Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

ČÍSLO 3 – BŘEZEN 2020

ROZHOVOR

Zhoubná touha pozlatě vede knaprostému zblbnutí

Pokud máte dělat rozhovor suznávaným porodníkem profesorem Antonínem Doležalem, cítíte se jako student medicíny před pověstnou zkouškou

zanatomie. Připravit se nazáběr jeho vědomostí odlozoe, etiky, medicíny až pohistorii totiž není možné. Sám se vknize Zakázaná slova, jíž je autorem,

latinsky označuje jako „senex decrepitus“ – vetchý stařec. Trvá ale napřekladu „šustivý“. Přestože vlednu oslavil 91 let, je stále velmi aktivní. Vyučuje

anatomii naFakultě tělesné výchovy asportu, kam podle něj chodí „ty nejkrásnější studentky astudenti ze všech vysokých škol“.

Vsoučasnosti vyučujete anatomii naFa-

kultě tělesné výchovy asportu Univerzity

Karlovy. Jste přísný pedagog?

Veveškeré své práci jsem náročný. Byl jsem

náročný nasebe, naspolupracovníky

inastudenty. Vycházím ztoho, že když se

někdo dostane vmedicíně došestého

ročníku, tak to nemůže být hlupák. Akdyž

něco neumí, znamená to, že se to jenom

nenaučil. Tak se to naučí abude vše vpo-

řádku, není potřeba studenty deklasovat

nebo jim něco vyčítat.

Čím vás studenti dokážou překvapit?

Já překvapuji je, mám totiž vražedné otázky,

které nikdo ze studentů nezodpoví.

Ajaké to jsou?

Co to je podmáslí, co to je malta, zčeho se

vaří pivo aco je to vůl.

Neříkejte, že neznají odpověď…

Neznají. Úroveň vzdělání amaturantů

nepochybně poklesla. To nelze srovnat.

Jazykově jsou vybaveni angličtinou nalepší

úrovni než ugenerace předchozí. Latinu ale

dneska neznají ani lékaři. Zřídka napíší

diagnózu se správným skloňováním. Raději

používají zkratky.

Kromě studentů jste měl vysoké nároky

inasvé kolegy. Jak nato reagovali?

Samozřejmě mi tuhle vlastnost vyčítali, takto

jsem přistupoval ikesvé činnosti. Náročnost

jsem se naučil hlavně vSokole. Mým trenérem

vgymnastice byl Alois Hudec, který moc

dobře věděl, že ze mě nikdy nic nebude, že se

dovyššího oddílu nedostanu, ale to maximum

ze mě vymáčkl. Kekaždé službě jsem byl

naučen přistupovat svelikými obavami

avelikou vážností, co všechno by mě mohlo

potkat anaco vše bych měl být připravený.

Dá se nato vůbec připravit?

Lékař může udělat všechno, co je vjeho

maximálních silách aco je doporučené jako

nejvhodnější. Ale nikdy nemůže zaručit

výsledek. Nyní dělám také soudního znalce.

Lidé se domnívají, že když se plní zákon

ozdraví lidu, tak se nic nemůže stát, akdyž

se to stane, tak je to chyba lékaře. Avtom je

ten největší problém.

Česká medicína se potýká sodchodem

kvalikovaných lidí dozahraničí. Spousta

dostudovaných lékařů volí práci například

vNěmecku. Jaký nato máte názor?

Nalékařské fakultě neučím, takže otom příliš

nevím. No mají tam vyšší plat.

Ale vím, že se ivracejí. Je

vhodné, aby se lékař postudiích

podíval dosvěta. Izastarého

režimu jsme oto usilovali, je to

velmi dobrá zkušenost. Co se

týče nancí, jsem zgenerace,

která sloužila, když bylo třeba,

až 120 hodin týdně zadarmo. Plat ponástupu

jsem měl 980 korun abyl jsem šťastnej, že

dělám obor, který mě baví akterý pokládám

zanejkrásnější povolání nasvětě. Neumím si

představit, jaké nároky může mít mladý

lékař, který nemá atestaci. Ale nechtěl bych

moralizovat, protože nynější generace je jiná

acelá naše společnost má jiné priority než

vminulosti.

Ajaké priority mají mít podle vás lékaři?

Pokud vmedicíně bylo zásadní, že někdo

něco nového vytvořil nebo se postaral

oněkoho, kdo natom byl špatně, tak to jde

současně hodně stranou. Doslechl jsem se,

že vAmerice jsou někteří lékaři tak nape-

níze, že je nenávidí ibohatí lidé. Nejsou ani

pokládaní zaslušné lidi. Ale je otázka, zda je

to pravda. Můj tatínek kdysi říkal, že až pozná

bohatého člověka, který je šťastný ztoho, že

je bohatý, začne oto usilovat. Uspokojení,

které může mít člověk, plyne jen zlidských

vztahů, ne zpeněz. Ta zhoubná touha

pozlatě vede knaprostému zblbnutí.

Napsal jste knihu snázvem Odbabictví

kporodnictví. Nezdá se vám, že vdnešní

době je moderní návrat kporodním

bábám, respektive dulám?

Občas si lidé pletou porod akřtiny, protože

tvrdí, že nejdůležitější je ten zážitek. Dobře,

ale důležité je, aby paní měla dítě zdravé, aby

Zabýval jste se somatickými změnami

během těhotenství aponěm. Jak se podle

vás změní ženské tělo potěhotenství?

Když vidím ženy třeba naplovárně, tak je

mohu odoka rozlišit natři skupiny. Ty, které

měří kolem 170 cm, zůstávají stejné. Ženy

oněco nižší, ale širší, amalé ženy spostavou

poměrně zápasí. Nejodolnější ženy jsou ty

vyšší avpopulaci jich vsoučasnosti přibývá,

což je dobře.

Sám sebe označujete jako darwinistu.

Co si pod tím má laskavý čtenář představit?

Vyplývá ztoho, že je pro mě důležité přežít

anež umřete se rozmnožit. Aco vtom má

dělat lékař? Zajišťuje ty dvě věci. Arepro-

dukce, která je chápána lidmi vesměs jenom

nazačátku jako libá, je ale libá inakonci

života. Babičky adědečkové vidí potomky

anovou generaci apovažují to zato

nejdůležitější.

Vrozhovoru jste řekl, že byste chtěl

napsat knihu okuriozitách české

medicíny.

Teď, asi tak týden…, dávám dohromady

neobyčejné příběhy anatomie.

Jaké to jsou?

Třeba odstranění prsní kosti ve2. století

kzáchraně života gladiátora.

Přežil?

Ano, přežil. Ale vy jste se mě nezeptala, čím

se liším odtéto doby.

Tak dobře. Čím se lišíte odtéto doby?

Zažil jsem válku a14. 2. 1945 bombardování,

viděl mrtvoly acítil jejich pach. Můj poměr

kmíru je proto velmi důležitý. Zavřu tedy oči

před ledasčím, aby byl zachován. Mám ijiný

vztah kjídlu, tady se studenti rýpají vjídle,

pořád ho kritizují, že je málo, nebo naopak

moc slané. Apak je tu něco, co umím víc než

většina Čechů. Co myslíte, že to je?

Váš obor, medicína.

Ne. Znám obrovské kvantum písní. Takže

naMoravě se uplatním, vČechách se moc už

nezpívá. Teď jsem dal dohromady prastaré

písně vojenské, které už lidi neznají. Tak to je

jen taková legrace.

PTALA SE: JE

dítě pilo, rostlo aona sama nebyla tím poško-

zená azůstala ihezká. Finanční záležitosti

teď vedou ičást porodních asistentek

ktomu, že začínají propagovat porody doma.

Mají imediální podporu, ale nemohou zajistit

takovou péči, jaká je vnemocnicích.

Tvrdíte, že váš obdiv mají neonatologové.

Vy je nazýváte „mikropediatry“, protože

dokážou vypiplat imenší než

půlkilové dítě. Je to ale

dobře?

Představte si, že se vroce 1896

narodil můj tatínek, který měl

porodní váhu kilo. Tehdy

kbabičce přišla paní skrabicí

odbot, aby dítě pohřbili

vposvěcené půdě. Moje babička ho dala

dotrouby, vypiplala ho azkilového dítěte

tenkrát vyrostl chlap, který měřil 180 cm.

Psychicky afyzicky byl vpořádku. Vpadesá-

tých letech vPodolí vypiplali 600gramové

dítě. Dívenka byla vpořádku. Samozřejmě

čím půjdete níž, riziko bude stoupat.

Je členem Katedry anatomie

abiomechaniky Fakulty tělesné

výchovy asportu. Zabýval se

převážně porodnictvím, vtomto

oboru dosud působí jako soudní

znalec. Za60 let praxe vporodnici

UApolináře vPraze 2 pomohl

nasvět tisícům dětí. Je autorem

mnoha vědeckých studií aobjevů,

zaněž získal odborná ocenění.

Sdoc.Svatavou Titlbachovou

založil antropologii mateřství.

Je rovněž autorem historického

románu Pařížský porodník,

jazykovědných publikací Lé-

kařský slang aúsloví, Zakázaná

slova abeletrie snázvem

Lékařský dekameron. Vminulém

roce dostal odprezidenta

republiky medaili Zazásluhy.

Odroku 2018 je čestným ob-

čanem Prahy 2.

Antonín

Doležal (91)

FOTO: TIN

NÁROČNOST

JSEM SE

NAUČIL

HLAVNĚ

VSOKOLE

Antonín Doležal vroce 2018

obdržel čestné občanství Prahy 2

FOTO: ARCHIV

Noviny Prahy 2