Strana 13
13
ČÍSLO 11– LISTOPAD 2022
VÝLETY DOHISTORIE
VÝROČÍ MĚSÍCE
LISTOPADU
13. 11. 1912
Před 110 lety zemřela
Teréza Nováková
(1853–1912), spisovatelka
18. 11. 1852
Před 170 lety se narodil
Mikoláš Aleš (1852–1913),
malíř, kreslíř, první předseda
spolku Mánes
18. 11. 1847
Před 175 lety se narodila
Eliška Krásnohorská
(1847–1923), spisovatelka,
básnířka
21. 11. 1987
Před 35 lety zemřel Ivan
Jandl (1937–1987), herec,
držitel dětského Oscara
21. 11. 1347
Před 675 lety byl Karlem IV.
založen klášter Benediktýnů
NaSlovanech
23. 11. 1792
Před 230 lety se narodil
Václav Kliment Klicpera
(1792–1859),
dramatik, spisovatel
23. 11. 1942
Před 80 lety se narodil
Jiří Stivín, hudebník,
multiinstrumentalista
24. 11. 1907
Před 115 lety bylo
slavnostně otevřeno
Městské divadlo
Královských Vinohrad
24. 11. 1942
Před 80 lety zemřel
Bohumil Kafka (1878–1942),
sochař
26. 11. 2007
Před 15 lety zemřel
Václav Tošovský (1912–2007),
lékař, dětský chirurg,
spisovatel
26. 11. 2007
Před 15 lety zemřel
Jaroslav Skála (1916–2007),
lékař, legendární bojovník
proti alkoholismu
29. 11. 2017
Před 5 lety zemřel
Tomáš Ježek
(1940–2017), ekonom,
politik
ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ/VYROCI
„Proč je natramvaji neustále nedostatek drobných? Protože prý, tak tvrdí kde kdo, průvodčí
přenechávají drobné všemožným podnikům zaodměnu. Správa elektrických drah měla by vyšetřiti
co je napověsti pravdy azavésti pořádek.“
Dnes
otramvajích
J
ejí pozemky se rozkládaly nad údolím Botiče ado-
sahovaly až někam kdnešní Bruselské ulici. Pomi-
stru Brikcím náleželi mezi majitele Zvonařky například
Pachtové zRájova, hrabě Josef Emanuel Canal apoté
baron Jakub Wimmer. Pozůstatky usedlosti musely
ustoupit budování Královských Vinohrad. Vroce 1884
tu začala sloužit vozovna koňské dráhy snázvem Zvo-
nařka, která zahrnovala halu pro vozy astáje pro 160
koní. Pozprovoznění nové elektrické dráhy byla vroce
1904 zbourána. Vroce 1967 tu vzniklo tramvajové ob-
ratiště vpodobě vratného trojúhelníku, který
odkvětna letošního roku opět využívá nostalgická
linka č. 23. Rodina podnikatele Antonína Chmela
vulici odroku 1894 provozovala proslulou továrnu
nauzeniny, produkující masné výrobky až doroku
1983. Zdejší produkt Pražská šunka si získal proslulost
ivzahraničí. Při výrobně uzenin vybudovali manželé
Chmelovi dodnes stojící honosný dům č. 65, upravený
nahotel. Vdomě strávil poslední dny svého života
malíř Luděk Marold (7. 8. 1865 – 1. 12. 1898), což při-
pomíná pamětní deska. Továrník Antonín Chmel před-
časně zemřelého umělce podporoval aten mu
naoplátku vyzdobil jeho honosné obydlí naZvonařce.
JAN GROSS, FOTO: JAROSLAV KOCOUREK
N
oviny měly natramvajové
průvodčí vskutku spadeno.
Zaměstnancům elektrických drah
byly kromě jiného vytýkány také
jazykové nedostatky: „Tramvajoví
průvodčí měli by býti vedením
podniku poučeni osprávných ná-
zvech ulic anáměstí. Není hanbou,
slyšíte-li průvodčího, Čecha, volati:
Komenské náměstí. Nebo upozor-
ňovati: Přestupte si veVodičkové
ulici? Čteme-li natramvajích
auvnitř vozů takovou spoustu ne-
českostí, pošlých zpéra správy, ne-
můžeme se diviti, že čistoty jazyka
nedbá ani personál.“
Rovněž očinnosti Elektrických
podniků hlavního města Prahy měl
tehdejší tisk vcelku jasno: „Vše pro
elektrické podniky, nic pro obe-
censtvo. Jest heslem dnešního ve-
dení pražských elektrických pod-
niků.“ Kromě různých šlendriánů
docházelo často kporuchám tram-
vajových vozů. Cestující tak museli
docíle své cesty dojít posvých:
„Kdykoliv jest frekvence největší –
ráno, vpoledne, večer – tj. kdy-
koliv spěchají tisíce občanů aob-
čanek zasvým denním posláním,
nebo zněho, zastaví se provoz pro
nějakou elektrárenskou nehodu.“
Noviny jízlivě pokračovaly: „Chá-
peme, že porucha strojů je při
dnešním ledabylém vedení pod-
niků vždy možna; tato soustavnost
apravidelná periodičnost jest však
něco, co by mělo být stůj, co stůj
vyšetřeno.“ Častým jevem také
bylo značné zpoždění tramvajo-
vých linek. Některé linky, často
právě ty směřující naVinohrady,
nabíraly nasvé trase velké zpož-
dění: „Tramvajové spojení Prahy
sKrál. Vinohrady jedenáctkou
adesítkou jest velmi nedosta-
tečné. Čekáte-li vdolní části Vác-
lavského náměstí uKoruny, vystří-
dají se všecka ostatní čísla dvakrát
itřikrát, než přibatolí se jedna de-
sítka nebo jedenáctka, obyčejně již
přeplněná odPrašné brány.“
Noviny se přimlouvaly ozave-
dení další tramvajové linky, která
by rovněž obsluhovala Vinohrady:
„Což by nebylo možné vésti ještě
nějakou jinou trať knám dotřídy
Jungmannovy nebo postarati se
olepší obsazení provozu?“ Plynu-
lost tramvajového provozu naru-
šovaly vněkterých částech města
nevhodně umístěné zastávky.
Kekolizím tramvají, automobilů
achodců pravidelně docházelo
naPurkyňově náměstí, tedy
dnešním náměstí Míru: „Tramva-
jové stanice natomto náměstí
měly by být decentralisovány.
Sjede-li se čtvero vozů najediném
místě před kostelem, což se děje
ob tu chvíli, vzniká uzel, jenž ruší
pasáž osobní ivozovou.“
Již před 100 lety byly některé
tramvajové zastávky pouze
„naznamení“. Toto opatření však
způsobovalo mnohé těžkosti
azmatky: „Každé divadlo, ito nej-
vzdálenější, hledí si zajistit co nej-
lepší spojení tramvajové. Naše vi-
nohradské divadlo toho nedbá.
Nejdůležitější pražská jeho spojka,
trať č. 10 a11, staví nahlavní diva-
delní stanici Pštroska aBalbínova
jen naznamení. Padesát procent
návštěvnictva divadla bývá zato-
hoto stavu převezeno až kTržnici
nebo opačně kMuseu, neboť
jednak málokdo ví, že se udivadla
nestaví, jednak znamení kzasta-
vení bývá při naplněných vozech
zpravidla nemožno použít.“ Cesto-
vání tramvají si často dokázali
zkazit také sami cestující. Napří-
klad kouřením vtramvajových vo-
zech: „Zákaz kouření vtramvaji zů-
stává stále jen napapíře. Naše
obecenstvo nemůže si vybírati
mezi motorovým vozem, či ku-
řáckým vlečňákem, nýbrž musí na-
stoupiti (žen, dětí, staruch nevyjí-
maje) tam, kam právě lze. Jak
vypadají kuřácká kupé tramvajová,
bědno povídati.“
MICHAL FRANKL
Pozn. autora: Citace zdobového
tisku pochází zperiodika „Vino-
hradské listy“, které je součástí fondů
Národní knihovny České republiky.
OPŮVODU NÁZVŮ ULIC
UZVONAŘKY
Nad Bělehradskou ulicí se vostrém úhlu láme
ulice UZvonařky, která vznikla při výstavbě zdejších
obytných domů napřelomu 80. a90. let 19. století. Vdobě německé okupace
nesla název Cinpergova. Připomínala tak osobnost významného kovářského
azvonařského mistra Brikcího zCimperka (Cinpergu), který ve2. polovině
16. století držel zdejší vinici. Atak není těžké uhodnout, proč místní hospodářská
usedlost získala jméno Zvonařka.
PSALO SE PŘED STO LETY