Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 8

8

ČÍSLO 2 – ÚNOR 2022

TÉMA

Dvojka už zná své nové čestné občany

VPraze 2 žije řada významných osobností, které jsou stouto městskou částí spjaty. Desítky znich už druhá městská

část ocenila titulem čestný občan Prahy 2. Letos knim přibude deset nových jmen. Slavnostní vyhlášení se chystá

22. února naNovoměstské radnici. Kdo to bude, dočtete se natéto dvoustraně.

EVA REJŠKOVÁ

Známá choreografka atanečnice, která vloni

oslavila večerem Evičko, Evo vDivadle naVi-

nohradech 90. narozeniny, bývá nazývána

folklórní královnou. Dodivadla jí přišli pobla-

hopřát folkloristé zČech iMoravy. „Byl to

nezapomenutelný večer, divadlo bylo zcela

zaplněné. Žasl jsem, kolik lidí jí dávalo najevo,

jak ji milují,“ řekl ovečeru, který se kvůli

pandemii odkládal, radní Prahy 2 pro kulturu

Jaroslav Šolc. Její jméno je spojováno přede-

vším se Souborem písní atanců Josefa Vycpál-

ka, kde působila dlouhá léta jako choreograf-

ka aumělecká vedoucí taneční složky. Lido-

vým tancem se zabývala iprofesně, své

zkušenosti předávala dalším lidovým taneční-

kům, souborům, vytvářela pro ně metodiku,

choreograe. Se svým manželem Radkem

pořádala kurzy lidového tance nejen doma,

ale ivzahraničí. Napsala knihu Tančím naten-

kém ledě. Odroku 1972 žije naVinohradech.

„Je to pouhý předěl, životní zlom. Je to jako

když strom shodí větev, ale žije naplno dál.

Jenom ten kousek se odlomil, ale kekořenům

může být ještě hodně daleko.“ (ostáří – Noviny

Prahy 2, listopad 2020).

HANA MACIUCHOVÁ

In memoriam

Dlouholetá členka Divadla naVinohradech byla přední českou herečkou. Vevinohradském

divadle, kam přestoupila zDivadla Zabranou, prožila úctyhodných 50 úspěšných sezón.

Měla nadání pro divadlo, lm, televizi, dabing ipřednes apatřila kestálicím poetického

divadla veViole. Televizní diváci si ji zamilovali jako copatou Anče zvečerníčkovských

Krkonošských pohádek. Poslední rolí nascéně vinohradského divadla byla zchudlá šlech-

tična vinscenaci Harold aMaude, vníž byla nezapomenutelná. Ooblibě udiváků svědčí

izisk čtyř ocenění vtelevizní anketě Týtý. Vroce 2010 obdržela medaili Zazásluhy voblasti

kultury, třikrát získala ocenění Neviditelný herec zanejpopulárnější herecký výkon na

vlnách Českého rozhlasu. Byla patronkou projektu Pečovatelka roku, který každoročně

oceňuje nejlepší sociální pracovníky vtuzemsku – pravidelně se účastnila slavnostního

předávání cen naNovoměstské radnici vPraze 2.

„Když jsem byl výběrovou komisí vybrán namísto ředitele Divadla naVinohradech, Hanič-

ka Maciuchová mi zavolala adala si se mnou rande vkavárně Slavia. To je herecká kavár-

na, kde se už napočátku 20. století pořádaly tzv. noremní dny – každý rok kolem března se

tam sešli ředitelé divadel aherci aměnilo se angažmá, ředitelé „nakupovali“ nové herce

dosvých souborů. Sešli jsme se tedy veSlavii, Hanička byla noblesní, přinesla mi kytičku

alek apopřála mi hodně štěstí. Anabídla mi – protože tehdy už nebyla vDivadle naVino-

hradech vangažmá, že pokud bych měl zájem, navinohradské jeviště by se vrátila. Nabídli

jsme jí postupně dvě role a ona obě přijala – Fanku vČapkově Loupežníkovi aMaude

vkomedii C. Higginse Harold aMaude. To byla její velká poslední role avšichni diváci, kteří

tuto inscenaci viděli, nani vzpomínají.“ (nekrolog Hany Maciuchové zpera Tomáše Töpfe-

ra, Noviny Prahy 2, březen 2021).

IVAN HAVEL

In memoriam

Uznávaný vědec, mladší bratr Václava Havla, žil vdomě

naRašínově nábřeží, zemřel vevěku 82 let nabiofarmě

Košík naNymbursku, kterou založila jeho manželka

Dagmar. Byl všestranně vzdělaný, hloubavý apřemýšli-

vý, muž širokých zájmů, pronikavé mysli ajemného

humoru. Středem jeho zájmu byly počítačové vědy,

umělá inteligence, kognitivní vědy alozocké otázky.

Oddětství se angažoval veskautu, kde měl přezdívku

Puzuk. Poroce 1948 čelil ústrkům, kterým komunisté

perzekuovali jeho „buržoazní“ rodinu. Vletech

1969–1971 studoval naprestižní americké univerzitě

vBerkeley, kde získal doktorát zpočítačové vědy. Řadu

let byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stál uzrodu

Občanského fóra. Napsal několik knih, známá je trojice

Otevřené oči azvednuté obočí, Zvednuté obočí

azjitřená mysl, Zjitřená mysl akouzelný svět.

„Umřel Ivan Havel, člověk bytostně nezlý, vždy svůj

anápomocný druhým. Díky, žes byl, Ivane.“ (Michael

Žantovský, bývalý diplomat aexprezidentův mluvčí,

ředitel Knihovny Václava Havla).

JAN KLUSÁK

Skladatele Jana Klusáka znají televizní diváci přede-

vším jako autora hudby kseriálu Nemocnice nakraji

města. On sám si cenil více jiné své práce – byl

jednou zvýrazných osobností nové lmové vlny

v60. letech. Je čerstvým držitelem ceny Vladislava

Vančury, udělené vrámci cen Trilobitu, která se

uděluje zaceloživotní dílo, jímž tvůrce přispěl

kekultivovanosti české audiovizuální scény. Vroce

1963 vytvořil scénickou hudbu kpremiéře hry

Václava Havla Zahradní slavnost vDivadle NaZábra-

dlí vrežii Otomara Krejči adramaturgii Jana Gross-

mana. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn

meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli

Išou Krejčím, Bohuslavem Martinů, Igorem Stravin-

ským iPavlem Bořkovcem.

Od60. let minulého století se uplatňoval velmu,

ato ijako herec. Výrazné role ztvárnil vesnímcích

Oslavnosti ahostech (J. Němec), Sedmikrásky

(V. Chytilová) aValerie atýden divů (J. Jireš). Posrp-

nu 1968 byla jeho činnost husákovským režimem

utlumována abyl označen zapoliticky nežádoucí

osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu

kedvěma zakázaným lmům: Den sedmý, osmá noc

(Evald Schorm) aKonec srpna vhotelu Ozon (Jan

Schmidt).Ač byl nedoporučovaným skladatelem,

dokázal se uživit komponováním. Vyrůstal vdomě

vBlanické ulici, vdobě protektorátu ho rodina

ukryla kbabičce navenkov.

„Smetáčkovi zakázali hrát moje symfonie, jen

nakonci roku 1970 mu dovolili ještě reprízovat moji

2. symfonii. Nakonec jsem měl někomu, už nevím

komu, dělat hudbu klmu atomu zatelefonovali

zBarrandova, že to také nesmím dělat.“

(Paměť národa)

FOTO: PETR NOVÁK, WIKIPEDIA

ak. mal. RUDOLF RIEDLBAUCH

Respektovaný malíř, využívající různé techniky

tvorby, miluje Královské Vinohrady, kde žije

atvoří desítky let. Inspiračními zdroji jeho

tvorby bývá hudba apříroda. Pochází zširoce

rozvětvené umělecké rodiny. Popadesáti

letech odjeho první výstavy hostila jeho

retrospektivní výstavu vzáří 2016 Novoměst-

ská radnice. Iniciátorkou výstavy byla tehdejší

starostka Prahy 2 Jana Černochová, která

připomněla, že jedno zjeho děl, Velkou

Lunetu,vídá iveSněmovně avždy jí ten

pohled udělá radost. Navernisáži promluvil

iDušan Sedláček, autor Riedlbauchovy

monograe. Pokud vám jméno Riedlbauch

připomíná ještě někoho jiného, jste naspráv-

né stopě. Rudolf má pět sourozenců: Jan je

étnista adlouholetý profesor Pražské konzer-

vatoře, bratr Josef je houslista ačlen orchestru

FOK, Václav byl skladatelem aministrem

kultury Fischerovy úřednické vlády.

„Už někoho napadlo se sem bez pozvání

podívat.“ (osvém vinohradském ateliéru,

Noviny Prahy 2, říjen 2011).