Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 13

13

ČÍSLO 8 – SRPEN 2020

VÝLETY DOHISTORIE

Dobrá zpráva naúvod: „Brambory rané české docházejí naKrálovské Vinohrady zPředměřic aze Slovenska

vtakovém množství, že vystačíme snimi dopodzima. Prodávají se volně uobchodníků, 1 kg za1,70 korun.

Ovšem masové arybí konzervy byly tento týden vyprodány.“

D

nes se vydáme doRiegrových sadů

azaměříme se naněkteré problémy,

které tento hojně navštěvovaný vino-

hradský park trápily před sto lety. Podob-

nost sdneškem je ovšem jen čistě ná-

hodná. „Nanedostatečné osvětlení sadů,

upozornili jsme již nejednou. Stojíme sku-

VÝROČÍ MĚSÍCE

SRPNA

1. 8. 1870

Před 150 lety se narodil

Ladislav Šaloun, zakladatel

moderního českého sochařství

2. 8. 1955

Před 65 lety zemřel František

Studnička, lékař apřírodovědec

2. 8. 1965

Před 55 lety zemřel František

Langer, dramatik, spisovatel,

vojenský lékař

7. 8. 1865

Před 155 lety se narodil

Luděk Marold, malíř agrak

10. 8. 1845

Před 175 lety se narodil

Bohuslav Schnirch, sochař,

sokol avlastenec

20. 8. 1935

Před 85 lety zemřel Otakar

Ostrčil, hudební skladatel,

dirigent, pedagog

21. 8. 1968

Před 52 lety se odehrály boje

oRozhlas při okupaci sovětskými

vojsky, orok později pak

protestní demonstrace

30. 8. 1850

Před 170 lety se narodil Franz

Hofmeister, biochemik alékař

31. 8. 1930

Před 90 lety se narodil

Josef Koutecký, lékař,

zakladatel dětské onkologie,

spisovatel

„Pravidelné policejní šťáry vsadech vinohrad-

ských prováděti se budou zusnesení Městské

sadové komise, která se přesvědčila, že stesky

našeho listu nazamořování sadů nejkřikla-

vějším erotismem jsou opodstatněné. Okresní

policejní komisařství bylo vyzváno, aby sadům

věnovalo větší pozornost.“ Během léta pak byla

sjednána náprava ivevěci sadového osvětlení:

„Naše upozornění nanedostatek večerního

osvětlení vsadech mělo účinek. Bylo rozhod-

nuto, aby se park osvětloval stále, zakaždého

počasí, zakoncertů, zábav imimo ně.“

Zatímco dnes vparku hrozí, že při chvilce ne-

pozornosti člověk vstoupí dopsí hromádky, tak

před sto lety číhalo nanávštěvníky sadů, přede-

vším zvědavé děti, odost větší nebezpečí:

tečně před záhadou. Známé tři obloukové

lampy planou, jen když je hezky, osvětlují tedy

cestu toliko promenujícím, nebo těm, kdož

docházejí nakoncert vrestauraci. Zanepřízni-

vého počasí nesvítí lampy vůbec, což zne-

snadňuje cestu těm, kdož park využívají jako

průchod azkracují si tak cestu kdomovu.“ No-

viny přišly steorií, spíše tedy sironickou po-

známkou, proč tato situace vsadech panuje:

„Svítí se jen zapěkných večerů proto, aby se

oslabovaly erotické nálady parkové? Tu by-

chom stáli před vrcholem omylu, neboť

dnešním milencům nevadí ani světlo, ani ne-

pohoda.“ Tento stav musely nakonec uznat

ipříslušné úřady, když vyzvaly místní policii,

aby vzájmu veřejného pořádku zakročila:

ZDROJ: ENCYKLOPEDIE.PRAHA2.CZ

Stalo se unás doma…

Je ráno 21. srpna 1968 aMUDr.Milan Toman telefonuje. Statisíce jeho

spoluobčanů teď dělají totéž – dr.Toman ale narozdíl odnich nevolá

přátelům, aby si vzájemně sdělili, že „už jsou tady“. Ne. Dosluchátka

telefonu, který si nechal natáhnout dosvého pokoje, mluví německy. Jeho

manželka občas nahlédne dovnitř, jenže ten obrázek zůstává stále stejný.

T

akhle vypadá první den

okupace vrodině Tomano

-

vých.

Nečpí tady dým zvýfuků

tanků projíždějících ulicemi,

ale kouř zcigaret. Netřaskají

výstřely, ozývá se tiché od

-

klepávání popela. Neznějí

výkřiky, jen decentní slova.

Doktor Toman se nevydá

kRozhlasu, kde se střílí

ajsou tam ranění. Potřebuje

dokončit ten nekonečný roz

-

hovor skýmsi nadruhé

straně. VeVídni. Během ně

-

kolika hodin je rozhodnuto.

Dr.Toman tu stáž vRakousku

vezme. Atak ho má matka

odveze mezi tanky, se mnou,

ročním batoletem, naná

-

draží. Kufr odjíždí sotcem,

my zůstáváme. Dr.Toman se

vydává nastáž, azbytek ro

-

diny bude následovat

zaním.

Pro to, co následovalo, exis

-

tují dvě verze. Jednak verze

dr.Tomana, mého otce: Má

matka se nakonec rozhodla, že

zaním nepřijedeme. Apak ta

matčina: Otec poroce napsal,

že žádá orozvod, protože si

hodlá vzít rakouskou občanku.

To byl srpen 1968 unás

doma. Tanky okupačních

armád projely přímo naším

bytem. Nikoho vtomto pří

-

padě nezabily, ale jedno man-

želství ano. Asvými pásy

rozšmelcovaly několikaná

-

sobnou budoucnost.

Zarok se hranice zavřou

aveškerá teoretická možnost,

že by se rodina dala dohro

-

mady, je pryč.

Otec dostane dva roky ne

-

podmíněně zanepovolené

opuštění republiky. Já mám

vpapírech otce emigranta, což

se musí složitě maskovat,

abych si mohl dělat naděje

nastřední avysokou školu.

Apak se jednoho dubno

-

vého dne roku 1990 vjednom

bytě vynoří zpokoje elegán

vluxusním saku, smanžeto

-

vými knoíčky, pytlíky pod

očima asdunhillkou vprstech.

Můj otec. Otec, kterého vidím

ten den prvně.

Jako spisovatel uznávám, že

je to naromán. Je ale velký

rozdíl mezi tím, psát nebo číst

román, anedobrovolně se stát

románovou postavou. Statisíce

to zažily navlastní kůži. Ať už

se ti lidé rozhodli pro emigraci,

nebo zůstali, něco se změnilo

jednou provždy, navěky –

nejen natěch dvacet let.

Srpen 1968, to nebyli jen

mrtví aranění naulici, ale také

rozbité rodiny aporaněná

láska. Strvalými následky.

MAREK TOMAN, SPISOVATEL

„Šrapnely agranáty vPraze, jako by pršely

znebe. Každé chvíle nalezne se nějaký,

zpravidla vsadech nebo vpolích, kde si

hrají děti. Smrtonosný stroj, neexploduje-li,

odnese se obyčejně napolicii ata jej předá

vojenským orgánům. Tak se stalo ivtěchto

dnech, kdy byl nalezen ruční granát vRieg-

rových sadech.“ Vojenští navrátilci se

počase takto pokoutně zbavovali nebez-

pečných „suvenýrů“, které si napamátku do-

vezli domů zválky.

VRiegrových sadech bylo nově otevřeno

dětské hřiště, jehož vznik však provázely

protesty části veřejnosti, odmítavé stano-

visko pravidelně vyjadřoval ivinohradský

tisk: „Hřiště, kvůli němuž bylo vykáceno ně-

kolik řad vzrostlých stromů, používá se nyní

zamísto pro – kopanou! Veřejnost zvídá ko-

nečně, jaké ‚ušlechtilé’ hry musí naše dorůs-

tající mládež pěstovati, aby byla fyzicky

iduševně zdatná.“ Autor textu nebyl

vskutku velkým přítelem míčových her:

„Není asi dosti oněch všemožných ‚kopanic’

naparcelách, ulicích, mezi domy

izaměstem, při nichž jde nejen ookna, ale

ioklid atělesnou bezpečnost okolí.“ Inspi-

raci měli zřizovatelé hřiště hledat překva-

pivě nasousedním Žižkově: „NaVítkově

jsou umístněny nejrůznější druhy hou-

paček, šplhadel, kolovadla, žebříky, sklu-

zavky, vodní nádrž apískoviště. Nepochy-

bujeme, že by iunás bylo cos podobného

možno avítáno.“ Adobrá rada závěrem,

může se hodit ipři návštěvě parku: „Dámy,

které se purfumují, měly by vždy voliti vo-

ňavky jemné, jež vdivadlech, koncertních

apřednáškových síních ovzduší neotravují.“

MICHAL FRANKL

Pozn. autora: Citace zdobového tisku po-

chází zperiodika „Vinohradské listy“, které je

součástí fondů Národní knihovny České re-

publiky.

OPŮVODU NÁZVŮ

NAŠICH ULIC

MELOUNOVÁ

Nadohled náměstí I. P.Pavlova spo-

juje ulice Ječnou aKateřinskou kra-

tičká ulice, kterou mnozí Pražané na-

zývají nesprávně Melounova. Ani

významný biochemik Bedřich Me-

loun, ani folklórní hudebník Vladimír

Meloun nejsou původci pojmenování

této komunikace. Ulice se totiž

odroku 1890 jmenuje Melounová,

neboť tu stával dům UZlatého me-

lounu. Podle Encyklopedie Prahy 2

byl ještě vroce 2018 tento omyl zcela

ociální, protože nároží ulice nesly

ještě nedávno ceduli Melounova. Až

odroku 2019 mají správný název,

tedy Melounová.

JAN GROSS, FOTO: JAROSLAV KOCOUREK

Dnes oRiegrových sadech

PSALO SE PŘED STO LETY

SRPEN 1968