Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5
ČÍSLO 9 – ZÁŘÍ 2022
ROZHOVOR
Kdy jste vživotě nejšťastnější?
Když maluju. Amaluju denně.
Dělám už ale jen drobnosti, akvarely
akvaše napapíře, uvelkého plátna
už nevydržím stát. Lunetu, která je
vevstupním prostoru Poslanecké
sněmovny, už bych nenamaloval.
Vaše obrazy jsou zvláštní. Nikdy
nenamalujete jednu tvář člověka,
ale hned několik jeho tváří. Co
tím chcete říct?
Nikdy jsem svou tvorbu nevykládal.
Mým cílem bylo malovat tak, aby to
byly kvalitní věci. Kromě obrazů
jsem se zabýval inástěnnými
malbami, proto taky mám rád
baroko, vbaroku byly nástěnné
malby zcela běžné. Měl jsem
knástěnné malbě blízko, 14 let jsem
učil naKatedře kreslení amodelo-
vání naFakultě architektury.
Azajímavé je, že budoucí architekti
většinou měli vztah kvýtvarnému
umění.
Malujete ikrajiny. Kde je krajina
vašeho srdce?
Je to Blatensko. Mám rád jižní
Čechy, dětství jsem srodiči apěti
sourozenci prožil odčtyř let
veStrakonicích, ale Blatensko, to
není typická jihočeská krajina. Je to
krajina kamenů amá vsobě zvláštní
strohou líbeznost – kopečky,
rybníky, všechno dohromady.
Máme tam chalupu nahluboké
samotě avznikla tam řada mých
obrazů. Vplenéru jsem dělal
většinou skici, velké obrazy jsem
maloval až doma vateliéru.
Jde někdo zdnešních mladých
malířů vevašich stopách?
Doba je úplně jiná, dnešní mladí
výtvarníci hodně využívají nejrůz-
nější digitální techniky apracují
spočítačem. To, co dělám já, je
vlastně malba 19. století, dalo by se
říct. Dnešní malíři se už krajino-
malbě nevěnují. Ale ani já nejsem
typický krajinář, dokrajiny jsem pro-
mítal různé pocity, mám svůj vlastní
vyhraněný styl.
Kolik jste měl výstav zasvoji
profesionální kariéru?
Odsedmdesáté jsem to přestal
počítat. Často nepíšu letopočet ani
nasvé obrazy, ty jsem taky
nepočítal, ale bylo jich moc. Ani
jsem si nepsal deník, což byla
chyba. Teď se těším, že budu mít
příští rok včervenci asrpnu novou
výstavu nazámku Nebílovy
najižním Plzeňsku. Motivem bude
příroda akrajina. Přírodní agurální
motivy mě lákaly už odstudia
naAVU.
NaVinohradech
bydlí široký
okruh výtvar-
níků. Přistěhoval
jste se doPrahy 2
zanimi?
Mezi výtvarníky
jsem měl řadu
kamarádů, ale
tohle byla spíš
náhoda, hledal
jsem vté době
větší ateliér, než
byl ten vHolešo-
vicích, už je to
36 let. Anašel
jsem ho vnejvyšším poschodí
jednoho zvinohradských činžáků.
Je orientovaný nasever, takže má
perfektní světlo, stálejší, to je pro
malíře důležité. Když jsem neučil
nebo nebyl nachalupě, trávil jsem
čas tady.
Očem se mezi sebou výtvarníci
baví, když se sejdou?
Ovíně. Jestli to víno je dobrý, nebo
špatný. Ale ne, samozřejmě taky
otvorbě ajakou má kdo techniku.
Čtyři zvašich sourozenců byli
profesionální hudebníci, jen vy
jste malíř. Co tomu říkali vaši
rodiče?
Ale já jsem taky hrál, naklarinet, jen
ne profesionálně. Přijali mě vroce
1962 naprvní pokus napražskou
Rudolf Riedlbauch: Poselství je vmých obrazech
Akademický malíř Rudolf Riedlbauch, čestný občan Prahy 2, už několik let neposkytuje
rozhovory. Žije vesvém vinohradském bytě, který je zároveň ateliérem, mezi svými
obrazy avzpomínkami, obklopen péčí své manželky Lubici. Pro Noviny Prahy 2 udělal
výjimku aposkytl interview. Je zněj patrné, že jeden znašich nejvšestrannějších
výtvarníků raději maluje, než mluví.
AVU, ato rozhodlo. Ale hudba mě
nikdy nepřestala zajímat, dokonce
jsem se snažil přijít nakloub tomu,
jestli se dají tóny namalovat. Měl
jsem šťastné dětství. Rodiče nás
vedli kpracovitosti ajá knim cítím
čím dál větší obdiv. Třeba když jsme
šli naborůvky, každý dostal zaúkol,
kolik jich musí nasbírat. Akdyž
někdo znás přinesl ze školy dvojku,
celá rodina se divila, co se
stalo. Možná proto tak
intenzivně pracuju. Člověk,
ať chce nebo ne, je silně
ovlivněný svými zážitky
zdětství.
Jaké je vaše životní
poselství?
Člověku je asi dáno
žít vneklidu, hledat,
tápat, adokonce
ivyhledávat
konikty. Poselství
je vmých obrazech.
Buď to, co jsem namaloval, něco
říká ivsoučasné době, nebo ne.
Máte recept nato, jak prožít
smysluplný život?
Prací. Prací aláskou kekráse.
Když mluvíme okráse, řekněte
mi něco ještě otom baroku…
Už vám nic neřeknu.
Tak já to sdovolením řeknu zavás.
Kunsthistorik Dušan Sedláček, který
často uváděl vaše výstavy, napsal, že
jste byl výrazně ovlivněn barokními
umělci, zejména Reinerem aBrandlem,
ajejich představami omnohotvárnosti
světa. Aže baroko je poslední evropský
univerzální sloh, podle některých
přetrvávající až dosoučasnosti. Lépe
bychom to neřekli.
PTALA SE: KLA
Proč jste se přišel podívat naotevření
víceúčelového areálu Jammertal naFoli-
mance?
Bydlím kousek odtud, doNuselského údolí
chodím často svnukem. Je to nádhera, líbí se mi,
co stím prostorem paní architektka udělala,
skoro těm mladým klukům závidím. Je to jenom
dobře, když mají děti prostor nasportování.
Sport by se měl víc propagovat. Já kolikrát žasnu,
když vidím, jak si děti zmateřských škol hrají
napísku anikdo snimi necvičí. To je špatně.
NaFolimance se děti mohou vyřádit
Jan Gusta Havel dával góly jako naběžícím pásu vdresu pražské Sparty ireprezentace. Teď se stará osvé
následovníky avmilované Spartě trénuje už 16 let juniory. Mnozí znich netuší, že byl vroce 1969 členem
legendárního týmu československých reprezentantů ajedním ztěch, kteří si namistrovství světa
veStockholmu přelepili hvězdu nadresu černou páskou. Naprotest proti srpnové okupaci vroce 1968.
Jako čestný občan Prahy 2 rád poznává nové věci najejím území.
Kolik času sportováním jste jako kluk
prožil vy?
My jsme pořád běhali venku, dneska děti
sedí doma ahrají si smobilem. Tady
naFolimance se aspoň budou moci
vyřádit. Zanás to bylo navesnici všechno
jinak, až ve20 letech jsem přišel
doPrahy. Nejdřív jsme museli naštípat
dříví, nanosit vodu, nakrmit králíky
ateprve pak jsme mohli nahřiště, ale
pozor, trávník nahřišti jsme si sami
sekali. Nelíbí se mi, když dneska mají
všechno podstrčené až pod nos. Ale to
neznamená, že nerostou nové talenty.
Třeba se jednou oněkom bude říkat, že
vyrostl tady, naFolimance.
Jak to děláte, že máte pořád dobrou
náladu ausmíváte se?
To je těch padesát let se sportem. Zaměsíc
oslavím osmdesátiny adoufám, že to bude
naledě.
PTALA SE: KLA
Doma vateliéru
Malby naskle
Noviny Prahy 2