Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

5

ČÍSLO 11– LISTOPAD 2022

ROZHOVOR

Kde hledat kořeny vašeho propojení

sPrahou 2?

Začalo to vZemské porodnici uApolináře,

odkud jsem byla posléze přenesena doSvobo-

dovy ulice 4 vPodskalí. Mezitím jsme sma-

minkou chvíli pobyly vkojeneckém ústavu,

protože jsme neměly kde bydlet. Maminka

doté doby obývala pokoj vesvobodárně

uTylova náměstí atatínek bydlel vÚstí nad

Labem se svou manželkou atřemi dcerami, ale

jinak se kemně hlásil aměl mě rád.

Takže začátky vašeho života nebyly úplně

snadné.

Myslím, že jsem se tím nijak netrápila. To spíš

maminka to jako svobodná matka neměla

jednoduché, musela se brzy vrátit dopráce

apro mě najít hlídání. Zjistila, že sousedka

napatře paní Novotná se stará osvé dva vnuky

aže by si klidně přibrala ještě mě. Vše se tedy

odehrávalo vrámci jednoho domu, což situaci

poněkud usnadňovalo.

Váš rodný dům ale není tak úplně obyčejný.

Jako dítě jsem slyšela, že tady kdysi tančila

slavná baletka aaž nyní, vpokročilé dospělosti,

jsem zjistila, že sousedské povídačky měly

pravdivé jádro. Nárožní secesní dům veSvobo-

dově ulici č. 4 si nechal postavit vroce 1906

inženýr Jan Wild podle projektu Čeňka Lorence.

Již vroce 1919 polovinu domu prodal

někdejšímu císařskému radovi španělského

původu Felixi Ramonu Cámarovi, jehož syn

Felix si doněj otři roky později přivedl jako

nevěstu primabalerínu Národního divadla

Jelizavetu Nikolskou. Ata tu chvíli provozovala

baletní školu, než si našla vhodnější prostory.

Cámara mladší byl muž mnoha schopností.

Ovládal řadu světových jazyků včetně

egyptštiny, cestoval posvětě, vPraze založil

divadlo Apollo aKomedia, kde samozřejmě

vystupovala iNikolská vodvážných tanečních

kreacích. Zajímal se ookultismus, psal knihy

apodle jedné znich byl natočen lm Dívka

vmodrém. Jako zastánce fašismu byl údajně

zaživa upálen 8. května 1945 naKampě.

Jelizaveta poválce uprchla doVenezuely, kde

vpouhých 55 letech zemřela.

Kde jste si jako malá holka nejčastěji hrála?

Pokud to nebylo přímo naschodech našeho

domu, které paní Novotná jako domovnice

každý týden myla, pak jsem měla dvě oblíbená

místa. Park Folimanka, který byl v60. letech

poněkud divoký, plný křovisek atajuplných

zákoutí, asamozřejmě Vyšehrad. Kdo jednou

pozná magický Vyšehrad, už nikdy ho neopustí,

přitahuje si vás ksobě. Také tam to vypadalo

včasech mého dětství poněkud zpustle, ale

velmi romanticky. Dopodzemních katakomb

jsem se ovšem nepouštěla, to dodnes závidím

klukům, kteří to zažili. Zato jsem milovala

kočičku namalovanou uTáborské brány

ateprve před časem jsem zjistila, že si tu žije

svým životem již téměř století! Vroce 2019 ale

byla poopravě brány smazána amůj vnuk

Tomík ji znovu vzkřísil. Nesmím zapomenout

ani naVyšehradské nádraží, kolem něhož jsem

denně chodila. Itam jsme někdy skamarád-

kami vlezly apozorovaly vlaky.

Co vám Praha 2 dala pro váš další život?

Zrodil se tu můj vztah kestaré Praze aosm let

jsem chodila doZákladní školy vBotičské ulici,

naniž nedám dopustit. Zásluhou jejího ředitele

Jiřího Karbana to byla oáza dobrých vztahů ajá

osobně si nejvíc cením paní učitelky Pacovské,

která nás měla dotřetí třídy. Někdo její přísnost

špatně snášel, ale mně dala základy doživota.

Jen pár kroků odškoly veVyšehradské ulici

byla obvodní knihovna, kam jsem si běhala pro

knížky téměř každý týden. Četla jsem vše, co mi

přišlo pod ruku.

Jak moc ačím jste sPrahou 2 propojená

dnes?

Bydlím vPraze 1, ale naDvojku se ráda vracím,

nejen naVyšehrad, ale také naAlbertov

aposchodech nahoru kApolináři. Když jsem

začala psát knížky opolicejním radovi

Vaňáskovi (seriálovém Vacátkovi) ajeho

mordpartě, hledala jsem tu stopy pogalérce

aJedové chýši aLadislav Štaidl mi vysvětlil, že

místo Jedovky stojí dům, vněmž bydlí, akde

občas straší. NaPrahu 2 se vracím také narůzné

kulturní akce, besedy se čtenáři adíky radnici

jsem měla možnost natočit toulky poPodskalí

aVinohradech apřispět nějakými hesly

doEncyklopedie Prahy 2, což je úžasná

záležitost aostatní městské části ji mohou

jedině závidět.

Jste členkou Klubu Zastarou Prahu. Jak

dlouho, aproč?

Jako milovnice staré Prahy jsem to považovala

přímo zasvou vlasteneckou povinnost. Všichni

jsme svědky neustálých proměn centra

metropole, ale ne vždy klepšímu. Mnoho

tradičních podniků nebo legendárních míst

mělo zůstat zachováno, ale zvítězily develo-

perské zájmy. Klub Zastarou Prahu nato

upozorňuje, pořádá zajímavé akce, přednášky,

ale jinak je to bohužel boj světrnými mlýny.

Sama bojuji alespoň svými články, vnichž

upozorňuji nahodnoty, které bychom měli

vPraze zachovat.

Co se vám vPraze 2 líbí

aco vás naopak zlobí?

Nejvíc mě trápí stav

Vyšehradského nádraží,

okterém píšu již řadu let,

avůbec nechápu, že se to

nechalo dojít až ktakovým

koncům. Pochválit naopak

musím zrenovovaný

Bastion novoměstských

hradeb apark Ztracenka,

to je skutečně krása. Vím,

že se má vté lokalitě

pokračovat skultivací, ale

přimlouvám se zazacho-

vání historické kuželny

vHorské ulici, byť by se

dojejí renovace musely

vložit nějaké prostředky.

Psala jsem oní letos článek azjistila jsem, že její

historie sahá až doroku 1936, kdy si tu

kuželkářský klub Kamarádi postavil svépomocí

klubovnu akuželky hráli původně navenkovní

jednodráze.

Jste autorkou celé řady knih. Kolik jich

vlastně už je akdy jste napsala první?

Napsala jsem sedmnáct knih, které většinou

souvisejí smojí novinářskou prací. Ta první se

jmenovala Herecké romance, vyšla vroce 2004

ashrnula jsem vní texty arozhovory slegen-

dárními herci aherečkami, které jsem tehdy

poznala. Nani navazovaly Herecké balady

apozději vyšly obě vjednom svazku jako

Herecké balady aromance. Myslím, že byly

zcelé mé tvorby nejúspěšnější.

Nyní je kmání vaše zatím poslední kniha

snázvem První republika. Jak žily hvězdy.

Proč jste se vrátila právě ktomuto období?

Měla jsem staršího tatínka, byl ročník 1921, atak

mně oprvní republice vyprávěl ještě voněch 60.

a70. letech, kdy jsem to poslouchala jako

pohádky zdávných časů. Když se polistopadu

1989 mohlo otéto éře

začít psát otevřeně,

objevilo se bezpočet témat

amnohá jsou dodnes ještě

nevytěžená. Aprávě to mě

láká. Mám radost

zkaždého objevu – třeba

když se mi dostalo doruky

album Hany Vítové

zutajené prázdninové

cesty smilencem

Bohouškem Záhorským,

nebo když jsem našla

ženu, která jako poslední

mluvila sVěrou Ferba-

sovou… Mnoho nových

faktů jsem přinesla díky

šťastným shodám

okolností ioslavném

Kristiánovi Oldřichu Novém, jemuž jsem

věnovala dvě samostatné knihy.

Kdybyste návštěvníka Prahy 2 měla pozvat

jen najedno místo, které by to bylo?

Mezi svým 15. a18. rokem jsem trávila snad

každou sobotu veValdeku narohu Anglické

aJugoslávské ulice. Palác Valdek měl vpatře

kavárnu, kde se pořádaly diskotéky, ajá moc

ráda tancovala. Až do80. let se tu zachoval

interiér skulatými stolky apohodlnými boxy,

jak jej kdysi – ajsme opět uprvní republiky –

nechal vytvořit kavárník pan Štěrba. Jelikož

tento podnik bohužel zanikl, prošli bychom

kolem něj dál až kbazilice svaté Ludmily atady

bych nechala návštěvníka kochat se tou

vznešenou krásou…

PTAL SE: MILAN HULÍNSKÝ

Blanka Kovaříková:

Jsem holka zPodskalí

Publicistka aspisovatelka Blanka Kovaříková často vypráví apíše

oPodskalí, Vyšehradě aokolí. Zajímalo nás, jak se zrodil její láskyplný

vztah ktěmto místům.

Blanka Kovaříková (*1961)

Novinářka aspisovatelka, autorka 17 knih, matka dvou dcer, babička pěti vnoučat.

Manžel Zdeněk Kovařík je lékař anadšený fotograf. Vše oní můžete najít najejích

webových stránkách www.bkovarikova.cz.

FOTO: TIN

FOTO: MARTIN POCHMAN

S Helenou Bendovou a Jaroslavem Šolcem