Strana 9
Jako poslední z novostaveb vyrostl
véře první republiky napozemku bý-
valého Seidlova pole mezi lety 1926–
1928 reprezentativní funkcionalistický
dům svýraznou nárožní věží, ve kte-
rém našla své sídlo Česká zemská ha-
sičská jednota adalší přidružené insti-
tuce. Autory projektu
domu byla vinohrad-
ská stavební a pro-
jekční rma architek-
tů Ing.Tomáše Pražá-
ka aIng.Moravce, je-
jichž kancelář realizo-
vala i mnoho dalších
vinohradských sta-
veb. Ke slavnostnímu
položení základního
kamene došlo 28. září
1926. Tomuto aktu
předcházel slavnostní
koncert vevinohradském divadle. Me-
zi velké podporovatele projektu patřil
itehdejší vinohradský starosta: „Jsme
hrdi, že tento dům státi bude naVino-
hradech, vsrdci města, které se vždy ho-
nosilo příkladným pochopením pro
dobrovolné hasičstvo. Našemu čacké-
mu hasičstvu ijeho sympatickému pod-
niku jménem celého Vinohradska zdar!“
V průběhu stavby bylo nutné překo-
nat mnohé obtíže, například rozpočet
byl nakonec překročen více než dvoj-
násobně. Výsledkem byl ovšem mo-
derní multifunkční dům, který posky-
toval zázemí mnoha hasičským insti-
tucím, kromě samotné jednoty zde
své sídlo nalezla Hasičská nákupna,
Hasičská vzájemná pojišťovna nebo
Hasičské muzeum. Součástí budovy
byly také obchodní místnosti, před-
náškové sály nebo oblíbený biograf
Varieté-Bio, v jehož prostorách bylo
kromě lmů možné uvádět iživá hu-
dební a kabaretní představení.
Od podzimu roku 1945 zde nalezlo
sídlo loutkové Divadlo Spejbla aHur-
vínka, sjehož návštěvou mají Hasičský
dům spojený generace Pražanů. Ná-
vštěvníci domu se také mohli občers-
tvit v restauraci nebo si vybrat něco
z nabídky sousední jídelny a bufetu.
A po představení pak posedět ve vi-
nárně nebo baru. Odlouhodobou pří-
zeň hostů usiloval provozovatel po-
hostinství, pan Karel Zeidler: „Obecen-
stvo prosím opřízeň adůvěru aujišťuji,
že uspokojím všecky jeho požadavky jak
výbornou kuchyní, tak dobře vyleželým
plzeňským asmíchovským staroprame-
nem. Spolkům bude kpoužití ku pořá-
dání plesů, schůzí ajiných zábav pros-
torný sál.“ Neméně důležitá byla také
obytná funkce domu, kromě služeb-
ních bytů zde byly vybudo-
vány byty nájemní.
Hasičský dům byl úředně
zkolaudován v červnu roku
1929. Ke slavnostnímu ote-
vření objektu pak došlo vzá-
ří: „Nedělní otevření Hasičské-
ho domu bylo okázalou slav-
ností celé veliké hasičské rodi-
ny. Ze všech koutů republiky
sjeli se zástupcové hasičských
sborů, aby byli přítomni vr-
cholné chvíli realisace svého
pohádkového snu. Zástupco-
vé vlády, úřadů asoudružných korpora-
cí sešli se vevelikém počtu avzdali hold
svépomocnému počinu, jednomu znej-
příkladnějších, co jich unás odvystavě-
ní Národního divadla vykonáno.“ Ne-
mohl chybět ani vinohradský starosta
JUDr. Otto Pavlík: „Váš mrakodrap je
majákem nad hlavami všech! Jsme naň
hrdi. Ano, hrdi, my všichni Čechoslováci,
my všichni Vinohraďané!“ Ovšem
v okolí ještě úplně hotovo nebylo:
„Hasičský dům naVinohradech jest ote-
vřen, také Tabáková režie aZemědělský
osvětový dům dávno jsou dohotoveny,
řádného náměstíčka mezi nimi však do-
sud není. Občas sice přijdou dělníci aně-
co tu kutí, co však jedni udělají, druzí
opět zruší.“ Dnes toto bezejmenné vi-
nohradské prostranství mezi ulicemi
Slezská, Blanická aŘímská slouží pou-
ze jako parkoviště. Odloňského léta je
ovšem možné vHasičském domě sty-
lově uhasit žízeň vezdejším minipivo-
varu. Michal Frankl
9
ČÍSLO 6 – ČERVEN 2019
Pražský rodák získal výtvarné vzdělání
ve Vídni a již coby dvaadvacetiletý se
podílel na výzdobě Zlaté kapličky, kde
vytvořil osm lunet zobrazujících alego-
rie jednotlivých dramatických žánrů ve
spojovací chodbě slavnostní-
ho foyeru. Jeho zřejmě nej-
známějším dílem, které vy-
tvořil ve spolupráci s brat-
rem, rovněž malířem Karlem
a Vojtěchem Bartoňkem, je
impozantní diorama zobra-
zující boj pražských studentů
se Švédy na Karlově mostě
vr. 1648 vneogotickém pavi-
lonu Klubu českých turistů
naJubilejní výstavě vr. 1891.
Pavilon imitující zbořenou
vyšehradskou bránu zvanou
Špička byl později zpražské-
ho výstaviště vHolešovicích přenesen
naPetřín anachází se vněm také oblí-
bené bludiště.
Liebscher byl ve své době velice žáda-
ným výtvarníkem a jeho tvůrčí záběr je
mimořádně široký. Podívejme se ales-
poň na jeho tvorbu v naší městské čás-
ti. V letech 1893–1894 ozdobil svými
rozsáhlými malbami strop hlavního sá-
lu v neorenesanční, reprezentativní bu-
dově vinohradského Národního domu
na tehdejším Purkyňově náměstí (dnešní
náměstí Míru), kde v hlavním poli
úchvatně zobrazil Apoteozu vlády Otce
vlasti Karla IV. Vr. 1897 získal první mís-
to vsoutěži namalby okenních vitráží
v nově postaveném vinohradském
chrámu sv. Ludmily. Avr. 1902 vytvořil
v neogotické kapli sv. Kříže v budově
Zemské porodnice vApolinářské ulici
cyklus šesti půvabných lunet, zobrazu-
jících výjevy ze života Panny Marie.
Naúzemí Prahy 2, vposvátné půdě ná-
rodního pohřebiště Vyšehradského
hřbitova, nalezl konečně imísto svého
posledního odpočinku.
V den 100. výročí jeho skonu, v úterý
11. června, bude ve vinohradském
chrámu sv. Ludmily v 16:30 sloužena
administrátorem vinohradské farnosti
P. Jakubem Karlem Berkou O. Praem.
mše sv. zatohoto výtvarného umělce.
Po jejím skončení v cca 17:15 bude
vkostele následovat přednáška Micha-
ela Soukupa, kulturního
publicisty a lektora
dramaturgie Volksoper
Wien natéma Osobnost
malíře generace Národ-
ního divadla Adolfa Lieb-
schera a jeho tvorba
na území městské části
Praha 2.
Popřednášce je napro-
gramu komplexní ko-
mentovaná prohlídka
chrámového interiéru
s odborným výkladem
Michaela Soukupa za-
měřená nabohatou chrámovou výmal-
bu, umělecky hodnotný neogotický
asecesní mobiliář apředevším skvost-
né okenní vitráže. Posluchači se dozvě-
dí jména jejich autorů, uvidí dvě okna
vytvořená podle Liebscherových návr-
hů, poznají zobrazené světce i jména
a osudy některých donátorů.
Na závěr zástupce Sdružení Liebscher,
které vzorně pečuje o umělcův odkaz,
seznámí přítomné se svými aktivitami.
sou
Výlety dohistorie
KVĚTNOVÁ PIETA: Tradiční vzpomínkové shromáždění kuctění památky obětí Pražské-
ho povstání se konalo vprvní květnovou neděli ubudovy Českého rozhlasu naVinohrad-
ské třídě. Zaměstskou část Praha 2 zde položil věnec místostarosta Jaroslav Šolc. Ten naši
městskou část reprezentoval iden poté vpondělí 6. května, kdy se upamětní desky vMu-
zeu Policie ČR naKarlově vzdával hold pražským policistům, padlým nebo popraveným
zasvoji vlasteneckou činnost v letech 1938–1945. red
Průmysl a obchod na Královských Vinohradech (XII.) HASIČSKÝ DŮM
Začátek samostatnosti se tedy datuje ro-
kem 1849, kdy byl vydán zatímní zákon
obecní. Na jeho základě byly gubernál-
ním nařízením ze dne 13. června toho ro-
ku pod číslem 86 sloučeny usedlosti a po-
zemky z bývalých Hor viničných za brana-
mi Slepou, Žitnou, Koňskou, Novou a Po-
říčskou, pod místním názvem Vinohrady,
v samostatnou obec katastrální. Po zruše-
ní vinic byla vinohradská půda na mnoha
místech pustinou, ale ruce zemědělců ji
zase učinily úrodnou. Obilí se pak rodilo
třeba na nynějším náměstí Míru. Avšak
pole a zahrady mizely a vznikaly na nich
domy a ulice. Ponejprv se stavělo samo-
zřejmě kolem silnic, vedoucích ven z ne-
daleké Prahy.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 7. 1. 1867
se vinohradské obci dostalo statutu krá-
lovská Vinohradská obec azačalo se jí ří-
kat Královské Vinohrady. Vroce 1875 byla
tato královská obec rozdělena nadvě, ato
Vinohrady I. díl (Žižkov) aVinohrady II. díl
(Královské Vinohrady). Dalším nejvyšším
rozhodnutím ze dne 26. 9. 1879 byla tato
obec povýšena naměsto, které si vroce
1890 vymohlo povolení užívat zvláštního
znaku.
Vpolovině 19. století bylo natomto úze-
mí roztroušeno 68 domů, vnichž žilo 169
obyvatel. Roku 1857 už měla obec 93 do-
mů a1688 obyvatel avroce 1869 zde žilo
5318 obyvatel ve205 domech. Celá obec
před svým rozdělením v roce 1875
na Vinohrady a Žižkov měla 589 domů;
naVinohrady připadalo 235 domů s8930
obyvateli.
Koncem roku 1880 stálo naKrálovských
Vinohradech 343 domů, kde žilo 14831
obyvatel. Zadalších deset let vzrostl po-
čet domů na703 aobyvatelstvo na34531
lidí. Při sčítání lidu roku 1900 bylo napo-
čteno v 1080 domech 52 504 obyvatel
a jejich počet každým rokem stoupal.
Do roku 1922, kdy Vinohrady splynuly
shlavním městem Prahou, zde žilo v1750
domech 83367 obyvatel. Ztěchto čísel je
vidět, že vzrůst Královských Vinohrad byl
tak prudký, že neměl vČechách obdoby.
Královské Vinohrady se rozkládaly naplo-
še téměř 371 000 hektarů na planině,
která vystupuje 60–80 m nad vltavskou
hladinou a 235–255 m nad mořskou hladi-
nou. Původní obyvatelstvo bylo zeměděl-
ské. Byli to majetníci jednotlivých usedlos-
tí a jejich čeleď, vinaři a jejich pomocníci.
Venkovské obyvatelstvo se přistěhováním
cizího živlu zpočátku povlovně, později ra-
pidně měnilo v městské. Královské Vino-
hrady byly později vyhledávány jako oblí-
bené bydliště zejména těmi, kteří měli za-
městnání v Praze (úředníci, obchodníci, uči-
telé, studenti, umělci). Ti se pyšnili, že bydlí
v moderně a hygienicky založeném čes-
kém městě, kde vznikají nové školy, banky,
kostely, kulturní stánky…
Vinohradské obyvatelstvo pečlivě dbalo,
aby Královské Vinohrady měly český ráz, a
to správa obce podporovala. V těch do-
bách, kdy Praha iněkterá předměstí měla
ulice značeny dvojjazyčně, německy
ačesky, byly naKrálovských Vinohradech
jen české tabulky. Podobně si počínali
místní obchodníci aživnostníci ačesko-
-německé rmy tady byly vzácností.
Jako v jednom z největších měst v Če-
chách tu byla vpolovině roku 1897 zave-
dena pouliční elektrická dráha. Provoz
zajišťovalo pět zeleně natřených tramvají
na okružní dráze městem. Bohužel pod
vinohradskou obec tato doprava spadala
pouze půl roku; odroku 1898 už ji řídila
obec pražská, když se oba dopravní pod-
niky spojily.
Delšího samostatného trvání mělo vino-
hradské železniční nádraží. To bylo pod
Nuselskými schody vybudováno původ-
ně jako zastávka (od1. 10. 1888), později
změněná na železniční stanici. Na nalé-
hání vinohradské obce byla v letech
1913–1914 postavena nová nádražní bu-
dova současně s rekonstrukcí trati
naSmíchov. Vnové budově bylo zřízeno
dopravní stanoviště aotevřeny dvě osob-
ní pokladny. Tato budova stojí dodnes,
ale už několik desetiletí jako stanice či
zastávka nefunguje.
Dnešní Královské Vinohrady jsou od roku
1960 rozdrobeny (protože zde ve volbách
komunisté dosahovali nižších hodnot, než
si přáli) do tří pražských obvodů: druhého,
třetího a desátého.
Jan Dvořák
foto: archiv autora
V úterý 11. června uplyne 100 let od smrti významného českého malíře Adolfa Liebschera (*11. března 1857 v Praze,
†11. června 1919 v Potštejně), příslušníka slavné generace umělců Národního divadla, jehož díla můžeme obdivovat
také na území městské části Praha 2.
„Z celých Čech sjeli se representanti dobrovolného hasičstva, aby byli svědky splnění dávné své tužby, počátku stavby
vlastního ústředního domu, z něhož by se po vlasti šířila blahodárná míza hasičské lidumilnosti, bratrskosti a lásky k ná-
rodu i vlasti.“
Jubileum samostatné vinohradské obce
Vinohrady získaly statut samostatné obce vroce 1849, naměsto byly povýšeny
vroce 1879. Dne 1. 1. 1922 se staly součástí Velké Prahy.
Vzpomínková akce ke 100. výročí skonu malíře Liebschera
VÝZVA Sbíráme staré fotogra e
Oddělení územního rozvoje ÚMČ Praha 2 se obrací na všechny, kteří mají ve svých domácích archivech staré fotogra e
veřejných prostranství naší městské části z druhé poloviny 20. století. Pro dokumentační a výstavní účely shromažďu-
jeme snímky parků, nábřeží, náměstí, ulic a domů Prahy 2 z období 50.–90. let minulého století. Máte-li doma takové,
budeme rádi, když oskenované fotogra e pošlete na e-mail: sylvie.hajkova@praha2.cz, případně je osobně donesete do
kanceláře oddělení územního rozvoje (Ing. Sylvie Hájková, nám. Míru 20, 1. patro, místnost č. 102), kde je pracovníci toho-
to oddělení oskenují a hned vrátí.