli jsme se zase až nazačátek školního

apracovního roku. Býval jsem vlastně dva

měsíce mimo Prahu.

Teď je to naopak. Žijete zaPrahou nastatku

adoměsta kvůli hraní dojíždíte. Máte

velkou vlastní stáj. Jak vaše láska kekoňům

začala? Seděl jste nakoni dřív před

kamerou anebo reálně?

Poprvé jsem seděl nakoni, když mně byly čtyři

roky. Ten byl ale bronzový aveValdštejnské

zahradě. Když mně bylo dvanáct nebo třináct

aodjeli jsme srodiči nadovolenou kBalatonu,

ukecal jsem je, aby mi koupili nějakou hodinu

najízdárně. Koupili mi dvě. Pak dlouho nic aaž

vdobě, kdy mně bylo dvacet, jsem se dostal

zase najízdárnu, tentokrát doMělníka. Tam

jsem začal vlastně jezdit. Zapár let jsem

přesídlil doChaber, kde byla pětibojařská stáj.

Vedl to tam trenér, takový starý přísný

dragoun. Jednou jsme se domluvili, že mi dá

hodinu najízdárně. Bylo to strašné. Znechutil

mně tehdy jízdárenskou práci nahodně

dlouho. Záhy nato jsem přestal úplně jezdit

asedm let jsem neseděl nakoni. Pak přišla

revoluce akekoňům jsem se vrátil díky své

neteři. Byla unás naletním bytě naprázdni-

nách. Kousek odnás tam půjčovali koně aona

tam celé léto chodila jezdit. Nakonci srpna mi

řekla, že by si chtěla vyjet jednou ise mnou.

Atehdy mě to zase chytlo.

Kdy jste si pořídil vlastního koně?

Vroce 1998. Ustájil jsem si ho vHněvšíně

poblíž Slapské přehrady, protože se mi tam

líbilo abyli tam fajn lidi. To jsem ještě neměl

statek. NaSlapech jsme měli jen menší letní

domek.

Jak se váš první kůň jme-

noval?

Nelly. Český teplokrevník,

klisna, sedmiletá ahodně

nemocná, už když jsem

ji kupoval. To jsem

tenkrát neviděl aani

nechtěl vidět. Dožila se

krásného věku dvaceti

devíti let. Nato, jak byla

poničená, je to zázračné.

Odjejich dvanácti let už

jsem naní nemohl jezdit. Ale

bral jsem ji všude ssebou

navyjížďky. Dala mi hříbě. Jmenuje se

Navara aje jí teď dvacet jedna let. Naté jezdím

pořád. Amá už taky své hříbě. Erinku. Té je pět

let. Ananí taky už začínám pomalu jezdit.

Kolik máte teď koní?

Poté, co Nellinka zemřela, je jich šest. Vedle

toho máme ustájených dalších devatenáct

koní. Statek je poměrně velký. Je tam toho

hodně napráci. Před pár lety jsme otevřeli

ipenzion amáme kopytní kliniku, kde léčíme

koně sproblematickými kopyty. Znamená to

práci naplný úvazek, který si díky spolumaji-

telce aexterním pracovníkům mohu dělit

shereckou profesí.

Zčeho nastatku máte vposlední době

největší radost?

Ze svých koní aprávě zkopytní kliniky. Je to

krásné, když se podaří vyléčit koně, který

knám přišel jako doposlední stanice před

utracením, amísto toho odejde domů zdravý.

Před pár dny jste se vrátilzkaždoročního

putování. Nakterém zkoní jste jel?

Měl jsem všechny, všech šest. Vždycky je beru

ssebou, protože to bych jim neudělal. Musí si

to užít všichni.

Ajak jste se měli?

Je to tradice, kterou držíme

skamarády už skoro

patnáct let. Jeli jsme

tentokrát odŠumperka

doOrlických hor. Letos

to bylo moc fajn,

protože vtuhle dobu

jsou hory neskutečně

krásné. Před námi byly

volné louky, pokterých se

dá jezdit, počasí nám přálo,

nijak jsme se nehonili, ujeli jsme

během pěti dní asi sto dvacet kilometrů.

Měli jsme zajištěné ubytování pro nás ataky

ohrady pro koně. Ty jsme si vozili ssebou.

Vždycky jsme se pro ně jedním autem vrátili

dopředchozího nocležiště anadalší noc je

zase postavili.

Vaše léto se vlastně celé dělí mezi koně

ahraní. Jsou nějaké akce, které to propojují?

Je jich hned několik. Nakonci srpna začne

honební sezóna. Další zmých zálib jsou totiž

parforsní hony naumělé stopě. To znamená, že

popoložené stopě běží psi azapsy jedeme

nakoních. Je to hodně akční. Začátkem července

jsem se už poněkolikáté zúčastnil nakoni

Kdo je Václav Vydra

Herec, jezdec achovatel

koní Václav Vydra nejml.

se narodil 7. ledna 1956

vpražské Bubenči.

Odútlého dětství vyrůstal

se slavnýmihereckými

rodiči,maminkou Danou

Medřickou atatínkem

Václavem Vydrou ml.

naVinohradech. Ze

Základní školy NaSme

-

tance šel naPražskou

konzervatoř. Už během

studií získal hostování

vDivadle naVinohra

-

dech. Poúspěšném

absolutoriu přijal

angažmá vMladé

Boleslavi aKladně.

Zasebou má pestrou

arůznorodou tvorbu

nejen vdivadle, ale také

vrozhlase, televizi, lmu

adabingu. Porevoluci se

vrátil kesvé někdejší

lásce, kekoním. Vsou

-

časné chvíli má nasvém

statku nedaleko Slapské

přehrady šest vlastních

adalších 19 ustájených

koní. VMalčanech také

provozuje Rehabilitační

centrum pro léčbu kopyt,

které umožňuje vrátit se

nemocným lichokopyt

-

níkům zase doživota.

FOTO: ARCHIV VÁCLAVA VYDRY ML.