Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 9

S prvním jarním dnem,

20. března 2019, zahájila

novou sezonu jedna z

největších atrakcí Novo-

městské radnice – její

70 m vysoká vyhlídková

věž. Po 221 schodech se

dostanete až na úroveň

ptačích křídel a přehléd-

nete půlku Prahy, od

Pankráce přes Vinohrady

a Žižkov až na Petřín.

Otevřeno tu mají denně

kromě pondělí od 10:00

do 18:00 s hodinovou

polední pauzou. I letos

budou kdispozici kom

bi-

nované cenově vý-

hodné vstupenky

Town Hall Pass, za-

hrnující interiéry Sta-

roměstské radnice,

věž Novoměstské

radnice a hned dva

výstupy na věž Staro-

městské radnice. Pla-

tí tři dny a umožňují

přednostní odbave-

ní. Věž Novoměstské

radnice plnila už od

svého vzniku v roce

1456 funkci protipo-

žární „strážnice“ pro

Nové

Město a poz-

ději z ní hlásný vytruboval hodiny. Staveb-

ních úprav doznala v 16. století, ochoz

a střecha byly opakovaně opravovány po

zasažení bleskem. V prvním patře se

nachází původně gotická kaple, později

zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie a pat-

ronu české země sv. Václavovi. Součástí

prohlídky je návštěva Galerie ve věži, kde

jsou instalovány krátkodobé výstavy. Na

východní straně věže je umístěn fragment

řetězu, který kdysi sloužil k uzavření ulice

v době nočního klidu. Od roku 1760 je zde

také zasazen český neboli pražský loket –

etalon. Zde si kupci mohli cejchovat své

dřevěné míry, kupující si mohli zkontrolo-

vat, zda jim bylo naměřeno správně. Více

na www.nrpraha.cz.

len

9

ČÍSLO 4 – DUBEN 2019

Výlety dohistorie

Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (XI.)

Vzhůru na vyhlídkovou věž radnice Nového Města

Část III.

Už jste vyzkoušeli novou interneto-

vou aplikaci Encyklopedie Prahy 2 –

kulturně historické dědictví? Pokud

ne, zkuste navštívit stránku encyklo-

pedie.praha2.cz. Ze spousty zajíma-

vostí, které obsahuje, vám dnes

představíme další témata.

Vsekci OSOBNOSTI, která zatím ob-

sahuje 214 hesel, naleznete infor-

mace o osobnostech, které žily či

tvořily vPraze 2, mají zde pamětní desku či

je ponich pojmenovaná ulice. Víte třeba,

pokom nesou název Albertov nebo Ostrči-

lovo náměstí nebo Čiklova? Základní úda-

je jsou ivsekci MÍSTA vpříslušných rubri-

kách, zde však naleznete více. Mezi osob-

nostmi najdete i všechny čestné občany

Prahy 2. Včetně těch, kteří byli oceněni lo-

ni, například Soňa Červená (na snímku),

Vlastimil Venclík nebo Jaroslav Hutka. Své

místo tu mají ipamětníci, jejichž vzpomín-

ky byly dokumentovány vrámci projektu

Paměť národa (Post Bellum), snímž spolu-

pracujeme. Sekce UDÁLOSTI je skromněj-

ší. Obsahuje zatím 29 hesel oudálostech,

které se zapsaly dohistorie nejen Prahy 2.

Staršího data (např. onovoměstské defenes-

traci či svátku Kopí a hřebů), ale i z doby,

kterou mnozí ještě pamatují (boje urozhla-

su 1968 nebo založení Charty 77).

Hesla stále doplňujeme. Výhodou je vzá-

jemné propojení pomocí odkazů, možnos-

ti vyhledávání apřípadně iumístění vma-

pě. Vyzkoušejte! Přeji hodně zdaru! Příště

se budeme věnovat sekci JINÉ.

Jaroslav Šolc, místostarosta

Dnes se společně podíváme na osudy vino-

hradského knihkupce, plzeňského rodáka

Karla Voleského. Jeho chrám knih se po de-

setiletí nacházel v domě čp. 565 na rohu

Palackého třídy a Hálkovy ulice (dnešní An-

glická a Londýnská). Bylo to zároveň nej-

starší vinohradské knihkupectví a na této

adrese existovalo takřka šedesát let. Karel

Voleský byl jeho třetím, a zároveň posled-

ním majitelem. „Voleský starší nebyl zvlášt-

ním přítelem novot, a proto ponechal vnější

podobu krámu tak, jak ji přebral od svého

předchůdce.“ Se svým společníkem převzal

Karel Voleský knihkupectví ve zmíněném

domě roku 1887. Již orok později se však

stal jeho jediným majitelem. Osudy Voles-

kého  rmy můžeme sledovat idíky osobě

jeho spolupracovníka, Jana Gottharda, kte-

rý nakonci 19. století strávil ve rmě něko-

lik let a osudy Karla Voleského sledoval

ivdalších letech. Oněkolik desítek let poz-

ději vydal svoje vzpomínky knižně. Zjeho

čtivých pamětí také vnašem textu naně-

kolika místech citujeme.

Můžeme říci, že se Královské Vinohrady po-

stupně staly místem knihám zaslíbeným.

Dařilo se zde knihařskému řemeslu atiskár-

nám. Vyhlášená byla například  rma A. J.

Cellerin a syn, továrna pasířského zboží

aozdobné knihařství. Počátkem dvacátého

století naVinohradech působili kromě Kar-

la Voleského další dva knihkupci, Karel Mi-

kota aJosef Springer. Vevinohradském ad-

resáři z roku 1912 již můžeme napočítat

čtyři knihkupce. Nově totiž přibyl Voleské-

ho mladší bratr Gustav, který si otevřel

knižní obchod v dolní části dnešní Vino-

hradské třídy. V úplných počátcích byla

součástí Voleského knihkupectví také půj-

čovna knih, která čítala okolo 3000 svazků,

a dobře zásobené papírnictví, které zažíva-

lo největší nápor začátkem školního roku:

„Školní knihy byly v regálech srovnány, nové

vedle antikvárních pěkně v abecedě. V oboru

papírnickém bylo všechno potřebné pro ško-

lu i dům zastoupeno. Od školních sešitů, kres-

lících a notových papírů až po pera, tužky a

násadky, barvy, inkousty, tuše atd.“ Populár-

ním artiklem byla sešitová vydání románů

na pokračování. Oblíbené sešity ve velkém

vydávalo například Vilímkovo nakladatel-

ství. Knihkupectví tyto edice přinášely díky

abonentům pravidelný příjem: „Největší

počet odběratelů, vlastně odběratelek, měly

vedle sešitových vydání pro mládež módní

časopisy české i německé.“ V knihkupectví se

též prodávaly některé noviny, vybrané ča-

sopisy a například i vlastní pohlednice (viz

obrázek). Další rozvoj  rmy pak nastal v do-

bě první republiky, kdy se do otcovy  rmy

plně zapojil Karel Voleský (nar. 1898) mlad-

ší, který „počal zaváděti cizojazyčnou litera-

turu všech románských jazyků i literaturu an-

glickou a americkou.“ Nově začala  rma Vo-

leský také knihy sama vydávat. Především

díla českých autorů byla nově opatřována

vkusnými polokoženými či celokoženými

vazbami. V polovině třicátých let na Vino-

hradech kromě Voleského působilo dalších

třináct knihkupectví a antikvariátů, 15

knihtiskáren a své dílny zde mělo 29 kniha-

řů. Zbourání starého domu čp. 565 jako by

symbolizovalo konec jedné epochy. Od lé-

ta 1938 našla  rma Voleský své nové sídlo

naproti Národnímu domu, na adrese Slez-

ská 5. I zde bylo možné vidět starého pána

za pultem každý den: „Již neobsluhoval, jen

se díval na ten ruch kolem sebe a jistě vzpo-

mínal na uplynulé doby tam na Anglické tří-

dě.“ Dlouho však v nových prostorách ne-

pobyl. Karel Voleský starší zemřel 5. ledna

1939. Michal Frankl

Karel Pavlík se narodil 19. října 1900

v Hradových Střimelicích u Českého

Brodu doučitelské rodiny se šesti dět-

mi. Poabsolvování obecné školy veVy-

žlovce aměšťanské školy zahájil jedno-

roční studium v učitelském ústavu

vPraze, pak obchodní školu F. X. Kub-

ského. Postudiích nastoupil jako účetní

praktikant usoukromé  rmy. Práce ho

však zřejmě nenaplňovala, atak se

v červnu 1920 nechal zaměstnat

veVyžlovce jako učitel. Vroce 1921

nastoupil základní vojenskou služ-

bu akrátce nato se přihlásil naVo-

jenskou akademii vHranicích. Zto-

ho pro něj později vyplýval závazek

odsloužit varmádě poabsolvování

akademie šest let.

Povyřazení zakademie byl Pavlík ja-

ko mladý poručík pěchoty přemís-

těn khraničnímu praporu 1 doDě-

čína. Zde sloužil jako velitel čety.

Napodzim roku 1925 byl převelen

doPrahy k5. pěšímu pluku T. G. Ma-

saryka, kde vystřídal několik velitel-

ských funkcí, vdubnu 1929 byl po-

výšen do hodnosti nadporučíka

avlednu 1933 ustanoven dohod-

nosti kapitána. Brzy poté byl převe-

len k 8. pěšímu pluku Slezskému

v Českém Těšíně, kde v roce 1937

dosáhl funkce velitele roty.

Vroce 1924 se Pavlík oženil sEmílií Stár-

kovou, rozenou Špirkovou. Rok

posňatku se manželům narodil syn Ka-

rel avroce 1927 dcera Dagmar. Již vzá-

rodku manželského soužití narušilo sží-

vání novomanželů odloučení Pavlíka

odrodiny při jeho službě vDěčíně. To

gradovalo v následujících letech, kdy

byl zPrahy, kde rodina žila pohromadě,

odvelen naseverní Moravu. Pavlík toto

převelení velmi těžce nesl. Krátce poje-

ho přeložení dokonce došlo kinterpe-

laci za jeho přeložení zpět do Prahy

u ministra národní obrany a po jeho

odmítnutí i v poslanecké sněmovně.

Ministr se tehdy postavil nastranu veli-

tele 5. pěšího pluku, podle něhož „tepr-

ve rozvodné řízení mohlo by ukázati, zda

ajak je nutný jeho dohled naděti. Vtako-

vém případě má možnost podati si vpře-

depsaném termínu žádost opřemístění.“

V souběhu s nepříznivými rodinnými

poměry se zhoršilo ijeho vystupování

a jednání veslužbě, jak se konstatuje

v jeho kvali kační listině: „Pro své ne-

uspořádané rodinné poměry změnil se

vesvůj neprospěch, vyhýbá se společnos-

ti starších důstojníků. Je povrchní, lehko-

vážný arád klame.“ Odté doby je také

tato listina popsána zápisy okárných ří-

zeních apřestupcích, které byly proje-

vem jeho vnitřní rozpolcenosti anena-

plnění očekávání, vkládaných dospo-

lečného soužití. Tento stav trval až

doroku 1937, kdy bylo manželství roz-

loučeno aPavlík postupně zase začíná

nabírat síly na svoji poslední životní

etapu.

Popostoupení českého pohraničí hitle-

rovskému Německu se III. prapor 8. pě-

šího pluku, kde Pavlík sloužil, stahuje

zpět doMístku. Protože stávající kasár-

na jsou přeplněna, ubytovacím prosto-

rem praporu se stává Czajánkova to-

várna vMístku.

Zadní část objektu sloužila pro ubyto-

vání 12. kulometné roty, které velel

kpt. Pavlík. V protějším objektu byly

ubytovány zbývající tři roty praporu.

Počátkem března 1939 tvořilo roty jen

15 až 29 můžu starších ročníků. Ostatní

mužstvo vpočtu 30 až 40 vojáků byli

nováčkové, kteří nastoupili dovýkonu

vojenské služby teprve 1. března

a do 14. března procházeli výcvikem

beze zbraně.

V osudový den 14. března mezi 18.

a 19. hodinou probíhal v kasárnách

kurz polského jazyka abyl tu přítomen

ikpt.Pavlík. Vpolovině výuky se odbrá-

ny ozvaly výstřely adomístnosti vtrhl

voják, který oznámil Pavlíkovi, že před

kasárnami jsou Němci. Protože Pavlíko-

vi nebylo vtu dobu nic známo otom,

že by zbylou část Česko-Slovenska mě-

lo obsazovat německé vojsko, vydal

rozkaz „Do zbraně!“ Hned duchapří-

tomně vyběhl na chodbu a vypnul

vcelém objektu elektrický proud. Jeho

rota držela vtento den bojovou hoto-

vost. Vrukou vojáků se tak rychle obje-

vily pušky akulomety abyla zahájena

účinná obrana objektu, která trvala 40

minut. Nastraně obránců byli dva raně-

ní. Na straně Němců dle neo ciálních

zpráv došlo ke ztrátám 12–18 vojáků.

Největší ztráty mezi útočníky způsobila

střelba zkulometu umístěného nastře-

še bráněného objektu. Podle výpovědi

účastníků vedl tuto palbu i sám

kpt.Pavlík. Ocelé akci se nesmělo vů-

bec psát, a aby se na ni rychle zapo-

mnělo, nikdo zobránců nebyl potres-

tán.

Pavlík pak ukončil svoji vojenskou kari-

éru jako pobočník pracovního praporu

v Místku a do civilu byl propuštěn

pozrušení československé branné mo-

ci 26. srpna 1939. Hned pookupaci se

totiž zapojuje do domácího odboje.

NaOstravsku buduje odbojovou skupi-

nu Za vlast, jejímž cílem je zpro-

středkovat vojákům, hlavně let-

cům, odchod do Polska. Po pro-

puštění z armády je převeden

docivilní správy doPrahy. Zde na-

vazuje spolupráci se škpt. Václa-

vem Morávkem a vojenskou od-

bojovou organizací Obrana náro-

da. Na podzim 1941 se zapojil

dosokolské odbojové organizace

azačal spolupracovat sjejí radikál-

ní frakcí sdruženou kolem Jana Ze-

lenky-Hajského, Břetislava Lyčky,

Františka Hejla a Oldřich Frolíka.

Tato frakce sokolské rezistence

zvaná Říjen měla v programu sa-

botáže adiverzní akce. Jejím pro-

střednictvím navázal Pavlík spoje-

ní sparašutisty Adolfem Opálkou

a Josefem Valčíkem. Mezi jeho

spolupracovníky ze sokolského

odboje patřil i Ladislav Vaněk.

V návaznosti na Vaňkovo dopadení,

azřejmě nazákladě jeho výpovědí, se

gestapu podařilo kpt.Karla Pavlíka zat-

knout. Stalo se tak 4. září vZáběhlicích,

kde na něj Pavlík čekal. Místo Vaňka

však k němu přistoupili dva muži

achtěli jej zadržet. Pavlík sáhnul doak-

tovky pro svoji pistoli adal se naútěk.

Nablízkém železničním náspu ho do-

stihl policejní pes, toho se mu podařilo

zastřelit, ale znovu byl dostižen přísluš-

níky gestapa, přemožen a spoután.

Obavy, aby při brutálních výsleších ni-

koho neprozradil, vedly kpt. Pavlíka

k pokusu o sebevraždu pomocí na-

broušené lžíce, kterou si přeřezal žíly

na ruce. Bohužel neúspěšně. Během

podzimu roku 1942 byl převezen

do vazební věznice gestapa v Malé

pevnosti Terezín. Odtud byl vpolovině

ledna zařazen spolu s 31 spoluvězni

dotransportu KT Mauthausen. Potýd-

nu věznění vtzv. Bunkru byl zastřelen

ranou dotýla 26. ledna 1943 v16:31.

Při příležitosti oslav 28. října 1999 byl

plukovník in memoriam Karel Pavlík vy-

znamenán tehdejším prezidentem

Václavem Havlem Medailí zaHrdinství.

A od 14. března 2019 má pamětní

desku nadomě č. 19 vulici NaFoli-

mance, vmístě jeho posledního zatčení

v roce 1942. Nechala ji zde instalovat

městská část Praha 2, jako další upomín-

ku hrdinství českých odbojářů zadruhé

světové války.

Vlastislav Janík

Foto zarchivu Jaroslava Čvančary

aMartina Říhy

„Byli jste stateční, to vám nebude zapomenuto nikdy. Mohu vám říci jen tolik, že tak jako u vás,

mělo se stát ve všech posádkách. Pak by se naše tehdejší situace vytvořila snad docela jinak.

Váš statečný odpor byl vlastně jediným pevným bodem, o který jsme se mohli my v zahraničí

opřít a na kterém jsme později začali budovat.“ Tato slova pronesl po válce Edvard Beneš na

adresu obránců Czajánkových kasáren. Tehdejší velitel obrany kpt. Karel Pavlík již tato slo-

va neslyšel. Byl zavražděn Němci 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen za

svoji aktivní podporu operace ANTHROPOID.

„Vzhled knihkupeckého krámu na Anglické třídě č. 14 byl stále týž – černě natřený

portál a zlacené písmo s názvem  rmy. Zařízení závodu se za všechna ta léta, až do

přestěhování na nové místo, valně nezměnilo. Jen obsah regálů doznal v době popře-

vratové značné, přímo radikální změny.“

KAREL VOLESKÝ(1861–1939)

Příběh Karla Pavlíka